Květen 2015

Co kdyby?

30. května 2015 v 16:27 | Tee |  Vztahy
Nedávno když jsem si psala jen tak pro radost, jsem přišla na jednu věc. Co by se stalo kdyby můj vztah skončil? Nemyslete si že jsem bezcitná, ale stejně jsem nad tím musela přemýšlet.
She used to call me panda and i used to call her koala , we loved these nicknames haha *-*
Takže jsem o tom celkem dost dlouho a důkladně přemýšlela. Kdyby skončil vztah co by jsem asi tak dělala? Já jsem se rozhodla, že by jsem si obarvila asi vlasy. Nechtěla by jsem být už blondýna, protože jsem se tak líbila jemu a nechtěla by jsem aby jsem se tak prezentovala dál. Vyčistila by jsem si tak hlavu a ne jenom tím že bych měla jinou barvu vlasů, ale byla by jsem trochu i jiný člověk. Samozřejmě nejsem tak povrchní že by mi záleželo jenom na to jak vypadám, ale prostě by jsem si připadala trochu jinak, snad chápete co jsem tím chtěla říct.

Potom by jsem si nechala udělat tetování. Ano byla jsem celkem proti tomu, ale jelikož mi to přítel zakazuje. Tak by jsem se k tomu odhodlala. Dokonce i vím co by jsem si nechala udělat, ale to by jsem vám samozřejmě vyfotila kdyby k tomu došlo. Ale stejně by jsem do toho šla i když by mě to bolelo tak by se ta bolest nemohla vyrovnat tomu, jak by mě bolel ten rozchod. Samozřejmě by jsem ten rozchod nechtěla, ale tak stát se může všechno. I kdyby jsem si to nepřála tak by se s tím nic asi nedalo dělat.

Asi by jsem začala cvičit jogu. Četla jsem o tom několik článků a myslím si, že by mi to pomohlo vyčistit si hlavu. Samozřejmě by jsem tam musela chodit pravidelně, ale to nic nemění na to, že by mi to pomohlo. Já tomu celkem dost věřím. A samozřejmě by jsem tak chodila pravidelně, potože by to jinak nebylo k ničemu. Chtěla by jsem začít trochu jinak a chtěla jsem vždycky jogu zkusti, ale nemám na to moc času.

Potom by jsem se musela vrátit k tátovi. To je snad jasné, protože nemám moc našetřených peněz musela by jsem se vrátit, ale nějak by mi to nevadilo. Můj táta semnou zažil už tolik rozchodů, že nějakou řeč bude mít nacvičenou. Samozřejmě tohle beru ze srandy. Ale hodila by se mi podpora rodičů. Ale jelikož moje máma bydlí celkem dost daleko tak od ní by jsem se podpory asi nedočkala. Možná jenom po internetu, ale to by nebylo nic moc extra.

Asi by jsem byla mezi lidmi. Což je celkem dost dobrej nápad, protože když jsem někde ve společnosti tak nemyslím na nic zlého. I kdyby se tam nějaká myšlenka našla, nedala by jsem to najevo. Jediný člověk kterému by jsem dala najevo svoje emoce tak by byl můj nelepší kamarád a od něj by jsem se dočkala hodně velké podpory a to samozřejmě neříkám jenom tak, ale jenom kvůli tomu že je to pravda.

Začala by jsem o hodně víc číst a vdělávat se. Samozřejmě jsem od vás slyšela narážky na můj pravopis, ale to by se snad dalo do pořádku, protože by jsem měla hodně času na to aby jsem se vzdělávala. Určitě by jsem si zase prošla angličtinu, protože od té doby co jsem odešla ze školy tak jsem jí nepotřebovala. Potom by jsem tedy začala o hodně víc číst, protože teď na to mám celkem dost omezený čas. Protože většinou něco s přítelem dělám, tak že by jsem na to měla o hodně víc času. A bylo by o hodně víc recenzí.

Asi by jsem si dala nachvilku pauzu od psaní. Až by jsem prošla tou proměnou tak by jsem se samozřejmě vrátila. Snad by jsem mě pochopili. Je to celkem dost těžké, pro mě je to ten první dlouhodobý vztah. Přeci jenom spolu budeme už tři roky. Sice to pro vás může být málo, ale pro mě je to jako kdyby jsem s ním byla deset let. Celkem se tomu směji, ale jenom v tom pozitivním slova smyslu. Prostě mi připadá jako kdyby jsme se znali celý život.

Tak to je několik bodů co by jsem udělala. Samozřejmě je toho ještě víc, ale tím by jsem se tady nechtěla nějak prezentovat. Co by jste dělali vy? Celkem by mě to zajímalo. Tak good luck.
Tee

Good or Bad?

30. května 2015 v 14:57 | Tee |  Svět kolem nás
Tak když se řekne černobílý svět vybavý se mi celkem dost věcí, protože je to něco na co se nerada koukám. Ale na durhou stranu je to celkem dost dobrej film. Teď se tady budu ale bavit o trochu jiných věcech.
Untitled
Ale při téhle příležitosti jsem si vzpoměla na to když jsem chodila na dramaťák a nacvičovali jsme hru na soutěž. Bylo to o dobru a zlu. Bylo tam několik scének, jak by se lidi chovali kdyby byli jenom hodní a naopak. Nakonec to skončilo tak, že na světě je dobro ale i zlo. Takže vlastně celkem reálně. Ale tak to je snad jasné že je tady dobro i zlo. Samozřejmě jsem taky někdy zlá, ale jenom v té nejmenší míře. Takže, ale znám lidi co jsou až moc hodní a až moc zlý. Třeba například mám kamarádku. Ona je hodná všechno, ale ke svým rodičům se chová celkem dost hrozně. Je jí čtrnáct let ona krade peníze, hulí, kouří a pije. Je to prostě životní styl co by jsem si pro svoje dítě fakt nepřála. Jako nemusí vám to přijít že je zlá, ale kdyby jste byli na místě těch rodičů tak by jste asi usoudili že je zlá.

