Březen 2017

Recenze: Odebrat z přátel

19. března 2017 v 10:08 | Tee |  Recenze
Tak jsem se vrátila trochu k recenzím..A zrovna jsem dokoukala jeden dobrej film a je to celkem dost creepy. Celkem dost jsem z toho vyděšená ještě teď.
Odebrat z přátel
Tento film by se dal považovat za takový thriller/horor. Nečekejte, ale že tady od začatku do konce bude tříkat krev. Jde tady spíš zase o psychickou stránku jak si zahrát s lidmi. Tento film se odehrává hlavně na videochatu nebo jen na chatu. Kamarádi si prostě jen tak chtějí zavolat, ale všimli si, že je tam někdo, koho nepozvali a nechtějí aby je nějak odposlouchaval. Mezitím jedna z hlavních hrdinek dostane zprávu od holky co zemřela přesně před rokem. A už je vám jasné o co nějak půjde? Ta holčina co zemřela spáchala totiž sebevraždu a někdo to dal na youtube a před tím ji kyberšikanovali. Ale co takhle vytáhnout tajmeství na všechny co jsou v tomhle chatu? Aby se mezi sebou začali hádat a trochu je to odcizilo. Nejlepší bude když si zahrajeme hru: Nikdy jsem. Tak se na sebe dozví tolik věcí co byli mezi nimi celkem dost zatajené a rozhádá je to. A postupně umírají, ale jak se tohle mohlo stát? Je to snad pomsta? Udělali něco té mrtvé dívce a jde tady vážně jen o pomstu?

Tento film se mi hlavně líbil tím neobvyklím zpracováním, že nevidíte skoro nic jenom vyděšené tvářr těch lidí jak se musí koukat na vraždy svých kamarádů, ale trochu mi to připomělo Tajmeství minulého léta nebo jak se ten film jmenuje, ale vím že nějak podobně. Nedalo by se říct, že tu holčinu doopravdy zabili, ale mohli by jí vážně nějak dohnat k sebevraždě, protože to co je na sociálních sítích a ještě k tomu v dnešní době celkem dost ovlivní vás a víš život. Hlavně když jste v pubertě. Není to pravda? a když někdo bude nahrávat fotky nebo videa s vámi jak jste v nějaké nepříjemné situaci tak je to celkem dost nepříjemné a bohužel to může některé lidi dohnat i k sebevraždě. Takže tohle by se doopravdy mohlo stát a nevím jak by s tím ten dotyný mohl potom žít? Je jasné, že se vám jen tak ten člověk ze záhrobí nepůjde pomstít, ale co kdyby si z vás udělal randu nějaký kamarád co tu osobu měl hodně ráda a udělal vám to samé? Bylo by to celkem ponožující, ale to nikdy tu milovanou osobu nevrátí, ale byla by to aspoň taková malá pomsta.

Co si o tom myslíte vy? Viděli jste tento film? Já bych vám ho jenom doporučila. Líbilo se mi neobvyklé zpracování a trochu jsem se i bála. Tak good luck.
Tee

A kdy se vrátilo?

18. března 2017 v 12:44 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady..Jelikož se lěčím s nachlazení a nemám nic moc co bych dělala, tak jsem si řekla že bych ten čas mohla nějak využít a trochu se opět věnovat myšlěnkám co mi poslední dobou vrtají hlavou.
run, black, and black and white image
Není tak těžké popsat okamžik kdy jsem si myslela že mi zmizelo slunce ze života, ale to by se jednalo o další depresivní článek a proč bych to měla dělat? Jelikož v téhle době je nejlepší přemýšlet jenom o těch věcech co nejsou zase tak dobré a neustále se budou ukazovat co je hlavně špatné. Otázka je kdy se slunce ke mě tak nějak navrátilo. Možná taková trochu motivace. Je celkem dost důležité se moc nekoukat dozadu co bylo. Jasně že nás to bude pronásledovat celkem dost dlouho. Mě to pronásleduje do dnes, ale co na tom? Prostě se to stalo a nenadělám nic s tím jak nebo co se stalo. A ani nevím jestli by jsem to udělala jinak kdybych měla stroj času. Nejhorší je zabít nějak čas, ale jak to udělat? Možná to byl jeden z důvodů proč jsem taky moc nepsala, ale už jsem si to trochu lépe uspořádala, ale je toho prostě hodně a hodně věcí co chci za ten den stihnout. Hrozný...Před tím jsem měla problém co bych měla celej den dělat, ale teď nevím ak bych si měla uspořádat čas abych všechno stihla. Je to celkem dost uklidňující když mám co dělat a nemůžu se zastavovat nad minulostí, protože běží přítomnost.

Ale samozřejmě přijdou chvíle kdy najednou zase slunce zmizí. Je to hlavně ve chvílích co mě lidi poučují jak bych měla žít svůj život. Že mi je dvacet a měla bych se chovat víc rozumně. Jak to myslí? I když člověk prostě dělá přešlapy tak je prostě dělá, ale snad o tom to je. Jasně já trpím tím že jsem celkem dost tvrdohlavá a prostě nepřiznám, že ten druhý má pravdu, ale pak když tu chybu udělám tak se s tím musím vypořádat sama a ne abych poslouchala kecy:,,Já jsem ti to říkal/a". Tohle já vím. A taky jsou najednou všichni překvapení, že mi je dvacet a netlačím kočárek..Co to jako je za trend tady zase? Až to snad přijde tak to přijde. A nejsem si jistá, že bych v takokvém mladém věku dokázala se o to díte kvalitně postarat. Kvůli těmhle kecům se někdy cejtím celkem dost divně. Jako kdyby s vámi bylo něco špatně, protože to říkají ostatní. Pochopila jsem, ale jednu věc...Nebylo to teď, ale neustále si jí musím přípomínat čím dál tím častěji abych někdy nevybouchal vzteky, když má někdo nějaký problém s tím jak já žiju. Je to můj život a já ho miluju takový jaký je. A nikdo nemá právo do toho mi kecat.

Je jasné, že každý má trochu jiné priority. A díky tomu, že jsem si našla ty svoje tak se ke mě slunce vrátilo a jsem šťastná jako nikdy před tím. Našla jsem si novou zálibu nebo koníček. Začala jsem chodit do posilovny, kde mám takovou jistotu že to k něčemu je. Čtu pořád ráda a teď jsem zase začala hodně číst..Psaní tady bude taky vždycky, ale jde o to, že jsem do toho musela stíhat ještě kamarády co jsem před tím zanedbávala. Takže to je celkem dost nabité. A ještě k tomu pracovat na tři směny. Je to někdy dost náročné, ale já jsem si zvykla na takovýhle pres a jsem za to ráda. Mám neustále co dělat, směju se jen tak a nepotřebuju důvod. Jasné je že někdy nemám svůj den a jsem jako reklama na depresy. To říka s oblibou moje paní mistrová, ale když jdu spát vím že ten den už skončil a ten další bude o něco lepší a já si to tak přeji. Chci aby můj život byl naplněný sluncem a ne aby jen tak mizelo a už se nikdy nevrátilo.

Beru to tak jak to je. Někdy se hold něco nepovede, ale to neznamená že se to semnou bude táhnout dalších půl roku. Tak to zkusím znovu a dám do toho ještě víc než před tím. Odřízla jsem všechny lidi co mi nějak brali moje slunce a jsem ještě víc nabitá energii. Někdy chci jen tak skákat protože jsem šťastná a je to pro mě za poslední dobu asi hodně nový pocit. Nidky se od nikoho moc nenechám radit jak bych měla naložit se svým životem, protože neví co bych chtěla v životě udělat nebo dokázat. Jsem to prostě jenom já. S nacpaným diařem, v jedné ruce knihu, v druhé tašku do posilovny a hlavě nápady co bych mohla jen tak napsat. A s kamarády co mi to slunce dávají skoro každý den. Být šťastný není zase tak těžké...Koukej dopředu a hlavně se neotáčej.

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Snad se vám to líbilo. I když to byl zase takový mix myšlenek co se mi motaly jen tak hlavou. Tak good luck.
Tee

Nejhorší generace?

7. března 2017 v 11:13 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Ano jak jsem řekla budu se snažit psát co nejvíc a dneska mám ještě chvilku času. Doufám že se vám tohle bude líbit. Bude to jenom můj pohled na věc.
girl, sky, and grunge image
Jsme ta nejhorší generace? Je to celkem dost těžká otázka. Máme všechno na dosah. Informace, telefony, jak se sejít nebo se seznámit s novými lidmi nakupování je celkem jednoduché. Je to celkem dost dané vývojem společnosti. Máme dotykové telefony, máme wikipedii a google. Všechno hlavně hledáme na internetu. Ne nechodíme moc do knihovny, prootže ty informace jsou tak strašně blízko a možná jsme trochu zlenivěli, ale to neznamená že jsme nejhorší generace vůbec. Ano my jsme se jenom přizpůsobili tomu co je kolem nás. Ale když se koukám na to co se děje kolem mě, tak ano musím souhlasit s tím, že nejsme tou nejlepší generací co někdy byla. Je to možná tím, že všechno je na internetu. Ano úplně všechno. Můžeme tady najít videa jak se někdo opíjí, ale některá videa nám k nečemu jsou. Jasně je to celkem dost divné když tady můžete najít jak se třináctileté holky opíjejí a kouří cigarety, ale to je jenom menšina nemyslíte si? Ale tím že se to dostalo na internet jsme házení do jednoho pytle a všichni to tak dělají, ale není tomu tak. Někteří z nás třeba i čtou, chodí už normálně do prace, cvičí a máme různorodé zájmy a nemusíme se opíjet nebo brát drogy aby jsme se vyrovnali s dnešní realitou.

Je to celkem těžké vyrůstat v téhl době na tož být v pubertě. Tohle mám z časti zasebou a jsem ta to celkem dost šťastná. Všechno se soudí celkem jinak. Co není na Facebooku jako kdyby nebylo. Pak jsou lidé překvapení když se o vás dozvědí informaci co jste neměli na sociální síti. Já také nesdílím všechno na sociálních sítích proč? Když mě chcete poznat na sto procent je lepší když se s tím člověk snad vidíte ne? Dnešní pubeťáci jsou asi dost znudění dnešním světem, protože je všechno tak nadosah. Ano když já jsem byla na základní škole a přišla jsem asi v sedmé tříde s dotykovým mobilem, byla jsem strašně IN. Teď je mají děti dokonce už v první tříde a když tomu tak není, všichni vás vyčlení z kolektivu. Ano je to celkem dost smutné, ale všechny rodiny asi nemají tak dobré možnosti jako ostatní. Všechno je celkem dost drahé a ještě k tomu když ten jedinec má jenom jednoho rodiče, je to ještě těžší, ale to ostatní děti nevydí a budou si z toho jedince neustále utahovat. Třeba že je strašná socka když nebude mít nejnovější Iphone. Nebo že na sobě nemá značkové oblečení. Ano to se dělo i když jsem vyrůstala já, ale nebylo to zase tak tragické. V téhle době se ani nějako už neřeší styl, což je na jednu stranu dobře. Přesto by jste měli být oblečení podle trendů co vidíme na Facebooku nebo na youtube od holek co natáčí videa, ale co když to tak nechceme?

Já bych osobně řekla že dnešní děti nebo puberťáci si neumí vážit toho co mají. Co já bych dala za to kdyby jsem vyrůstala v úplné rodině, ale musela jsem se smířit s tourealitou a postavit se jí čelem. Neříkám že nejsem ráda za svého skvělého tátu. Vychoval mě hodně dobře a neřííkám to s egoismu, ale hodně lidí co jsem potkala tak to říká. Ale znám jednu holku. Je adoptovaná a může být ráda, že má nějakou rodinu a že si jí někdo vzal pod křídla. Ale ona si toho neváží a lže rodičům a ještě horší věci. Já kdyby jsem tohle měla tak bych za to byla tak strašně vděčná. Nebo když děti chtějí nový telefon když vyšel nový tak i to přijde strašně zbytečné. Prostě potřebují být IN. Ale na co jim to bude v normálním životě. Když budete hvězda na základní nebo střední škole tak co vám to dá do života? Já bych řekla že jenom desítky falešných přátel co si vás budou vážit jenom kvůli věcem, ale když nebude zrovna v tom hlanvím kolektivu získáte opravdové přátele. Já vím o čem mluvím protože ani v jedné škole jsem nebyla zrovna populární, ale zjistila jsem že jsem o nic nepřišla.

Nejhorší generace rozhodně nejsme já bych řekla, že když jsme ovlivněni sociálními sítěmi, technologiemi tak se asi jinak moc žít nedá. Byla by ta generace co je před námi považována za tu nehorší kdyby měli takové možnosti jako máme teď my? Je to celkem dost dobrá otázka nemyslíte? Jasně je tady celkem dost velký generační střed, ale to je hold asi úděl. Lidstvo se vyvíjí a ne všichni jsou spokojení s pokrokem. Ano v některých věcech je naše generace celkem dost zkažená, ale s tím se budeme muset smířit a vybrat si okruh lidí co je skoro stejný druh jako my. Je jasné že společnost se dělí na několik druhů a my si budeme muset vybrat. A nejde to tak že jedna se zkažená a druhá je strašně hodná. U některých lidí je to napůl. Ale nemusíme být hnedka souzení za to, že nějakj které dal něco na internet a hnedka jsme ta nejhorší generace. Kdyby tady nebyla ta možnost tak o tom nikdo neví. Já bych řekla, že ta generace před námi dělala podobné věci, ale nikdo o tom nevěděl protože to nemohl dát třeba na youtube nebo na facebook. Je to samozřejmě debilita když to tam někdo nahraje, ale to je hold už jenom na jedinci, ale když se to dostane napovrch tak jsme hned ty nejhorší všichni. Je to prostě škatulkovaní, ale ne všichni jsme stejní.

Není to generací, ale je to dobou v které vyrůstame. A kam to spěje? Necháme se překvapit a třeba za deset let bude ta generace ještě horší než ta naše. Protože se zase posuneme v několika věcech. Jaký názor na to máte vy? Tak good luck.
Tee

Padám

5. března 2017 v 18:20 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem tady zase. Ano dneska mám relax den, ale to neznamená že bych se nemohla o něco podělit i když mě dneska čeká ještě kino tak to snad zvládnu.
green, light, and neon image
Co se tak děje před tím než usnu. Je to celkem dost zájímavé. Protože od té doby co jsem v Jablonci tak se spánkem nemám ani moc problém. Prostě jen tak padnu do postele a spím. Nad ničím nepřemýšlím a pak přijde jenom sen. A najednou je ráno. Ale je to spíš zajímavé když u mě spala kamarádka. Tohle bude jenom takový příběh, ale nebude to nic extra. Na zamyšlení to celkem je. Moje teď už bývala kamárádka věří v hodně věcí co se týká mimozemšťanů, iluminátů a duchů a možná i démonů. Já s ní sdílela duchy a démony. I když je to stejně dost spekulativní. Jednou takhle jsme trochu popíjeli a nevěděli jsme nějak co budeme dělat. Probrali jsme všechno co jsme probrat chtěli. A teď byla chvilka ticha. Samozřejmě nás zachránil film. Teď už vím že tenhle film nebudu pouštět někomu kdo věří v takovéhle věci. Pustila jsem jí film Pátá vlna. Kdyby jste neznali doporučuji. Jedná se tam vlastně o invazi na zem. Ale to jsem ještě nětušila, že moje kamarádka z toho bude celkem dost vyjukaná. A pak začali konspirační teoreie o tom co kdyby se to stalo. I kdyby se stala jenom jedna vlna tak je to strašně v prdeli apodobně. Ano mám setjný názor, ale podle mě kdyby nějaký mimozemšťané byli tak už s námi komunikují a nebo spíš nechtějí. To je taky věc názoru. Musela jsem jí celkem dost uklidňovat. Musela jsem jí dokonce dávat přiklady třeba se zombie. Ano máte te to katastorfy co by se mohli stát, ale podle mě je to celkem dost nemožné. Je tady ta možnost, ale je málo pravděpodobná. Potom se stalo něco co jsem nečekala. Ptala se mě na hodně divné věci. Jestli v to věřím a tak. Tady bych vás celkem dost upozornila, nikdy neříkejte že ne, protože pak bude následovat hodně přesvědčovaní a bude vám ten člověk ukazovat videa jako důkaz.

