Únor 2016


Postel nejlepší kamarád?

25. února 2016 v 10:58 | Tee |  Postava
Tak jsem po dlouhé době tady. No jasně že jsem to teď celkem dost flákala, ale nemůžete se ničemu divit. Začala jsem cvičit takže jsem prvních pár dní byla celkem dost unavená a chodila jsem celkem dost komicky... :D
Calvin Klein, body, and girl image
Vstávej je ráno? Bože tyhle slova celkem dost nesnáším. Mě je to celkem dost jedno že je ráno. Já chci ještě ležet a nic nedělat. Jelikož mám na budík kohouta aby jsem se vůbec probudila. Je to celkem dost velkej šok. Vždycky když to zazvoní chtěla by jsem ten mobil vzít a vyhodit z okna. Ale vím co mě ten den čeká. Musím vstát, najíst se, upravit se aby jsem nebudila dojem zombie. A vyrazit do práce. Ale toho přemlouvání je celkem dost. Vždycky si dám budík tak hodinu a půl před tím než by jsem měla vyjít. Protože mám ráda když si půl hodiny můžu jenom tak poležet. Třeba si zapnu televizi a jen tak koukám. Ale co mám dělat. Nemůžu se nějak pobrat z toho tranzu ve kterém jsem byla celou noc. Někdy ani nevím co se mi zdálo. Je mi to vlastně jedno. Ráda nad tím přemýšlím. Ne nejsem ten líný typ člověka. A jestli si to myslíte tak to není pravda. Jelikož nechodím už do školy. Tak rána jsou pro mě celkem dost hektické. Nemyslím to tak že by jsem neustále ležela a posledních deset minut by jsem zmatkovala co by jsem měla dělat. Ale najít oblečení, rychle si připravit nějakou zdravou snídani. Potom se upravit a dát si všechno do kabelky. Ano zabere to asi půl hodiny, ale já jsem ráda když jsem připravená a můžu si chvilku sednout a třeba se ještě rozloučit s přítelem.

Je jasné, že víkend je pro mě celkem dost posvátný. Vstanu si o dvě hodiny déle než normálně. Potom samozřejmě vstanu po té mé půlhodince. A je toho tolik co by jsem musela udělat. Ale prokrastinace je celkem dost velká svině. Já to co nestihnu přes týden musím dohnat o víkendu. Ale je to celkem dost těžké. Nevím no. Mohla by jsem to stihnout i přes týden? Ale nikdy ne ráno! Snad to znáte. Máte toho tolik co by jste ráno měli udělat. A ještě o hodinu dřív vstát jenom kvůli tomu aby jste ještě něco poklidili? No to pro mě není. Nikdy jsem nepochopila, že moje kamarádky vstávaly jenom kvůli tomu aby se namalovali a umyli si vlasy. Snad na to mají celý den. Nikdy jsem kvůli malovaní nevstávala. Proč by jsem taky měla? Bože.... -_-

Co přechází ránu? Ano je to noc a klid na spánek. Když nebudete spát těch 6-8 hodin tak budete celkem dost znavení. Já jsem to několikrát poznala sama na sobě. Já když jsem v Říjnu byla nemocná. Nemohla jsem přes noc spát. Nepochopila jsem proč. Můj doktor mi dal prášky na spaní. Já jsem to jenom vyzkoušela dvakrát. Ano zabralo mi to na šest hodin. Ale byla jsem ještě víc vyčerpaná. Ano já chodím spát tak aby jsem spala osm hodin. Když je nemám jsem celkem dost vyčerpaná a protivná. Ano když jsem byla malá. Tak jsem vstávala v šest aby jsem viděla všechny svoje pohádky, ale teď je mi to jedno co uvidím. Pro mě je důležitý zdravý spánek. Jelikož jsem začala cvičit tak jsem to začala brát trochu jinak. A proč jsem začala. Tak o tom bude trochu jiný článek.

To je všechno co ze sebe dneska dostanu. Ani dneska se necítím stoprocentně v pohodě, ale to bude tím že to počasí je celkem dost na hovno. Tak good luck.
Tee

Naše hodnota je nevyčíslitelná

18. února 2016 v 19:54 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Ano celkem to flákám, ale budete překvapení co chystám se svojí kamarádkou. Takže se máte na co těšit, ale pochopte, že se to teprve rozjíždí, ale jestli to výjde bude to celkem velká bomba.
girl, friends, and best friends image
Dneska tady nejsem od toho aby jsem vám ty projekty co máme v plánu. Ale budeme se bavit o Tématu týdne. Cena naších životů. Má vůbec nějakou hodnotu? V penězích asi těžko. Protože život je dar, kterého si vážíme a nebo ne. Ale neměli by se hodnotit čísli. Jasně, že každý život má jinou cenu. Co plácám za nesmysli. Můj život by se mohl ovnat v hodnotě klidně i s někým slavným. Sice jsem toho nedokázala tolik jako on, ale mám stejné právo aby můj život byl stejně cenný jako jeho ne? Takže by jsem řekla, že by jsme si měli vážit života i když nám je jenom pět nebo i když je nám čtyřicet. Nevím jak by jsem to měla říct. Jasně že si rádi kurvíme život nezdravím jídlem nebo kouřením a někdo dokonce i drogama. Ale to je jenom na nás jaký život se zvolíme a i z nás se můžou stát slavní. Jenom by jsme museli celkem dost pracovat a v dnešní době by jsem řekla, že jenom lenost a prokrastinace nám v tom brání. Já neříkám, že nejsem líná nebo se nesnažím odkládat věci na poslední chvíli. Někdy nádobí myju třeba dva týdny. Ne to by jsem už asi přehnala, ale celkem dost dlouho to odkládám, a stačí aby jsem měla třeba deset vidliček a řeknu si že by jsem na tom měla zapracovat. Ale když ono je toho tolik co by jsem mohla dělat. Sledovat videa, vymýšlet nápady na články a nebo jít s někým ven. Stejně by to nádobí za mě nikdo neumyl. A když si to tak vezmu kolem a kolem. Vstanu v sedm a mám hodinu na to aby jsem se vykopala do práce. Potom přijdu jsou čtyři odpoledne. Někdy musím jít umýt nádobí, jít nakoupit atd. A sednu si v klidu a už je třeba půl osmí. Bože je to celkem dost strašná představa co?

Tak tohle byl trochu lehčí začátek, ale teď by jsem chtěla napsat něco trochu vážnějšího. Ano samozřejmě se to bude týkat sebepoškozování. My jsme se narodili a máme žít a užívat si. I když nám v tom práce nebo škola celkem dost brání. Ale nidky jsem nepochopila, že tenhle dar může být takovým způsobem zneužit. Já by jsem tady mohla vypsat tolik kamarádek co si někdy vzali do ruky žiletku a prostě se řezali. Vždycky jsem se jich ptala jestli to má nějaký smysl. Většina z nich mi odpovědělo, že jim je smutno a ta bolest jim pomáhá na to zapomenout. Kurva... :D Kolikrát mě bylo smutno a nikdy jsem takovou píčovinu neudělala. Vždycky jsem si vlezla do vany a zpívala na celej barák. Přijde mi to celkem o dost lepší než aby jsem si vzala do ruky žiletku a řezala se. Díky těmhle lidem si řeknu, že naše životy asi nějakou cenu mají. Nevěříte mi? Ano nemají přímo cenu, ale váhu. Buť si jich vážit budeme a nebo ne. Janě že tohle řekne strašně moc lidí, ale proč by jsem to nezopakovala když je to vlastně pravda? Jasně měla jsem taky doby když jsem byla celkem dost na dně, ale radši si vypláču oči než abych si ubližovala. Jestli jste to někdy dělali. Nechci vás urazit, ale nikdy jsem to nepochopila.

Jasně když se s vámi rozejde kluk je to celkem dost smutná záležitost, ale kurva kolik je jich ve vašem okolí? Celkem dost co? Tak zvedněte prdel a najděte si někoho lepšího než byl ten co vám zlomil srdce. Z vlastní zkušenosti vám můžu říct, že jsem nikdy nebrečela kvůli tomu, že by mi někdo zlomil sdrce, ale jenom kvůli tomu kolik času jsem s nějakým zmrdem promarnila. Když se na to budete koukat jinak všechno se zdá najednou lepší. Naše životy by se neměli cenit na peníze. Jasně že když někoho unesou a budou chtít za něj prachy. Uvědomíte si, že nějakou hodnotu máte, ale tohle by se tak brát nemělo. Můj život může stát jenom stvoku, ale já si ho bude vážit tak jako kdyby stál miliardu. Tohle téma mě celkem dost zaskočilo. Nemáme cenu která by se dala vyčíslit. Už podle názvu můžete poznat jaký k tomu mám postoj. Já se za to nestydím, ale jestli si myslíte že by jsem to měla brát na prachy tak je to celkem dost na hovno! Teď jsem si vzpoměla na jednu větu co mi řekl můj stálý přítel. Dal by jsem pro tebe modré z nebe. Nejdřív jsem to nepochopila. Vždyť něco takového nemůže udělat. Ale to je na tom to jedinečně on by mi dal něco co neexistuje aby jsem pro něj tady byla. Musel by si lámat hlavu s tím jak by to mohl udělat. A to je honota naší lásky. I něco co není tak by se snažil vyrobit aby to jenom trochu připomínalo modré z nebe. A naše životy jsou přesně tak vysoké jako modré z nebe.

