Už když odejde

20. září 2017 v 21:24 | Tee |  Svět kolem nás
Tak po dlouhé kotel dlouhé době jsem konečně našla čas a energii na to abych něco napsala a tohle téma mi celkem dost nahrává. Protože ta motivace mizí čím dál tím víc mizí.
Image by THE ORIGINAL
Poslední dobou si procházím celke dost těžkým obdobím. Od té doby co jsem se rozešla s přítelem s, kterým jsem strávila pět let svého života šlo vše nějak z kopce. Ale kdybych to měla brát pozitivně tak jsem začala chodit do fitka a nabrala jsem pár kil. Ale nebojte se jsme shodila několik kil zase shodila. Potom co jsme se vrátila opět k tátovi a začala se bavit s lidmi co jsem se vídala dříve, tak jsem samozřejmě navazovala další přátelství a samozřejmě to moc dlouho nevydrželo. Protože jsem zjistila, že lidé hrozně rádi lžou a také rádi využívají. Nejhorší je na tom, že jsme si pustila až moc k tělu a celkem jsem na to doplatila. Jedna malá rada moc to nedělejte, protože když to dáte jen trochu najevo tak toho začnou hned využívat.

Potom co jsme se dala do kontaktu s jedním klukem jsem skoro zapoměla na vše co by mohlo být špatné. Ale najednou když jsem se odsěthovala zase do Liberce tak jsem se přestala s ním bavit a neviděli jsme se hrozně dlouho. Potom tady začali lži a podobné věci. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že jsem udělala nco špatně já, ale po nějaké době jsem zjistila opak. Potom jsem se utápěla celke dost ve smutku a ve stresu protože toho na mě bylo celkem dost v práci. Takže jsem jen ležela na postely a možná tak poslouchala nějaký smutný písničky. Neměla jsem motivaci na nic dělat. Nechtělo se mi ani vařit nic. Skoro jsem neměla ani chuť k jídlu. Ještě že mám spolubydlící co mě do toho trochu i nutila, ale aspoň někdo se o mě bál a měl starost. Nechci tím říct, že by rodina neměla zájem nebo něco tkaového ba naopak pomohla mi celkem dost, ale stejně jsem cítila, že něco chybí a pořád jsem si myslela, že jsem udělala málo pro určité lidi.

Kdybych se na to měla kouknout zpětně tak to období asi přišlo znovu, ale ne že bych ležela celý den napostely. Jak můžete vidět konečně zase něco píšu. Dokonce jsem začala opět kreslit a hodně číst, ale stejně mi chybí hodně motivace na to abych navazovala nové přátelství nebo tak něco. Jo ještě jedna novinka našla jsem si kluka a právě na tom je nejhorší to, že na to náš vztah celkem dost doplácí. Dost to pozoruji, že jsem celkem dost odtažitá a mám strach z toho že mě jen tak ze dne na den dokonce i bez rozloučení opustí. Asi trpím vážním strachem z odloučení, ale to je možná problém hodně holek. Já nevím...Bojím se dokonce několika lidem i věřit když je to někdo nový, ale to těm lidem mám vysvětlit. Mám takovou a takovou zkušenost s lidmi a proto ti nevěřím. To je celkem dost velká blbost. Nikdo to asi jen tak nepochopí. Asi mi nezbyde nic jiného než se držet lidím kterým věřím a možná se trochu otevřít novým? Já nevím co bych v téhle situaci měla dělat, protože ta motivace mi prostě chybí. Vždy jsem dělala co jsem mohla pro lidi kolem sebe, ale nějakým záhadným způsobem se mi to nevracelo. Tak snad vy se nebudete divit proč najednou nechci. Proč se bojím se s něčím svěřit a proč najednou mám tolik tajemství a přitom bych se z nich tak ráda vymluvila, ale bojím se že tak ztratím vše co jsem si vybudovala s lidmi co mám kolem sebe.

Vždycky jsem si myslela, že když budu hodná na lidi a tak podobně čeká mě hezký život. Ale od toho dne co jsem se tak rozhodla učinit. Asi bych řekla že spíš trpím než že bych měla radost z okolí. Nejhorší na tom je aby jste vůbec sebrali sílu do dalšího dne. Ležite si jen tak a přemýšlíte jestli se chcete další den probudit. Ano i takovou fázi mám za sebou. Došla jsem i do fáze že jsem se začala nenávidět za to jaká jsem. Snad někdy se ta motivace vrátí. Ale abych to mohla uzavřít nějak pozitivní jedna motivace pro mě tady vždy bude. Rodina a to nemyslím jenom pokrevní, ale i ty co semnou jsou v nejhorších časech...

Takhle bych to dnes nějak uzavřela, někd je hold nejhorší žít pro lidi a ne pro sebe. Sice by jste o mě nemohli říct že nejsem sobec. Ale hodní trpí a sobci vládnou. A někdy jsme hodní až jsme hloupí...
Tee
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 20. září 2017 v 21:47 | Reagovat

Moje motivae zmizela davno

2 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 20. září 2017 v 21:48 | Reagovat

[1]: Spřátelíš blog?

3 Michelle Michelle | Web | 23. září 2017 v 1:21 | Reagovat

Jono. Žít pro samu sebe je občas pro někoho těžký.

4 J.R. J.R. | Web | 23. září 2017 v 19:13 | Reagovat

Zase bude líp :) ta fotka v článku je nádherná <3

5 Siren Siren | E-mail | Web | 24. září 2017 v 15:34 | Reagovat

Já po tomhle roce přestávám věřit lidem. Zažila jsem v tomhle roce zatím už tolik zklamání a nakonec se z toho nějak vyhrabala. Chce to čas. Občas si na to vzpomenu co se mi stalo a je mi strašně ale snažím se nežít minulostí. To co se stane tak asi tak má být a vždy bude nová příležitost, láska, přátelství. :)

6 Siren Siren | E-mail | Web | 24. září 2017 v 15:34 | Reagovat

Já po tomhle roce přestávám věřit lidem. Zažila jsem v tomhle roce zatím už tolik zklamání a nakonec se z toho nějak vyhrabala. Chce to čas. Občas si na to vzpomenu co se mi stalo a je mi strašně ale snažím se nežít minulostí. To co se stane tak asi tak má být a vždy bude nová příležitost, láska, přátelství. :)

7 Hann❤ Hann❤ | Web | 25. září 2017 v 8:06 | Reagovat

Achjo, jsme na tom docela podobně. Já když jsem odešla před třemi lety z devítky, ztratila jsem kamarádky. Dala jsem se dohromady s přítelem. Byla to má první láska, byla jsem tak naivní, ale tak šťastná, že je to nemožné.. Pak se se mnou rozešel a celý svět se mi zbořil. Bylo to nejhorší období v mém životě. V tu dobu se u mě objevila psychická porucha. Ne že bych ba blázen, ale samota a bolest vám udělá samo.. Jsem na tom skoro totožně. S přítelem jsem se ale dala opět dohromady, ale už to není jako dřív. Nejsem tak šťastná a samota bolest na srdci je tu pořád..
Jsem takovej ten beznadějnej dobrák. I s lidmi, které neznám to myslím dobře, i když si to nezaslouží. Když jsem měla kamarádky, vždy jsem jim kuoovala velké dárky, udělala rajnou oslavu, s pěti sty balonky, vše sem olatila ze svého. A mysliš, že mi někdo dal dárek na mé narozeniny..? Pro dobrotu na žebrotu.. Kdyby jsi cokoliv potřebovala, třeba se jen svěřit, můžeš se mi ozvat na mail mohli bychom si tam vyměnit kontakty třeba. Drž se ❤

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama