Leden 2016

Polobůh? Kdo by byl můj rodič?

31. ledna 2016 v 20:13 | Ares daughter |  Svět tajemna
Tak mám tady pro vás další článek. A je to ten slibovaný. Jak jsem vám psala, koukala jsem se jenom na horory a četla jsem Percyho Jacksona. A dneska je ten den co se podíváme do světa polobohů.
percy jackson and blackjack image
Jen jsem se vám chtěla pochlubit, že se blížím ke konci této serie. Což mě celkem dost mrzí. Včera jsem totiž začala číst čtvrtý díl. Ale jelikož začnu zase chodit do práce. Tak toho času nebudu mít tolik. Takže doufám, že do dlší výplaty mi to vydrží aby jsem si potom mohla koupit další knihy. Ano dělám to ták, že vždy když dostanu výplatu tak si za odměnu koupím jednu nebo dvě knihy. Ale dost kolem a jdeme na to! Takže když se podíváme do řeckých bájích. Je zde celkem dost polobohů. Perceus, Achilés a hodně dalších. Ale teď vám to může přiblížit právě tato serie. Samozřejmě se jedna o literaturu pro puberťáky a dětem jako pohádka by se to mohlo líbit do druhého dílu, protože ve třetím díle už je to celkem dost kruté. A je to asi tím, že všichni tam jsou starší. Ale mě to ohromilo tak moc, že jsem přemýšlela, koho by jsem chtěla jako svého božeského rodiče. A samozřejmě jsem na to přišla. Asi by to byl Ares. Je to bůh války. A prč by jsem si vybrala jeho? Samozřejmě že by jsem se jenom tak nechtěla rvát, ale je to hlavně o odvaze. Chtěla by jsem mít odvahu válečnice. Statečné jako člověk, který je zároveň bůh války. Ano je tady celkem dost voleb. Jako třeba Athéna, bohyně moudrosti. Ale proč by jsem si měla zvolit moudrost? Jasně jde tady o dobré nápady. Ale já nevím nejblíž mi je asi ten Ares. Asi jste pochopili proč jsem si dala tu novou přezdívku. Ale tak to by vám po pár minutách na googlu asi taky došlo.

Jasně, mohla by jsem zejt i do velké trojky což je Hádes, Zeus a Poseidon. Ale já si ve vodě moc neužívám. Jasně jsem ráda když si můžu dát nenusenou sprchu a jen tak přemýšlet, ale nic pro mě. Hádes? Jasně je to vládce podsvětí a já jsem podle všeho celkem dost velká mrcha, ale je to na mě až moc hardcore. A Zeus? No obloha a já mám strach z výšek takže by to nešlo moc k sobě. Takže... :D Jasně mohla by jsem si vybrat nějakou božskou matku. Ale Afrodita? Ne pro mě vzhled není moje priorita. Takže snad chápete, že ona by moje volba nebyla. Héra? To je bohyně manželství, takže by to bylo celkem dost divné, kdyby se najednou zvjevila a podvedla svého muže. Je tady ještě celkem dost bohů nebo bohyň které by jsem si mohla vybrat, ale stejně by to ke mě nějak nesedělo. Ale jak hodně holek jsem celkem dost cílevědomá a v každé situaci se celkem dost snažím vyjít aby to něčemu neublížilo. Samozřejmě někdy jsou nutné oběti. Ale když jde do tuhého, tak jde hlavně o to aby samozřejmě žádné oběti nebyli a všichni by jsme z toho vyšli dobře. Nevím samozřejmě si nedokážu představit jak by jsem mohla bojovat někde ve válce, ale snažím se ze života vzít to nejlepší.

Ale když si to tak vezmu. Skoro každý den mě čeká nějaký druh bitvy. Aby jsem se v práci neunudila a aby jsem splnila to co se odemně čeká. Potom mě čeká boj s tím co musím skoro každý den udělat. Udělat nějaké jídlo a popřípadě umýt nádobí. Ale to není všechno. Samozřejmě v dnešní době se bitvy odehrávají samozřejmě na sociálních sítích. Takže jde jenom o to něco napsat a čekat jestli to daný člověk pochopí tak jak jste to mysleli. Ale o to nejde. Bojovala jsem celkem dost na základní i na střední škole. Samozřejmě mám namysli to jak jsem byla objetí šikany. Ale jak jsem psala technologie se posunuli. A na střední se jednalo o jiný druh šikany. Ale tam jsem nebyla objeť jenom já, ale bylo jich celkem dost. Ale to jsem zaběhla celkem dost daleko. Ale taky to byl boj. Akorát ten na střední škole jsem ta trochu vzdala. Ale každý den na mě čekají nějaké nástrahy a já s nimi musím bojovat. Takže vlastně každý den jsem v nějaké válce. Akorát k tomu nepotřebuji zbraně, ale jedná se o druh války. Už takové vstávání nebo tak. Takže já by jsem si rozhodně zvolila Arese. Aspoň by jsem měla ještě víc odvahy a možná sebevědomí, ale o to nejde.

Tak doufám, že se vám tento článek líbil. Dala jsem si s ním celkem dost zabrat, ale vám se to tak zdát nemusí, ale jsem celkem dost vyčerpaná a dneska toho víc nedám. Tak good luck.
Ares Daughter

Duchové, posednutí a podobné věci

29. ledna 2016 v 17:55 | Ares daughter |  Svět tajemna
Tak jsem tady zase. A jelikož jsem strávila svou nemoc jenom sledování hororů a nebo čtením serie Percyho Jacksona. Tak by jsem se k těmto tématů chtěla trochu vyjádřit, ale jedno po druhém. Dneska by jsem se chtěla věnovat tomu temějšímu.
american horror story, ahs, and asylum image
No dalo by se říct, že já osobně jsem celkem dost zaměřená na všechno co se týká duchů, ale zají má mě i to když něco někoho posedne. Ještě jsem tomu nepřišla na kloub a proto mě tyhle filmy celkem dost fascinují. Ne nejsem věřící. Takže pro mě by to měl být vyložený nesmysl, ale zase na druhou stranu. Nevím jak by jsem to mohla vysvětlit proč na to věřím, ale něco mi říká, že nějaké chování se nedá vysvětlit ani co se týká psychologie. Jasně, že by jsme to všechno mohli vysvětlit kombinací několika nemocí. Ale zase kdyby nebyli tyto nemoce pojmenovány a nedostávali by jsme léky co nás nějak utlumí. Tak by to bylo jako před tím. Chodili by jsme za knězem, ale co když jsou i dnes nějaké případy co se dali sice nějak věděcky vysvětlit, ale nepomohlo to? Jsou to případy tzv. posednutí zlým duchem? Nějaká moje čast mi říká, že je to celkem dost velká blbost. Ano ta část co touží potom aby jsem se jenom vzdělávala a myslela trochu logicky, ale jelikož nejsem na sto procent člověk co uvažuje logicky. A ta druhá část celkem dost převažuje. Ale nevím jak by jsem to doopravdy měla vysvětlit. Nevím pro mě je to možné i nemžné, viděla jsem celkem dost filmů co bylo podle skutečné události a bylo to právě o posednutí. Ale měli by jsme snad věřit filmům co jsou podle skutečné události? Já se i nich bojím o něco víc. Samozřejmě to dělá jenom ta jedna věta. Natočeno podle skutečné události. Jenom se vám v hlavě přehrává to, že se to doopravdy mohlo stát. A co kdyby se to stálo právě vám? Je to celkem dost nepředstavitelné co? Nechtěla by jsem být ničím a nebo něčím posednutá. A víte proč? Nebyla by jsem to já, což by bylo celkem dost na hovno. Samozřejmě že skoro každý si připadá v nějakých okamžicých jako kdyby to nebyli oni, ale zase ten stav hned opadne. Několikrát jsem slyšela, že kolem nás je tolik zla, ale že jsme ještě nepoznali opravdové zlo. Ale jak tedy vypadá opravdové zlo? Já by jsem řekla, že všichni jsme uvnitř zlý, ale jde jenom o to jestli tuhle stránku necháme vládnout svému mozku. Jasně, že máme výbuchy vzteku a někdo se i poškovuje. Ale když se tohle spojí a najednou jsme tak silný, že by jsme přeprali i dvouset kilového chlapa. To jsou některé s příznaků posednutí. Ano je to celkem dost divné co? Vztek je prostě naší součástí a když se nahromadí adrenalin tak jsme najednou silnější, ale najednou je to posednutí? Samozřejmě je tady ještě jedna věc. Mluvením cizím jazykem. Ano to je jeden z faktorů co by jsem si nedokázala vysvětlit. A ještě k tomu měnit hlas? To já dokážu jenom když chci, ale nedokážu to změnit na povel. Samozřejmě někdo to dokáže, ale ještě k tomu mluvit cizím jazykem a měnit hlas? To je mi celkem dost divné. Ale aby jsem to shrnula. Podle náboženství, jenom ti co zapochybují a zhreší tak je může posednout démon. Ale to by vlastně všichni co nevěři v boha byli posednutí. Což asi nejsme co? Samozřejmě všichni máme svoje démony, ale neubližujeme si aby jsme si to nepamatovali. Vztek máme neustále když nás něco naštvě, ale jedno vím jistě jen tak neměníme hlasy a nemluvíme cizím jazykem. Což nás může celkem dost uklidnit. Samozřejmě že věda by celkem vedla, kdyby se něco takvého stalo a byli by jsme asi posláni do blázince, ale co kdyby tady byla možnost, že jsme doopravdy obklopení opravdovým zlem?

Takhle by jsem uzavřela téma posednutí a vrhnu se hned na to další. Což jsou duchové. Budeme existovat potom co zemřeme? Budeme se vázat na nějaké věci a budeme jenom bloudit dokud nenajdeme světlo? Je to jistě možné. Jsou na to i jisté důkazy, ale skeptici se tady nejsou vždycky. Nepatřím mezi ně. A proč by jsem taky měla? Stali se mi věci co jsem nedokázala vysvětlit. Asi se to stalo celkem dost lidem. Ale všechno co se mi stalo tak vám řeknu přímo. Tady by to obsáhlo celkem dost času a já nemám zase tolik času aby jsem to tady všechno vypisovala. Ťukání, kroky a podobné věci co slyšíte. Jsou to jenom výplody naší fantazie? A nebo se doopravdy něco děje? Hodněkrát jsem slyšela nějaké rány. Jako kdyby to bylo vedle mě. Samozřejmě jsem neměla odvahu aby jsem se šla podívat do toho pokoje. I když se zadíváte do zrcadla tak jsem viděla nějaké šmouhy. Ale když se podíváte znovu tak tam nejsou? Ano mohli by jsme si to vysvětlit tím, že máme něco s očima, ale co když nemáme a dooprvady tam něco bylo. Já si stojím za tím, že tam něco bylo. A jsem celkem dost pověrčivý člověk. Ne že by jsem věřila, že pátek 13ctého je špatný den. Ale věřím tomu, že kdyby jsem měla v pokoji velké zrcadlo tak je to brána na druhou stranu. Že děti a zvířata mají šestý smysl a vnámají věci co mi vlastně nedokážeme vnímat. Ale proč v dětství tohle dokážeme a najednou nás to opustí? To by mě celkem dost zajímalo. Samozřejmě si nepamatuji na věci co jsem třeba viděla jako malá. Což je taky celkem dost divné. Malé děti to vnímají jinak než dospělí. Je to tím, že se z nás ti dospělí stali a jako kdyby jsme na to zapoměli. Ale já jsem si na to nepřála zapomenout, ale někde to tam je, ale já si na to nedokážu vzpomenout. První vzpomínku co já mám. Tak je asi na to když jsem chodila do školky. A moje spolužačka mě obvinila z toho že jsem upír. Pamatuju si na její tvář, ale na tu místnost už tolik ne. Zvířata jsou sami o sobě na jiné vlně. Ale to je známo. Dokážou vycítit nebezpěčí a to mi taky nedokážeme. Ano někteří lidé mají šestý smysl. Ale ne všichni. Dalo by se tomu říct dar. Ano všichni nemáme právo na dar. Ale je to celkem dost škoda.Co když jsme v dětství doopravdy viděli ducha a najednou jsme na to zapoměli. Ale všechny ty věci co slyšíme a vidíme tak si pamatujeme a straší nás to. Ale ne vše si mohlo vytvořit naše podvědomí. Protože tam třeba někdo byl a slyšel to taky. A třeba ani nebyl ve stejné místnosti a nemohl se asi bát ve stejné chvíli jako mi. Takže něco tady vždycky bylo a bude. Je jenom na nás jestli tomu budeme věřit. Je tady tedy něco? Nebo si s námi jenom naše mysl hraje?

Tak to by bylo všechno. Ano tenhle článek chtěl celkem dost myšlenek. A jestli se vám něco zdá nesrozumitelné, tak mi to napište dolů do komentářů. Tak good luck.
Ares Daughter

Wish list about book

28. ledna 2016 v 10:24 | Ares daughter |  Moje Top
Tak dneska jsem se rozhodla vám představit všechny knihy co by jsem si chtěla koupi tenhle rok. Samozřejmě je mi trochu lépe, tedy nebudu vám lhát cítím se o hodně lépe, ale stejně mi to moc nemyslí. Musíte to torchu pochopit. A tady budou jenom obrázky a důvody proč si to chci přečíst. Takže moc o psaní to nebude. Ale stejně snaha se cení ne? :D
book, rain, and cat image
1. Nádherný zmatek
Tak samozřejmě tuhle knihu by jsem si chtěla přečíst, protože je to třetí díl serie kterou jsem rozečetla. Ten druhý díl skončil tak napínavě, proto by jsem si tohle chtěla přečíst aby mi vše zapadlo do sebe.

2.Nádherné vykoupení
Tady je stejný důvod. A je to poslední díl této serie co by jsem byla za knihomolku kdyby jsem tu serii neměla doma. Až tedy na první díl ten jsem zatím nesehnala, ale snad se mi to povede.

3. - 5. Hunger Games
Ano tohle mě taky pohltilo a je to další serie. Já jsem se rozhodla, že si jí koupím rovnou celou, protože podle mě je to o hodně výhodnější než to kupovat po jedné knize. Anoo jednou jsem to udělala, ale to jsem ten komplet nemohla taky nikde najít. Ale tohle by jsem si hodně ráda přečetla.

6. Příšerné příběhy Vánoční
Jak možná víte jsem celkem dost na horory. Takže tahle malá knížečka u mě nesmí chybět. A taky jsem vám psala, že mi tyhle Vánoce moc jako Vánoce nepřipadají. No tak by jsem si je mohla trochu připomenout ne? :D

7. Deník Anny Frankové
Nebyla to jenom řecká mytologie a antika co mě zajímalo v dějepise, ale na půl to byla i 2. světová válka. Nebylo to proto, že by jsem sympatizovala s tím co se dělo lidem, ale bylo mi jich líto. Takže tohle je perfektní kniha jak by jsem to mohla ještě víc pochopit.

8. Obraz Doriana Graye
Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už na střední škole. Měli jsme ho mezi povinnou četbou. Takže jsem si to teoreticky vypůjčila. Ano chtěla jsem si to přečíst jenom tak a ne z donucení. Takže snad chápete, že tohle bude tenhle rok v mé knihovničce.

9. Možná v jiném životě
Tak aby jsem tady nebyla jenom vážná a nebo hororová. Tak jsem se rozhodla, že by to mohla být kniha pro mě. A jak jsem na to přišla? Tuhle frázi jsem celkem dost často říkala klukům. Takže uvidíme.:D

10. Čtyři roční období
Ano na konec jsem se rozohodla něco přečíst něco od autora, který je oblíbencem mého táty. Zkusím to, ale snad jsem na něj už dost velká na to aby jsem se nebála. Takže určitě si jí přečtu.

Tak tohle by bylo všechno co jsem vám dneska chtěla sdělit. Ale snad příští týden by jsem mohla začít psát už normálně. Doufám, že to bude oka, když se dneska cítím celkem dost super. Tak good luck.
Ares daughter

5 věcí co dělám když jsem nemocná

26. ledna 2016 v 21:05 | Ares daughter |  Doporučuji
Tak když už jsem nemocná tak jsem se rozhodla, že by jsem vám mohla poradit co se dá dělat když jste nemocní. Teda spíš co dělám já, ale snad chápete, že by jsem vám mohla tedy nějak pomoct.
flu, ill, and starbucks image
1. Číst
Ano je to celkem dost jednoduché. Vezmete si knihu a budete číst a číst. Už jsem díky nemoci jednu knihu dočetla a druhou rozečetla. Ano teďka jsem hrdou majitelkou serie Persyho Jacksona. Takže jsem si řekla, že by jsem tohla mohla číst a možná by jsem to mohla stihnout dočíst celou, ale o tom silně pochybuju. Ale snad snaha se cení. Samozřejmě jde hlavně o to jestli rádi čtete. Samozřejmě na to nemám chuť pořád. Někdy mě bolí tak hlava že jenom spím a spím a snažím se z toho dostat spánkem. Ale tak snad jste to pochopili. No ale kdyby jste byli takoví knihomol jako já. Tak se jedna kniha jde přečíst i za tři dny. Co jsem tak koukala. Tak orvní díl Percyho jsem přečetla za čtyři dny a je to čtyřista stránek takže každý den jsem přečetla sto stránek což na mě je celkem dost dobrá šance na to aby jsem těch dvacet knih přečetla. Zatím jsem na stavu šesti knih a čtu sedmou takže jsem na dost dobré cestě.

2. Koukat na filmové resty
Ano samozřemě jsou filmy na které jsem se chtěla kouknout už celkem dost dlouho. A tohle je jedna z příležitostí aby jsem se na ně mohla koukat. Samozřejmě jsem spíš na horory. Takže se většinu času schovávám pod peřinou a nevím jestli se mám koukat dál. Ale jestli by jsem vám mohla nějaký doporučit. Tak je to rozhodně Sinister dvojka. Samozřejmě to ještě v češtině není, ale i s titulkami se to dá. A mohla by jsem vám říct, že je to lepší než jednička. A aby tady nebyli spoilery tak se na to prostě kouknete a potom mi napište jestli se vám to líbilo. Takže je to jenom na vás na co se budete dívat, jestli to budou komedie nebo horor, ale na filmy na který jste se chtěli podívat dlouho můžete se na to koukat teď.

3. Youtube se stane vaším kamarádem
Ano samozřejmě je tady celkem dost videí na které jste se nestihli kouknout jenom kvůli tomu, že jste něco museli.
Takže jde o to, že si můžete projet svoje oblíbené youtubery a můžete se směle koukat na videa co jste neviděli. A i nějaké staré kousky vás rozhodně jen tak neomrzí, protože i ta největší nuda co vás najednou pohltí, tak tohle jednoduše vyřeší. Tak snad chápete to, že je to celkem dost dobré na to aby jste se koukli na svoje resty na youtube. Samozřejmě je to celkem dost dobrý kamarád když v televizi nic nedávají a na všechny filmy jste se koukali.

4. Hrát hry
Samozřejmě tohle jde jenom když už vám je celkem dost líp. Já jsem se několikrát chtěla dokopat k tomu aby jsem si zapla Sims nebo GTA, ale ještě nejsem v plné síle aby jsem to udělala. Což je celkem dost divné. Ano jsem na tom ještě celkem dost bídně. Ale snad v ten pátek nebo ve čtvrtek mi bude líp aby jsem si i v posteli mohla zahrát nějaké ty svoje hry. A mohla si třeba i zanadávat u toho jak jsem vypadla nečekaně z auta a nebo udělat další barák. No takže až budete trochu víc v pohodě, nebo spíš záleží na tom jak moc jste nemocní. Takže snad chápete, že já se na to necítím, ale je to taky věc co jsem dělala když jsem byla nemocná.

5. Spánek
Ano tohle je celkem dost dobrej nápad. Hlavně první tři dny kdy vám je naprosto bídně. A neudržíte ani skleničnu v ruce. A ještě větší problém vám děla jenom si dojít na záchod. Ano můžete se třeba zaposlouchat do hudby a jen se nechat unášet tím jak líp by vám bylo kdyby jstě se oddali spánku. Ale proč to neudělat když máte celý den na to aby jste mohli jenom spát. Samozřejmě jsou tady i věci co by jste mohli dělat, ale spánek je přeci nejlepší lék na to aby jste byli oka. Já si teď dávám pravidelného šlofíka a je mi celkem dost fajne.

Tak tohle je všechno co by jsem ze sebe mohla nějak dostat. Je mi bídněji než včera takže to snad chápete. Jsem si celkem dost jistá že až budu zdravá tak budu psát kvalitnější články. Tak good luck.
Ares daughter

Čekám na klid

26. ledna 2016 v 10:01 | Ares daughter |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Snad se nezlobíte, že jsem nevydávala celkem dost dlouho články. Ale opět jsem nemocná. A jak jste si mohli všimnout změnila jsem si opět přezdívku. Ale to by jsem vám vysvětlila asi až na video. Protože je to celkem dost funny storka. Ale jsme tady úplně kvůli něčemu jinému.
book and room image
Čekám stále na klid. Ano můžeme si říct, že když jsem teď nemocná tak mám klidu celkem hodně, ale mě v tom brání jedna věc. Jsem nemocná. Takže jsem neustále unavená a někdy zakašlu. Jasně to je ještě celkem dost v pohodě průběh, ale stejně necítím si na sto procent. Ale to se v poslední době necítím vůbec. A kdo za to asi může? Jestli myslíte, že přítel tak se celkem dost pletete. Je to jednoduše počasí. Už minulý rok jsem se tady celkem dost rozčilovala nad tím, že potřebuju slunce, ale to snad každý. Ano celkem jsem z toho smutná. Ale jak jsem se tak koukala tak na konci týdne by se mi to mělo splnit. Je tady ale zase ten problém. Jsem nemocná. Takže to pro mě znamená že jsem na neschopence a jedině kam by jsem mohla jít tak je k doktorovi. Což nejsou celkem dost oblíbené zastávky. A ještě k tomu si skoro padesákrát dám na držu jenom kvůli tomu, že je to všude zmrzlé a klouže ten led ještě víc když je mokrý. Ano to jsem se trochu rozplinula nad tím jak to počasí nechápu. Ale já sním o jednom dni. Kdy se vzbudím a nebudu muset vůbec nic udělat. Třeba jako mýt nádobí, vysát celý byt. Nebo prostě tak něco. Ten den tady nebyl celkem dost dlouho. A když jsem nemocná tak to se nepočítá. Protože kdo by dobrovolně tohle dělal když jsem nemocná? Já tedy ne, ale stejně když jsem nemocná tak to udělat musím protože nikdo tady nená schopný to udělat. A já nejsem zrovna ten typ co by si nechal třeba týden bordel v kuchyni.

A kdyby jsem byla nemocná způsobem že by jsem nemusela mít dietu. Bylo by to celkem lepší. Mohla by jsem tolik věcí jíst. Ale ne. Nevím čím jsem si to zasloužila, ale musím jíst jenom pečivo a pít čaj. Stačil mi jeden den, sice je to lepší ale málem jsem se zbláznila. Jediné co jsem ještě mohla snít jsou brambory a nebo rýže. Samozřejmě já šunku moc nejím normálně. Tak jsem jí tady neměla. Ano celkem dost divné. Ale musela jsem to sníst samotné. Což u brambor je to pro mě celkem dost nepředstavitelné. A proč? Někdo u nás doma si řekl, že ke všemu jídlu si budeme dávat brambory. Takhle to šlo asi dva týdny v kuse. Ale já jsem si radši udělala něco svýho. Protože dva týdny jíst jenom brambory. A přitom by se k tomu dali udělat těstoviny, knedlík nebo rýže. Snad mě chápete. Neříkám, že mě potom hlad nedohnal a musela jsem to sníct, protože jsem za ten den spořádala všechny rohlíky co jsem si koupila a měla jsem hlad pořád. Já vím že celkem dost odbočuji od tématu, ale vše je nejlepší nakonec. Tam to všechno vysvětlím. Takže musela jsem pít jenom čaj. A teď jakej by jsem si mohla dát? Samozřejmě jsem měla zázvorový, ale to jenom díky tomu, že mi ho v sobotu táta dal. Jako kdyby předvídal, že budu mít něco se žaludkem. Tradáááá. Tak jsem to zkusila. Ano bylo mi celkem líp, ale nevím pít to celý den se mi nechtělo, ano zhřešila jsem a dala jsem si i ovocný.

Stále čekám na ten klidný den kdy mi nebude mizerně, kdy nebudu muset nic dělat. Jen tak si ležet. Koukat na filmy a nebo si číst. Ani ve škole jsem těch klidných dnů moc neměla. A je to také tím, že jsem se musela na něco učit. Samozřejmě jsem to nedělala každý den, ale pokus tady vždycky byl. Kdo by se dobrovolně učil? Já jsem se začala učit asi až ve druháku, ale nebylo to sto procent, protože jsem měla trochu jiné zájmy než aby jsem se neustále otravovala tím jak se něco vypočítá, nebo jaké hlavní město je toho daného státu. Ale teď jsem zaměstnanec. Je to o něco nározčenější samozřejmě než škole a chcete prozradit co mě na tom motivuje? Samozřejmě peníze nic víc a nic míň. Ale je tady ještě ta zodpovědnost, která vám ten klid prostě jen tak nedopřeje. Jako stihnout zaplatit všechno co se musí. Koukat se neustále do diáře co by jsem mohla stihnout jaký den. Rzohodovat se kdy budu mít čas poslat jenom tu zatracenou složenku. Ani tyhle banální věci vám třeba někdy nedovolí spát a mě to celkem dost štve. Jako kdyby jsem přeskočila nějakou část ospívání a najednou někdo luskl prsty a byla ze mě dospělá. Ale proč? Nevím samozřejmě to bylo moje rozhodnutí, ale ten klid mi celkem dost chybí.

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Jse nemocná takže jsem slátala nějaké pocity dohromady. Snad se vám to líbilo. Já za necelé tři hodiny musím zase k doktorovi. Takže moje jediná vycházka. Tak good luck.
Ares daughter

Chybovat je lidské

24. ledna 2016 v 0:11 | Rajda Marylin |  Svět kolem nás
Ano celý týden jsem nic nepsala, ale byla jsem celkem dost zabraná do knihy. Snad to nadšená znáte a nebudete mě chtít ukamenovat. Teď jsem ale tady sice až v neděli, ale snad se to bude počítat.
perfection, mistakes, and quote image
Doufám že nebudete čekat, že vám tady napíšu svoje největší chyby co jsem kdy udělala. Protože to ani nebyla chyba, ale jenom pokus o něco co se tak nevyvedlo. A kdyby jsem vám tady měla vypsat všechny svoje velké chyby tak by tento článek vyšel až někdy ve středu, protože by jsem si na ně musela vzpomenout. Samozřejmě někdy svoje rozhodnutí považuji jako chybné až třeba po nějaké době, ale musíme se snad smířit s tím, že jsme se tak rozhodli. Protože kdyby jsme si připustili to že jsme udělali tolik chyb a kolik chyb ještě uděláme tak by jsme snad nebyli lidi. Co já by jsem považovala za největší chybu co by jsem mohla udělat? Neříkám tím že jsem to někdy udělala. Ale za největší chybu co by jsem udělala tak by byla asi nevěra a ztráta důvěry. Samozřejmě vám to může připadat celkem dost banální, ale pro mě je to něco čeho si na lidech celkem dost cením. Důvěry, ale život mě naučil že by jsem ostatním lidem neměla natolik důvěřovat. Vždycky se to může obrátit proti mě. A samozřejmě tady se dostáváme k potenciální chybě co by jsem mohla udělat. Samozřejmě jsem důvěřovala celkem dost lidem a potom se mi to nevyplatilo, protože jsem za nedlohou zjistila, že to co jsem jim řekla a nebo jenom naznačila tak se roznáší po celé škole a ještě k tomu trochu upravené. Takže to byla chyba kterou jsem udělala. Svěřila jsem někomu tajemství. Člověku o kterém jsem si myslela, že by to nějakým způsobem mohl uchovat jenom ve svém nitru, ale stejně to neudělal. A je celkem dost zvláštní že i když tomu dotyčnému řekneme aby to nikomu neříkál tak co se stane? Samozřejmě to rád pošle dál. Samozřejmě tomu může předcházet to že je to doopravdy nějaké tajemství a ten dotyčný prostě nevydrží ten nátlak a musí to nikomu říct, ale pro mě je tohle jedna z největších chyb co by jsem mohla udělat. Někomu na tolik důvěřovat že by jsem mu sdělila svoje největší tajemství a pak jenom slyšela jak se o tom někdo baví. Není to hezký a já nevím co všechno, ale tohle asi máme napsané už v genech, že skoro nic si nemůžeme nechat pro sebe. Ale samozřejmě že si sebou něco vezmeme až do hrobu. Buť je to tak tajné, že se tím ani chlubit nechceme a nebo se za to jednoduše stydíme. Samozřejmě jsem na základce taky neudržela párkrát jazyk za zuby, ale tak to se stane, ale byla to jenom moje chyba. Ale chyby se vždycky dají nějakým způsobem napravit.

Nevěra? Ano je to celkem dost známé slovo hlavně když jste v páru. Může se to stát jednou může se to stát tisíckrát, ale co je horší než nevěra? Zatajovaná nevěra. Samozřejmě postupem času by na to přišel asi každý, ale může se stát že si neustále budete myslet že vás váš protějšek miluje, ale najednou bom bác a najde si jinou, ale s vámi se přesto nechce rozejít. Vy budete jenom doufat, že je doopravdy tak dlouho v práci nebo že je v té hospodě kam každý čtvrtek chodí. Ale přitom si to bude užívat v nějakém zablešeném hotelu s někým jiným než s vámi. Nevím co by jsem přesně dělala kdyby jsem na to přišla. Asi by jsem byla tak naštvaná, že by jsem něco rozbila a potom by jsem se zbalila a jela by jsem pryč. Ano nedala by jsem šanci nikomu co by tohle udělala. Protože tohle je podle mě další chyba a jedna z největších co by jste mohli udělat. Samozřejmě kdyby jsme se bavili o lidstvu obecně. Tak by se tady nabízelo strašně moc válek, pokusů na zvířatech a další věci. Ale do toho jsem se rozhodně pouštět nechtěla, protože to nemám dopodrobna nasudované a co nevím na sto procent tak by jsem sem nepsala. Samozřejmě že se to může stát jenom jednou, ano to vám může říkat byla to jenom jednorázovka, ale teď jde jenom to jestli budete tomu člověku věřit. Já osobně by jsem mu v tu chvíli ani nos mezi očima nevěřila. Jedna moe část by jenom tak zmizela a musela by jsem znovu hledat člověka kterému by jsem mohla věřit aspoň na devadesát procent. Ano nikomu jsem nevěřila na sto, ale vy snad ano? Když by jsme se na to koukli trochu jinak. Opilost dělá celkem dost zlé věci, ale k tomu aby jste to udělali by jste museli být nějak při smyslech aby jste to vůbec zvládli. Takže se nebudeme vymlouvat na to, že jste byli opilý. Ano výmluvy jsou taky na místě, ale je jenom na člověku jestli nějaké uvěří a nebo jenom mávne rukou ke dveřím a tím naznačí, že je definitivní konec. Já nevím jak to máte nastavené vy, ale samozřejmě máte asi taky nějaké zásady a pravidla podle kterých se budete řídit skoro do konce života, protože priority a názory se samozřejmě mění postupem věku.

Tohle byli takhle dva příklady co já beru jako za největší chyby. Ale z těhle případů jsem udělala jenom jeden a to ten první. Samozřejmě svoje chyby můžeme napravit. Když něco rozbijeme tak si buť koupíme něco nového a nebo se to dkonce zkusíme opravit. Ale s lidmi je to trochu složitější. Samozřejmě že na nějaké situace bude stačit jenom obyčejná omluva, ale na některé věci je lepší si počkat. Až si to ten člověk rozmyslí co vůbec bude dál. Čím víc nad tím budeme přemýšlet budeme si asi v hlavě přehrávat různé scénáře. Jestli by jsme tu chybu odpustili bude se opakovat a nebo to ten člověk doopravdy nikdy neudělá? Máme mu věřit ano či ne? To jsou rozhodnutí na kterých celkem dost záleží. Protože když se rozhodneme špatně tak je to další chyba co by jsme mohli udělat. Jasně když se to pak stane ještě jednou tak by jsem tomu člověku neodpustila, ale kdyby se to doopravdy už nikdy nestalo tak by to bylo v pohodě, ale s touhle variantou ne,ůžeme počítat na sto procent. Existuje naděje, ale v hlouby duše víme, že se k tomu nějakým způsobem možná i schyluje. Ale stejně budeme dělat jednu chybu za druhou. Ale aby jsem tady nebyla jenom negativní tak trochu pozitivního myšlení jsem si nechala nakonec. Chybovat je přesi lidské no ne? Nikdo z nás není tak dokonalý aby neudělál sem tam nějakou tu i když malinkou chybu. Ale chyby jsou dobré na jednu věc. Posouvají nás dál a někdy se z nich i přiučíme.

Jelikož je chvilka po půlnoci tak toho ze sebe moc už nedostanu. Snad chápete, že můj mozek by byl trochu kreativnější kdyby jsem to psala třeba odpoledne, ale nebyl na to čas. Tak good luck.
Rajda Marilyn

I když jsem zadaná může se mi líbit

17. ledna 2016 v 15:02 | Rajda Marylin |  Vztahy
Tak jsem zase tady. Ano před malou chvilkou jsem dala nové video, ale řekla jsem si že když jsem tento týden moc nepsala tak by jsem vám mohla přispět i nějak takhle. Snad se vám tohle téma bude líbit.
love, couple, and hug image
Tenhle článek se bude hodně týkat vzhledu. Jasně může to znít trochu povrchně, ale jde tady o situaci že i když jste zadaná tak se vám někdo může líbit. Jde vlastně jenom o vzhled a o nic jiného. Holkám se taky líbí nějaký zpěváci třeba jenom proto jak zpívají a nebo hlavně proto jak vypadají. Samozřejmě toho dotyčného neznáme, ale každá holka teda co jsem tak postřehla. Máme svůj vlastní typ kluka. U mě se hlavně jedná o blonďaky a nebo o černovlasé jedince. Takže když uvidím nějakého blonďáka tak se za nim protstě otočím. Jasně že obličej nemusí být nic moc, ale mě ty vlasy nějak prostě fascinují. A to je stejné s tím když kluk má černé vlasy. Prostě mě to nějakým způsobem zaujme a musím se podívat. A ještě horší je když nějaký takový jedinec semnou je práci. To prostě když jde kolem musím se podívat. I když jenom periferně musím se podívat. Já nevím co to je, ale když se mi kluk líbí tak se na něj snad mohu podívat. Je to čistě fakt jenom o vzhledu. Doopravdy!

Dostáváme se díky tomu k dalšímu bodu. Neznamená to, že když se mi někdo líbí, že by jsem s ním hnedka vlezla do postele. To snad chápete. Je lepší toho člověka trochu poznat, než přijde na tuto činost. Takže asi tak. Já nevím jestli by jsem vzlezla do postele s klukem s kterým se třeba jenom zdravím. A je tady ještě jedna věc. Co kdyby byl starší o hodně starší to je to správné slovo. Já nevím, ale prostě mám nějaké zásady co by jsem neporušila. Ano najdou se holky co by hnedka s někým vlezly do postele jenom kvůli tomu jak kluk vypadá, ale já mezi ně rozhodně nepatřím. Nechtěla jsem tím nikoho třeba urazit nebo shodit, ale víte jak to myslím. A jak jsem psala je to jenom o vzhledu. I kluci se neustále otáčí za nějakou holkou, protože se mu prostě líbí. A je to asi něco v našem mozku co nás na toho jedince stejně upozorní a budeme se na něj koukat vždycky když kolem nás projde, protože jeho vzhled je hezký a my nechceme promarnit tu chvilku, že by jsme se na něj nekoukli.

Takže musíme vzít v úvahu že když se klukům líbí holky. Tak i holkám se budou líbit kluci, A to neznamená, že když jsem zadaná že se mi někdo nemůže líbit. Prostě je to něco co nás k tomu člověku nějakým způsobem táhne, ale neznamená to, že by jsme hnedka opustili toho partnera co máme. Samozřejmě jsem to taky párkrát udělala, ale to se někdy stane. Ale to mi bylo myslím si šesnáct let? A teď by jsem to asi neudělala. Musela by jsem mít k tomu hodně velký důvod jako je nevěra a nebo ještě něco horšího. Kdyby jsme to teda do finéle nějak trochu shrnuli. JDe hlavně o to, že se nám líbí někdo vzhledem. Jelikož toho člověka moc neznáme. Nevíme jakou má osbnost a jestli by jsme se shodli v nějakých důležitých věcech. A jestli má třeba rád stejné věci jako mi. Protože to by jsme byli celkem dost v pytli kdyby jsme si moc nerozuměli. Jak vypadáme to nám sice dodává nějakou tu další stránku nás, ale mě se třeba líbí když se někomu líbím. Protože si tam jednoduše nabiju sebevědomí, ale musí to být do určité míry.

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Dneska jsem vám nahrála video, které jsem dotočila asi před hodinou. Takže jsem pro vás udělala maximum co jsem mohla. Tak good luck.
Rajda Marilyn

Nové video - Top 5 / - 5

17. ledna 2016 v 14:37 | Rajda Marylin |  Moje Top

Očekávání

11. ledna 2016 v 11:52 | Rajda Marylin |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Ano je to celkem dost nečekané, ale měla jsem celkem dost jiné povinosti, ale tak já by jsem řekla, že to je záležitost skoro každé osoby co je na této planetě.
bitch, me, and book image
Tohletéma jsem si zase opět taky zvolila, ale nebylo pro mě celkem dost jednoduché jak zo pojmout aby to nevyznělo nějak blbě, ale snad jsem si zvolila tu správnou cestu. Taky jste někdy měli pocit že by jste byli jako v korzetu? Já tenhle pocit mám jenom kvůli očekávání. Samozřejmě nikdo nemůže vědět co by odemně mohl čekt, ale přesto na mě nějaký typ lidí má nějaký nároky a když jsem je neplnila tak jsem byla celkem dost velkej zmrd, ale snad je to jenom moje věc. Od holek obecně se asi čeká, že se každý den budou malovat a oblékat se podle posledních trendů, ale hned u tohohle by jsem se trochu pozastavila. Kurva tak každej den nemám čas na to aby jsem se malovala. Jasně když zaspím tak snad nebudu se malovat když na to nemám čas. Snad jsou ráno lepší věci na práci než aby jsem si sedla před zrcadlo a malovala se ne? Já se radši nasnídám a budu mít něco v žaludku. Než aby jsem do dvanácti byla o hladu, ale přeci by jsem byla krásná a pro krásu se musí trpět, ale tohle mi přijde jako celkem velkej fail. Jasně, že někdy nestíhám se nasnídat, protože nemohu něco najít a nebo se zaseknu v koupelně a něco prostě hledám, ale tak aspoň jsem v práci dřív a dokážu se najíst tam. Než začne pracovní proces. Ale jde tady vlastně o to, že já nejsem povinná se každý den malovat. A taky jsem nepochopila holky co jsou celý den doma a stejně se malují. K čemu to je? Stejně vás nikdo neuvidí tedy až na sourozence nebo rodiče, ale ty vás viděli celkem dost často bez líčení, takže by jsem řekla že je to celkem dost zbytečné. A ještě co se týká těch trendů. Snad práce nené módní přehlídka. Takže já si tam vlastně mohu brát co chci. Ano já mám práci takovou kde nemáme danné oblečení. Takže já si tam mohu přijít v sukni, v kalhotech a nebo v šatech. Ale je jasné, že každý den si budu brát něco nového na sebe. Je to samozřejmě jenom podle toho jakou mám náladu a taky podle toho jestli si ty věci nachystám den před tím a nebo si narychlo vyberu něco ráno. To snad chápete, že ráno nebudu probírat celou skříň jenom aby jsem vypadala nejvic dobře jak to jenom jde. Ale mohli by jsme se posunout o něco dál.

Od holek se taky očekává asi to, že budu milovat romantický filmy a komedie. Jako že to bude moe priorita. Samozřejmě že si nás dost lidí škatulkuje a myslí si že každá holka je stejná holka. Ale u mě je to celkem dost jiné. Protože mám ráda Marvel filmy, horory a nějakým tím fantasy taky nepohrdnu. Neříkám že nemám oblíbené romantické filmy. Samozřejmě že na Hvězdy nám nepřáli se budu koukat celkem dost často, ale jenom kvůli tomu, že tento film se celkem dost liší od ostatních a čím? Nemá šťastný konec. Ano je to celkem dost divné, ale není to ten klasický stereotip. Kdy doopravdy čekáte, že tam ten happy end bude. Chápete snad co tím chci říct. Ale samozřejmě nikdy nezanevřu na film Drahý Johne. A to jsou asi všechny romatické filmy co jsem ještě nějak zkousla, samozřejmě že jsem jich viděla celkem dost, ale nekoukám se na ně pořád a tohle jsou filmy na které by jsem se mohla koukat neustále dokola. A jsou jenom dva. Jak jsem psala, horory. Ano je to celkem dost divné, protože nejsem vyjímkou že se nich bojím. Ale nemám třeba problém potom když jdu spát. Tedy teď už nemám problém samozřejmě že když jsem byla mladší tak to bylo o něčem jiném, ale teď jako kdyby jsem luskla prsty a najednou ten strach co máte většinou když jdete spát zmizel. Nevím jestli je to tím, že na to skoro nemyslím a nebo že si to nějak zkouším vysvětlit. Že tady se to rozhodně stát nemůže, protože se to stalo někde jinde a ten duch na mě stejně nemůže. A někdy jsem dokonce vymýšlela plány jak by jsem utekla z toho bytu kde jsem teď. Ale tak na tom není nic špatného a hlavní je že nedovolím ničemu aby se mi to promítalo do snů. Protože to je to nejhorší co můžete dopustit. Ano měla jsem několik nočních můr, ale nějak jsem se naučila to aby jsem si to tam nepustila. A co se týká toho fantasy. Panebože to je to skoro nejlepší na světě co může být. Samozřejmě kdo neviděl Harryho Pottera jako kdyby nežil, ale já mám taky namysli třeba Recyho Jacksona. Jo tomuhle filmu jsem trochu podlehla, ale musíte uznat, že je to celkem dost dobře pojmutý film. Aspoň se něco naučíte když zrovna v češtině nebo v dějepisu probíráte Antiku. Kdyby jsem se na ten film koukla trochu dřív tak by jsem to měla jako trochu větší spestření. Ale to sem teď nepatří. A Marvel filmy? Já nevím co by jsem dělala kdyby jsem na tyhle filmy nenarazila. Protože by jsem přišla celkem o dost velkou část toho kým jsem. Je to celkem dost velká srdcovka. Ano nikdy na tyto filmy nedám dopustit a že by se mi přestali líbit? Jo tak to mě raději dejte do nemocnice, protože to by znamenalo, že semnou není něco v pořádku. :D

A taky se od holky čeká, že bude poslouchat třeba něco jako je 1D nebo Justin Bieber. Samozřejmě že nějaký písničky od Biebera mám, ale není toho kvanta. A od 1D mám jenom jednu písníčku. Ale kdyby jsme se koukli na ty skupiny tak já spíš když už je to trochu slabší rock tak dávám přednost 5SOS. Ano je mi devatenáct a celkem dost se mi jejich hudba líbí. Ale třeba kdyby by jsem vám měla prozradit svojí srdcovku tak to je The Script a Linkin park. Ano jsem duší rockerka. Ale samozřejmě někdy se nějakou sla%darnu poslechnu. Ale samozřejmě neposlouchám jenom rock, ale třeba taky na Eminema by jsem nikdy nedala dopustit, ale spíš jeho starší tvorbu. Ta se mi líbila celkem dost, ale teď mě to nějak opouští, ale jeho starý písničky si taky ráda poslechnu. Samozřejmě to není jediný co poslouchám. Samozřejmě by jsem neměla zapomenout na svojí oblíbeňkyni Demi Lovato, ale samozřejmě je tady i třeba Katy Perry a třeba i Pink. Ale jako aby jsem podlehla stereotipu, že by jsem ve sluchátkách měla jenom 1D nebo Justina Biebera tak to rozhodně ne. Ale samozřejmě je to jenom na člověku jaký pisničky se mu budou líbit.

Tak tohle by bylo odmně všechno. Doufám, že jste tím pochopily co jsem tím chtěla říct. Nikdy jsem nechtěla propadnout očekávání. Takže nebudeme očekávát něco od člověka kterého neznáme. Stačí poznat a pak čekat. Tak good luck.
Tee

Doba vyžaduje zlost

6. ledna 2016 v 15:33 | Rajda Marylin |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Celkem dost se divím, protože takhle aktivní moc na blogu nejsem. Ale co by jsem pro vás neudělala že ano. Tak tento článek bude asi celkem dost kritický, ale já budu jako vždycky mluvit jenom pravdu.
girl, bad, and bad girl image
Když si to tak vezmeme kolem a kolem. Vlastně jsou svým způsobem zlý. Nechci říct, že je to nějak špatně, ale nikdo není neviňátko. Protože jak jsem tak pozorovala tak i malé děti jsou celkem zlé. Ale ne na ostatní děti, ale i na svoje rodiče. Jednou jsem šla v krámu a prostě jsem viděla maminku a dceru a ta dcera na ní byla celkem dost hnusná jenom kvuli tomu, že ji nechtěla koupit nějaké vločky. Co to kurva bylo? Jako aby vlastní mámě nadávala? To je celkem už dost přehnaný. Jasně já jsem taky byla na rodiče celkem dost naštvaná když mi třeba nechtěli něco koupit, ale nikdy by jsem se jim nedovolila nadávat. Protože snad jsou to moje rodiče. Tedy alespoň by jsem jim to snad neřekla do očí ne? To je celkem dost pošetělé mi přijde, ale ani naší straří spoluobčané na tom nejsou o nic lépe. Taky jsem zažila když jsem stála před autobudem a jedna stará paní do mě doslova vrazila aby se dostala předemně. Kdyby aspoň něco řekla, ale ne ona si do mě prostě musí vrazit. Mě celkem nezajímalo jakej měla ona den. Taky jí nezajímalo jestli já jsem náhodou neměla špatnej den. Takže by mohla aspoň udělat buuu. Aby jsem vůbec věděla že tam snad je ne? Prostě mě to celkem dost nasralo.

Ale jestli si to nechcete přiznat že i vy jste zlý. Tak se na to podíváme jinak ano? Já by jsem řekla, že občas jsem zlá ale jenom v tom že lidem často říkám pravdu. Nejde o to, že by jsem jim nějak chtěla ublížit, ale raději řeknu pravdu než aby se to dozvěděli od někoho jiného a ještě k tomu úplně jinak. Ano je to celkem dost kruté, ale co je lepší? No nikdy jsem zatím na to nepřišla, ale snad jednou to dám. A nebudu se uset potkávát s tím, že ta osoba potom pomlouvá za zády. Takže to by jsme měli. Ale ještě jedno vám řeknu. Všichni i když chceme nebo ne tak jsme někdy zlý. I když řeknete něco ošklivého své kamarádce tak jsme vlastně zlý. Ale ještě nemáme na jiné lidi. Co třeba vidíte každý den ve zprávách. Že někdo někoho zabil atd. Jasně nebyli jsme tam a nemůžeme vědět co té situaci přecházelo, ale stejně by jsem řekla, že by se zlost měla nějak odstupňovat. Takže snad mě chápete. Já by jsem řekla, že jsem level jedna až dva. Jasně myslíte si že by jsem si dala jako nižší hodnocení než doopravdy mám, ale neznáte mě. Ale na vás by jsem zla asi ani nebyla. To mi ten člověk musí lést hodně krkem aby jsem na něj byla zlá. Ale kdo ví třeba už nikdy nebudu zlá. Ne to by jsem nebyla já, protože už jsem vám psala že jsem považováná za špatnou holku. Takže... :D Ale jediné co to u mě nějak dohání je to, že jsem celkem dost nevinná v pohledu. Snad chápete co jsem tím chtěla. Jasně nikdo by to do mě neřekl, ale prostě jsem taková. A jestli vy si nechcete přiznat, že jste nikdy v životě nebyli zlý. Tak celkem dost kecáte.

Ale někdy přijde den kdy jsme i celkem hodní. U mě to přijde vždycky po špatném týdnů. Protože je to celkem dost velý stres. Jsem ale hodná celkem dlouho možná 14 dní. Jasně je to celkem dost málo z měsíce, ale vezmeme to takhle kdyby jsem byla na každého hodná a všechno to okolo. Tak by mě lidi asi celkem dost využívali a manipulovali semnou. A já by jsem si to nechtěla projít znovu, protože už tuhle kapitolu mám celkem dost dlouho uzavřenou. Takže nemůžeme být jenom hodný a nebo zlý. To prostě jen tak nejde. Kdyby jsme byli jenom zlý. Tak asi nemáme žádné kamarády a kdyby jsme byli jenom hodní tak s námi zametají jak to jenom jde. Nemám snad pravdu? Takže se shodneme na tom, že doba doopravdy vyžaduje zlost, ale zase nesmíme zapomenout na to, že musíme bejt aspoň nějaký ty dny hodní. Nejsme v pohádce takže tady někdy hold nevítězí dobro nad zlem. Někdy hold nemáme šťastné konce, ale určitě někdy přijde. A když ne dneska tak třeba zítra. Ale hlavně by jsme měli být hodní na svojí rodinu a kamarády a dokonce i na partnery.

Tak to bude odemně dneska všechno. Zítra snad taky něco vydám když nebudu mít něco důležitého na práci. Tak snad se vám tento článek líbil. Tak good luck.
Rajda Marilyn

Vysoká daň za ženskost

5. ledna 2016 v 19:10 | Rajda Marylin |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. A dneska to bude hlavně pro holky. Takže mě pochopí hlavně holky. A pro kluky tento článek moc nedoporučuji, protože se tady budu bavit hlavně o jednom ženském problému.
princess, shut up, and flowers image
Takže nedávno jsem si musela koupit jednu věc co mi pomáhá přežít jeden týden v měsíci. Ano budeme se bavit o tom, že támpóny a vložky jsou až nějak moc drahé. Ano varovala jsem že tohle bude hlavně pro holky. Šla jsem tak drogerii a najednou jsem narazila na to co jsem potřebovala a dávat za to skoro kilo? To jste se trochu posrali ne? A přitom je jich jenom deset? Pane bože! Ano tohle byl problém celkem dost dlouho, ale snad pochopíte, že mě to celkem dost sere. A co mají dělat holky co musej měnit často? To jako mají za tyto věci platit třeba tři stovky? A třeba to bude ještě něco co vám nepomůže a stejně se pak na vaších kalhotách objeví flek! Kurva tohle mě celkem dost vytočilo. Celkem mě dost dlouho trvalo než jsem si našla svojí značku. Ale vždycky jsem narazila na slevy. Takže snad chápete, že jsem měla celkem dost velkou kliku, ale teď? Musela jsem zase přesedlat na jinou aby jsem vůbec mohla ten tejden přežít. Což mi přijde celkem dost na hovno. Jenom kvůli tomu že prostě měsíčky máme tak snad nebudeme platit tolik peněz za to, že to tak příroda udělala. Jestli s tím máte taky problém tak celkem dost cítím s vámi. Takže by jsem řekla, že je celkem dost na nic. A proč to tak je? Já by jsem řekla, že to celkem dost na hovno!

Jak by jsme to jinak měli udělat? To by jsme to měli snad řešit jako ve středověku? Aby jsme neustále kus hadru jenom tak posouvali po svém těle? A je to celkem dost nehygienické! Takže by jsem řekla, že je kdo vynalezl vložky nebo tampóny je sice génius, ale teďka za to budeme platit tolik peněz? Nebo když budeme mít svoje dny máme tomu nechat jen tak volný průběh? Aby jsme měli kalhoty od krve? A jestli tý korporaci velé muž. Tak by mě celkem dost zajímalo jak by se na to koukal? Prostě se budete asi zachvilku koukat na to jak máme krásný kalhoty od krve. Potom jak se snažíme tu krev dostat z toho? Je to celkem dost nahovno. Protože nás to k tomu přivede! Protože vy jste celkem dost na hovno. Já snad nebudu platit tolik peněz jenom za to že jsem holka!

Kdyby jste snad chtěli k tomu něco dodat. Tak já by jsem k vám k tomu něco řekla! Snad pochopíte to, že mi za to nemůžeme za to že jsme holky. Už tolik platíme za to aby jsme se udržovali krásné aby jsme vůbec vyšli ven? A tolik oblečení co si chceme koupit, nebo by jsme si chtěli přečít nějakou knihu? Ale ne my to všechno musíme dát jenom do vložek nebo tampónů. Takže si pak nestěžujte na to, že prostě musíme něco oželet jenom kvůli tomu, že si naše těla řekla že každý měsíc bude vypouštět krev, ale mi za to musíme dát celkem dost velkou daň. Jenom za to že jsme holky. Já by jsem řekla, že kluci to mají celkem dost jednoduší, protože nemusí kupovat tolik věcí!

Tak to by bylo všechno pro dnešek. Tak snad chápete, že tohle téma nění moc kecací, ale pochopíte co jsem tím chtěla říct. Ano celkem mě to dost sere. Tak good luck.
Rajda Marilyn

Poslední dobrý den

4. ledna 2016 v 12:11 | Rajda Marylin |  Svět kolem nás
Tak jsem zase. Nemohla jsem si pomoct a musela jsem na tohle téma něco napsat. Protože po dočtení knihy Hvězdy nám nepřáli tak je mi tohle téma celkem dost blízké. Tak snad si to užijete stejně jako já.
books, we heart it, and film image
Samozřejmě by jsme se tady neměli bavit o doopravdy posledním dnu. Protože to nikdy nevíte třeba na co by jste měli zemřít, ale budeme se tady bavit o posledním dobrém dnu. Kdy máte pocit, že je všechno najednou lepší a chcete toho naplno využít a počítat s tím, že tohle může být váš poslední dobrý den. Vím je to celkem dost na nic téma, ale snad se do toho nějak dostanu. Samozřejmě tady budu popisovat jenom svůj poslední dobrý den. Co by jsem udělala? Spojila by jsem se s veškerou rodinou, protože ta by mi asi byla celkem dost velkou oporou. Takže by jsem jim věnovala nějaký ten čas z mého posledního dobrého dnu. Takže by jsem se s nima patřičně rozloučila. Jasně že by asi kápla nějaká slza, ale to už k tomu patří. Nejtěší co by pro mě bylo se rozloučit s tou nejbližší rodinou. Třeba s tátou, dědou a nebo babičkou. Protože vždycky když jsem je potřebovala tak tady byli. Což se samozřejmě od rodiny předpokládá, ale snad chápete ak to myslím. Nikdy by jsem si nedokázala představit život bez nich, ale oni by si dokázali představit svět bezemně? Jasně že by je to celkem dost zasáhlo, ale jak by žili dál? Našel by si táta někoho? A co babička? Zahrnovala by svojí největší láskou také někoho jiného? A co děda? Snažil by se naše zážitky a naše vtipy přenést na někoho jiného. Nebo by jsem padla u rodiny v zapomění? To jsou celkem dost závažné otázky. Což je celkem dost na nic. Samozřejmě věřím na posmrtný život, ale určitě nevěřím v to, že by jsem se na ně mohla koukat jak se jim žije. Ale to by mě celkem dost zamrzelo. Samozřejmě by to bylo celkem dost nefér vůči mé rodině, protože já jsem tady taky pro ně vždycky byla a najednou by jsem měla být pryč? Celkem by mi to připadalo jako podraz vůči nim. Ale samozřejmě by se s tím za nějaký čas smířili. Vím že to loučení je celkem dost velké kliše, ale snad chápete, že by jsem chtěla svůj poslední dobrý den nějak využít.

Samozřejmě předpokládám s tím, že by jsem měla všechny kamarády co mám teď. Jsou tady takový kterým jsem dala několik let svého života. Takže by jsem se s nima naposledy chtěla setkat. Jasně tady by se taky brečelo, ale snad by jsme si dokonce i zavzpomínali na to co jsme někdy něco udělali. Samozřejmě že by jsem se loučila jenom s lidmi co ve mě zanechali nějakou tu stopu. A ne že by jsem obcházeli i ty s kterýma jsem se bavila jenom na facebooku a občas jsme se viděli venku. To by mě asi donutilo si udělat seznam toho koho by jsem měla jít navštívit. Samozřejmě by jich nebylo nějak moc. Ale vážně jsem měla namysli jenom ty moje nejlepší kamarády. S kterýma jsem se cítala, jako kdyby jsem byla nějakým způsobem vyjímečná. Co mě podrželi když mi bylo nejhůře. A taky hlavně který mě nikdy nebrali jenom jako kamarádku, ale i jako sestru. Mám takového jednoho kamaráda co mě bral jako svojí mladší setru i když jsem skoro o dva roky mladší, ale tady o to jde. Nezáleží vám na věku, ale záleží vám na tom jak se k tomu člověku budete chovat. Sice byl mladší, ale vždycky jsem ho brala jako staršího bratra a to jako proč? Sice nevím jak se starší bratr chová ke setře, ale měla jsem takovou představu. Byla by jsem jeho malá sestra a i kdyby mě třeba na oko nenáviděl tak by mě stejně chtěl uchránit před vším co by mě v životě mělo potkat špatného. Samozřejmě takovou roli měl i můj kamarád. Samozřejmě jsme trochu ztratili kontakt potom co jsem se předstěhovala, ale vím že kdyby jsem se najednou objevila a řekla mu že je to můj poslední dobrý den, tak by se neudřžel a začal proklínat svět. Že jeho potenciální malá sestra přece jen tak nemůže odejít. Ale snad by se s tím smířil. Ale to není tak jednoduché aby se s tím odchodem jen tak člověk smířil. Protože s tím člověk počítáte na nějakou delší dobu a najednou jako kdyby jste luskli prsty a on měl bejt najednou pryč. Samozřejmě to se netýká jenom toho jednoho kamaráda. Mám spoustu kamarádu co na mě udělali dojem a vždycky tady pro mě byli když mě bylo nejhůř. Ale to jsou už jenom prázdná slova, protože by jsem udělala to samé jako s mým tzv. starším bráchou.

Za předpokladu kdyby jsem měla ještě toho kluka co mám teď. Tak toho by jsem si nechala na úplný konec. Jasně může to trochu vyznít sobecky, ale nechte si to vysvětlit. Na konec samozřejmě přijde jenom to nejlepší. Chtěla by jsem aby jsem celý ten půl a celou noc naposledy strávila jenom po jeho boku. Naposledy si s ním zajít do kiny a třeba i na nějaké to jídlo. Kdyby mi to můj stav samozřejmě dovoli. Potom by jsem chtěla vedle něj jenom ležet a užívat si ten okamžit. Možná ten poslední okamžik kdy jsem byla někdy tak milovaná jako právě teď. Samozřejmě to může znít trochu naivně, ale já si tak moc nepřipadám. Protože život nás může zranit a my se s tím nějak popereme, ale jde taky o to že si můžeme vybrat kdo nás zraní. Stejně by mě zajímalo jestli by nějakou dobu truchlil a nebo by si za pár měsíců našel někoho jiného. Samozřejmě by jsem mu to přála, ale tohle je milostný příběh který zemře s námi a tak to taky má být, ale stejně by to bylo strašně nefér. Protože jsem prošla několik vztahů co nestáli za nic a najednou si vesmír řekl, že by mi do života mohl nadělit člověka s kterým jsem doopravdy šťastná. Což by vlastně bylo nefér vůči němu. Já by jsem mu zlomila srdce, to já by jsem byla tím kdo ochází. A žít s tokovou vinnou to by jsem raději za několik dní zemřela. A to myslím vážně. Žádný happy end by to sice nebyl, ale já jsem si zvolila člověka co pro mě něco znamená a i kdyby to bylo obráceně že on by mi měl odejít někam mezi nebe a zem tak by jsem se svojí volbou byla spokojená.Protože nikdo se ke mě nechoval jako on. Sice by mě to celkem dost bolelo, ale musela by jsem s tou bolestí naučit žít. Ale snad chápete, že kdyby jsem někomu zlomila srdce u něj by to bylo celkem dost nejtěší.Protože by jsem prožila malé nekonečno, ale chtěla by jsem zažít jště větší. Svět vám někdy nadělí celkem dost velké rány pod pás, ale to není podle pravidel, tak se je snažíte nějak obejít, ale pak třeb přijde nějaká rána třeba jako rakovina nebo něco takového a i vynevíte co si máte počít. Prostě žijete v absulutní nejistotě jak dlouho budete žít. A když už ten boj máte skoro prohraný najednou přijde ten poslední dobrý den.

Tak to by bylo odemně všechno. Jsem z toho celkem dost smutná, ale snad chápete, že to je celkem dost těžké tady uvažovat o smrti, ale všechno je jednou poprvé. Tak good luck.
Rajda Marilyn

Co plánuji na rok 2016?

3. ledna 2016 v 13:04 | Rajda Marylin |  About Tee
Tak jsem zase tady. A hlavně jde o to, že vám prozradím to co mám v plánu na tento rok. Co se týká blogu a co se týká youtube. Tak snad vás nějak naladím na to aby jste tento blog navštěvovali nadále.
easel, inspiration, and easel app image
Co se týká blogu nebudu nic moc měnit co se týká rubrik. Jde hlavně o to, že by jsem je chtěla všechny nějak obnovit. A to se nemusí týkát rubriky Svět kolem nás, protože do té píšu celkem dost často. Ale co třeba moda, doporučuji a vztahy? Ano na tyto rubriky jsem celkem dost zanevřela, ale ani neví proč. Chtěla jsem tím říct, že tyto rubriky nějak obnovím. Samozřejmě budu psát jenom o tom s čím mám nějaké zkušenosti. Na tento rok jsem plánovala, že do rubriky doporučuji budu hlavně psát o kosmetických produktech. Protože nikde jinde by jste tohle ani nenašli. Tedy ne u mě. Takže rubrika doporučuji se bude týkát hlavně kosmetiky a tokových těch věcí. Ale snad uvidíme jak se mi v tom bude dařit a snad se mi to podaří nějak obnovit. Co se týká vztahů. Tak moc námětů nemám o čem by jsem měla psát. Protože mlj vztah je celkem dost dobrý a nemám moc špatné zkušenosti. Tedy teď. Tak jsem se rozhodla, že by jsem se nějak přenést do minulosti a těch zkušeností a hlavně špatných bylo celkem dost. A snad vám nějak pomohu aby jste se tím nějak vypořádali. Samozřejmě to bude jenom to co mě se stalo a hlavně nechci aby to vyznělo nějak sobecky. Takže takové komentáře by jste si celkem mohli odpustit, protože to není nic moc hezkého aby jsem četla, že jsem strašný sobec. Ale kdyby jsem vám to řekla do očí tak by to vyznělo úplně jinak. A tu modu by jsem asi udělala tak, že by jsem vám doopravdy fotila ty koplety co nosím a třeba vás nějak inspirovala. Protože jinak by jsem vás celkem dost okradla co se týká této rubriky. Ale snad pochopíte to, že já se v módě nějak moc nevyznám, ale samozřejmě tam budou i ceny a kde jdem tu danou věc koupila. Tak snad se vám to bude líbit. Samozřejmě že tady máme několik rubrik do kterých nepřifávám tak moc jak by jsem měla, ale snad chápete že to není tak jednoduché aby jsem tady každý den měnila rubriky. Ale samozřejmě až si přečtu zase nějakou knihu co se bude týkát životního stylu zase rubrika postava nějakým způsobem obživne, ale nějak se k tomu musím dostat. A co se týká povídek. Ano celkem dost dlouho jsem nepsala, ale rozhodla jsem se, že by jsem zase začala psát Deník lovce a třeba mě ještě neco napadne, ale ty povídky co jsem psala mě nějak celkem dost omrzeli. A nemám na to tolik času aby jsem je vydávala pravidelně, ale vždycky když to budu mít v plánu nějakou vydat. Tak vám rozhodně dám vědět. A kdyby jste chtěli aby jsem o něčem napsala, tam mi to napište. Já se zlobit nebudu když budete mít nějaké nápada, rozhodně si je vyslechnu a budu se snažit to nějak zkloubit. Takže i vy se do těch povídek můžete nějak zapojit. Protože já jsem celkem dost bez fantazie, ale to jenom posledních pár měsíců. Takže asi tak.

