Listopad 2016

Dva roky na blogu

19. listopadu 2016 v 12:43 | Tee |  About Tee
Dneska jsem zase tady. Ale dneska to není jen tak. Dneska je to přesně dva roky co jsem si založila blog a teď si nejsem jistá jestli ten den jsem vydala článek, ale prostě je to už dva roky co se tomu nějak věnuji. Takže tak trochu speciál.
light, dark, and night image
Tak za rok 2016 jsem přidala zatím 61 článků. Já bych řekla, že je to celkem míň než jsem přidávala před tím. Když si to ale vezmeme z druhé strany. Méně je někdy více nemyslíte? Je jasné, že ten rok před tím jsem psala co mě jenom napadlo. A to vlastně dělám i teď, ale osobně jsem zase začla číst(to vám zabere celkem dost času), potom potřebuju nějak společensky fungovat. Takže nějaké ty kafíčka s kamarádkami. Někdy se vám ani nechce přemýšlet nad tím co napsat. Ano měla jsem asi jednou nebo dvakrát takovou tvůrčí krizi. Jak se tak koukám. Byl to červenec, ale počkat to jsem měla dovolenou. A další byla v září, ale to jsem měla taky dovolenou a měla jsem narozeniny a mj přítel měl taky narozeniny. Takže ten měsíc byl taky dost zabitý. Ale co by jste na to řekli vy? Je někdy méně více? Já se snažím co nejvíce psát na blog, ale někdy to prostě nevyjde podle představ. To je stejné z videi, ale mě se někdy prostě ani nechce mluvit. Nápadu je celkem dost, ale nemám na to techniku a jasně jsem vám řekla že to pro mě není taková priorita... :D Takže uvidíme další rok jak to semnou bude, ale rozhodně nemám vplánu končit.

Měla jsem za tenhle rok nějaké úspěchy? Nemyslím tím soukromí život. Jo něco by se našlo, ale dnešek je jenom o blogu. Na jeden úspěch jsem se dozvěděla nedávno. Byla jsem přijata do autorského klubu. Nedávno jsem také vydala článek na téme týdne: Tabu. A najednou jsem koukala, twl nějak moc lidí. Zase na druhou stranu to byl článek na téma týdne. Ukazuje se na hlavní stránce a třeba to co jsem napsala zajímalo celkem dost lidí. Najednou se tak stalo další den, pak další a už mi to bylo divné. Tak jsem projela stránku blogu a fakt čistě náhodou jsem si toho všimla. Neříkám že nejsem ráda. Jo málem jsem se rozbrečela, hned jsem to musela napsat kamarádce a ta měla radost za mě a byla na mě dokonce pyšná. No jako jaká kamarádka na vás bude jenom tak pyšná? :D No a další úspěch co se mi stal bylo překročení jedné pomyslné hranice. Bylo to 10 000 lidí co můj blog navštíví a ano povedlo se mi to asi před dvěma nebo třema měsícema. Takže na úspěchy jsem fakt pyšná a je aspoň vidět nějaká ta odezva. Takže vlastně za to bych měla jenom poděkovat hlavně lidem co klikli na článek a to jste hlavně VY ....Děkuji....

A teď je tady další otázka, celkem důležitá ne jenom pro vás ale i pro mě. Přestalo mě to bavit? No nějaký měsíce tohohle roku mě to moc nebavilo. Když jsem zrovna nevěděla co bych mohla napsat. Doufala jsem v hlouby duši, že to téma týdne by mohlo stát za to a mě by to mohlo nějak nakopnout. Koukala jsem a koukala, ale neustále se to jenom opakuje. Takže je nejlepší pro mě, když na mě přijde nějaký nápad tak si ho hned musím napsat. Dokonce si radši k tomu musím napsat body. Jo já bych pak viděla jenom ten nadpis a začala psát zase o něčem jiném, ale nevím jestli bych tohle chtěla. V tu chvíli jsem v té souvislosti myslela na něco jiného a za týden bych to napsala zase jinak. Ale to asi není jenom problém psaní, ale třeba i natáčení. Ale zatím vám můžu ujistit, že v tom v nějaké míře budu pokračovat. Uvidímě jestli tenhle rok bude plodnější, ale doufám že míň psát nebudu. :D

