Listopad 2015

Rajda Marilyn? Kdo to je?

29. listopadu 2015 v 18:02 | Rajda Marylin |  Svět kolem nás
Jelikož se stalo za poslední dobu celkem dost věcí. Tak jsem se rozhodla se přejmenovat a proč zrovna takhle? Tak to se dozvíte v tomhle článku.
bitch, bye, and Marilyn Monroe image
Jak jsem psala celkem dost se toho stalo. Takže vám to všechno objasním. Stalo se to, že jeden můj bývalí kamarád celkem dost prohlašoval, že ho strašně chci. Jasně já si kvůli nějakému debilovi budu kazit vztah co mám? WTF? Ty kluci si někdy až moc myslí nemyslíte? :D Ne samozřejmě všichni, ale čím dál tím častěji se s tím setkávám. Takže snad pochopíte to, že jsem si z toho musela nějakým způsobem udělat srandu. A jelikož kdyby jsem ho doopravdy strašně chtěla považovala by jsem se celkem dost za děvku, couru a ja nevím co ještě. V tu chvíli jsem si vzpoměla na Shopaholic Nicol a na její trička a tašky. A na nich ten nápis tak trochu na rajdu. Takže od té chvilky jsem byla strašná rajda. Já jsem si z toho samozřejmě dělala jenom srandu že ano. Takže snad chápete, že jsem si ze sebe musela udělat nějakou srandu. Ale nejvíc mě pobavilo, že ten kluk mě celý týden to semnou probrat z očí do očí, ale když už se to nějak začalo řešit tak samozřejmě přes facebook. Takže to jsem se mu ještě vysmála. A hnedka se mě musel ptát jakto, že mi všichni najednou říkají rajdo. Samozřejmě by to bylo celkem dost na dlouho. A tak jsem mu napsala, že vlastně on ze mě tu rajdu udělal. Ale já se s tím nějak moc nestresuju. Takže snad mě chápete.

Ale jak jsem se mohla korunovat na Marilyn? To se mi stalo v pátek. S kamarádkou jsme si tak povídali a najednou došlo na její vztah. Samozřejmě jsem strašně sběhlá do toho aby jsem jí pomáhala. Takže mi řekla, že její kluk jí řekl, že je až moc hubená. Tak to mě celkem dost zarazilo, ale ano je to pravda. A najednou jsem na něco přišla. Jednou její kluk na mě narazil když jsem měla jít do práce. Měli jsme podobnou cestu. Tak jsme šli spolu. Ale já jsem si ho ani moc nepamatovala, ale celkem dost mě dostával ten jeho kukuč nebo jak by jsem to měla popsat. Takže snad mě chápete. Ale tak jsme to tak probírali. Já si o sobě myslím že mám trochu víc ženské tvary než ona. Jako víc zakulacené boky a trochu větší stehna. A najednou jsem si vzpoměla na Marilyn. Ano v souvislosti s ženskými boky. Tak jsem í řekla, že ona má postavu jak nějaká modelka od Gucciho. Takže si potom vymyslela nějaké to jméno co zní strašně francouzky. A já jsem najednou byla Marilyn a přitom jsem byla i rajda. Takže takhle nějak vznikla Rajda Marilyn. Takže doufám, že s touhle přezdívkou nebude mít žádný problém. Ale samozřejmě nejsem rajda, ale nejsem ani tak půvabná jako Marilyn. Ale strašně se mi tohle spojení líbilo. Tak snad se vám to bude také líbit. Tak good luck.
Rajda Marilyn

Kdo mě přivedl k psaní?

27. listopadu 2015 v 17:45 | Tee |  About Tee
Tak jsem zase tady. No včera jsem nic nenapsala, ale to je kvůli tomu že mám zravotní potíže. Ale do práce stejně chodit musím. Takže si nemyslete že si válím doma prdel. :D Tak já by jsem řekla, že můžeme jít na to.
wall, novel, and china image
Podle názvu jste mohli spozorovat to, že to bude o tom kdo mě vlastně přivedl na nápad, že by jsem mohla psát blog. Když jsem se přestěhovala do Liberce. Tak jsem nemusela zase tak brzo vstávat. Takže jsem mohla být déle vzhůru. Aby jste to pochopily. Tak jsem ještě nějakou dobu chodila do školy, když jsem se přestěhovala. Tak mě stačilo aby jsem spala třeba nějak sedm hodin a když jsem byla unavená tak jsem si dala šlofíka. No ale co jsem měla dělat večer? Většinou jsem se koukala na Prima Love. Jasně a potom se mi naskytla jedna příležitost. Koukat se na Sex ve městě. Jasně je to hlavně pro holky. Což já jsem. Nikdy jsem se na to nekoukala, protože mě to nějak extra nebavilo. Ale když mi bylo osmnáct tak jsem si řekla, že by to mohlo být zajímavé. Když jsem viděla poprvé tu znělku říkala jsem si jo to by mohlo být fajne. Stačil mi jeden díl a hnedka jsem věděla že by jsem se k psaní měla vrátit. Jak jsem na to přišla?

sex and the city, winter, and carrie image
Vždycky jsem kamarádkám radila jak by se měli v dané situaci chovat. Hlavně ve vztahu. Co by měli používat za kosmitické přípravky atd. Ale proč by jsem se měla dělit o svoje poznatky jenom s pár kamarádkami. Kdyby jsem mohla poradit třeba padesáti lidem? Jo tak to byl celkem dost dobrý nápad. Ale neměla jsem na to celkem dost odvahy. Takže když jsem viděla Carrie jak jenom píše a myslí si různé věci a potom je píše do novin. Tak jsem najednou ten nápad chtěla zrealizovat. Ale uskutečnila jsem to po několika shlédnutých dílech. Protože jsem se musela celkem dost dobře najít. O čem by jsem chtěla psát. Jasně že tady byli vztahy. Protože jsem jich celkem dost prošla a ne všechy skončili Happy Endem. Takže jsem vám chtěla poradit jak by jste se tomu mohli vyvarovat. Potom nějaké poznatky o tom jak se chovají dnešní děti atd. Potom tady byli samozřejmě věci ze světa mody. Ale tím jsem vlastně chtěla říct, že Carrie mě k tomu vlastně přivedla. Ale jakto že mě fiktivní postava přivedla k jednomu z mých koníčků?

Je to snad možné aby mě někdo vymyšlený přivedl k takové věci? Jasně že ano. Samozřejmě že tu herečku obdivuji jenom za to jak hraje. Ale kdyby neexistovala Carrie tak by jsem asi teďka tenhle článek nepsala. A třeba by jsem jenom tupě zírala do televize. Což je celkem dost na nic co? Neměla by jsem jak projevit svoje názory. A s nikým by jsem se nedělila o svoje poznatky. Což by mě celkem dost užíralo. Možná by jsem si psala deník. Ale to není to samé. Protože ten by jsem si četla jenom já. Ale to by byla celkem dost škoda. Já jsem chtěla aby můj názor vědělo několik lidí. Někdy třeba i stovky. Ale neměla jsem na to odvahu. Protože jsem si myslela, že mě bude jenom každý kritizovat. Ale i kritika se dá nějak celkem dobře využít. Ale co se dá dělat. Vždycky tady budou lidi co si o mě budou myslet svoje. Ale já prostě děkuji tomu co vymyslel Carrie a že vymyslel tak dokonalý seriál. Že mě to přivedlo ke psaní. Prostě je toho tolik co mě naučila. Takže ano i fiktivní postava vás může naučit celkem dost věcí.

Tak to by bylo pro dnešek vše. Zítra zkusím napsat další díl Deníku lovce. Tak se máte na co těšit, ale samozřejmě to bude podle toho jak se budu cítit. Tak good luck.
Tee

Bad boy? Jen v seriálech

24. listopadu 2015 v 19:58 | Tee |  Moje Top
Tak jsem zase dneska vám předstaavím tři záporáky které naprosto zbožňuji. Tak snad se vám tento článek bude líbit. A můžeme jít na to.
grunge, smoke, and cigarette image
1.Nicklaus - The vampires Diares, The originals
klaus, joseph morgan, and tvd image
Já by jsem řekla, že tohle jste celkem dost čekali. Protože jsem nedávno psala článek a tam jsem se nad ním celkem dost rozplívala. Ale já za to nemůžu. To je asi doopravdy ten přízvuk. A nebo jsem doopravdy hlavně na záporáky. Ale samozřejmě jenom v těch seriálech. Ale tak holky podívejte se na něj. Vždyť je strašně roztomilý, záhadný a já nevím co ještě všechno. Skoro přestávám psát když před sebou mám tu fotku. Jo tak to je celkem dost strašný. Samozřejmě je celkem dost výbušný, ale to já jsem taky. Takže by jsme se asi celkem rychle zabili navzájem. Ale stejně i když jeho postava v seriálech je celkem dost zákeřná a zlá. Raději by jsem byla na jeho straně než aby jsem byla někde jinde. jasně že je to asi tím že se hodně blíží tipu který mám. Ale samozřejmě nejde tady jenom o vzhled, ale i o jeho charakter. Škoda že na The originals nemám tolik času aby jsem se na něj mohla dívat.

2. Eric - True Blood
alexander skarsgard, sexy, and true blood image
Tak co by se dalo říct? Prostě zase krásný bloďák, ale nebojte ten poslední nebude. Samozřejmě že nad ním neslintám tak jako nad Klausem, ale stejně našel si místo v mém srdci. A klidně by jsem mu zaplatila aby ze mě udělal upíra. Jo klidně, protože kdyby on byl mů stvořitel tak by mi to vážně nějak nevadilo. Prostě je naprosto úžasný tedy alespoň podle mě. Sice není tak až záporný, ale jak je v seriálu záhadný a někdy i tak milý tak tomu se samozřejmě nedá nějak odolat. Zatím co jsem se bavila s holkami co koukali na True Blood všichni ho měli rádi. Takže jsem celkem dost ráda, že v tom nejsem sama. Prostě je mi fakt hodně líto, že tento seriál skončil. Protože se na něj nemohu těšit v další serii. Ale řekla bych, že i když skončil někdy si dám velký maraton. Aby jsem si ho nějak připoměla jaký byl v tomto seriálu.

3. Dandy - American Horror Story Freak show
finn wittrock, ahs, and american horror story image
Tentokrát se nejedná o blonďáka, ale pro černovlasé mám taky celkem dost velkou slabost. Samozřejmě podle té postavy je s ním něco hodně v nepořádku. Ale já by jsem to klidně riskla, ale nechtěla by jsem skončit pod jeho kudlou to fakt ne. Ale třeba s ním někam jít to by mi nevadilo. Ale samozřejmě ne do lesa, kde si našel svého klauního kamaráda. Takže snad mě chápete. A kdo se kouká na AHS tak kdo by neměl rád Dandyho? Setkala jsem se s málo lidmi kdo by ho neměl rád. Sice je to celkem dost záporná postava a myslí si že si může vše koupit, ale řekla bych že je to hlavně díky výchově a další aspekty tady rozhodně budou taky. Sice jeho konec je celkem dost smutný, ale někdo si rozhodně na konci serie řekl že si to zasloužil, ale ja jsem plakala. Takže snad jste taky v tom semnou aby jsem se necítila špatně, že se mi v seriálech líbí jenom záporáci. Protože to by bylo celkem dost špatně.

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Dneska to byl celkem dost krátký článek. Ale né každý den mám náladu na to aby jsem psala dlouhé články. Snad to pochopíte. Tak good luck.
Tee

Naposledy v nemysleném vztahu

23. listopadu 2015 v 18:46 | Tee |  Vztahy
Tak jsem zase tady. Ano dnes to bude na téma týdne. Jelikož jsem dlouho nepsala do rubriky vztahy. Rozhodla jsem se připsat pár nesmyslných vztahů co jsem prošla a taky pár vtipných rozchodů.
Byla jsem taková holka co se po pár dní zamiluje. Tedy jsem si to alespoň myslela. Můj první vztah byl s maldčím klukem. Jo to jsem dělat neměla. Ano dalo by se říct, že jsme byli celkem dost v pohodě. Ale jak to vždycky je tak se něco posere. Začali jsme se výdat míň a míň. Ano někdy to vztahu prospěje, ale někdy ne. Já jsem z toho byla celkem dost v háji. Bylo mi teprve patnáct. Takže jsem si myslela, že to třeba bude na celý život a ono ne. Ale stejně nejvtipnější na tom bylo proč jsme se vlastně rozešli. V tomhle případě to byla droga. Nemyslím nějakou silnou drogu, ale trávu. Já jsem proti tomu byla celkem dost. Protože mi to srmdělo a neměla jsem k tomu žádný vztah. Takže jsem mu řekla, že já v to rozhodně nepojedu. Ano několikrát mi říkal, že s tím přestal. Ale kamarádi nadvše. Ano v té době jsme měla kamaráda celkem dobrého kamaráda. S kterým jsem trávila celkem dost času. Jeden den kdy můj ex zase neměl údajně čas. Tak mi řekl, že ho viděl s holkou a hulily. A přitom mě řekl, že bude doma a nikam nepůjde. Takže celkem funny. Není dobré když vám kluk lže. Já jsem z toho byla celkem dost na prášky. Já jsem mu řekla, že prostě takhle to nejde. A samozřejmě se lížili prázdniny. A to moc kluků nechce bejt ve vztahu aby si přes léto mohli trochu užít. Tedy pokud vás doopravdy nemilují. No a co myslíte on mi navrhl že by jsme si mohli dát pauzu. V tu chvíli jsem si řekla: What? :D. Kluku to si dělaš ze mě prdel? :D Celkem dost jsem se smála, ale nakonec jsem mu napsala, že jestli semnou nechce bejt ani přes prázdniny tak snad nemá smysl aby jsme spolu vůbec byli ne? :D S tím klukem jsem pak byla kamarádka, ale stejně se už nějak moc nebavíme. Co se dalo dělat. Ale když si na to vzpomenu musím se tomu smát.

Teď jsem si vzpoměla na jednu historku. Stalo se to ještě před tím klukem co jsem psala teď. A tomu se výdycky musím smát. To mi bylo asi čtrnáct tedy myslím. Byl to první starší kluk se kterým jsem chodila. Jelikož měl zlomenou nohu. Tak jsem za ním neustále jezdit. Ano neustále jsme si povídali.Jelikož s tou sádrou nemohl ani chodit ven, protože byla zima atd. Tak jsme neustále byli u něj. Jo bylo to celkem dost fajn. Samozřejmě jsem nemohla zanevřít na svoje kamarády. Ale víte co bylo nejvtipnější? V tu dobu chodil s jednou holkou co bydlela několik set kilometrů od něj. Nepochopila jsem to. A najednou mě psal, že by strašně chtěl být semnou. Ano měla jsem celkem dost černé svědomí, ale snad znáte to když vám kluk řekne, že se s dotynou rozejde a stejně to není pravda. Jo tak to jsem se celkem dost potom smála, ale tak jako puberťácky holky věří všemu co slyší. Takže... :D I jeho máma mu řekla že by raději měl bejt senou a ne aby byl s tamtou holkou, že je to strašná kráva. No co jsem s tím dělala? Čekala jsem. Dočkala jsem se, ale asi jenom na tři týdny. Jelikož mu tu sádru sundali. Tak jsem myslela že za čas by jsme mohli spolu chodit ven. Samozřejmě tady byla i rehabilitace. Ale mě potkala taková nehoda nebo nevím jak by jsem to mohlo nazvat. Najdou jsem dostala střevní chřipku. Ano tu hnusnou střevní chřipku. Tak jsem mu napsala že jsem prostě nemocná. A že tenhle týden prostě nepřijedu. Byl strašně smutnej. Já jsem si najednou udělala srandu, že teďka on bude navštěvovat mě. Ale on to vzal strašně vážně. A najednou mi napsal, že když prostě jsem najednou nemocná, že ho nemiluju a rozešel se semnou. Tak to jsem fakt nechápala. Já jsem měla střevní chřipku a on se semnou rozejde? :D Jako kdyby jsem za to mohla. WTF? :D Panebože vždycky když jsem to někomu řekla smáli se semnou. Ale byla jsem ráda, že to byli jenom asi tři týdny.

Potom to byli vztahy ale s jedním klukem. Ale teďka jsme nejlepší kamarádi. Byla jsem ve čtvrté třídě. On se najednou přestěhoval k nám na sídliště. Viděla jsem ho jednou a celkem dost se mi líbil. Povídali jsme si spolu. A on řekl že tam zejtra bude. Tak jsem si řekla, že by jsem tam mohla bejt taky. Samozřejmě jsem tam byla. A nějak jsme se dali dohromady. No ale byla to taková dětská láska. Jelikož jsme spolu vlastně vyrostli tak se dalo počítat s tím, že ten vztah nemohl nějak moc fungovat. Takže jsme se neustále scházeli a rozcházeli. Takže to bylo celkem dost funny. Když jsme spolu nebyli tak jsme byli kamarádi a když jsme spolu byli tak jsme se chovali stejně jako kamarádi akorát jsme se pusinkovali. Takže to bylo celkem dost cute. Ale tak když s někým vyrůstáte tak je celkem dost zřejmé, že by se to nějak moc nepovedlo. Ale jsem celkem dost ráda, že jsme zůstali jako nejlepší kamarádi. Naposledy co jsme spolu zkusili chodit tak bylo asi v osmé třídě. Ale potom jsme si řekli, že se až moc snažíme aby to mezi námi klapalo. Potom přišla střední škola. A jezdili jsme spolu každý den do školy. Jo bylo to celkem dost fajn. Jsem ráda, že vše co jsme spolu zažili si budu pamatovat snad až do konce života. Je to kamarád s kterým jsem vyrostla a to se nedá říct o každém, že jsme spolu byli v dobrém i ve zlém. Což tohle byl celkem dost nesmyslnej vztah jenom co se týká lásky, ale když se z toho vyklubalo takové kamarádství tak jsem celkem dost ráda.

Snad se vám tento článek líbil. Samozřejmě jsem prošla ještě několik nesmyslných vztahů, ale to by tento článek byl celkem dost dlouhý. A já předpokládám taky, že nejsem sama co strávila nějaký čas v nesmyslném vztahu. Tak good luck.
Tee

The vampires diares vs. The originals

22. listopadu 2015 v 12:55 | Tee |  Doporučuji
Tak jsem zase tady. Dneska to bude po slouhé době co by jsem vám podle mě doporučila. Ale samozřejmě že je to na každém z vás a do ničeho vás nebudu nutit.
the vampire diaries, vampire, and salvatore image
Saozřejmě že jsem se koukala i na Upíří deníky, ale je tady několik faktorů proč jsem dala přednost The Originals. A teďka je vám představím. Jelikož už od té doby co se objevil Klaus. Tak jsem byla v jeho fanclubu. Jo do té doby jsem měla ráda Damona, ale jak se tam objevil on tak jsem byla na jeho straně. Ani mě moc nevadilo co dělal.Protože prostě proto. A jestli máte raději Klause, Rebeku a všechny původní je pro vás rozhodně lepší seriál The Originals. Takže jsem se konečně dokopala k tomu aby jsem se nemusela koukat na zmatené puberťáky jak vymýšli co by mohli změnit a většinou se jim to stejně nepovede. Doufám, že si mě teď nenajdete a nebudete mě chtít zabít. Ale musíte pochopit to, že když fandím Původním tak je jasné, že mi tento seriál bude vyhovovat víc.

Takže mám tady další bod a doufám, že mě za to neroztrháte. Jelikož propagonistku Hayley Pheobe Tokins mám ráda už od malička, je jasné že mi bude trochu vís symtativká než Elena. Ne že by jsem měla něco proti Nině. Ale Elena je pro mě takový sterotip. Už u několika seriálů a nebo filmů se objeví nějká holka co všechno chce zvládnout sama a chce všechny obejít, ale stejně se nikdy neponaučí. Takže mě tohle celkem dost přestalo bavit. Stejně se na to přijde a ona z toho bude akorát tak v prdeli a nebo se s ní něco stane a všichni co kolem ní neustále lítají tak jí musí zachraňovat. Ale Hayley taková není. Ona jenom přijala to, že by ji původní mohli chránit. A do ničeho se bez doprovodu nepouští. Jasně že je tam sem tam nějaký únos, ale je to únos ne že by problémy vyhledávala. Takže je to pro mě jasný fakt, že je mi Hayley sympatická.

Další bod. Jak už jsem zmínila jak jse poprvné viděla Klause v TVD. Tak mě nějak očaroval. Pak jsem se dozvěděla že mají samostatný seriál. Takže je jasné, že když mě už nic netáhlo ani ke Stefanovi ani k Damonovi. Tak jsem jednoduše přešla sem. Nechci tím říct, že Damon by nebyl hezký. Ale jak se říká že Američanky mají rádi Angličany jenom kvůli přízvuku. Tak je to i tak u mě. Ano koukám se na to v originálním znění aby jsem z toho přízvuku něco měla. Takže pro mě je rozhodně lepší se koukat na Klause a přitom ho poslouchat. Než aby jsem se koukala na ty dva.

Ano koukala jsem se na TVD ale pak mě to nějak moc omrzelo. Jak se vždycky říká tak to všechno začíná být celkem dost přehnané. A tady to nebyla vyjímka. Což jsem byla celkem dost zkalamaná. Jako kdyby se tam pletlo páte přes deváte. Každou chvilku někdo umřel a najednou byl zase na živu. Čarodějky se chtěli spojit proti upírům. Elena byla dvojnice a proto jí museli zabít. Potom Jeremy byl mrtví a nakonec ho oživili. Stefan a Damon bylli zamilovaní do Eleny. Pak se z Eleny stal upír a potom hledali lék jak by nemuseli být upíry. Bože děláte si prdel? To už je na moje chápaní celkem moc!

Přijde mi že The originals mají trochu lepší zápletku. V první serii se to samozřejmě točí jenom kolem dítěte který počal jeden z půbodních. Což mi přišlo zajímavé, protože upíři snad nemohou mít děti. Takže to mě celkem dost nalákalo na to aby jsem to sledovala. A ještě k tomu se to odehrává v New Orleas což je moje milované Americké město. Ano tím si to u mě taky získalo body. Ale kdyby jsem vám napsala ještě něco a zrovna jste se na to začali koukat. Tak by jsem vám to mohla celé prozradit. Což by jsem nechtěla. Takže to vám musí stačit.

Tak to by bylo odemně pro dnešek všechno. Zítra se pokusím vydat nějaký další článek. A snad se na něj budete těšit. Tak good luck.
Tee

Jen pro knihomoly! Booktubeři

21. listopadu 2015 v 9:05 | Tee |  Doporučuji
Takže jsem zase tady. Včera jste mohli vidět jak jsem psala o tom jak jsem rok na blogu. Ale dneska to bude jenom pro knihomoly. Takže jestli rádi nečtete, tak by jste to měli jenom proletět a raději se kouknout na něco jiného.
Minulý týden jsem byla nemocná. Nevěděla jsem co mám dělat, protože všechny youtubery jsem proběhla a koukla jsem na všechny videa co jsem chtěla. Tak jsem brouzdala na youtube a přišla jsem na booktubery. Ale kdo je to vlastně booktuber? Je to vlastně člověk který převážně mluví o knihách. To je snad jasný. Většinou se jedná o hauly knížek. O to co by chtěli přečíst za měsíc a nebo i 14 dní. A potom recenze na přečtené knihy. Samozřejmě je to hlavně pro lidi co čtou. Takže pro každého to doopravdy není, ale jelikož jsem si dala takové pravidlo. Že by jsem si přečetla dvanáct knížek. Což máte jednu za měsíc. Ano je to celkem dost jednoduché, protože je to celkem dost málo. Ale když chodím do práce. Tak jenom někdy na to mám čas. A tak je to celkem dost dobrý, protože je to celkem dost dobrý kdyby jsem chtěla přečíst nějakou knihu. A samozřejmě tady nemohou hybět i nějaké tagy co se týkají knih. Což je pro mě celkem dost dobrá inspirace.

A kdo je můj oblíbený booktuber? To je celkem dost jednoduchý. Je to samozřejmě Ondra což je kluk z kanálu Ondrův knižní špajz. Je to jediný kluk co vím, že tyhle videa natáčí. Takže je mi to trochu víc sympatické. Ale je to asi tím, že Ondra je mi celkem dost sympatický. Já nevím, ale jeho hlas i jeho videa mě vždycky přivedou k tomu aby jsem si vzala knihu do ruky a četla. Což je celkem dost dobré. Zapnu video a čtu si. Chtěla jsem mu tím jenom poděkovat. Že mě vždycky přivede k tomu aby jsem víc četla a četla, ale stejně mi vyhovuje jenom těch dvanáct knih za ten rok. Ale prostě tenhle booktuber je podle mě nejlepší.

Proč je ale dobré je sledovat? No podle mě je dobré, že vás to přivede ke čtení. Což je prostě dobré. Tedy alespoň podle mě. Já by jsem řekla že je to celkem dost trendy alespoň teď. Ale když si to tak vezmu mám jenom jednu kamarádku co nějak aktivně čte. Ale aspoň někdo a pak mám jednoho kamaráda, ale to není stejný jako kdyby jsem si o tom popovídat s holkou. Ale je to dobré taky pro to aby jste měli nějakou inspiraci.Pro to jakou knihu by jste si mohli koupit. A díky tomu by jste nemuseli utrácet zbytečné knihy co by se vám stejně nelíbili. Cože je pro mě celkem dost dobré. Jednou jsem si koupila knihu sice jenom za 20 korun, ale když se mi nelíbí tak se mi do toho moc nechtělo a bylo to zbytečná investice a promrhanej čas.

Proč jenom pro knihimoly? Protože jestli neradi čtete tak proč by jste tohle sledovali? Sice by vás to mohlo přivést k čtení, ale když to chcete zkusit proč ne. Ale jinak by to pro vás bylo celkem dost na nic. To se raději koukněte na nějakého youtubera. Ale nic vám nebrání v tom aby jste se na to podívali. Jasně že je to hlavně pro knihomoly. Ale kdyby vás přivedli ke čtení tak to není nic špatného. Já se na to koukám jenom proto aby jsem víc četla rozečtené knihy a aby sem věděla jakou knihu by jsem mohla kdyžtak v budoucnu koupit.

Tak snad vám tento článek bude stačit. Já jsem celkem dost mimo, protože jsem vyklízela šatník. Takže přemýšlím jestli jsem to udělala pořádně atd., ale to je snad jedno. Tak good luck.
Tee

1. rok na blogu

20. listopadu 2015 v 18:21 | Tee |  Svět kolem nás
Takže včera je to přesně rok co jsem začala psát na blog. Takže rok jsem napsala nějaký ten článek. Přemýšlela jsem co by jsem mohla napsat, založila jsem si fanepage aby jste měli přehled a zažila jsem toho celkem dost. Tak snad vám nebude vadit pár věcí co jsem za ten rok dokázala.
girl, coffee, and morning image
5345 to je celkem dost divné číslo co? Ale je to počet lidí co navštívilo můj blog. Což je celkem dost dobrý na to. Když jsem několik měsíců nebyla moc aktivní. Hlavně tedy kolem prázdnin. Ale tak to snad chápete. Já jsem čekala celkem dost málo lidí, protože když je ten youtube tak proč něco číst když se na něco mohu dívat ne? Ale tohle číslo mě celkem dost těší. Že ta moje námaha k neemu byla. Takže si tleskám, že vás bylo tolik. A taky by jsem vám tím chtěla poděkovat za to, že jste zvládali ty moje chyby. Ale jsem někdy tak vyčerpaná že se mi to doopravdy číst nechce. To snad pochopíte. Já by jsem řekla, že nějakou cestu jsme si k sobě našli. A díky komentářům jsme se nějak domluvili. Ale za to číslo jsem celkem dost ráda. Takže nezbývá mi nic jiného než vám poděkovat.

Takže až vydám tento článek vydám tak to bude přesně 383 článků co jsem za ten rok napsala. Bože ani se nedivím, že nevím o čem mám psát a když už mě něco napadne tak si to nezapamatuju. Tedy pokud nemám po ruce tužku a papír. Takže to snad chápete. Můj první článek se jmenoval Nevěra vs. Lhaní. Jo ani si moc nepamatuju co jsem tam psala, ale inspirovala jsem se jednou kamarádkou, která byla celkem dost prekerní situaci a já jsem se k tomu nějak chtěla vyjádřit. Před tím jsem každý den vydávala několik článků, ale proč jsem to vlastně dělala. Já by jsem celkem dost znuděná a nějak se mi nechtělo číst. Takže jsem si našla koníčka, který jsem provozovala už dřív, ale jako malá jsem se na to po pár dnech vždycky vykašlala. A já si myslím že jsem to díky svým názorům jsem se dostala celke dost daleko.

Ale díky blogu jsem si našla jednu celkem dost dobrou kamarádku. Škoda že jsme se nepoznali když bydlela ještě v Liberci. Takže to je jediný co mě mrzí. Ale nějak jsme na sebe narazily. A hnedka jsme si dobře rozuměli. A celkem dost jsme si pomáhali v soukromých, ale i v jiných věcí. Myslím tím co se týká hlavně blogu. Dokonce ten desing co mám tak je od ní. A zná mě na tolik, že tenhle si nechám ještě hodně dloooohou. No možná do vánoc a pak jí napíšu aby mi udělala nový. Ale tak to je celkem dost času ne? :D Já jsem ráda za to že jsem tě poznala. Jinak její blog je www.luna-dark.blog.cz. Takže se na něj rozhodně podívejte.

Za co jsem nejvíce šťastná je, že za ten rok jsem byla dvakrát na hlavní stránce blogu. Což jsem vůbec nečekala. Moje návštěvnost se celkem dost zvedla. První článek co jsem tam měla. Tak byl Kuřáci mají taky právo na život. A tam bylo celkem dost kometářů negativních, ale samozřejmě byli od nekuřáků. Ale já jsem se přes to celkem dost rychle přenesla, protože je to jenom názor i když je negativní. Ale tak co jsem měla dělat. :D Já jsem se nějakým jenom smála, ale to ze mě ještě nedělá sobce jak někteří třinácky psali. Potom to byl článek Co mi dali rodiče. Což jsem taky vůbec nečekala. Bylo to na téma týdne myslím. A já jsem se jenom vypsala. Na tento článek bylo celkem dost pozitivních komentářů. Takže jsem za to byla ráda. Taky jsem psala celkem dost hezké věci.

Přestali mě bavit psát články? Ano měla jsem období kdy mě to nebavilo, ale to byli prázdniny. Takže to už jsem celkem dost vysvětlovala. Protože prádniny jsou přeci jenom prázdniny. A nebyla jsem zase tak neaktivní. Já jsem jenom chtěla aby jsem si ty prádniny trochu užila i když chodím do práce. Takže snad jste to pochopily. Ale jak se zlepšil internet a tak. Tak jsem celkem dost aktivní oproti minulým měsícům. Ale když jsem byla minulý týden nemocná tak se mi do toho taky nechtělo. Protože mě bolela hlava, že jsem myslela že mi upadne. Takže vždycky se vyskytne něco co vám do toho vleze. Ale snažím se co to jde. Ale nebojte nemám v plánu skončit.

A co plánuji do budoucna? Jelikož se mi většina povídek smazalo. Tak se budu pokoušet je nějak obnovit, ale nějak jsem na to ještě neměla čas. Ale deník lovce bude neustále vycházet, ale jelikož nemám neustále moc času. Tak bude asi vycházet nepravidelně. Ale pokusím se jednou týdně. Co se týká youtube. Mám celkem dost plánu o které nepřijdete, ale nevím jestli to rozeběhnu ještě tehle rok. Uvidím, ale videa s tátou vyjdou ještě tenhle rok. Potom jsem celkem zanavřela na módu. Tam jsem se rozhodla, že to spíš bude o outfitech. Že vám nějaké nafotím atd. Ohledně rezenzí nevím. Na moc filmů se nedivám takže by jsem vám tam mohla doporučit nějaké seriály, protože je mi to celkem dost blízké. Do světa tajemna budu přidávát nějaké věci o duchách a tak podobně. Takže snad jsem vám to všechno vysvětlila.

Já doufám, že tento článek se vám líbil. A že budete tento bkg navštěvovat nadále a další rok by jsme se mohli dostat na deset tisíc a když to bude větší číslo vadit mi to nebude. :D Tak good luck.
Tee

No magic

19. listopadu 2015 v 17:36 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem tady po dlouhé době. Jak jsem psala byla jsem nemocná. Takže jsem se k tomu nějak neměla, ale pro tohle téma týdne jsem i hlasovala takže by bylo celkem dost divné kdyby jsem nic nenapsala.
art image
No jak by jsme mohli vzít kouzla? Jako, že by jsme jsme si založili Coven a začali by jsme kouzlit? Nebo by jsme provozovali voodo? No tak to by jsme byli celkem dost zaměstnaný, ale já by jsem to pojala celkem dost jinak. Protože kouzla jsou kolem nás. Vemte si, že internet tady nebyl, notebooky jo jasný a mobily na ty by jste mohli zapomenout. Co kdyby najednou vypadla elektřina nebo by se něco stalo s připojením na internet a najednou by nešli ani telefony? Tak já by jsem věděla jak by jsem se zabavila. Asi by jsem si četla a psala si svoje myšlenky někam do notesu. Ale co by dělali lidi co jsou na to už tak strašně zvyklí? Jako třeba generace co je zamnou? Sledování internetu je pro nás samozřejmostí a hlavně co máme v ruce tak je telefon. Já by jsem řekla, že je to celkem dost na hovno, že jsme na technologiích celkem dost závyslí. Jasně já mám taky v ruce telefon, ale spíš poslouchám hudbu. Ano tady by jsem byla celkem dost bezradná. Ale snad by jsem si nějak poradila.

Fcebook, Instagram, youtube to jsou sociální sítě které celkem dost ovládají život. Ano já jsem vyrůstala v době kdy facebook byl až mých třinácti letech, ale tak co. Nějak mi to nechybělo, protože nebyli takové problémy jaké mohou nastat teď. Dáte tam fotku a pak jenom sledujete like a sledujete jaké tam budou komentáře. Nebo si napíšete nějaký status co má nalákat lidi aby se zeptali co s vámi je a přitom to stejně nikomu neřeknete. To je celkem dost naivní. Prostě je to celkem dost na nic, že sledujeme jenom jak jsme populární, ale kdyby tyhle stránky nebyli tak co by jste dělali? To by jsem si fakt nemohla představit. Kdyby najednou zrušili tyhle stránky. Co by jste si počli? Jasně, že je dobré že se tam můžeme domluvit s lidmi, kteří bydlí celkem dost daleko. Ale jinak na tom žádnou výhodu nevidím.

Museli by jsme si psát dopisy. Ano tohle jsem ještě taky zažila. Když jsem jezdila na tábor tak jsem si volala s rodinou jenom jednou za týden. Takže jsem psala jenom dopisy a nebo pohledy. A vždycky jsem byla ráda když mi přišla odpověď, ale hodně lidé tohle kouzlo nezná. Takže je to celkem dost na nic. Jasně byla by jsem na nervy kdyby jsem nemohla psát na blog, ale našla by jsem si jiný způsob jak by jsem mohla provit svoje myšlenky a názory. I kdyby jsem se s někým měla hádat. A ještě by mi vadilo kdyby jsem nemohla sledovat svoje oblíbené youtubery, ale člověk tedy aspoň já by sem si na to celkem dost rychle zvykla, protože vím jaké je to v tom žít. Takže... :D No stres. Ale nevím jak by si to zvykli dnešní detičky co jsou na tom celkem dost závyslí.

Tak to by bylo pro dnešek vše. A zítra vydám další díl povídky. Ano vím že mám den spoždení, ale musíte pochopit, že každý den přesně se mi do toho nechce. Tak good luck.
Tee

Nové video - Generační střet

11. listopadu 2015 v 17:59 | Tee |  About Tee
Tee

Characters Book Tag

9. listopadu 2015 v 21:46 | Tee |  About Tee
Tak jsem zase tady. Jelikož jsem na neschopence, tak jsem spala. A přibližně před hodinou jsem se vzbudila. Takže mě snad chápete, že se potřebuju trochu odreagovat. A prostě jsem si řekla, že dlouho nebyl tag. Tak jsem si jeden našla.
book, coffee, and rainy days image
1. Oblíbená knižní postava?
No tak to pro mě bude asi celkem jednoduché. Protože se vrátíme jenom ke knize co aktuálně čtu. Což jsou Kronika prokletých zaklínačů - Nádherná temnota. A z tohohle je to rozhodně Ethan Wate. Protože má dokonalý charakter. I když je celkem naivní, že by se k sobě mohli s Lenou vrátit. Ale je to taková krásná naivita. Kterou by jsem celkem ocenila. Že někdo věří tak v naší lásku, že mě bude přemlouvat.

2. Kdyby jsi mohla chodit s nějakou postavou která by to byla a proč?
Tak to se budu celkem dost opakovat, protože by jsem chodila s Ethnam. Viděla jsem ho ve filmovém zpracování a je boží. Ale kdyby vypadal i podle knížky tak by jsem, no nechci tady rozepisovat ty čuňačinky. Ale ráda by jsem s ním strávila ve vztahu alespoň ten jeden den. Prostě by mě to strašně zajímalo.

3. Postava která udělala nesmyslné rozhodnutí a k ničemu to nebylo.
Tak to je Lena, tedy nevím jestli to mělo nějaký význam. Jelikož jsem jí ještě nedočetla. Ale Přijde mi, že úplně zbytečně se zahazuje se svojí temnou sestřenkou a Ethna vyměnila za upíra, který je celkem debil. Já by jsem řekla, že s ní manipulují jenom aby si zachránily prdel. Takže je to celkem zbytečné a přitom by se mohla učit úplně od někoho jiného.

4. Nejlepší padouch?
Tak to je rozhodně Draco Malfoj. Protože je prostě tak strasně vychcaný. Že mě mou maličkost celkem dost připomíná. A má taky blonde vlasy. Ale já nejsem tak zlá. Že by jsem si vybrala stranu Lorda Voldemorta a najednou chtěla všechny zabít a jenom se koukat, jak mi ti dobří zachraňují mojí prdel. Ale hodně věcí měl přomyšlených, ale tak byl na to celkem ještě dost mladý aby byl extra zlým padouchem.

5.Neoblíbenější vedlejší postava?
Tak to je rozhodně Bonnie z Upířích deníků. Udělala na mě dojem jenom protože je to čarodějka. Bonnie je celkem dost náladová v tom jak si vybírat strany. Ano měla jsem tohle období taky. Takže vím jak se cítila. a chtěla by jsem kamarádství jaké měla s Elenou.

6. Nejsilnější charakter?
To je rozhodně Carolyn Rossová z knihy Pacient číslo jedna. Je to doktorka, která je zajata atentátníky a musí se starat o jejich kumpány a přitom a pana prezidenta, který byl otráven. Jelikož se chce dostat ven, tak různě leze a pokouší se nějak zavolat pomoct. Což mě připadá jako hodně silný charakter na ženu. Já by jsem to asi nedokázala se chovat jako ona. Byla tak odhodlaná a statečná, že mohu jenom říct klobouk dolů Carolyn.

7. Nejoblíbenější ženská a mužská postava?
Tak ženská je to rozhodně Carolyn. Protože je to správná žesnká a chtěla by jsem být jako ona. Jsem celkem strašpitel a kdyby mě zajali tak by jsem poslušně poslouchala a nic jiného nedělala, protože by jsem se bála o svůj život, ale ona i na úkor toho, že by se nemusela vrátit, tak prostě se odhodhodlala dělat takové věci, které já osobně by jsem se bála udělat.

Mužská postava to je rozhodně Ethan, prozatím. Je to prostě puberťák co se snaží zachránit svojí osudovou lásku. A dělá pro to maximum aby byli zase spolu. Což takový kluci už moc nejsou. A já jsem jenom ráda, že takového kluka který se podobá Ethanovi mám. Protože kdyby se můj kluk tomuto charakteru nepodobal tak by jsem moc ráda nebyla, protože by nebyl schopen za nás oba bojovat. Prostě je to moje platonická knížní láska.

Tak já doufám, že se vám tento tag líbil. Pochopíte, že když jsem nemocná, tak nemám náladu to po sobě číst. Tažke jestli jsem si nějaké chyby nevšimla na první pohled tak tam prostě bude. Doufám, že mi brzy bude líp a kdyby mi bylo stejně jako dneska tak zístra vydám článek, ale jestli mi bude hůř tak se ještě uvidí. Tak good luck.
Tee

I díky filmům jsem si uvědomila cenu života

7. listopadu 2015 v 19:25 | Tee |  Svět kolem nás
Jsem zase tady. Jak jsem vím už psala tak nejsem zrovna v dobré náladě a ani nevím proč. Jak se říká podzim a zima jsou nejvíc depresivní období. A na mě až v devatenácti to nějak všechno padá.
quote, life, and stay image
Tenhle týden jsem se zaměřila na filmy, které nekončí zrovna moc dobře. Jak jste mohli poznat koukala jsem se na Hvězdy nám nepřáli od Johna Greena. Ale dneska jsem se koukla na jeden film, který jsem viděla asi dva roky zpátky. Vždycky je to spolehlivý film. Když se najednou potřebuju vyplakat. Ale není to jen kvůli tomu, že by jsem byla nějaká citlivka, ale já si díky těm filmům uvědomila, že by jsem se měla trochu zamyslet co by jsem chtěla v životě dokázat. Samozřejmě jsem vám napsala, co by jsem chtěla stihnout než odejdu, ale jak tak člověk roste. Ten seznam se každým rokem celkem dost mění. Možná tam zůstane pár věcí. Ale většina zmizí, protože vám už nepřijde důležitá. Ale je smutné, že si ho ani moc nepamatuju. Ale aspoň jsem ho napsala na blog aby jsem si to mohla připomenout. Třeba se na to za rok podívám a něco změním a něco třeba přidám, protože je to snad normální, že když mi bude už dvacet tak budu mít trochu jiné priority a bude mě zajímat třeba něco jiného. Proto jsem si to upravila trochu jinak. Začnu tak od ledna 2016. Ustanovám si nové priority a tak si budu postupně plnit vše co jsem chtěla stihnout. Samozřejmě třeba něco ten rok nepůjde, ale nikdo mi snad nebude zakazovat aby jsem si to převedla na další rok. Jednu věc jsem si řekla, že by jsem za tenhle rok mohla dodržovat. Tedy vlastně dvě. Chtěla jsem přečíst 12 knih. Teď aktuálně čtu jedenáctou a potom jsem chtěla vydržet psát články.

Tak to se doufám splnilo. I když sem od Června byla celkem dost neaktivní, ale to jsem vám všechno vysvětlila. Jelikož už to bude za několik dní rok co jsem vám sem přidala první článek. Tak jsem celkem dost ráda. Nevím co by jsem dělala kdyby mi nějaký doktor řekl, že mám jeno pár let života. Asi by jsem byla naštvaná proč já. Ale kdyby se to dalo nějakým způsobem léčit tak by jsem se pokusila nějak to vyřešit. A kdo ví třeba kdyby jsem se z toho dostala, tak by jsem si toho života vážila ještě o něco víc, ale nebojte teď to dělám taky. A několik věcí co jsem si přála třeba jako malá teď mám. Což je třeba můj vysvěný kluk. I když si někdy myslím, že není skutečný a že žiju jenom ve snu a strašně se bojím probudit. Ano někdy to tak prostě je. Nevím proč, ale tohle období je pro mě nějak moc namáhavé. Jak jsem psala to s mámou a potom mě zklamal ještě někdo, ale to by jsem tady nějak nechtěla rozebírat, protože to je celkem dost osobní věc. Ale chtěla by jsem si ještě najít nejlepšího kamaráda. Hold na kluky jako na kamarády mám celkem dost velkou smůlu. Ale chtěla by jsem aby to byl jako můj starší bratr. Protože toho jsem si vždycky přála.

Vím že tenhle článek není nějak extra dlouhý, ale mě to celkem dost stačí. A že jsem vám pomohla si pár věcí uvědomit. Tak good luck.
Tee

Je to máma nebo teta?

6. listopadu 2015 v 19:04 | Tee |  About Tee
Jsem zase tady jako skoro každý den, ale dneska mám nějakej děsnej feel. Asi na mě dopadají ty podzimní deprese, ale přemýšlela jsem o jedné věci a chtěla by jsem se z ní vypsat a taky chci vědět jaký na to máte názor.
baby, cute, and family image
Jelikož nežiju s mámou což možná už víte. Tak jsem teď přemýšlela nad tím jestli jí mám brát jako matku. Jasně nosila mě v sobě devět měsíců možná ještě dýl. Ale já jsem jí naposledy viděla když mi bylo patnáct let. Což máte čtyři roky zpět. Je tohle mezi mámou a dcerou normální? Já by jsem řekla že ne! Jsem celkem dost naštvaná a padá na mě deprese. Protože jsem celkem dost smutná, že nestojím ani o telefonát na skype! Chtěla by jsem si o tom s někým promluvit, ale nevím s kým. Ano s tátou by jsem mohla, ale to bylo celkem na dlouho. A potřebuju někoho kdo mě zná celkem dlouho. Je to celkem nefér, že si žije svůj život a mě by jako z něj totálně vynechávala.Ale snad jsem její dcera ne? Což znamená, že by se snad měla trochu aspoň zajímat. Ale naposledy mi napsala v září. Myslím tím sama od sebe a to bylo přání k narozeninám. Takže jsem celkem naštvaná, že mi nenapiše třeba jak se mám. Nebo že by mi třeba navrhla ať si jdeme zavolat na skype. O to aby si mě přidala na skype jsem jí žadála ještě před hlavníma prázdninama. A budou skoro Vánoce. Takže od toho uběhla celkem dost dlouhá doba. Já jsem z toho celkem dost v hajzlu. Když jsem jí prosila o to znovu tak mi ani neodpověděla.

Vím že je to celkem dost osobní, ale snad mě chápete, že jsem se o to chtěla trochu podělit. Protože já už nevím co si mám počít. Jak by jsem jí mohla zaujmout aby jsem jí trochu zajímala. To je jako kdyby jste psali knihu a zabily by jste jednu z hlavních postav. Tak takhle nějak se cítím. Což je celkem smutné ne? Jasně že na mámu nechci házet nějaké špatné světlo. Mám jí ráda, ale nedalo by se říct že jako mámu, ale jako tetu co se jednou za čas ozve. Což je celkem dost smutné. Už se mě ani neptá jestli by jsem za ní chtěla jet na pár dní. Jako kdyby mě už nechtěla vidět nic. Jasně že t může být jinak. Může mít nějaké období kdy semnou prostě nechce mluvit, ale já si to snad zasloužím? Já nemůžu za to, že nebyla u mých životních okamžiků a teď si to asi vynahrazuje z dětmi co jsi udělala někde jinde. Cítím se jako v koutě ze kterého mě nikdo nechce pustit. Jako kdyby jsem měla kazajku a nemohla se z ní dostat. Ale pomoct mi z ní může jenom ona. Ale zatím nerozepla ani jeden řemínek. Já by jsem chtěla pryč!

Mš by bohatě stačilo kdyby mi jednou za týden napsala jak se mám, ale to nemám. Já nechci bejt vedlejší postava v jejím životě, ale chci bejt jedna z těch hlavních. Jestli máte rozvedené rodiče jako já. Zajímalo by mě jestli s tím druhým rodičem udržujete nějaký kontakt, ne jenom vy ale jestli on se taky snaží. Já jsem se totiž snažila celkem dost a už prostě nemám sílu na to aby jsem jí lezla do zadku. Já nevím co mám dělat. Takže by jsem ocenila kdyby jste mi nějak poradily. Já vím, že vy jste pro mě vlastně cizí, ale i jedna malá rada by mi třeba zvedla náladu a nebo by jste my doopravdy pomohli. Já jsem na jedné straně monitoru a ona na druhé. Ani fotky co měla semnou už asi nemá. Já už nemám celkem na co vzpomínat. Protože moje paměť je celkem omezená. Pamatuju si jenom pár věcí spojené s ní. Takže jsem celkem dost v prdeli. Jasně že mám štěstí, že můj táta je takový jaký je, ale máma je prostě máma a pro holky znamená celkem dost, ale v mém případě kdy o mě moje vlastní máma ztratila zájem. Tak mi moc důležitá nepřipadá. A to mě celkem dost mrzí. Neví o tom kdy jsem dostala první pusu, že mě šikanovali ve škole, na jakou střední školu jsem se dostala, že už mám tři roky přítele, že chodím do práce ani to že jsem se přestěhovala. To jsou celkem dost životní okamžiky které by měla každá máma vědět, ale jelikož jí to nezajímá tak to neví.

Já vím, že tento článek byl celkem dost depresivní, ale musíte to pochopit. Ocenila by jsem nějakou radu nebo aspoň podporu, protože jsem fakt v hajzlu, Tak good luck.
Tee

Deník Lovce / 3. kapitola

5. listopadu 2015 v 18:26 | Tee |  Svět tajemna
Tak je tady další díl deníku lovce. Já jsem doufám že se vám bude líbit aby jsem měla důvod psát další. Dneska jsem zase nějak mimo takže nevím jestli to bude tak kvalitní jako ty minulé, ale je snad jasné, že se budu maximalně snažit.
argent and teen wolf image
Musela jsem se usmát, ale vůbec jsem netušila jak přišel na to kde bydlím. Neřekla jsem mu to. Ale bylo hodně otázek kolem něj. Takže tohle mě nějak moc nepřekvapilo. Ale stejně co tam dělal? Proč najednou přišel zamnou? Za tak málo dní a měla jsem tolik otázek na které jsem si musela najít odpověď sama? Jo tak to na mě bylo celkem moc.
,,Ahoj, jedeš taky do školy?"
,,Ano ty mě tam chceš osobně doprovodit nebo tam jdeš taky?"
,,Jdu tam taky já za školu jen tak nepůjdu." Najednou se začal smát.
,,To by jsem si nikdy nedovolila říct." Otočila jsem se, protože jsem měla pocit jako kdyby na nás koukal jeden z rodičů. A měla jsem pravdu. Táta koukal z okna. Neměl moc spokojený výraz. Ale stejně mi bylo celkem dost na to aby jsem mohla randit. Takže mi to bylo jedno. Otočila jsem se zpátky, nahodila jsem úsměv a šla jsem za ním. Chytla jsem ho nenápadně za ruku aby si táta s mámou měli o čem povídat.
,,Co to děláš?"
,,Prosím udělej mi tu radost aby jsem mohla naštavat moje hrozné rodiče." On se jenom zasmál a šli jsme směrem do školy.
,,Hele mohla by jsem se tě na něco zeptat?"
,,Určitě."
,,Jak jsi věděl kde bydlím?"
,,To jsem si jenom tak tipnul. Tak byla jsi v tom lese. Myslel jsem že budeš někde blízko něj bydlet. A jelikož nejsi zase tak stará bylo mi jasné, že půjdeš do školy. A holky chodí nějak v tuhle dobu. Takže jsem šel najistotu. A kdyby jsi náhodou nevyšla, tak by jsem další den čekal někde jinde." Jo tak to bylo celkem dost ujetý, ale nadruhou stranu to bylo celkem dost hezké. Nikdy o mě kluk neprojevil takový zájem jako on. Ale nevím jestli jsem to měla brát jako poklonu. Nebo jestli se semnou chce jenom kamarádit. Přeci jenom jsem ho střelila, ale to byla jenom souhra náhod. Ale bylo divné, že jsme se neustále drželi za ruce. Nějak mi to nevadilo a na něm také nebylo vidět že by mu to nějak extra vadilo. Ale už jsem viděla školu. Čekala jsem že se nějak vycukne aby nás spolu nikdo neviděl, ale neudělala to. Asi ještě neznal moí pověst ve škole. Ano byla jsem samozřejmě ta strašně divná. Ale tomu jsem se bohužel nemohla nějak vyhnout.

Nechtěla jsem jít do tý zatracený školy, ale ještě víc jsem nechtěla jít domů. Vím že mě čekalo spoustu otázek. Kdo je ten kluk. A určitě by potom přišla část že by mi to chtěli zakázat. Na to jsem nebyla celkem dost připravená. Jenom jsem si nahlas povzdychla. On se na měpodíval, jako kdyby věděl že se semnou něco děje.
,,Co ti je?"
,,To je celkem dost na dlouho."
,,No tak mi to řekneš po škole? Tedy je možné, že budeme mít stejné hodiny, ale nechci aby jsi mě táhla dolů. Už tam mám celkem špatné známky." Začal se smát. Já jsem musela taky. Bylo to hodně vtipné.
,,Tak co půjdeme potom někam?"
,,Dobře."
,,Nezapomeň že mi to potomvšechno musíš říct."
,,Neboj vyplaču se ti na rameno."
,,To ani náhodou mám nový krásný triko." Bože tak to snad nemyslí vážně. Dneska jsem se smála nějak moc. Radši jsem šla na první hodinu. Aby si zase nějaká učitelka nestěžovala, že jem přišla pozdě. Jo byla jsem celkem dost nepřesná v čase. Ale to se někdy snad stává ne? Sedla jsem si dozadu. Ano chtěla jsem být sam a přemýšlet o tom co se podlední dobou dělo. Bylo toho na mě celkem hodně. Jaktože se zahojil tak rychle? Jak věděl co semnou je? Jak věděl kde bydlím? A proč můj otec měl na něj tak nepříčetný výraz? Jako kdyby ho někdy viděl. Já to nechápu. Ale co kdyby jsem mohla najít nějaké odpovědi v knihovně. Ano mohla by jsem tam zajít o nějaké té přestávce. Doufám, že mě nebude nějak Sebastián seldovat, protože jsem nechtěla aby na to přišel. Ty hodiny mi nějak splívali dohromady. Ani jsem nevěděla jestli je angličtina a nebo matematika. Nepochopila jsem to. Nedávala jsem ani o jedné hodině pozor, protože jsem prostě taková, ale přesto jsem měla celkem dost dobré známky. Takže jsem ani nemusela dávat nějaký pozor. Ale najednou by ta přestávka.

Zvedla jsem se ze židle a zamýřila jsem do knihovny. Byla jsem celkem dost zamtená. Co jsem to vlastně hledala? Do jakého mám jít odělení? To jsem nepochopila. Najednou jsem skončila u fantasy. Nevím jak jsem se tam ocitla, ale nějak mě to tam táhlo. Ani koukala jsem se tam na tituly. Najednou jsem tam viděla knihu s názvem Smečka. Celkem dost mě zaujala. Takže jsem si jí chtěla trochu víc prohlídnout. Ano byla jsem celkem dost rozhodnuta, že si jí půjčím, ale jak jsem jí měla přenést jenom do mého pokoje aniž by si toho rodiče nevšimly. Protože takové hlouposti jsem číst nemohla. Ale nějak jsem to musela vymyslet, protože jsem si jí chtěla přečít. Ano půjčila jsem si jí. A musela jsem celkem dost spěchat na další hodinu. Koukla jsem se jenom na pár stránek. Takže jsem měla celkem dost velkou šanci na to aby jsem získala nějaké ty odpovědi. Jak čas pomalu lnyul najednou se blížil konec dne. Takže jsem musela jít ještě se Sebastiánem, ale byla jsem na to připravená?

Tak to by bylo pro dneše vše, protože jsem fakt trochu mimo. Doufám, že se vám tento díl líbil. A další čtvrtek bude další díl a to doufám, že budu víc při smyslech. Tak good luck.
Tee

Perfektní? Nikdy nebudeme!