Co se týká youtube. Máte se na co těšit. Samozřejmě jsem vám řekla, že nebudu nikdy fashion blogerka a nebo youtuberka, ale to mě musíte pochopit. Ale mám pro vás několik novinek co by jsem si představovala jako novinky na mém kanalé. Samozřejmě se bude jednat o videa s tátou, ale ne ty videa budou na mém kanále. Samozřejmě kdyby jste měli nějaké nápada na Generační střet, tak rozhodně se můžete podělit a já to zkusím s tátou probrat. Samozřejme to neni všechno. S tátou pro vás máme totiž připravené řadu videí. Nejsou sice z mé hlavy, ale napadly tátu. Samozřejmě to bude na mém kanále, ale bude tam i on. Což jsem ještě nikdy neviděla, že ve většině videí semnou bude i můj táta, ale máte se na co těšit. Přesně vám neřeknu o co půjde, protože vy by jste si pak mohli udělat obrázek a třeba by vás to jenom podle názvu mohlo odradit, ale to samozřejmě nechci. Ale řeknu vám, že to bude celkem dost vtipné. Tedy podle mě a snad se ten kanál nějak prosadí aby jsem pro vás mohla dělat víc takovýchh videí. Samzřejmě až se ten kanaál nějak rozjede a budu mít víc fanoušků. Tak by jsem začala i Ask Tee. Ale to by jste se do toho museli zapojit i vy. Protože nechci být tak zaujatá aby jsem si ty otázky nějak vymýšlela. Takže to je jenom na vás až tahle serie začne. Potom jsem si řekla, že by bylo dobré se zaměřit na parodie a skeche. Takže se máte na co těšit. Protože už mám několik nápadu jak na parodie tak i na skeche. Takže by jsem s tím začla nějak na jaře, protože ty parodie co jsem si vymyslela. Tak to vyžaduje celkem dost velkou přípravu a samozřejmě kostými. Takže snad se vám to bude líbit. A ty sketche vyžadují jenom přípravu. Takže by jsem řekla, že na první sketch by jste se mohli těšit na konci ledna. A to se bude týkat i videí co pránuji s tátou. Ale ty budou vyhcázet samozřejmě postupně. I když to budu natáčet v jeden den tak by to chtělo týdenní odstup. Ale snad chápet, že to bude nic moc kvalita, protože Já mohu natáčet jenom na mobil a nebo na notebook. Foťák samozřejmě ještě nemám, ale to se třeba čase změní. Ale teď se mi nechce investovat do něčeho co třeba ani nevýjde. Takže až se to nějak rozjede tak si samozřejmě koupím nějaké lepší vybavení. Ale na to si budete muset počkat.

Takže to by bylo pro dnešek všechno. Snad jsem vás navnadila i na svůj blog i na youtube kanál. Tak snad to půjde ještě líp než v roce 2015. Tak good luck.
Rajda Marilyn

Názor na homosexualitu

2. ledna 2016 v 11:55 | Rajda Marylin |  Vztahy
Tak jsem zase tady. A tímhle článkem by jsem chtěla začít nový rok. Ano je to celkem dost probírané téma a já by jsem k tomu taky řekla, tedy spíš napsala pár slov.
lesbian image
Takže by jsem k tomu řekla jenom jednu věc. Asi hlavně to, že mi je to celkem jedno. Myslím to, že by jsem na ulici viděla jak se líbají dvě holky a nebo kluci. Proč by mi to taky mělo vadit? Ano podle skoro všech náboženství je to neuctivé. Ale proč by to tak mělo být? Jasně standart je muž a žena, ale proč by to měl bejt kurva standart? Je snad jedno ke komu snad budeme něco cítit. Je to jenom naše věc a to se týká i sexuality. I kdyby já jsem byla na holky tak je to snad moje soukromá věc. I kdyby to mělo znamenat, že by mě třeba i někdo zavrhnul tak by to snad měla být jenom moje věc. A nemusíme se na to koukat se zakrýtýma očima. Jak jsem řekla je mi to celkem dost jedno komu člověk chce vyznat svojí lásku. Je to prostě něco v nás. Co nám říká, že nás hold nepřitahuje opačné pohlaví. Takhle se prostě lidi narodí a nemohou za to. Takže by nám to mělo připadat stejně přirozené jako kdyby šlo o nás standart.

Musím tady podoknout jednu věc a to že láska je přeci jenom láska. Je jedno jestli jí budeme cítit k muži nebo k ženě. Jde tady o tu nádhernou věc. Která nám na nějaký čas totálně poplete smysly. Jsme konečně šťastný a nechceme snad i této menšině kazit právo na štěstí. Protože štěstí a láska mě osobne pomáhá každý den vstát z postele. Takže by jsem řekla, že na tyto věci má právo každý. A ne aby jsem se na to koukali zkrz prsty. A třeba si na to ukazovali a nebo je dokonce odsuzovali za to jaký oni doopravdy jsou. Láska nám pomůže projevit naše pravé já a i kdyby to znamenalo, že by jsme se měli uchýlit k tomu, že budeme cítit něco ke stejnému pohlaví. Láska je něco co v nás probudí něco o čem jsme ani nevěděli že je v nás. Takový pocit by měl zažít každý a je jedno ke komu. Jasně že je to pro někoho strašně nepřirozené, ale snad chápete že je to hlavně o lásce. Jestli jsou spolu šťastný a doopravdy se milují proč by jsme jim to neměli kurva dopřát? Je to něco tak nádherného a mohli by to prožívat každý den. Ale někteří dokonce svojí sexualitu skrývají a proč?

Je na to celkem jednoduchá opověď svět je až moc kritický na toto téma. Někteří by tyhle lidi smetli z povrchu země, ale proč? Protože je to něco nepřirozeného? Já by jsem řekla, že vždycky jde jenom o to že snad někoho milujeme ne? Neměli by jsme odsuzovat někoho jenom kvůli tomu, že je buť gay a nebo lesbička. A vím že to hodně lidé odsuzuje. Ale proč? Jasně že vám to přijde celkem dost divné když je vidíte na ulici jak si třeba dávají pusu a nebo se drží za ruce, ale mělo by vám to být jedno. A ne že vám je to jedno, ale ať s tím nelezou naveřejnost. Taky si svým přítelem dávám pusu na ulici, ale to snad mohou i oni! Prostě jsou to taky lidi a nejsou to nějaké nepovedené experimenty. Takže by jsme si to měli uvědomit! A ještě jsem nikdy nepochopila, proč třeba rodiče svoje děti doslova vykopnou z jejich životů jenom kvůli homosexualitě? Je to něco snad až tak nelidského a proto kus své rodině jenom tak smažeme a to jenom kvůli tomu, že hold má jinou orientaci? To je snad nesmysl! Jak jsem psala je to přeci láska něco tak ůžasného. Ale jestli jde jenom o streotip. Neměli by jsme se podle něho řídit. Přeci život je plný kompromisů. Takže by jsme se měli podívat na to, že na lásku má právo každý a ne že by jsme se na tohle měli koukat tak kriticky. Jenom kvůli tomu, že jde o stejné pohlaví. Víte jak je krásné kamarádit s gayem? Jsou to sice kluci kteří se vám třeba líbí, ale jsou k vám tak upřímní a nikdy vám jen tak nezalžou. Takže tohle je taky celkem dost bonus k tomu. S nima kamrádit je jako kdyby najednou skončili pomluvy a byla tady jenom láska a upřímnost. Prostě tohle je opravdové přátelství. Ano mám jednoho kamaráda co je gay. A žádné přátelství není tak pevné jako s nim. A taky mám kamarádku co je lesbička. A nikdy jsem nepoznala holku co by mi tak poradila jak by jsem se v dané situaci měla chovat. Je to něco tak pevného a nikdy se to jen tak nepřeruší. Před gayem i když je to kluk se nemusíte stidět za svoje tělo, protože jeho to fakt nezajímá jak vypadáte, protože má zálusk možná na stejného kluka jako vy. :D A lesbičky ty jsou k vám taky strašně upřímný a i když by se do vás mohla zamilovat tak vám to řekne narovinu. A nedělá kolem toho takové caviky.

Takže tohle je asi všechno co jsem chtěla napsat. Měli by jsme si tímhle něco uvědomit. Pokud jde o lásku měli by jsme být trochu ohleduplní. Tak good luck.
Rajda Marilyn