Takže jsme si o tom hodně dlouho povídali. Já jsem jí vysvětlila proč věřím na duchy a děmony. Pak jsme byli celkem dost unavení a šli jsme spát. Tedy já spala. Byla jsem celkem dost v náladě a asi moc dobře víte že když jste trochu v náladě tak spíte celkem dost dobře, ale moje kamarádka moc dobře nespala. Bylo to hodně podivné. Já jsem nad ničím ten večer nepřemýšlela. Ale moje kamarádka přemýšlela asi až moc. Najednou jsem nějak kolem třetí ráno slyšela hlas. Ne nebyl to duch nic takového. Byla to moje kamarádka. Asi se bála a chtěl spát semnou v postely. Byla jsem rozespalá dovolila jsem jí to. Nespaly jsme vedle sebe, ale jakoby naproti. Vzbudila jsem se a jako vždy jsem si udělala kafe a kamarádce čaj a něco malého k sndaní. Moje kamarádka spala ještě hodinku. Mě to nějak nevadilo byla jsem ráda že usnula, protože když přelezla ke mě tak ještě něco povídala, ale já jsem to nějak nevnímala.

Vždycky když u mě někdo spal tak se mu u mě spalo dobře. Nikdo neměl problém usnout, ale moje kamarádka od té doby ano. Jasně mohlo to být tím že byla celkem dost tím že byla celkem dost divná atmosféra. Když probírate věci jako jsme probírali mi a věříte v to asi by se moc dobře nespalo. Mě to problém nedělalo, protože mě jen tak nepřesvedčíte o něčem co věřím že není. To je stejné jako kdyby jste mi nutili nějaké nábožentví. Prostě ne. Ale nad čím přemýšlela moje kamarádka před tím něž usla? Nad tím jestli bude invaze na zem? Že vážně ilumináti chtějí ovládnout náš svět? To jsou otázky nad které jsem nedostala odpověď protože se o tom nechtěla bavit. Jediné co jsem z ní dostala tak bylo to že měla pocit že jí někdo pozoruje. Takový pocit jsem měla taky několikrát, ale spíš venku. Ale určitě to znáte taky, ale nikdy jsem si nemyslela že to pro ní bude tak strašné. Ano před tím než jsme se přetali bavit tak u mě spala ještě několikrát ale vždycky musela spát u mě v posteli. Nikdy jsme se už někoukali na filmy z touhle tématikou.

Je celkem přemýšlet nad tím než usnu. Protože se mi akorát přehrává den co byl. Ale poslední dobou ani to ne. Ne že bych byla ez fantazie. Ale nějak na to nemám už náladu. Přemýšlet nad tím co by kdyby. Já nechci myslet na to co by bylo kdybych udělala jinak. Nebo co by se mohlo stát. Já chci aby všechno přišlo takovou náhodou že sama budu čumět jak se t to mohlo stát. Ano dala bych si za pár rozhodnutí pár facek, ale tak co nebudu se mlátit za svoje chyby. Proč bych to měla dělat? Proč přemýšlet před spaním?

Celkem by mě zajímalo nad čím přemýšlíte vy před spaním. Já maximálnš nad tím co bych měla udělat další den. A nebo vůbec nad ničím. Tak good luck.
Tee