Tak snad jsem vám trochu potěšila článkem. Ale neslibuju že tenhle tejden ještě něco sesmolím. Jasně že se budu snažit, ale teď dávám hodně času do toho projektu. Tak good luck.
Tee

Láska nepotřebuje svátek

14. února 2016 v 18:34 | Tee |  Vztahy
Tak jsem zase tady. Ano možná už to víte a možná taky ne, ale já si stojím za tím. Že Valentýn je celkem dost hloupý svátek a chcete vědět proč?
drink, valentines day, and valentine image
Ano je to asi celkem dost zvláštní. Jsem zadaná a Valetýna neslavím. Ale já znám celkem dost párů co tento svátek obohatí jenom příležitostným sexem a nic víc nedělají. Ano patřím mezi ně. Podle mě láska jako taková nepotřebuje speciální den. I v tento den se může stát tolik věcí a můžete zažít největš hádku za váš vztah. V tento den by jsme se neměli hádat a měli by jsme na sebe být milý. Někdy to nejde. Je to jenom normální den a svátek má Valentýn. Nikdy jsem žádného nepoznala, ale je to doopravdy jenom den. A nezáleží ne tom jestli jste single nebo někoho máte. Nemusím mít vyhrazený den na to kdy na mě můj partner bude milý a koupí mi nějaké sladkosti nebo růži. To snad může udělat jaký den chce. Láska je něco tak vzácného a křehkého, že by jsme jí měli dát celý rok a ne jenom jeden den. Vztah není o tom, že budeme na Valentýna strašně milý. A druhý den se probudíme a mohli by jsme si vyškrábat oči. Něco se nemusí jen tak povést. Pro mě je důležitější jiné datum. Je to samozřejmě výročí. To je den co oslavuji naší lásku. Od té doby spolu jsme a vydrželi jsme to nejhorší, ale i to nejlepší. Jasně každý to má jinak to výročí, ale je to pro mě rozhodně důležitější než nějaký komerční svátek. A ani na něj není volno. Pro mě je celkem dost nepodstatný. :D Ale to byl jsem vtip.

Ani jednou jsem Valentýna neslavila. Prvního Valentýna co jsem zažila s někým tak bylo před třemi lety. A to jsme slavili s přítelem měsíční výročí, ale to byla asi jenom shoda náhod, že se to takhle potkalo. Ano musí to být celkem dost romantické, ale teď se spíš ohlížím na roky. Kdyby jsem to měla opět brát na měsíce. Tak by jsme dneska slavili jako divý, ale měíce mě nějak opustili a čekám jenom jestli spolu vydržíme do dalšího 14tého ledna. Nevím no, ale Valentýn mi celkem dost znepříjemňuje den. Je k tomu jenom jediný důvod. Všechny sociální sítě jsou zahlcené dárkami. Videi jak by jste někoho mohli sbalit a nebo jak se máte nalíčit. Proč by jsem se měla nějak speciálně líčit když pro mě to moc speciální den není? Ano některé holky jsou asi tímhle svátkem třeba posedlé. A nevědí co by svojí drahé polovičce mohli koupit. Ale není to snad jedno? Kluk koupí sladkost a růži a to je všechno. Možná vás pozve někam na večeři nebo do kina. Ale to je stejné. Může to udělat v úplně jiný den. Ale ne my jsme si na to museli vybrat speciální den a ještě že si můžeme vybrat jestli ho budeme slavit nebo ne. Protože kdyby jsem ho slavit musela. Tak by jsem se asi zbláznila. Další kupování dárků. Mě bohatě stačí, že každou chvilku má někdo narozeniny a hnedka potom jsou Vánoce.

Ale co totálně na Valentýnu nesnáším tak jsou lidi co jsou single. Ano začnou se ještě víc litovat a brečet že nikoho nemají. Ano je to celkem dost smutné, že nikoho na tento "speciaální" den jste sami. Ale není to snad jedno? Před tím jste byli sami a zítra budete třeba taky sami. Ale nejvíc mě dostává ty statusy. Co píšou holky co jsou sami. Bože jim by jste měli zablokovat FB a nebo jim rovnou odpojit internet. Je to celkem dost zvláštní. Jasně, že někdo to bude brát celkem dost špatně, ale snad máte dost času na to aby jste si někoho našli. Proboha! Je to jenom den a stejně potom můžete na tento svátek změnit názor. A budete stejně potom jenom hejtovat. Jak to někdo může slavit. Ano já tento svátek celkem dost odsuzuju, ale neberte to jako hate. Já jen chci říct, že láska nepotřebuje speciální den. Měli by jsme celoročně slavit svojí lásku a ne jenom jeden den. Tohle jsem tím chtěla říct. A doufám, že se tady najde někdo kdo mě pochopí, ale je to celkem dost malá šance. :D

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Pro všechny nadšence pro tento svátek přeji aby jste si ho užili. A všichni co jste sami tak se na to vyserte a zavolejte kamarádům a bežte se napít. Tak good luck and Happy Valentine.
Tee

Rebel? Ne bojovník!

13. února 2016 v 23:51 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. A dlouho jsem přemýšlela jak by jsem tohle téa mohla pojmout, ale došlo mi to až v sobotu těsně po půlnoci. Ale jak jsem na to přišla to vám radši nebudu říkat.
mockingjay, katniss, and the hunger games image
Určitě jste všichni viděli Huger Games. A hlavní postava Katniss. Je to někdo kdo udělal celkem dost a to jenom díky tomu že se nebál říct svůj názor. Je to celkem dost důležité. Ale co když jste v situaci kdy se bojíte, že by jste dokonce mohli přijít o práci? Ano nelidské zacházení a souzení lidí. Vaších podřízených jenom podle toho jak vám sednou je celkem dost na nic. A přijdou nesmyslné zákazy, a dokonce i lhání. Potom se lidi asi začnou bouřit, ale kdo bude mít tu odvahu a řekne že se mu to nelíbí? Ano my co se nebojíme říct svůj názor jsme asi rebelové. Chceme kašlat na pravidla a ještě k tomu říkáme co se někomu nelíbí. Každý tým musí mít velitele, ale co když vás strach prostě převládne? Třeba v tom je něco důležitého jako je třeba práce. A v téhle době si prostě jen tak nemůžeme dovolit přijít o práci. Kdo by za nás platil účty. Je jasný, že budeme držet hubu a krok, ale všechno má svoje meze.

Asi jsem za to celkem dost trpěla na základce i na střední. Nebála jsem něco říct. A taky se mi to moce nevyplatilo, ale abych držela hubu a proti mně stálo jenom pár namyšlenejch pipinek tak co by mi mohli udělat tak moc vážnýho? Kromě teda šikany? Nic, protože věděli že by jsem jim k tomu řekla svoje. Ale proč by jsem teda měla držet hubu když proti mně nestál zase tak velký nepřítel? A to samé bylo na střední. Měli jsme tam takovou třídní královnu. Podle které by se mělo všechno řídit. Ale hodně lidí jí za to nemělo rádo. A dokonce jsem tlumočila něco co jí někdo chtěl říct. Ano někdy jsem to vyprovokovala já, ale proč by jsem si měla nechat od někoho poroučet. Když ještě k tomu je mladší než já? Hodně lidí mě nazývalo rebelem. Že jsem na všechno kašlala. Nehleděla jsem na hodně pravidel, ale chcete znát pravdu?

Já jsem neměla v umyslu být rebelem. Ale dodat lidem trochu víry v to, že když nebudu jediná komu se to nelíbí a ještě někdo se ozve tak by se to mohlo změnit. Ano nemuselo by, ale když je víra tak to jde. A když něco chceme změnit tak za to snad musíme bojovat. Ale to znás hned nedělá rebely ne? Bojujeme jenom za to aby se snáma jednalo slušně. Chápala by jsem kdybych se k nim chovala od samého začátku hnusně, ale já se snažím vždycky bejt milá. Ale když někomu nesednu tak by na mě hned nemusel bejt hnusnej ne? Já se snažím taky usmát. Někdy jsem si ani neuvědomila že porušuji nějaká pravidla. Byli to pro mě normální věci. A najednou ze mě zase je ten rebel co jsem byla od páte třídy.

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Doufám že jste aspoň něco co z toho pochopily. Ano je to celkem dost myšlenek najednou. Tak good luck.

Tee

Kde je domov?

12. února 2016 v 17:33 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Jasně že jsem hodně dlouho nevydala článek, ale snad chápete. Že se fakt snažím, ale ten čas fakt není. Snad to chápete, ale teď jdeme na to proč jsme tady.
book, tea, and autumn image
Ano dneska budu psát na téma týdne. Minule jsem nepsala, ale to je jenom kvůli tomu, že jsem to nestihla zveřenit. No takže domov. Co si pod tímhle slovem představím? Asi nějaký byt kde jsou věci co jsem převážně vybárala já. Partner, možná nějaké to dítě. Ale není to jenom o věcech a o a prostorech, ale je to hlavně o těch lidech. Je asi jasné, že se nebudu cítit doma s někým kdo mi je celkem dost cizí a nebo s ním nevycházím tak, že se budeme každý druhý den hádat. Takže asi tak. Domov by mělo být hlavně utočiště. Někam kam se budeme chtít vrátit a budeme se tam těšit. Je jasné, že když přijdu do práce a nebo do školy. Tak jen co tam přijdu tak si řeknu já by jsem radši teď byla doma a relaxovala. Ale někdo se jako doma cítit nemusí. Jak jsem psala je to hlavně o lidech. Kdyby mě třeba můj partner nebo rodič mlátil nebo by byl neustále nepříjemný. Tak by jsem mimo domov chtěla být co nejvíc. Vrátila by jsem se tam jenom na večer jako nutnost abych se vyspala.

Já když jsem do školy chodila. Teď myslím na základku. Tak jsem se těšila domů. Až všechno ze mě spadne a nebudu se muset strachovat o to jestli jsem si všechno zapsala a neřešit ty pomluvy. Co jsem skoro každý den slyšela. Ale když jsem byla na střední škole tak jsem trávila hodně času s přítelem. A tam jsem se cítila taky jako doma. A to možná bude jeden z důvodů proč jsem se k němu přestěhovala hned co mi padlo osmnáct. Ale znám lidi co se domů moc netěšila. Třeba moje kamarádka. Její máma jí celkem dost ráda ztrapňovala, ale to jsem nikdy nepochopila. A nejhorší to bylo když tam ještě někdo byl. Měla jí před kým ztrapňovat. Ale bylo mi jí celkem dost líto. Já bych se nerada nevracela domů a hlavně s doprovodem. A já jsem si vždycky těšila když semnou šla kamarádka. Jasně že úkoly jsme nedělali, ale za pár hodin jsme šli ven. Bylo to něco fajne, když jsem si tam mohla vzít kamarádku. A nejlepší bylo že jsem se ani nemusela moc dovolovat. Ale radši jenom napsala předem. Někdy jsem si nebyla jistá jestli nemáme něco v plánu.

Já jsem ráda že jsem si svůj domov našla, ale dalo by se říct že mám dva domovy. Mám jeden u táty a jeden tady. Kde zrovna bydlím. Je to celkem dost matoucí co? Ale mě to celkem dost vyhovujeje. Mám se vždycky kam vrátit kdyby se náhodou něco stalo. Takže je lepší mít dva domovy než jenom jeden a nebo vůbec žádný. Jsem za to celkem dost ráda. A ne jenom za to, že mám dva domovy. Ale že jsem tam ten čas trávit chtěla. A ne že jsem se nemusela bát a nebo by se mi tam nechtělo. Takže jeslti bydlíte s přítelem nebo s rodiči a nemlátějí vás nebo na vás nejsou nepříjemní. Tak budeme rádi za to, že se máte kam vracet. Musíme se zase koukat na to, že je to dobře že máme domov a nemusíme si stlát na lavičce. Ale trochu by jsme si toho měli vážit. Takže...

No tak to bude všechno. Protože jsem fakt unavená. Ale snad jsem vám do toho života dala a trochu něco k zamyšlení. Tak good luck.

