A kdy se vrátilo?

18. března 2017 v 12:44 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady..Jelikož se lěčím s nachlazení a nemám nic moc co bych dělala, tak jsem si řekla že bych ten čas mohla nějak využít a trochu se opět věnovat myšlěnkám co mi poslední dobou vrtají hlavou.
run, black, and black and white image
Není tak těžké popsat okamžik kdy jsem si myslela že mi zmizelo slunce ze života, ale to by se jednalo o další depresivní článek a proč bych to měla dělat? Jelikož v téhle době je nejlepší přemýšlet jenom o těch věcech co nejsou zase tak dobré a neustále se budou ukazovat co je hlavně špatné. Otázka je kdy se slunce ke mě tak nějak navrátilo. Možná taková trochu motivace. Je celkem dost důležité se moc nekoukat dozadu co bylo. Jasně že nás to bude pronásledovat celkem dost dlouho. Mě to pronásleduje do dnes, ale co na tom? Prostě se to stalo a nenadělám nic s tím jak nebo co se stalo. A ani nevím jestli by jsem to udělala jinak kdybych měla stroj času. Nejhorší je zabít nějak čas, ale jak to udělat? Možná to byl jeden z důvodů proč jsem taky moc nepsala, ale už jsem si to trochu lépe uspořádala, ale je toho prostě hodně a hodně věcí co chci za ten den stihnout. Hrozný...Před tím jsem měla problém co bych měla celej den dělat, ale teď nevím ak bych si měla uspořádat čas abych všechno stihla. Je to celkem dost uklidňující když mám co dělat a nemůžu se zastavovat nad minulostí, protože běží přítomnost.

Ale samozřejmě přijdou chvíle kdy najednou zase slunce zmizí. Je to hlavně ve chvílích co mě lidi poučují jak bych měla žít svůj život. Že mi je dvacet a měla bych se chovat víc rozumně. Jak to myslí? I když člověk prostě dělá přešlapy tak je prostě dělá, ale snad o tom to je. Jasně já trpím tím že jsem celkem dost tvrdohlavá a prostě nepřiznám, že ten druhý má pravdu, ale pak když tu chybu udělám tak se s tím musím vypořádat sama a ne abych poslouchala kecy:,,Já jsem ti to říkal/a". Tohle já vím. A taky jsou najednou všichni překvapení, že mi je dvacet a netlačím kočárek..Co to jako je za trend tady zase? Až to snad přijde tak to přijde. A nejsem si jistá, že bych v takokvém mladém věku dokázala se o to díte kvalitně postarat. Kvůli těmhle kecům se někdy cejtím celkem dost divně. Jako kdyby s vámi bylo něco špatně, protože to říkají ostatní. Pochopila jsem, ale jednu věc...Nebylo to teď, ale neustále si jí musím přípomínat čím dál tím častěji abych někdy nevybouchal vzteky, když má někdo nějaký problém s tím jak já žiju. Je to můj život a já ho miluju takový jaký je. A nikdo nemá právo do toho mi kecat.

Je jasné, že každý má trochu jiné priority. A díky tomu, že jsem si našla ty svoje tak se ke mě slunce vrátilo a jsem šťastná jako nikdy před tím. Našla jsem si novou zálibu nebo koníček. Začala jsem chodit do posilovny, kde mám takovou jistotu že to k něčemu je. Čtu pořád ráda a teď jsem zase začala hodně číst..Psaní tady bude taky vždycky, ale jde o to, že jsem do toho musela stíhat ještě kamarády co jsem před tím zanedbávala. Takže to je celkem dost nabité. A ještě k tomu pracovat na tři směny. Je to někdy dost náročné, ale já jsem si zvykla na takovýhle pres a jsem za to ráda. Mám neustále co dělat, směju se jen tak a nepotřebuju důvod. Jasné je že někdy nemám svůj den a jsem jako reklama na depresy. To říka s oblibou moje paní mistrová, ale když jdu spát vím že ten den už skončil a ten další bude o něco lepší a já si to tak přeji. Chci aby můj život byl naplněný sluncem a ne aby jen tak mizelo a už se nikdy nevrátilo.

Beru to tak jak to je. Někdy se hold něco nepovede, ale to neznamená že se to semnou bude táhnout dalších půl roku. Tak to zkusím znovu a dám do toho ještě víc než před tím. Odřízla jsem všechny lidi co mi nějak brali moje slunce a jsem ještě víc nabitá energii. Někdy chci jen tak skákat protože jsem šťastná a je to pro mě za poslední dobu asi hodně nový pocit. Nidky se od nikoho moc nenechám radit jak bych měla naložit se svým životem, protože neví co bych chtěla v životě udělat nebo dokázat. Jsem to prostě jenom já. S nacpaným diařem, v jedné ruce knihu, v druhé tašku do posilovny a hlavě nápady co bych mohla jen tak napsat. A s kamarády co mi to slunce dávají skoro každý den. Být šťastný není zase tak těžké...Koukej dopředu a hlavně se neotáčej.

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Snad se vám to líbilo. I když to byl zase takový mix myšlenek co se mi motaly jen tak hlavou. Tak good luck.
Tee
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 18. března 2017 v 13:48 | Reagovat

Žij život podle sebe a kašli na lidi co ti chtějí něco přikazovat! :-)

2 Tee Tee | E-mail | Web | 18. března 2017 v 14:12 | Reagovat

[1]: ano to takdy delam, ale neustale to poslouchat je na nic

3 donPepe donPepe | 18. března 2017 v 14:35 | Reagovat

Občas zastavit, zabilancovat, ohlédnout se, zhodnotit, získat zpětnou vazbu se též hodí. Ale jinak hezké :)

4 Siginitou Siginitou | Web | 19. března 2017 v 8:52 | Reagovat

Taky bych chtěla odříznout od sebe lidi co mi berou slunce, no bohužel zatím nemůžu a musím s nimi denně spolupracovat :(
A jak mě  to štve. Oni si o sobě myslí že jsou nejlepší.

5 Tee Tee | E-mail | Web | 19. března 2017 v 9:48 | Reagovat

[4]: to moc dobre znam :( ja jsem taky nekdy z tech lidi tak unavena hlavne psychicky.. :/ Ale co jsem se vydala s lidmi ve volnem case a brali mi to moje pomyslne slunce tak jsem je odrizla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama