Březen 2016

Black or White?

27. března 2016 v 16:06 | Tee |  Svět kolem nás
Tak po dlouhém týdnu jsem zase tady. Ano měla jsem sice pár volných chvil, ale byli to doopravdy jenom chvilky. Takže by jsem tenhle článek psala několik dní. A mě to na části nebaví. A raději vám teď sdělím to co chci najednou.
angel, angels fall, and black image
Je asi jasné, že každá v sobě má světlou, ale i temnou stránku. Jo i já jí mám. Ale já by jsem řekla, jde hlavně o to jakou tu stránku budeme víc využívat nebo používat. Nevím jak by jsem vám to měla popsat. Mohu vám popsat jaká je moje temná stránka. Kdy se ta bestie chce dostat na povrch. Je to hlavně když jsem strašně naštvaná, rozčílená a nebo jsem jenom zklamaná. Zažila jsem to celkem dost nedávno. Celkem dost mě naštval jeden můj kamarád. A ještě k tomu si nedokázal přinat to že nějakou chybu udělal. Takový lidi by jsem mohla hned někam zakopat a jenom usmát nad tím, že jsem něco hrozného udělala. Ani nevíte jaký jsem měla pocit když jsem ho po tom konfliktu viděla. Měla jsem sto chutí za ním přijít a dát mu pěstí a já nevím co všechno. Jako kdyby ta moje světlá stránka najednou byla pohlcená tou temnotou, ale snad je jasné že jsem to neudělala. Možná by jste to pochopily kdyby jste dopodrobna věděli o co jde, ale to už je celkem jiný příběh. Teď jsem tady od toho aby jsem vám ukázala tu bestii co ve mě je. Co si tak pamatuji tak vyplula napovrch jenom jednou. Bylo to na základní škole. Jak jsem vám psala už několikrát byla jsem objetí šikany. Ale jednoho dne jsem toho měla celkem dost. Dostávala jsem přes záda klíčenkou a celkem dost to bolelo. Najednou mě temnota pohltila. Ano můžete říct že to byla sebeobrana, ale já jsem v tu chvíli nemyslela na nic jiného aby jsem tomu člověku nějakým způsobem ublížila. Toho kluka co to udělal tak jsem ho vzala pod krkem a dala jsem mu facku že mu zůstal rudý otisk ještě několik hodin. Potom jsem ho chtěla přetáhnout židlí, ale to už mě zarazil učitel. A dál se to neřešilo.

Ano stalo se to jenom jednou. Ale znám celkem dost zlých lidí, ale krama na ně sere. Ale třeba to přijde najednou. Nezbývá nic než doufat. Ale temntotu by jsme mohli poujmout i jinak. Je to něco jako pocit beznaděje. Kdy nevíte co by jste mohli něco dělat. Jste celkem dost zoufalí a pocit beznaděje vás přivede k temnotě celkem dost rychle. Jsou tady zoufalá řešení. A stejně se to asi nepovede, ale vy stejně budete dělat hlouposti pořád dokola. Ale k ničemu to není. Jsme asi takový. Ano přošla jsem si temnými časy. Byla jsem zoufalá. Poslouchala jsem depresivní písničky a sama jsem se na nějaký čas stala temnotou. Ale i v temnotě dokážete vidět světlo. Takové pomyslné mihotaní kolem vás. Půjdete k tomu světlo aby vaás pohltilo? Nebo ho jen tak necháte kolem vás problikávat? Celkem dost dobrá otázka co?

Neříkám že temnota se z člověka dá úplně vymítit, ale dá se nějakým způsobem potlačit. Dělat něco pro to aby jsme byli trochu víc pozitivní. Jasně že se svět nedělí na ty dobrý a zlý. Ani na temný a světlý. Samozřejmě že ve fantasy filmech je to celkem dost jiné, ale my nejsme ve filmu. Jde jenom o to jestli budete pozitivní nebo negativní. Nebo je tady cesta být realisté. Já jsem pozitivní realista. Je to celkem dost dobrá cesta, ale když budete neustále říkat že nikdo nic nevýjde a nepůjdete si za tím co chcete tak život bude celkem dost na nic.

Tak to je odmně všechno. Dneska jsem si s tím celkem dost dala zabrat. Sice toho není moc, ale snad vám to bude stačit.
Tak good luck.
Tee

Try again

20. března 2016 v 11:04 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Ano vím že jsem dlooouho nic nenapsala, ale to civčení mi zabírá celkem dost času co mi ze dne zbívá takže snad to chápete.
fitness, motivation, and fit image
Měla jsem celkem dost zádrhelů v životě, ale jelikož jsem celkem dost sebevědomá a cílevědomá. Tak dokud to nebudu mít tak bude zle. Ale nejde o to, že by jsem se naštvala, ale jsem zklamaná sama ze sebe. A neustále v hlavě mám to jak jsem to nemohla udělat kde se stala ta chyba? Ne nemám deprese, ale je to jenom zklamání. Dřív jsem to zkoušela jednou a byla jsem zklamaná. To zklamání mě pohltilo natolik, že jsem si přestala věřit. Všechno co jsem zkusila jenom jednou tak nemělo vlastně ani smysl. Proč jsem se nepokusila to zkusit znovu? Ano neměla jsem ty dvě vlastnosti co jsem zmiňovala nazačátku. Já by jsem řekla, že kluci to mají trochu jinak. Jak holky víme tak když nás někdo chce a mi ne. Tak se stejně dotyčného moc dobře nemůžeme zbavit. Sms, zprávy na FB a tak dále mohla by jsem pokračovat celkem dost, ale to by jsem tady vypisovala jenom to co kluci zkouší na nás. Nevím kde se to v nich bere. A stejně když ze začátku nechceme stejně tomu jednou podlehneme. A tuhle výdrž by jsme měli mít ale ve všem. Ne jenom když chceme někoho sbalit a nebo jenom dostat do postele.

Mohla by jsem tady uvést několik příkladů. Třeba i to cvičení. Ano měla jsem tenhle měcís takový den kdy jsem to chtěla vzdát a už si nezacvičit. Je to celkem dost náročné. Ale pak jsem se koukla do zrcadla. Koukla se na pevné nohy a silnější ruce. A ne nemohla jsem to jenom tak vzdát. Už na sobě makám měsíc a teď by jsem to chtěla vzdát? Ani za nic! Je to i u školy. Hrozí vám reparát? Ano celkem dost jste si zkazili prázdniny, ale co si budeme povídat můžete si za to z nějaké části sami. Ale to snad neznamená že by jste se na to měli vysrat ne? Mám kamarádku a ta šla podruhé na reparát a už je zase v tom samém ročníku. Ale jak jí znám celkem dost se na to vysrala. Ano proč by jste si měli kazit prázdniny něčím jako je škola? Teď si to vezmeme trochu jinak. Srali jste na školu celý rok. A teďka jste propadli. Jste z toho celkem dost zdrcený a nevíte jak to doma vysvětlit. Ten reparát je ale vaše další šance. Je jenom na vás jestli tu šanci popadnete a využijete jí aby jste nemuseli opakovat ročník a nebo si řeknete, že stejně je to jedno a budete si ty prázdniny až moc užívat?

Něco když totálně posereme je asi hodně, ale těch šancí aby jsme to naparavili tak je o něco míň. Někdy když jsem něco posrala tak jsem přemýšlela jak by jsem to mohla napravit. A přišla jsem na to. A když nezabralo ani to tak jsem přemýšlela dál. Samozřejmě se jednalo hlavně u orovnání vztahů. Ale je to všechno stejné akorát v jiných barvách. Takže je jenom na vás jestli ty šance budete vyhledávat nebo je jenom nechát proplout a nebudete se ani snažit. Ale to co nenapravíme nebo nezkusíme znovu tak se jen tak nevyklube samo a nebude vás to lechtat na nose aby jste si to uvědomili. Tak ten svět hold nefunguje. A někdo si to ani neuvědomí.

To bude všechno co by jsem vám k tomu řekla. Ano je to čím dál kratší, ale dneska mám zase zabitej den a tohle byla jediná možnost vám dát vědět. Tak good luck and Try again.
Tee

Nejsem anorektička

6. března 2016 v 11:44 | Tee |  Postava
Tak jsem zase tady. Ano celkem o víkendu by jsem tu pravidelnost mohla nějak dodržet ne? Jasně, že by to nešlo vždycky. Tenhle se mi to ale povedlo. Dneska ale trochu vážně.
anorexia, skinny, and fat image
Kdy začalo to že mě začali nazívat aneroktičkou? Jasně že to bylo na základní škole. Všechno vlastně začalo tam. Ale bylo to asi v osmé třídě. Ano to se začínali řešit takové ty věci jako postava, vzhled a oblečení. A já jsem byla celkem dost terčem posměchu. Také přišlo označení anorektička. Ano na základní škole jsem byla celkem dost hubená. Možná až moc. Mohla jsem snad za to? Ne nemohla. Akorát rychlé spalovaní tomu nějak pomohlo a nemusela jsem nic pro to abych tak zůstala. Nevím jestli ve spolužačkách rostla nějaká zášť, ale celkem mi to dávali sežrat. Byli tam připomínky jako: ,,To ti doma nedávají najíst?" nebo ,,Ty určitě nic nejíš a děláš to naschvál! Jsi strašná anorektička!" Ano asi o téhle nemoci nic moc nevěděli a chtěli mi to prostě dát najevo, že oni musí třeba hodiny cvičit a já ne. Samozřejmě to pokračovalo i na střední škole, ale to se trochu stupňovalo. A to už se celkem dost nedalo vydržet. Byli tam totiž narážky i na mého přítele a to s tím neměl absolutně co dělat. Například jsem byla objetí toho jak několik holek začalo probírat jak semnou může někdo chodit. Že nemám skoro žádná prsa a skoro žádný zadek. Nemá mě za co chytit a dokonce že se asi musí bát že mi něco zlomí. To jsem nemohla už vydržet a trochu jsem vybuchla, ale Hulkovskému efektu se někdy hold ndá zabránit a musela jsem se snad nějak bránit ne?

Nemohu moc tušit proč to všechno začalo? Jak jsem psala mohla to být zášť. Mohla to být taky závist. Pamatuji si celkem dost na střední školu. Na tu základní by jsem nejraději zapoměla. Viděla jsem několik holek jak si stáhly plikaci kalorické tabulky. A museli nebo jenom chtěli si počítat kalorie co si mohou ten den dopřát. Já jsem na ně koukala celkem dost nechápavě. Proč to dělají? Jasně bylo to modelky naší školy. Ale byla to jenom střední škola. Takže nic moc profesionálního. Nelámala by jsem si s tím hlavu i kdybych měla postavu jako oni. O nic moc nešlo, ale když jsem se jich na to zeptala. Asi jsem rozpoutala nějakou pomyslnou válku. A hlavně nějaké ty připomínky taky zase začali lítat vzduchem. Ale já jsem nad tím máhla jenom rukou, protože už mi to ubližovalo tak, že jsem neměla ani sílu to řešit. Jasně mám rychlé spalování, ale neberu to jako bonus spíš jako takové prokletí co se semnou zatím po těch několik let táhne.

Několik let se to semnou táhne, ale to není jenom nějaká nálepka. Kterou jsem byla označená hned potom co se tohle začalo nějak řešit, ale zanechalo mi to i šrámy na duši. Jak by jsem mohla být anorektička? Jedla jsem zcela normálně. Ale nějak mi to žádné plus na váze neukazovalo. Byla jsem s tím celkem dost spokojená. Hodně holek je rádo že nepřibere nějaký ten kilogram, ale když tam nějaký byl tak jsem byla spíš ráda než abych z toho upadala do nějakých depresí. Šramy na mé neviditelné duši to zanechalo celkem dost velké. Nebyla jsem díky tomu nějak moc oblíbená. Neustále se mě ptali jak to dělám. A když jsem jím řekla, že nevím tak mě v ápětí poslali do prdele a to doslova a už se semnou nebavili. Jako kdybych držela v sobě nějaké tajemství a nechtěla jsem ho nikomu říct, ale tak to nebylo. Jednou jsem měla takové období co jsem skoro nic nesnědla, ale jednalo se jenom o pár dní a to bylo doopravdy jenom ze stresu. Je vám asi jasné, že se jednalo o nešťastnou lásku. Ale to by bylo zase o něčem jiném. Ty šrámy mám na duši dodnes. A nevím jestli se jich někdy zbavím. Protože vždycky když se kouknu na sebe do zrcadla. Tak si vzpomenu na ty narážky co měli a hned musím odvrátit zrak.

Téhle nálepky se asi nikdy nezbavím. Jak by jsem jí chtěla strhnout ze svých zad. Ale nějak tam nemohu dosáhnout. Trvá to od čtrnáti let a teď by bude skoro dvacet. Takže tenhle batoh s tímhle si nesu skoro 6 let. A ráda by jsem ho zahodila. Ale nikdy asi nebudu podle někoho představ. Ale už to začalo i v práci. Přestává mě to celkem dost bavit. Asi mě chápete. Když někde začínate. Snažíte se udělat dojem. A já působím jenom jako ta blonďatá anorektička? Na první pohled asi ano, ale než mě tak někdo nazve měl by si tu nemoc najíst a třeba semnou strávit den. A pak by mi tak rozhodně neříkal. Jím pravidelně a možná i víc než ostatní lidi. Jenom nějaké dny. Ale anorektičku ze mě nedělá to že mám jistou podváhu a nemohu s tím nic dělat. Kdybych byla anorektička tak by jsem nic nejedla a svojí váhu by jsem si hlídala víc než to kolik je hodin. Doufám, že tu nálepku budu moc strhnout co nejdřív. Už mě nebaví mít něco na zádech a bát se že se v tomhle smyslu o mě někdo baví. I tohle že se o vás někdo baví že jste až moc hubená. Ve vás něco nechá. Něco s čím nemůžete nic dělat.

Tak to by bylo odemně všechno. Doufám že se vám tento článek líbil. A snad tento týden ještě něco sesmolím. Ale jaki vždycky nebudu to slibovat. Tak good luck.

Tee

Proč superhrdinové?

5. března 2016 v 16:56 | Tee |  About Tee
Tak jsem zase tady. Ano dneska mám celkem dost času. Je totiž víkend! Tak jsem se rozhodla vám něco přiblíž zase něco o mě. A není to názor jenom moje dlouhá cesta k Marvel a DC.
superheroes, batman, and hero image
Jak jsem se k nim dostala? Já by jsem řekla, že první kdo byl a koho jsem znala tak byl Batman. Pamatuju si na ty staré filmy. Na ty záporáky tedy hlavně na Tučňáky. Ano ty staré filmy se mi celkem dost líbili. A díky tátovy jsem vlastně poprvé spatřila nějakého superhrdinu od DC nebo od Marvel. Asi jsem byla celkem dost v šoku. Ten styl toho filmu byl celkem dost ipozatní. Nebyla jsem na to celkem zvyklá. Koukala jsem se na něco kde jsou upíří, dětské filmy. Ano bylo tam vždycky něco neobvyklého. Ale s pojmem supehrdina jsem se asi nesetkala. Možná ano, ale to jsem byla celkem dost malá. A pak to spíš vyplnily jiné pohádky. Sice to byl celkem dost straý film s Batmanem. Ale na tu dobu to bylo skoro mistrovské dílo. Nevím jestli by jsem to teď někde našla, ale moc dobře si na to pamatuju. To bylo asi poprvé co jsem se s nima setkala, ale pak přišel jeden den. Vstávala jsem celkem dost brzo. Dřív než obvykle? Ani nevím, ale co jsem udělala? Zapla jsem si televizi. Koukali na mě kreslené postavičky. A byli to supehrdinové od Marvel. Teď už by jsem si je spojila, ale ještě jsem je moc neznala. Tak jsem si je pojmenovala. Mravenec, Včelka, Vlastenec a tak dále a tak dále. Ale teď je to Ant man, Capitan America, Iron man, Superman, Hulk a takhle by jsem mohla pokračovat dál a dál.

Ale proč je vlastně tak obdivuji? Proč se na to pořád neustále tak koukám? Proč si kupuji věci s nimi? Je to jednoduché. Ukázal mi to Capitan Amerika. Ano můžete si říct, že jsem jenom bláznivá fanynka a že jsem asi divná když tyhle filmy neustále sleduji a mám je ráda. Ale já si nemohu pomoct. Já by jsem chtěla být taky super. Sice ne hrdinka, ale mě stačí bejt super. Super kamarádka, super partnerka, super holka. A tak kdyby jsem tohle dala dohromady mohla by jsem bejt taky superhrdinka. Ale to vlastně může být každý. Jestli mi to nevěříte, ale to by jsme celkem dost předbíhali. Já jsem napsala, svoje superhdiny. Nemusíme snad mít nějaké superschopnosti. Kdyby jsme vypostili skoro všechny co známe. Tak Černá vdova má asi nějaký speciální výcvik a ovládá celkem dost dobře nějaké bojové umění. Ale žádné sérum, žádné záření a žadné střepy v hrudi. Takže je to skoro obyčejná ženská. Takže...:D A to stejný Hawkey jenom umí dobře střílet z luku a to po nějakém tréniku by jsme celkem dost mohli zvládnout taky. Ano superhrdinové se ke svojí schopnosti nějak dostali. Ale i my obyčejní lidé můžeme bejt super a nepotřebujeme k tomu, žádné super serum a nebo nějaké pokusy nebo exmrimenty.

Jak toho docílit? Podle mě je to celkem dost jednodcuhé. Já se snažím každému spříjemnit den. Ne každému, ale někomu ano. Třeba svému příteli. Udělala by jsem skoro všechno co mu na očích vidím. Ne sice každý den. Nějaká maličkost mě snad nevyrthne z nějaké rutiny. Takže mě stačí jenom když mi poděkuje. Sice jsem tím nezáchranila svět, ale někomu jsem třeba zachránila den. To je stejné jako v práci. Snažím se na každého usmívat. I jenom pitomý úsměv může někomu i jenom na pár vteřin zpříjemnit den. Já nevím co se v ten den stalo. Zkusím proto se usmát a většinou se mi to opětuje. I když mám dost blbej den. Já to nějak nedávám najevo. Nechci aby to na mě poznal. Nemám ráda lidi když mě litují, ale stejně ten úsěv nasadím a jdu si za tím, že nezáleží na tom jak se mám já, ale chci zpříjemnit někomu den. Ano neměla by jsem myslet jenom na druhé a taky na sebe. Ale já jsem celkem dost velkej sobec jindy takže tohle mi problém nedělá. Maličkosti co dělám pro kamarády nebo pro přítele jsou pro mě celkem dost důležité. Mě to dělá superhdinou. A víte proč? I navzdory tomu jak se mám špatně ty koutky zvednu. Udělám něco pro druhé. Nezachráním tím svět, ale někomu třeba den.

Jednou jsme se tak s kamarádkou bavili. Bylo to o Marvel filmech, protože ty jsou mi o něco blíž než DC. Ale to je celkem dost jedno. No aby jsem šla rovnou k tématu. Nějak se ke mě dostala nová přezdívka. Ano je samozřejmě podle jednoho superhrdiny. Ano jsem prý Hulk. A je to jenom kvůli tomu, že jsem celkem dost velký cholerik, ale dokážu se celkem dost rychle uklidnit. Já nevím proč, ale najednou vyletím a moje kamarádka mi dokonce řekla, že jse zbělala. Jednou jsem si z toho udělala srandu. Že jsem Hulkova dcera a že ta zelená se nějak moc zmutovala až z toho vznikla bílá. A jelikož je mi jenom devatenáct tak se ze mě ještě nestane taková bestie jako z něho. Ano dělala jsem si z toho srandu, ale už jsem si toho celkem dost všimla. Jednou když jsem se naštvala a někoho dokonce seřvala tak jsem šla na záchod a koukla jsem se do zrcadla. Ano celkem dost jsem zbělala. Takže si všichni myslí v tu chvíli že mi je hodně špatně, ale já jsem v pohodě akorát jsem nasraná. Ale stejná kamarádka mi řekla, že jsem hodně milá ale jenom na vybrané lidi. Takže je ve mě podle ní i kousek Kapitána Ameriky. Je to celkem dost divná kombinace, ale jsem víc Hulk než Kapitán. Možná se to časem změní, ale pochybuji o tom.

Tak to je dneska odemně všechno. Doufám že se vám tento článek líbil. Ano celkem dost se těším na ten nový film C.A. tak se nedivte že o tom budu mluvit a psát. Tak good luck and be superherou.
Tee

Otevři je!