4. listopadu 2015 v 18:41 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Nedávno jsem měla jsou deep chvilku. Poslouchala jsem písničky, které jsem poslouchala hlavně v osmé a deváté třídě. Takže něco od Simple plan, Pink a podobně. Pak jsem narazila na dvě písničky které mě navedli na tento článek.
smoke, grunge, and boy image
Tento článek se bude hlavně týkat očekávání naších rodičů. Řekla bych, že rodiče mají nějakou představu co by jsme měli za ten život dokázat. Jako vystudovat střední, najít si nějakého vhodného partnera a potom založit rodinu aby mohli být prarodiči. Ale někdy jsou očekávání až moc příliž přehnaná. Jako že nás přihlásí na nějaký kroužek a my na něj stejně nechceme chodit. A stejně jim to neřekneme aby jsme jim nějak neublížili. To se teda stává u většiny případů. Nechceme být hold sobci a chceme jim dělat jenom radost. Ale jednou přijde den kdy si to tak trochu začneme uvědomovat. A trochu se nám to přestává líbit. Já by jsem nebyla moc ráda kdyby mě rodiče nutili do nějakého kroužku. Naštěstí jsem si je vždycky vybírala sama. Takže díky tati, že jsem nemuselachodit třeba na tenis, který ty tak zbožňuješ, ale já vím že by jsem ho nesnášela. Ano jsem si tím na sto procent, že by mě to nebavilo. Ale jsou i rodiče co vkládají svoje ambice do svých dětí. A chtějí aby jejich děti dokázali co oni chtěli. Bože to tak nesnáším. Tyhle rodiče by jsem někam zavřela ať si to ještě jednou promyslí a pak to teprve dělají. A ať myslí na to, že děti by možná chtěli dělat úplně něco jiného?

Celkem nemám ráda když se najde někdo kdo mi kecá do stylu. A celkem by jsem to neměla ráda ani od rodičů. Proč by mi rodiče měli říkat co si mám vzít na sebe? Ano párkrát se to stalo, ale to jsem si vzala šortky v deseti stupních. Ne většinou jsem nebyla nemocná, ale někdy se to prostě stalo. Chtěla jsem bejt prostě frajer, že i když je zima tak mě zima není. Ale to jsem si brala příklad z mého dědečka. Takže...:D Ale mám kamarádku, které její máma neustále kecá do toho jak se oblíká. A to se přitom nějak vyzívavě neoblíká. Je jasné, že tílka budou mít nějaký výstřih. Tak to by snad trklo každému. Ale je mi jí celkem dost líto. Protože se díky stylu nemůže vyjádřit a musí se oblíkat jenom podle mámi. Takže si asi dokážete představit, že to nebylo nic moc hezkého. Pořád musí na ní vzpomínám. Ale teď už se obléká podle sebe, protože je jí patnáct a řekla mámě, že už je skoro dospělá. Sice je to celkem dost otřepaná fráze, ale je to pravda.

Já by jsem řekla, že rodiče to s námi myslí dobře, ale někdy to s tou pěčí přehání. Dávají nám celkem dost přehané cíle. Ale samozřejmě jenom někteří. Takže by někdy mohli ubrat. Prostě mi přijde že je to někdy až moc. Nechci tím říct, že by to dělali zrovna mojí rodiče. Ale mám celkem dost kamarádů. Takže jsem to viděla celkem dost v živých barvách. Samozřejmě jsem to nedávala na jevo, že něco jím a že kamarádky jsou celkem dost nešťastný. Ale když se potřebovali vypovýdat tak jsem je poslouchala.

Tak se vám tenhle článek líbil. Zítra vyjde další Deník Lovce. Tak snad se vám bude líbit i to. Tohle jsem psala celkem dlouho jsem dneska nějaká zaseklá. Snad to chápete. Tak good luck.
Tee

Čas na zamyšlení / Hvězdy nám nepřály

3. listopadu 2015 v 19:33 | Tee |  Recenze
Tak jsem zase tady. Ale dneska to bude v trochu depresivní náladě. Protože jsem shlédla jeden film. To už jste mohli poznat podle názvu tohohle článku.
okay, okay?, and the fault in our stars image
Tento příběh mě celkem dost zasáhl. Jsem z toho mimo ještě teď a to jsem ten film viděla před pár hodinami. Ale plakala jsem jako želva. Ano rakovina je celkem dost velká svině, ale ještě horší je když se z rakoviny dostanete a ona se objeví znovu. Co si potom máte myslet? Že vám dal život dal další šanci a najednou vás zase nemoc chce připravit o život znovu. Tedy pokud je to v takové fázi, že už se s tím moc nedá nic dělat. Ani nevím co by jsem v té situaci dělala. Bojovala by jsem do poslední kapky nebo by jsem to vzdala. Jenom ale kdyby jsem věděla, že už se s tím nedá nic dělat. Nejsem v té situaci takže by jsem to doopravdy nedokázala říct. Ale byla by jsem celkem dost naštvaná, že jednou se mi to podařilo a potom by jsem si to musela prijít celé znovu? Jednou to snad stačí na to aby jsme si uvědomily jaký je život vzácný. A dát si nějaké prioroty. A i když nemám rakovinu tak jsem si určila celkem dost priorit a snů. Co by jsem chtěla ještě stihnout. Ale to si člověk musí uvědomit ještě dřív než něco takového nastane, protože pak budete chtít stihout tolik věcí a přitom je ho třeba tak málo.

Celkem mě zarazito že August zemřel. Hodně mě to zasáhlo. Nejsem zrovna příznivcem takových filmů kde má někdo zemřít. Takže jsem se musela dost přinutit k tomu aby jsem se na to podívala a řeknu vám ano koupím si i tu knížku, protože jak je známo ve filmech toho není tolik jako v knížkách. Ano chtěla jsem to udělat už dřív, ale měla jsem spoustu jiných favoritů co jsem si chtěla koupit a přečíst. Takže tohle musíte pochopit. Tenhle příběh mě zasáhl tak hluboko, že nevím jak dlouho o tom všem budu přemýšlet. Doufám, že mě díky tomu nezasáhne nějaká deprese. Ano je podzim a to je nejdepresivnější období vůbec. Takže jsem to ještě podtrhla tímhle filmem. Bože proč jsem se na to nepodívala v létě. :D

Jestli jste tenhle film viděli nebo četli knihu. Víte o čem mluvím. Prostě mi nepřijde fér, že život vám dá jednu šanci a potom jenom luskne prsty a jste ještě víc na dně než jste byli. A ještě horší je když se do někoho takového zailujete. Samozřejmě že to nějak nemůžete ovlivnit, ale Potom ta bolest trvá dál, ale u jiného člověka. Jenom doufám, že nidky nebudu zapomenuta. Je mi jedno kdo si na mě bude pamatovat, ale chci aby to byl někdo pro koho jsem někdy něco udělala. Ne aby si člověk řekl ano to byla Týna byla milá. Ale ještě něco víc by jsem si přála. Aby jsem nebyla jenom ta milá, co psala. Ale chtěla by jsem u všech svých přátel vyvolat nějaké dost dobré vzpomínky. Vím že toho chci moc, ale je to přitom tak málo. Co by jsem dělala kdyby mi zemřel mlj přítel? Nad tím něchci moc přemýšlet, protože to je už moc depresivní. Nikdy nad tím nechci přemýlet a doufám, že se to nikdy nestane. Což je asi nesplnitelné přání, ale nějaké mít je dobré.

Tak to by bylo odmně všechno. Musela jsem to ze sebe dostat, protože jsem fakt v šoku a jsem celkem dost smutná. Takže pokud jste tento film neviděli podívejte se na něj. Tak good luck.
Tee

Záliba? Je jich hodně.

2. listopadu 2015 v 16:34 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Dneska jsem se rozhodla napsatčlánek na téma týdne. Snad sevám tento článek bude líbit celkem jsem nad tím přemýšlela. Takže si to užijte.
quote, believe, and yourself image
Zvláštní záliba? No jako zvláštní zálaba by se vlastně v dnešní době dalo počítat úplně všechno co dělám. Takže hlavně čtu. Mám za cíl že tento rok přečtu dvanáct knih. Jo teď čtu jedenáctou takže by jsem byla celkem dost ráda, kdyby jsem ten počet nakonec slpnila. Ano celkem dost ráda čtu. Vždycky ráda uteču do nějaké jiné reality aby jsem nemusela vzpomenout na ten svět ve kterém žiju. Někdy mám dost blbou náladu a prostě mi to nějak pomůže. Nevím ráda čtu příběhy jiných lidí. Sice nejsou moje, ale v některých se najdu. Hodně lidí si myslí, že čtení je jenom zbytečné. Ale já prostě nikdy na knihu nezanevřu. Takže asi tahkle. Vždycky tam najdu nějakou inspirace, třeba i na články. Takže by jsem řekla, že pro mě je to celkem dost dobré. Naučila jsem se celkem dost nových výrazů a pochopila jsem, že ne jenom já mám těžkou situaci a někdo je na tom i hůř, i když je to jenom napsané na papíře. Musíme si uvědomit tolik věcí a já se učím z knížek. Což je celkem dost pochopitelné ne? Takže čtení na dnešní dobu je celkem dost zvláštní když to už tolik lidí nedělá.

Potom jak jste si všimli, že píšu blog. Jednou jsem ho propagovala na asku. Aby si toho vůbec lidi všimli. A jeden kluk mi napsal: ,,Nepiš blog a toč vlogy." Celkem dost mě to zarazilo. Já by jsem neustále musela stát před kamerou a něco vymýšlet. Jasně, že tady píšu a musím něco vymýšlet. Ale musíte pochopit, že pro mě je to celkem dost náročné a ještě aby jsem šaškovala před kamerou. Jasně že mám ráda youtubery. Ale já se na to celkem dost necítím. Nemám ani foťák ani nic. Takže moje videa co jsem zatím natočila mají kvalitu, že by se z toho jeden asi poblikal. :D Takže by jsem řekla, že je lepší že píšu. I když jsou tam většinou chyby. Ale kdo nechybuje? Já by když jsem se koukala na ty ostatní blogy co mi psali, že tam mám nějakou chybu. Tak jsem jich u nich objevila taky dost. Takže já by jsem řekla, že není dobře když mě někdo bude soudit a on to má to samé. Jsem celkem dost ráda, že tenhle blog mám skororok. Našla jsem si zálinu od které jen tak neupustím.