Tee

Met Up with Shopaholic Nicol

8. února 2016 v 17:40 | Tee |  About Tee
Tak po nějaké té době jsem tady zase a doufám, že v plné síle. No to by jsem zrovna neřekla, ale trochu snít můžu ne? Ale dost kolem a jdeme na to proč jsem vlastně tady.
Takže včera přesně v 17:30 byl v Liberci Met Up s youtuberkou Shopaholic Nicol. Ano bylo to úžasné. Samozřejmě že patří mezi mé oblíbené youtuberky jinak by jsem tam ani nešla. Předtím jsem jenom viděla na facebooku statu, že jede do Libere a že bude krátky met up. Tak jsem sledovala její profil kdy konečně bude. A málem jsem přestala doufat. Ale nakonec všechno bylo. Tak jsem na sebe hodila rychle bundu a šla jsem. Byla jsem celkem dost nérvózní. Ale to hnedka spadlo když jsem jí viděla. Asi pětkrát jsme se pozdravili, ale to je spíš funny než trapný takže. No prostě mě to pobavilo. Dokonce jsme i s ostatníma holkama dali poslední kousek do jejího pořadu na Očku. Což byl taky celkem dost velký zážitek. Ano proběhlo několik fotek.
Jestli tedy sledujete její instagram tak jste tu fotku už viděli. Ale já se s tím teďka strašně ráda chlubím. A můžu jenom s lidmi co se v tomhle nějak pohybujou. Takže snad chápete, že jsem to sem musela ještě dát. A potom nastala ta kecací část. Povídali jsme si o tom kdo je ještě z Liberce. Myslím tím samozřejmě youtubery a nebo youtuberky. A přišli jsme na celkem málo jmen. Ale to je jedno, protože i těch pár jsou celkem dost kvalitní. Musela jsem jí říct, že všechno dám na blog. A tak se strhla celkem dost debata. Jestli mě to baví a o čem píšu. Nemohla jsem to jen tak držet v tajnosti. A snad to nebrala jako reklamu. Ale když už jsem jí potkala musela jsem to zmínit. Dalo by se říct, že když jsem měla někdy chuť tenhle blog zrušit byla jedna z těch co mi dávali zkrz videa sílu abych v tom pokračovala. Jsem za to celkem dost ráda. A tady je moje fotka s ní. Je i na mojí fanepage takže, jestli mě tam nesledujete určitě to udělejte.
Ano je to zážitek na celý život. Jelikož kvůli práci nemám moc čas na takové akce. Tak mě to celkem dost potěšilo, že tady byla. Ještě teď tomu nemůžu uvěřit, že jsem jí viděla. Ale něco mě překvapilo. Že lidi z youtube bereme celkem dost jako hvězdy, ale když nějakého potkáte tak je to jenom obyčejný člověk. Doufám, že to nevyznělo zle. Ale je to pravda. Nicol je strašně přátelský člověk. Nečekala jsem že by byla jiná, ale stejně. Znám jí jenom z videí a tohle mi jenom potvrdilo to co jsem si o ní myslela. A to je celkem dost fajne. Druhá věc co mě ještě zarazila. Je to že mi vyprávěla o tom, jak k ní jenom lidi přijdou a řeknou si o fotku. Já nevím jako kdybychom ty fotky jenom sbírali. Ale když už je bereme jako svoje vzory a nebo je obdivujeme tak by jsme měli prohodit aspoň jednu větu. Je toho asi hodně co nás zajímá. Jasně není na to moc času, ale i klasické jak se máš. Toho člověka přesvědčí o tom, že fotky s nima nesbíráte jako trofeje. To je celkem dost důležité.

Co by jsem k tomu ještě mohla říct? Že jestli ten závěr vyšel tak ho sem rozhodně dám. Ne jenom ten závěr, ale když už jde o město kde bydlím. Trochu to zpropaguju. A proč bych toho nemohla nějak využít. A ráda udělám reklamu i Nikol. Protože tak úžasnou youtuberku jsem na vlastní oči ještě neviděla. Ano chtěla by jsem jich vidět mnohem víc, ale čas mi v tom celkem dost brání. A na takové akce jako je 4fans nebo Utubering se nedostanu. Stačí jenom využít situace. Takhle jsem jí využila já. Jestli jste náhodou z Liberce a neviděli jste jí. Tak vám říkám, že jste o hodně přišli, ale nezoufejte tohle určitě nebyla její poslední návštěva. A já doufám, že jsem s ní v kontaktu nebyla naposledy. Takových lidí si celkem dost cením. A je pravda, že před kamerou se chová stejně jako na lidi. A jestli chceš napsat do komentářu na ní hate tak mi dej FB a já ti všechno vysvětlím.

Tohle byl celkem pro mě lehký článek. Jestli by jste chtěli víc takových. Stačí jenom napsat. A já se na vás budu těšit u další tématovky. Tak good luck.

Tee Mind

Proč zrovna ona?

6. února 2016 v 14:58 | Ares daughter |  Svět kolem nás
Tak po nějaké době se zase hlásím. Ale není to kvůli tomu, že by jsem mluvila o nějakém tématu, co mě nějak sere. Ale musíte se smířit s tím, že to dneska bude reakce na hate proti mě.
demi lovato, demi, and confident image
Objevila jsem jednu věc u jednoho mého článku. Celkem mě to zarazilo. Bylo ta kritika na tuhle osobu. Že jsem stejná jako ostatní jenom kvůli tomu, že poslouchám Demi. Ale já vám tedy řeknu celý příběh. Jak jsem se k ní dostala a proč jsem u ní jediné setrvala. Ale jestli vás to nezajímá. Zavřete tohle okno a nečtěte dál. Protože tohle není článek stvoření pro hate, ale je to příběh. Tak si ho přečtete až do konce nebo se na něj vyserte. Ale dost bylo povídání kolem. Ani nevím kolik mi bylo. Asi dvanaáct let a nebo možná i víc a možná taky ne. Ale s kamarádkou jsme se koukali na Camp Rock. Ano byl to první film co jsem viděla s ní. A asi to bylo jenom kvůli JB. A tímhle nemyslím Justina Biebera. Ale to je jedno možná vám to dojde. Celkem mě ten příběh dostal. A ta poslední písnička This is me. Ano překladála jsem si jí. Jen aby jste si nemyslela, že jsem totálně udělaná do nějaký písničky, který ani nerozumím. Takže poslouchala jsem jí celkem často. A nevěděla jsem, že Demi je na Disney Chanel, protože jsme ho neměli. Ale potom jako kdyby se mi vyrtarila. Samozřejmě tady bylo dalších několik písniček jako La la land, Renember December a další. Ale nějak mě naplňovali. Jako kdyby to vysvětlilo některé věci, které se nedali vysvětlit. Slyšet jenom ten hlas... Jako kdyby jsem byla v nějakém jiném světě. V představách, které jsem chtěla aby byli realitou.