4. března 2016 v 18:15 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Ano nevěnuji teďka blogu tolik času jako před tím. Protože jak jsem začala cvičit tak to zabralo celkem dost času a musím jíst trochu víc a taky příprava je trochu náročnější, ale jsem tady a jdeme rovnou tady.
door, funny, and open image
Pojem zavřené dveře. Pro mě je to asi věc kterou jen tak nemůžu mít nebo jsem jí ještě nedosáhla. Ale mám strašné nutkání je otevřít, ale nemám na to odvahu. Ale už jsem celkem dost dvěří otevřela, ale poté jsem je opět zavřela. Ale bylo to jenom ze strachu. Jednou jsem si otevřela dveře aby jsem začala cvičit ano na dva měsíce jsem je nechala otevřené, ale po těch dvou měsících jsem je zase zavřela. Ano teď jsou zase otevřené a doufám, že mi zůstanou dlouho otevřené. Byla jsem celkem dost ráda, že jsem je otevřela. To jsou jenom jedny dveře. Před hodně lidmi jsem zavírala pomyslné dveře. Před lidmi co jsou teď moji kamarádi, ale to nebyla ta storpocetní důvěra. Jsem sice ráda, že jsem jim trochu ty dveře otevřela ale nikdy se nechystám si nikomu otevřít dokonář! Ano jsem asi celkem dost nedůvěřivá, ale kdyby jsem se někomu otevřela na jenom 90% co kdyby těch devedestá procent jenom tak zneužil? Ano nemám moc dobrou důvěru v lidi, ale to by jsem vám rozvedla ve videu. Moje dveře jsou pro tebe zavřené pokud tě vůbec neznám, ale když se s tebou začnu bavit. Pookračuje to tak že tam dám klíč, potom je odekmnu a končí to pootevřením. A tím to pro tebe končí. Protože nikdy se ti neotevřu natolik aby jsi mohl něco mohl použít proti mě. A kdyby jsem ti něco řekla a ty to řekl dál a já jsem se to dozvěděla. Jednalo se o experiment jestli ti mohu věřit. Jestli moji důvěru ztratíš ty dveře zavřu zamknu klidně na sto západu a ty je už nikdy neotevřeš! Ale když jsi mě nezklamal tak ty dveře se otevřevou o pár milimetrů dál. A takhle to bude pokračovat, ale jenom na padestá procent se ke mě dostaneš! K mé pravé osobnosti. Nechtěla by jsem říct, že se nechovám nepřirozeně, ale nikdy nebudu na sto procent sama sebou! To jsem jenom s lidmi co mají moje dveře otevřeli na 55% a jestli se do nich chceš dostat ty tak se snaž.

Ano tohle bylo něco o mě. Ale teďka by jsem se chtěla vrátit ke dveřím co jsem otevřela a potom jsem je zase zavřela. Zavřela a zase otevřela devře co mě vedli k tomu aby jsem ze sebou něco dělala. Ale co ty další dveře? Co ám v hlavě otevřela jsem je? A jsem ráda že jsem to udělala? Jako malá jsem se koukala na Marvel ale jenom na kreslené. Asi jsem si to nějak uložila hlavy, ale nikdy jsem netušila, že by se podle toho mohli točit filmy. Pak jsem to uviděla. Marvel Avengers. A najednou jsem si to začala zase vybavovat. Moje dětství bylo zpět! Byla jsem tak ráda, že ty dveře se otevřeli a hnedka dokořán! A od té doby by jsem tyhle dveře nechala jenom tak plynout a nechci aby se jen tak zavřeli. Ale za těmi dveřmi byli ještě jedny dveře. Ale ty dveře dlouho zůstali zavřené, ale bylo to jenom ze strachu.Protože když jsem chodila na střední tak to moc In nebylo. Ale chtěla jsem si pořídit nějaké trika a nebo cokoliv s nimi. Tak moc jsem chtěla aby tyhle dveře jen tak vyletěli dokořán. Samozřejmě teď mám jenom tři trika se superhridny, ale svojí sbírku budu rozšiřovat, ale to už někdy jindy. Moc jsem nevěřila e-shopům a nikdy jsem je neobjednala a nikde jsem je neviděla. Před Vánocemi jsem ale měla štěstí. Takže to bylo celkem dost funny. Potom jsem e-shopům začala věřit. A udělala jsem dobře. A dokonce už mi je jedno co si o mě lidi myslí a teď ty dveře doslova explodovali. A jsem za to celkem dost ráda.