Co nějak plánuji dál? No já bych řekla, že je to ještě celkem dost ve hvědách. Já jsem táda že vím co budu dělat dneska. Jo a je to možná tím že jsem si to napsala do diaře. :D Ale je jasné, že se budu muset vypsat z nějaké situace a budu totálně naštvaná. Takže názorvky rozhodně zůstanou. Povídky, no to je jedna samostatná kapitola. Jako je jasně že mě to baví, ale nevím najednou zapomenu jak to mělo dopadnout a jsem celkem dost v koncích. Jo s tou pamětí bych měla asi něco dělat. Ale zkusím se trochu polepšit, ale nic neslibuju...:D Videa? No na tohle moc akční asi moc nebudu. Já jsem prostě radši když se můžu vypsat. Tohle je skoro takovej deníček mých názorů a je jasné že se budou postupem času měnit. Takže když si třeba za 10 let přečtu co jsem si myslela, třeba mě to celkem dost rozesměje. Takže co bude dál vše je jenom ve hvězdách nikdy nevíte kdy vám najednou přeskočí a třeba tady vznikne něco jiného, nebo zatím zůstanu u toho co jsem teď dělala poslední měsíce. Uvidíme, uvidíme.

Tak to je asi vše, vlastně ne já bych vám chtěla nehorázně poděkovat! Je tady vidět nějaká zpětná vazba na to co dělám. A dělám to hodně ráda. A co je nejlepší? Dělat věc co tě baví a lidi to baví taky. Tak snad další rok u skoro stejného článku. Tak good luck.
Tee

Top čtyřka nejhezčích autorů

17. listopadu 2016 v 17:01 | Tee |  Moje Top
Tento týden jsem celkem na blogu aktivní co? :D Taky se celkem dost divím, ale tak aspoň nějaký pozitivum to má. A přemýšlela co bych mohla napsat. No a když tak všichni mají top herce a herečky. Proč když tak ráda čtu bych nemohla vypíchnout nějaký ty spisovatele.
girl, book, and grunge image
1.Ransom Riggs
ransom riggs image
Říká vám tohle jméno vůbec něco? Mě do nedávna taky ne. Ale sáhla jsem po serii knih, s názvem Sirotčinec slečny Peregrinové. Ano tuhle serii mám na mysli. Podle mě je to celkem sympaťák co myslíte? :D Jasně každý má trochu jiný vkus na vzhled. Ale já většinou když si něco čtu tak se kouknu dozadu do knihy. Tam je popsaný v jednom odstavci život autora. Koukla jsem se na fotku a neříkám že jsem skoro nerostála. :D Teď mu bude vycházet další kniha a i když na vzhledu co se týká psaní moc nezáleží tak si jí stejně koupím. A jestli jste k tomuhle autorovi nějak nedošli já bych vám tu serii víc než doporučila.

2.Stepen Chbosky
Tak tohle jméno vám asi taky nic neříká pokud jste nečetli knihu: Ten kdo stojí v koutě. Tato kniha jako mnohé jsou filmově zprácovány. Jestli tedy nejste věrný čtenář tak se koukněte na film. Ta kniha je hodně dobrá. Bože já vám tady mluvím o knihách co napsali. No nevadí ale jinak je celkem pěknej ne? :D Jasně že bude asi trochu starší, ale kdyby to byl můj táta tak v pohodě. :D

3. Wulf Dorn
Tak a je tady další kandidát na mého tátu. No kdyby mi bylo třicet neříkám, že bych se možná nezabouchla. Ale třicet mi není. Ale kdyby jste tohoto autora neznali. Tak píše skoro už horory. Což se v literatuře moc nestává. A můžu vám doporučit jeho knihu Spouštěč. Musela jsem jí dokonce číst jen přes den, protože ta antmosféra byla hodně depresivní a mě se dokonce dostávala do snu. A jeho knihy jsou z prostředí psychiatrických léčeben, protože sám tam pracuje. Což mi přijde jako celkem vtipné, ale aspoň se mu dostává dost inspirace. Já už dlouho si chce koupit nějakou další jeho knihu, ale ještě jsem se k tomu nedostala.

4. Tom Rob Smith
Tak tento autour napsal knihy jako, Dítě číslo 44 nebo Farma. Mě osobně se dostala do ruky kniha Dítě číslo 44. A tu knihu vám můžu opět doporučit. Jasně opakuju se. A také byla filmově zpracovaná. Neříkám že ten film je nějak špatný, ale lepší je kniha. Tento autor píše hodně poutavě. Tu knihu jsem měla přečtenou za dva nebo tři dny. A taky není nějak tlustá, ale na mě to byl dobrej výkon že jsem jí přečetla tak rychle. A je to blonďák takže to je jasný.. :D

Tak tohle byl spíš takový článek, že jsem neměla moc co napsat. Ale když už mě to napadlo tak jsem se s vámi o to chtěla podělit a rovnou vám něco doporučit. A taky aby jste viděli to, že i sposovatelé můžou být hezký. Tak goo luck.
Tee

Všichni to měli

16. listopadu 2016 v 19:16 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Nedávno jsem viděla jedno video a celkem dost mě to vyděsilo, ale s tím souvisí několik videí. A ano budu mít zase nějaké připomínky k tomu jak se chovají dnešní puberťačky.
yellow, grunge, and aesthetic image
Tomu jak jsme se narodili s tím nic nějak nenaděláme. Ale jak dospíváme tak s tím nějak asi nechceme spokojit. Všichni jsme najednou strašn tlustý. Ano všichni nám to připomínají a smějou se nám a podobně. Přitom jsme celkem jsme dost hubený nebo tak akorát. Ale v dnešní době se všichni musí probrat až skoro anorexii aby si uvědomili, že jim jeto vlastně jedno. Všude v televizi vidíme ty modelky jak jsou krásně hubené. Znám spousti holek co strašně brečí, že nejsou jako oni. Jde to vůbec? Každý člověk má hod nějaké genetické předpoklady a nic s tím nenaděláme. Co mě na tom asi nejvíc štve je to, že je to neustále na youtube. Každá youtuberka si najednou prošla anorexii. Prosím vás a proč jste to sakra udělali? Když jste nespokojení sami se sebou tak s tím dělějte něco, ale snad nebudu hazardovat se svým zdravím abych se otatním líbila.

Tady máme zase nátlak okolí. V těch komentářích se někdy objevují připomínky tipu, že někdo přibral. No a co? Ty holky jsou sakra ve vývinu tak je snad jasný, že nebudou nestále tak hubený jako před půl rokem. Já jsem taky pořád ještě ve fázi co bych mohla vyrůst nebo přibrat. Přijde mi, ale že dnešní holky si s tím moc dělají hlavu. Když nebudete jíst tak si akorát pokazíte všechno co by jste mohli. Snad nejste tak blbí, že když cvičíte tak musíte dát tělu nějaké živiny ne? To vím i já a aktivně jsem cvičila jenom měsíc. Jasně, potom trochu naberete, ale nebudou to špeky! Bude to svalová hmota dámy a když to je pevný tak je to snad dobrý ne? V hodně videích jsem slyšela, že si za celej den dali jenom jedno jablko za den. Já bych asi takový holky rovnou poslala někam.

Vliv okolí je v dnešní době tak nahovno! Všichni musí řešit ostatní a kdyby se tohle nedělo, tak holky z youtube prostě nebudou sklouzávat k tak závažné věci jako je anorexie. Teď se za to strašně stydí. Ale až budou muset jít někam do práce a nějak šéf to najede. No nevím co bych si o takové uchazečce myslela. Asi že je trochu moc přecitlivělá a že si všechno bere moc k srdci. Já jsem třeba podle všech anorektička jenom kvůli tomu, že mám rychlé spalování a už s touhle nálepkou musím žít od základní školy. Dokonce lidi v práci mi říkají, že kdyby mě tam neviděli jíst tak by mi to ani nevěřili. Takže já mám spíš s tímhle opačnou zkušenost a nežilo se mi s tím moc lehko. Takže holky měli by jste se nad tímhle zamyslet.

Já nemám nic proti tomu když člověk civčí a když se nechce mě tak prostě cvičit nebudu. Budete jíst zdravě, proti tomu taky nic nemám, ale že jenom kvůli nějakým demntům za monitorem si budete myslet, že jste strašně tlustý a najedno vás popadne amok, že zhubnu. Když to říkaji ostatní tak to přeci musí být pravda. Ani hovno twl! Akorát toho budete litovat a bude si říkat jaký jste byli krávy, že jste si tohle brali až moc k srdci. Jasně, že tohle téma se netýká jenom holek z youtube. Jak jsem psala tak youtube nás celkem teď ovládá. Když se na tohle koukne holka co je v pubertě co když si z toho vezme to negativní a bude se kouka na ty fotky jak jste před tím vypadlali. Bude chtít třeba vypadat jako vy v té fázi co jste vůbec nejedli. No a máme tady další holku co by k tomu mohla lehce sklouznout.

To je odemně všechno. Z tohohle jsem se musela nějak vypsat, protože mi to přijde jako tátální kravina a stává se z toho asi nový hit internetu bejt anorektička, pak se z toho dostat a natočit o tom video! Tak good luck.
Tee

Čtení, krásné dospívání,dlouhé vztahy

15. listopadu 2016 v 17:46 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Dneska si rozebereme hned tří věci co mě celkem dost trápí. A odčividně v téhle době je to celkem dost TABU.
blue, hand, and pink image
Tak a jdeme hned na první téma. Ano od dětsví jsem byla vychováváná k tomu abych si hlavně vážila knih. Ano za tenhle rok jsem jich přečetla skoro třicet. Což je celkem dost na pracující člověka, který má ještě hodně poviností kolem. Ano nejsem zase tak rychlí čtenář, ale ne vždycky se vám chce číst a nebo jste unudení každodením životem. Na tohle téma jsem psala celkem dost článků. V téhle době bych řekla že čte celkem málo lidí. V naší práci čte jenom jedna holka a jsem ráda, že jsme kamarádky a můžeme si někdy o tom pokecat. Když si tak vezmeme, tak na tom odělení je skoro šesnáct lidí a z toho se literatuře věnoují jenom dvě osoby. Je to celkem dost smutné. Když jsem dnes byla v knihupectví tak vedle mě stála jedna babička. A vnučce chtělo koupit knihu Já Jůtuber. To je skoro jediná kniha co si asi děti přečtou. Sice je to trochu přivede ke knihám, ale co když to budou jediné knihy co za život přečtou? Ano budou o tom diskutovat. Ale je to vlastně k něčemu? Já bych dala spíš přednost knihám kde se děje nějaký opravdoví příběh a moje fantazie je tom může pracovat. Ale tyhle lidi v realitě existují, nevím je to asi věkem. Co se dá dělat. Meti mladšími je samozřejmě dost populární i John Green. Přečetla jsem jeho tři knihy a nemohu si stěžovat. Aspoň se tam řeši nějaké téma. Třeba jako vážné nemoci. Jsem ráda, že aspoň někdo bude číst tenhle tip knih. Znám strašně málo lidí co čte vážně aktivně. Pamatuju si když jsem chodila na střední školu. K tomu se samozřejmě vztahuje i povinná četba. V prvním ročníku jsem tomu nedávala takovou váhu, ale když jsem si přečetla Romea a Julii. Celkem dost mě to chytlo. Je to rychlé a čtivé a dokonce jsem dostala jedničku a měla jsem ten rozbor nejlepší. Jo byla jsem za to ráda. Když ale došlo na nějáké spolužáky, tak si to vše našli na internetu. Já když jsem něco nečetla, radši jsem dostala pětku než abych mluvila o knize co jsem vůbec nečetla. Přišlo mi to celkem dost nefér vůči naší skvělé učitelce na češtinu. A jestli já nedej bože budu mít někdy dítě tak mu budu číst před spaním. A rozhodně bych začala Harrym Potterem, protože na tom jsem zase vyrůstala já.

A když už jsme u toho dítěte. Tak bych pro moje dítě chtěla podobné dospívání jako jsem měla já. Internet se teprve rozjížedel a uměla jsem si hrát. A to v dnešní době není. Koukněte se na to kolik malých dětí je dneska na internetu. Mě to moc nepřijde v pořádku. Šesti leté dítě si vezme kameru a jde natáčet video. Proč? Jasně mají svoje velké vzory youtubery. Ale to snad neznmená, že tohle musí dělat taky. Stejně bych řekla, že za pár let tohle už nebude takový boom jako to je dneska. Tím samozřejmě nechci nějak pošpinit nějak internetové tvůrce, někteří mají hodně kvalitní tvorbu. Nechci aby moje dítě vyrůstalo jenom s tabletem v ruce a nevnímalo krásu okolního světa. Já doufám, že ho budu vychovávat natolik aby nebylo závislé tolik na virtuálním světe jako ostatní. A teď si musíte říkat, že se tomu stejně neubráním. Já neříkám že bych mu to zakázala a nemohlo chodit na internet. Ale snad to musí mít nějalé meze. Když jsem vyrůstala já tak skoro vše bylo za odměnu. Takže bych to viděla tak. Bude mít jedničku jo můžeš si jít hrát nějakou hru na počítači a pak si pujdeme hrát ven nebo půjdeme na procházku. Když budu mít dítě tak si budu chtít užívat každý okamžik co bude ještě malé. Protože pak se z toho stane puberťák pro kterýho budu strašně trapná. Ale to k tomu patří. Dnešní rodiče hold nejsou asi na tohle nějak předurčeni aby si svých dětí hodně všimali. Raději je posadí k počíači aby dalo pokoj. Když už takhle velký závazek tak se mu věnovat na 100%.

Od tématu nebudu běhat daleko. Když už se s partnerem rozhodnete mít dítě, asi spolu nějakou dobu musíte být ne? Jo se svým přítelem to táhneme od mých šestnácti let. Dalo by se říct taková středoškolcská láska. Byla jsem něklolikrát upozorněná třeba od táty nebo od kamarádů, že nám to stejně nevydží tak dlouho jak by jsme oba dva chtěli. Že jsem strašní blázen, že jsem si vůbec neužila pubertu. Já vám prozradím jedno tajemství. Já jsem taková pohádkářka. Ne že bych lhala nebo tak, ale věřím že ten princ se promění v krále a budeme spolu žít šťastně až do smrti. Ano je to strašně ohrané, ale proč bych neměla být s člověkm s kterým mi je dobře a je stejně retardovaný jako já? Ano každý máme trochu jiný svět. On má svoje počítačové hry, já si taky občas zahrauju. A já mám svoje knihy. Řekli by jste že to k sobě nějak nejde? Ale jo..Je to jenom jedna z odlišností co nás na druhou stranu spojuje. Jde hlavně o toleranci. Dokonce se mě už začíná ptát o čem ta kniha je nebo jak se mi líbila a to naposledy četl na základní škole. Jasně nejsem z toho nějak moc nadšená, ale na druhou stranu mě to vůbec nevadí. Na odlišnostech by se ten vztah mě tak trochu zakládat. I když jsme jiný tak jsme vlastně stejný. A pro me doopravdy není tabu že jsem se svojí středoškolskou láskou vdyržela tak dlouho. Pro mě je to naopak dobře. Protože se vidím jak bych těd byla buť sama a nebo bych měla řadu neuspěšných vztahů a byla bych z toho akorát neštastná. Když se mě někdo zeptá jak jsem se svým přítelem vydržela tak dlouho. Jednoduchá odpověď. Našla jsem osobu co je stejně mentálně narušená jako já. Podle mého táty si mě nikdo nikdy nezaslouží, protože jsem vychovaná trochu jinak než ostatní holky. Ale podle mě si mě můj přítel zaslouží a já si zasloužím jeho. Takže není tabu být se svojí středoškouslkou láskou. Pro mě naupak je tabu když někdo podvádí a střřídá parnery jako na běžícím pásu.

Na tohle si udělejte názor sami. Jestli semnou souhlasíte jedině dobře. A tabu je v dnešní době hodně věcí, ale tyhle jsem prostě chtěla vypíchnout. Tak good luck.
Tee