Potom to přišlo. Viděla jsem jenom články kde bylo, že přestala jíst. Ano někdy se někoho dotkne když o něm napíšete, že je tlustý. Ano i kdyby mi to někdo řekl, tak by se mě to celkem dost dotklo. Ale doufala jsem. Ano známe další Disney hvězdy jako Miley nebo Selena. Ale jejich tvorba, mě nikdy moc nenaplnila. Byli to písničky, které jste si sice zapamatovali, ale já jsem se necítila tak jako při jejím hlase. Potom jsem byla u babičky. A samozřejmě jsem měla zaplé Očko. A viděla jsem jenom Demi Lovato Skyscraper. A moje oči chtěli najednou vyletět z důlku. A uvnitř jsem cítila takový klid, že to snad ani nebylo možné. Zase jsem jí viděla. Byla jsem zase v nějakém paralerním vemíru. A cítila jsem u srdce jak ke mě jenom ta pár minutová písnička promlouvá. Chtěla jsem být tou věčností pohlcená. Ano chtěla jsem. Čekala jsem pár let na to aby se vrátila. Možná až do patnácti let, ale to jak se vrátila tak mě tak strašně potěšilo. Bylo to jako kdyby se vrátil někdo z nemocnice a já jsem na něj čekala. Nevím jak by jsem vám to vysvětlila.

Její tvorba se ale začala trochu měnit a to jsem zrovna byla v pubertě. Ale ne k špatnému, ale právě naopak. Byla jsem svědkem toho jak postupem času dospěla. A ona pomohla dospět mě. Jako kdyby byla moje starší sestra a já jsem jí měla jako vzor. Ale jako vzor jí mám. A to mi nikdo nikdy nevezme. Vyšli další písničky jako Give your heart and break. Tu písničku znám jako svoje boty. A možná by jsem byla ještě schopná jí zahrát na kytaru. Potom vyšlo jedno album co mi totálně zamávalo ze životem. A překvapivě s názvem Demi. Z toho alba jsem znala jenom Made in USA. Ale musela jsem ho slyšet. A písničky jako Warrior nebo Nightigale. Bože to je něco tak úžasného. Musela jsem to poslouchat skoro každý den. Život není procházka sadem kde kolem vás jsou jenom růže. A jste obklopení lidmi co vás mají rádi. A když jsem v tom sadu nebyla. Byla jsem jako pohlcená nějakou nestvůrou z temnoty. Která mě jenom držela a nechtěla mě pustit. Ale měla jsem na to jeden lék. Stačili mi k tomu sluchátka a mobil. A dát play.

Teď je rok 2016 a samozřejmě mám album Confident. A zrovna ho teď ho asi po páte poslouchám. A Cool for the Summer. Bude pro mě dobrá písnička na léto. Ale to není jediné co jsem si vzala z toho jaká ona je. Ano její hudba mi pomáha, když se cítím na dně. A to se stává teďka celkem dost často. Ale to není zrovna téma o kterém by jsem chtěla psát. Ale vzala jsem si z toho taky to, že i když na sobě nemám tuny make-upu. Nemusím bejt hned ošlivá. A i když mám trochu větší boky nemusím bejt hned tlustá. Jsem jaká jsem a když jsem s tím nespokojená tak by jsem s tím měla něco dělat. A ne se jenom litovat. Vstát z toho gauče a bojovat za to co je pro mě to nejlepší. A neřídit se tím co říkají ostatní. Vstát každý den s pocitem že jsem pro sebe udělala maximum a jestli se někomu nelíbím tak ještě nepochopil jaká jsem. Sice ví jak vypadám, ale o duši nic neví.