Dveře co jsou zavřené, co by se s tím mělo dělat? Jednoduché otevři je! Za těi dveřmi se skrývá celkem dost dobrých samozřejmě i špatných věcí. Ale i ty špatné věci jsou pro něco dobré. Otevřela jsem se tolika lidem a pak jsem na to doplatila, ale posunulo mě to dál. Dalo by se říci že moje duše jsou jedny velké dveře a je jenom na tobě jestli je otevřeš aspoň na deset procent! Ale otevřeš je a neotevírej je u mě! Ale udělej to u někoho koho miluješ nebo se s ní strašně chceš bavit, protože ti připadá strašně symtický! U mě to nedělej protože já jenom sedím a píšu os vých dveřích, ale všichi máme takové pomyslné dveře co by jsme chtěli otevřít! Ale něco nám řeklo ne ještě není ten správný čas. Ale hovno! Každý den máš příležitost otevřít tolik pomyslných dveří! Já jsem celkem dost ráda, že jsem otevřela ty dveře co jsem otevřela, ale jak jsem říkala může se stát že se vám někdo neotevře na sto procent, ale nikdy nikdo se vám na tolik procent neotevře. Vždycky budeme mít jenom malinkaté dveře zavřené a zůstanou zavřené až dokonce života. Doufám že několik dveří otevřete a nenecháte je zavřené.

Tak já doufám, že se vám tento článek líbil. Ano bylo to spíš takové uvažování. Takže to bude vážně všechno a dneska zkusím udělat něco s tím vzhledem. Tak se mějte a hlavně good luck.
Tee

Bullshit

1. března 2016 v 15:39 | Tee |  Doporučuji
Tak hodně dlouho jsem vám nedoporučila vlastně nic. Tak jsem si řekla, že by jsem vám mohla doporučit nějakého youtubera. Ano opět. Tenhle bude sice teprve třetí, ale dlouho to tady nebylo.
Je to sice celkem dost kontroverzní název. Ale když jsem to viděla musela jsem na to kliknout. Jako kdyby mě to nějak upoutalo. Jednalo se o partu čtyř kluků, ale zůstal jenom jeden co jsem tak pochopila. Takže jeden odvážlivec u toho zůstal. Jeho prezdívka je Syky. Koukala jsem na pár videi a když jsem se nudila tak to bylo celkem dost funny. Hodně dobré nápady. Je mi ale celkem dost hodně líto, že mají málo odběratelů a že se o nich moc neví. Já jsem na ně taky přišla náhodou. Měla jsem to v kolonce doporučeno. A jak jsem psala nedalo mi to. Bylo to úplně něco jiného než jsem viděla u ostatních youtuberů. Jelikož mám raději kluky na youtube než holky. Tak neustále hledám nové. A tohle mi přijde jako celkem dost dobrá volba. Nemohla by jsem je přirovnat k žádnému youtuberovi, protože je hodně originální.

Ano je celkem dost velká škoda, že na to zůstal Syky sám, ale když natáčíte v několika lidech. Je to celkem dost velká obtíž aby jste se všichni shodli na jednom termínu. Ale jsem celkem dost ráda, že aspoň Syky zůstal u toho natáčení. A je hodně milý. Ano vím to z vlastní zkušenosti. Protože mi odpesal a to jen tak žádný youtuber nedělá. Psala jsem celkem třem. A chtěla jsem se jenom dovolit aby jsem o nich mohla psát. Samozřejmě jsem to nabídla i Sykymu a on mi na to kývnul. Takže o tomhle článku se ví. Ale celkem mě to dostalo, že mi vůbec odpověděl. Ano možná ostatní youtubeři můžou říkat že se snaží, ale snaha se taky musí vidět ne?

Originalita? Ano! Dobr nápady? Ano? Budete se u toho bavit? Ano! Hodně by jsem vám tento kanaál doporučila. Jestli už jste unavení z toho jak se nesutále opakuje koncept všech youtuberů. Tak by jste se měli kouknout na tenhle kanál. Mě celkem dost youtuberů už omrzelo a to i youtuberek, neustále děkají jedny a ty samé videa a to všichni. Až na pár vyjímek. A Bullshit určitě patří mězi ně. A jsem hodně ráda, že jsem na ně přišla. Protože tenhle youtuber mě jen tak neomzrí. A důvody asi už znáte! Teď tady budete mít jeho video. A kdyby jste chtěli vidět další určitě na jeho kanál a kdyby se vám líbili tak jako mě! Tak mu dejte odběr! Tenhle kluk si to fakt zaslouží!

Tak tohle bude odmně pro dnešek všechno. A doufám, že Sykyho podpoříte odběrem. Snad se zítra zase ozvu. Tak good luck.
Tee