Jako poslední zálibu kterou mám, ale nějak se jí extra nevěnuju. Je že hraji na kytaru a píšu písničky. Jo naposledy kdy jsem hrála tak je to pár měsíců zpátky. Psala jsem, že to nějak moc nedodržuji. Ale někdy je to celkem fajn pocit, vzít si do ruky kytaru a jen tak si brnkat, protože vás to celkem dost dobře naladí. A jestli nemám pravdu tak si to někdy zkuste. Když jsem byla ve stresu tak mi to celkem dost pomohlo. Jen tak jsem seděla a vnímala tu hudbu co vycházela z kytary. Zkusela jsem do toho jen tak říkat slova. A najednou to do sebe zapadalo. A právě potom jsem začala psát písničky. Ano to je to samé jako když píšu sem. Ale není to tak dlouhé a musí se to nějak rýmovat. Takže jsem se rozhodla do toho jít. Moje písničky jsou někde v šuplíku a koukám se na někdy. Jaké jsem zrovna měla pocity když jsem to psala. Jakou etapou života jsem procházela. Takže je to celkem dost dobrý, že mým nějaké vzpomínky na to jaká jsem byla a co jsem prožila.

Tak snad se vám tento článek líbil. Já jsem se v tom celkem dost vyřadila. Tak zítra vydám další článek. A nebojte se už vím jaký, takže se máte na co těšit. Tak good luck.
Tee

Halloween / Strašidelný zážitek

1. listopadu 2015 v 15:51 | Tee |  Svět tajemna
Ano vím že Haloween skončil včera, ale chtěla jsem ještě dneska o něm něco napsat. Snad se nebudete nějak zlobit. Chtěla jsem vám ještě nějak spestřit neděli. Možná ještě dneska se budeme bát.
Halloween, saw, and makeup image
Tohle bude můj nejstrašidelnější zážitek co jsem kdy zažila. Může vám to přijít že se to všechno stalo jenom náhodou. Nebo že si vymýšlím, ale musíte trochu chápat, že mě to celkem dost viděsilo. Takže doufám, že mi budete věřit. Jednoho dne jsme si s přítelem řekli, že by jsme mohli na internetu najít nějaká strašidelná místa v Liberci. Samozřejmě opuštěná. Takže jsme pátrali, ale našli jsme jenom jedno. Jednalo se o staré sanatorium, které je kousek od Luberecké Výšiny. Chtěli jsme se tam strašně moc podívat. Tak jak jsem tam měla spát, protože je to asi rok zpátky. Hned jsme tam šli. Bavili jsme se o jiných místech kam by jsme mohli zajet a podobně. Můj přítel si nastudoval věci kolem toho. Co tam lidi slyšeli za zvuky a jak to vypadá ve vnitř. Já jsem o tom nic moc nevěděla, protože jsem to měla jako překvapení. Cesta byla celkem dost dlouhá. Nevěděli jsme že se tam dá dostat autobusem. No jo někdy se stane, že jste nepřipraveni a jdete jen tak naslepo.

Většinou jsme šli po chodníku a nebo po silnici. Jak jsme se blížili k tomu lesu, tak jsem začinala mít celkem dost velký strach. Najednou jsme byla v něm. Věděla jsem že je to blízko. Ale ten pocit mě nějak nechtěl opustit. Takže to bylo celkem dost děsivé. Najednou jsem viděla ten dům. Panebože, teď jsem věděla že tam moc jít nechci. Nevypadal zase tolik zničeně nebo tak něco, ale věděla jsem že se tam děje něco o čem nechci vědět. Šli jsme se kouknout jestli se tam máme jak dostat. Chtěla jsem udělat nějaký scary fotky. Ale nějak to nevycházelo. Hlavní branka byla zamčená a já jsem tam nechtěla jít aby na nás někdo nezavolala policii. Takže jsme se koukli jestli tam není náhodou nějaký další vchod.

Jak jsme tak šli najednou jsem slyšela štěkání. I podle štěkání dokážete poznat velikost psa. Nevím jak vy, ale já jsem jich slyšela tolik, že jsem se to nějak dokázala naučit. Takže byl to asi ovčák nebo něco tak velkého. Šli jsme podel plotu a všimli jsme si že ve vedlejším baráku někdo je. Viděla jsem auto a jak tam běhají dva psy, ale byli malý takže by jsem řekla, že tak mohutně by štěkat nemohli. Takže jsem byla celkem dost vyděšená. Jasně v lese se to trochu nese, ale jak se to štěkání blížilo tak jsem se otáčela a žádného člověka ani psa jsem neviděla. Snad když se k vám nějaký zvuk přibližuje měli by jste ten objekt zachvilku vidět. Byli jsme zrovna na místě kde bylo dobře vidět na všechny cesty a cestičky.

Jelikož v vedle v baráku někdo byl. Tak jsme se na to vykašlali, protože jsem nechtěla mít o prázdninách přůšvich, ale na to štěkání vzpomínám do dnes. I nějaké ty pochyby a šustění listí. Jasně to se stát může, ale to štěkání jsem si ještě nevysvětlila. Pak jsem se teda podívala co se o tom sanatorium píše. Bylo to dětské sanatorium. Koupil to nějaký pán. Pry se tam dělo hodně divných věcí. Možná ta ještě nějaké dítě zůstalo. Jestli víte jak to myslím. A bylo tam dokonce napsáno, že lidé co kolem jdou nebo se o to místo nějak zajímají tak slyší štěkání vělkého psa. Takže já jsem nebyla sama co to slyšela. Jednou se určitě dostanu dovnitř aby jsem to prozkoumala trochu víc a určitě vám o tom napíšu.

Takže kdyby jste náhodou byli z Liberce jděte se tam podívat, protože je to celkem dost scary místo. A jestli jste tam byli napište mi dolů jestli jste taky něco slyšeli. Ještě teď na to z hrůzou vzpomínám. A jestli mi to nevěřite dejte si do googlu Liberecké Sanatorium. A něco si o tom přečtěte. Tak good luck and scary night.
Tee

Halloween / Ghoul

1. listopadu 2015 v 0:14 | Tee |  Svět tajemna
Vím že tenhle článek vyjde až když Halloween skončí, ale o tohle jsem se s vámi musela podělit. Je přesně půlnoc když tohle píšu. Chtěla jsem si spestřit Halloween. A to jsem asi dělat nemeěla.
Jestli sledujete mojí stránku na facebooku tak jsem se s vámi podělila o Coolween. Na Prima Cool jste dneska mohli vidět dva horory. Ten první jsem nějak nesledovala a dala jsem přednost American Horror story. Ale na ten druhý jsem se chtěla podívat už jenom z důvodu, že je od českého režiséra. Jedná se o Petra Jákla. Koukala jsem se na jeho Fanpage na Facebooku. Byli tam různé odkazy. Jako např. Nejděsivější fil všech dob, lidé hrůzou utíkají z kina. A ani jsem se po shlednutí toho filmu nedivila.

Asi byl dobrý nápad nevsadit na klasiku. Jakou jsou upíři, zombie a podobné bytosti. Ale vydal se jenom kousek od nás. Odehrává se to na Ukrajině. Jak už moc dobře všichni víme tak se tam odehrál jeden z největšácíh hladomorů. A co v takové situaci asi lidé udělají? Odhodlají se k tomu nejhoršímu co já by jsem si dokázala představit. Což je kanibalizmus. Já nevím asi by jsem raději zemřela než aby jsem jedla lidské maso. Ale nebyla jsem v jejich situaci. Vždycky je v nás nějaký pud sebezáchovy. Takže chceme přežít za jakékoliv situaci. Takže kdyby jsem neměla navybranou stejně nevím. Ale kůli kanibalsmu bylo odsouzeno celkem dost lidí. Ano nedělá se to, ale když byl hladomor co jste asi měli dělat?

Parta lidí se rozhodli, že o tom natočí dokument. Jo už tohle by jsem neudělala. Od těhle věcí by jsem dala ruce pryč i když mě tyhle věci zajímají tak jsem zažila jednu věc ze které jsem vystrašená ještě dneska, ale to vám napíšu zítra tedy dneska...:D Chtějí vyzpovídat jednoho chlapa co byl kanibal. A proč to udělala a podobně. On je pustí do svého domu. Samozřejmě se nejdříve opijí a na nic moc si nepamatují. Ani na to, že vyvolávali jednoho ducha. Jedna vědma, která s nimi jde do toho domu. Se obává aby se nic nestalo. Ale když jste opilí tak děláte různé hlouposti. Takže.... Neustále je varuje aby ten dům neopouštěli a že nemůžou hýbat se sklenicí. Ale poslechnou jí? Co se bude dít dál? Dostanou se z domu?

Nechtěla jsem vám prozrazovat víc. Protože by jste se moc nebáli kdyby jsem vám víc ještě říct. Takže já vám dám sem jenom ukázku. A uvidíte sami jestli si na to trouchnete.
Tak jestli se na to podíváte určitě mi to napište dolů do komentářu, protože by jsem se cítila celkem dost blbě kdyby jsem se bála sama. Protože nejsem zase taková posera. Teda snad doufám. Tak good and scary night.
Tee