Doufám že jste konečně pochopili proč tuhle osobu mám ráda. Jak jsem řekla hate si nechte na jiné články a jestli mě chcete přesvědčit o tom, že pro mě není důležitá tak se plete!
Ares Daughter

Recenze: Shirtinator

1. února 2016 v 11:23 | Ares daughter |  Recenze
Tak dneska po dlouhé době tady máme recenzi. Je to na internetoví e-shop. Ale ne tak obyčejný internetový e-shop. Ale to se všechno dovíte všechno v článku.
fashion, grunge, and outfit image
Tak v rychlosti vám tento e-shop představím. Je to samozřejmě český e-shop. Ale v čem je vyjímečný než ti ostatní? Je to celkem dost jednoduché. Už jste si někdy chtěli dát vlastní nápis na triko a nebo na mikinu? Dokonce i na spodní prádlo si můžete dát svůj nápis. Nevěříte mi? Ale jasně že je to možné zrovna na tomhle e-shopu. Samozřejmě je takovích stránek je hodně, ale já jsem se rozhodla zkusit tenhle, protože jsem chtěla mít svojí mikinu a triko. Měla jsem všechno vymyšlené. Ale teď jaké stránce by jsem svěřila svojí důvěru? S příelem jsme objevili tohle. A dokonce když jsem to objednávala tak tam byla 15cti procetní sleva. Takže mě to všechno vyšlo celkem dost levně. Ale jediné co by jsem téhle stránce vytkla je, že se strašně všechno dlouho načítá, ale to je tak jediné mínus. Je tam skoro všechno na co si vzpomente. A samozřejmě tady si můžete udělat i víc barev než černou nebo bílou. A pořád mi nevěříte. Tak si počkejte na konec článku, protože tady dokonce budou i fotky těch výrobků. O to by jsem vás nemohla jen tak odchudit. Takže jdeme na celkovou recenzi, ale samozřejmě to bude na body.

1. Objednávka
Šla jsem na tuto stránku. Byla jsem celkem dost překvapená. Ale to je jedno. Koukala jsem se na mikiny a na trika. Vzala jsem si ty nejlenější, ale nelituji toho to by jsem celkem dost předbíhala. Tak jsem si všechno vybrala. A navrhla jsem si ty nápisy. Mohla jsem si tam vybrat i vlastní druh písma, jak by to mělo být nakloněné. Takže je to celkem dost dobré. Jak jsem říkala mohli jste si vybrat jaká to bude barva. A taky jste si mohli vybrat jakým stylem to bude natisklé a nebo dokonce vyšité. Hned co jsem si to dala do košíku tak jsem musela samozřejmě počkat a to se přesouváme k druhému bodu.

2. Délka dodání
Jsme u druhého bodu a to je celkem dost zásadní bod. Dva dny tyto dvě věci byli ve výrobě. Což jsem celkem dost čuměla že to šlo celkem dost rychle. Další den na to bylo v depu. To jsem ještě víc koukala. A chtěla jsem aby to další den došlo na uloženku. Jelikož jsem si mohla zvolit i město tak jsem to dala do Liberce, ale musela jsem až do gloubusu, ale na tom celkem nic není. Až na to, že jsem to nemohla najít, ale kdo hledá ten najde. A další den mi přišla sms od uloženky. Jo to bylo celkem dost velké překvapení. Protože jsem tu objednávku měla do čtyř dnů doma. Což bylo celkem dost velké překvapení. Byla jsem tak natěšená, že to nebylo možné. Ano poslali mi heslou které mi přišlo na mobil a kdyby mi nepřišlo tak by jsem si to nemohla ani vyzvednout. Z toho jsem měla celkem dost velkej strach. Musela jsem celkem několikrát zkotrolovat to číslo, ale nakonec to bylo všechno v pořádku.

3. Kvalita a spokojenost
Když jsem otevírala ten balík. Nečekala jsem nic moc extra. Myslela jsem si že to bude nic moc kvalita, ale když jsem si na to šáhla. No ty vole! Já jsem si myslela, že jsem v sedmém nebi! Ta mikina je hodně kvalitní. I když se zdá, že je to slabá mikina tak je hodně teplá. Včera jsem s ní byla venku a byli jenom čtyři stupně. A málem jsem se uvařila. Takže je to celkem dost velké plus. Je to hodně dobré! A co se týká toho trika. Tak jsem byla taky celkem dost spokojená. Byl to hodně dobré, hlavně že hodně velké procento bavlny. Takže jsem byla celkem dost hodně spokojená. Tu mikinu by jsem mohla nosit pořád, protože to je strašně kvalitní!

Tak to první je mikina a to druhé je triko. Tak snad jsem vám dala dobrý tip na nějakou stránku kde si můžete vyrobit svoje originální nápisy. Tak good luck.
Ares Daughter