Za tím stojí, ale odpor je zbytečný

12. listopadu 2016 v 20:34 | Tee |  Svět kolem nás
Po dlouhé době jsem se rozohodla něco normálně napsat. Jasně měla bych se modlit za odpuštění, ale vím že mě nikdo nevyslechne. Takže nebudeme ztrácet čas a jdeme na to.
bad girl, fuck, and gif image
Jo tímhle obrázkem bych tenhle článek mohla ukončit, ale neudělám to. Jestli jste ne tomhle blogu delší dobu a četli jste něco odemně. Teda hlavně jeden konkrétní článek, víte že jsem vyrůstala převážně s tátou. Ano takže pánové nejste sami co někdy nechápou ženskou logiku. Jasně taky někdy udělám něco a o pár dní později ani nechápu jak jsem mohla, ale to je asi každýho věc. Přešlapy jsou celkem dost obvyklá věc. Ale když si to tak vezmeme. Já jsem co se týká holek takový nezaujatý pozorovatel. Jasně ráda nakupuju, někdy řeším strašný hlouposti. Některý věci nechápu do svých dvaceti let. Teď si uděláme takovou výpravu časem. Pokud jste vyšli ze školy tak si semnou přenesete do školních lavic. Jako normální studen se chcete na určité škole udržet, ale nemusíte na sebe moc poutat pozornost. Stačí vám hlavně za tři pokud na vás netlačí nějakým způsobem moc rodiče. Ale najdou se takový jedinci co strašně rádi lezou do zadku právě učitelům. Když přijde ten šťastný den a učitel náhodou zapomene, že se píše test. Moc jste se na to neučili ano jste nehorázně rádi. Hádejte kdo se ozve? Ano ten otravný člověk, co to strašně rád připomene. Jo ve škole se to dalo nějak snést že jo? Možná mu trochu nadržoval nebo ho jednoduše bránil. Ano myslím toho učitele.

Posuneme se o pár let dál. Jste v práci. Vy jste v klídku a pohodě, jste rádi že nějakou práci máte. Vystačí vám výplata v klidu na celý měsíc a můžete se dokonce odměnit za ten tvrdě odmakaný měsíc. Vaše šefová s váma celkem dost dobře vychází hlavně ze začátku. Jo to je normální. A pak si udělá taky svoje oblíbené lidi. I když udělají cokoliv špatně není to zase takovej problém, jako když jste něco třeba spletli vy? Je to celkem dost hnusné zacházení nemyslíte? Jasně ve škole tak o nic nešlo, protože tam šlo hlavně o to aby jsme nebyli totálně tupý. Teda tak jsem to teda slyšela od táty, když se mi tam nechtělo. V práci je to trochu jiný ne? Tam se jedná o trochu lepší odměnu než ve škole. Dostanete jedničku a to je všechno. Je jasný že nám budou vždycky víc vonět peníze než nějaký známky co jsou napsané v nějakém sešitě. Ale je zajímavé že i v práci může vést někdy taková atmosféra až si vzpomenete na ty školní léta a že někdy je to v práci možná i horší než ve škole.

Já se celkem dost divým že jsem se dostala do takového bodu. Já jsem byla tak ráda, že škola už není můj problém. Nebyla jsem na to stavěná nebo jsem byla na všechny až moc chytrá(vtípek). Nejlepší na tom je, že když jste stejné povahy jako já. Zapálený vyjadřovač názorů, který si rozhodně nenechá srát od nějakejch ubožaček na hlavu. Je jasné, že ty nervy se mi na uzdě jen tak. Ale když si tu pusu zase otevřete na nesprávnou osobu. Jasně na svojí nadřízenou bych si to jen tak nedovolila. Je to prostě nějaká autorita kterou já musím respektovat když si tu práci chci udržet. Je ale celkem dost problém když jsou najdou takový lidi co s ní držej basu. Všechno na vás nabonzujou i věci co jste nikdy neudělali a neřekli. Bože já vážně začínám přemýšlet že se ze mě stane vrah. Protože tyhle lidi jsou přesně zhoubou pro moje duševní zdraví. A ještě ty jejich masky na obličeji. A stejně jsou rozhodně nespokojený se svým životem a tak si to musejí vybíjet na nás...Já jsem se asi trochu rozášnila, snad mě ale pochopíte...

Takže tímhle tenhle článek končím. Protože jako obvykle je to jenom směska myšlenek. Snad se najde někdo kdo to pochopí. Takže tady je odpavdu odpor a veškeré kroky zbytečné, protože když si něco člověk bude něco obhajovat a neustále mít svojí pravdu tak je to zbytečný. Tak good luck.
Tee