Potom znám jednu holku co byla až moc hodná. Ano je to moje kamarádka do teď akorát se odstěhovala do Plzně. Ale jedna holka s vedlejší třídy toho trochu zneužívala. My jsme trávili vždycky čas na chodbě. Měli jsme prostě svoje místo. Takže nás nikdo moc neotravoval. Teda většinou se nás ptali učitelky co tam děláme. Ale ta moje kamarádka si kupovala většinou svačiny. Na mě někdy bylo vidět, že mám hlad. Ona se mě ale vždycky zeptala jestli by jsem něco chtěla koupit. Někdy jsem jí řekla že jo a někdy zase ne. Ale oplatila jsem jí to. Ta holka s vědlejší třídy se k nám vždycky přisrala a chtěla po ní ať jí koupí kompletní svačinu a pití, prostě všechno. Já jsem jí řikala ať toho nechá, že jí jeno zneužívá. Ona to neviděla a myslela si že jí chci jenom uškodit. Potom ke konci školního roku to sama poznala. Takže mi potom jenom poděkovala, že jsem jí chtěla jenom chránit.

Ale je tady samozřejmě možnost, že je člověk hodný jenom když se mu to hodí a zlý je jinak pořád. Jedná se samozřejmě o manipulaci. Pamatuju si když jsem tu holku poznala. Bylo to asi v sedmé třídě, když jsme měli společný tělocvik. Povídali jsme si. Vypadalo to jako kdyby jsme mohli být hodně dobrý kamarádky. Jo byli jsme, ale v deváté třídě mě seznámila se svýma kamarádama. Já jsem byla celkem dost v pohodě a byla jsem přirozená. Chovala by jsem se jako normální holka, kdyby jste mě poznali tak by jste to pochopili. Ale ona najednou začala hrát na obě dvě strany. Mě říkala jak je jí osmnáct a jak je vyspělá. Těm svým kamarádům to řekla samozřejmě taky. Já jsem se na to ptala jako na jejich pohled na věc. Samozřejmě jsem nebyla jediná kdo si myslel že kecá. Potom se samozřejmě přiznala. Ale ona na mě vždycky byla jako míluis, ale když viděla že se ti kamarádi semnou baví trochu víc než s ní, začalo peklo. Říkala mi jak jsem sobecká, že jí chci přebrat jednoho z nich. Aby jsem se probudila a že jsem jenom pipina co se k ním přisrala. Přitom ona nás seznámila. Setkala jsem se s tím několikrát. Mohla jsem snad za to, že se semnou bavili víc než s ní?

Co se týká mě ani nevím jestli jsem na někoho byla nějak extra zlá. Možná jsem byla někdy až moc upřímná. Možná jsem někdy hrála na dvě strany. Možná jsem byla trochu hnusná když jsem neměla náladu. Ale tohle má asi každý. Nevím co by jsem považovala za zlého člověka. Asi kdyby mlátil holky, kradl, chtěl někoho doopravdy zabít, když si neváží toho co má kolem sebe, pomlouvá svoje kamarády, předstírá že někým je ale přitom je někdo jiný, že bude přebírat partnery,, nebo bude lhát. To jsou jenom vlastnosti samozřejmě a nebo činy. Ale tohle všechno kdyby se spojilo dohromady tak by to pro mě byl extra zlej člověk. A hodný? Tak to si snad umíte představit sami jak by mohl vypadat hodný člověk. Ale jedna skutečnost tady je. Nikdo nikdy nebude na sto procent hodný.

Tak snad jsem to pojala trochu jinak. Snad se vám ten článek líbil. Když bude čas tak ještě zítra něco napíšu. Tak se těším na vaše komentáře a good luck.
Tee

Srovnání priorit

24. května 2015 v 13:10 | Tee |  Svět kolem nás
Jasně tady by jsem asi zase měla vysvětlovat důvod proč nejsem tak aktivní. Ale já by sem řekla, že to nebude jenom na pár dní a pak se zase rozjedu. Já by jsem řekla že to bude celkem dost dlouhodobé a samozřejmě vám vysvětlím proč.
🎓
Je to asi celkem dost jasné. Začíná být léto a já prostě nechci jenom celý den sedět u počítače a vymýšlet článek. Samozřejmě se snažím vydávat článek alespoň jednou za týden a většinou je to téma týdne. Takže není zase tak těžké aby jsem na něco přišla. Samozřejmě jsou tady taky články co jsem napsala jenom tak z hlavy, ale teď to nebude zase tak časté. K tomu aby jsem ho napsala, potřebuju nápad, dobrou wifi a to je vlastně všechno. Takže i kdyby jsem měla nějaký nápad a neměla by jsem wifi, tak to znamená že asi ten článek nevýjde. Takže já za to taky nemůžu. Tady ten internet má v povaze celkem dost často blbne. Takže na mě si fakt nestěžujte. Ne neříkám, že si stěžujete že není moc článků za to jsem ráda, protože každý má svoje priority a prostě něco je jenom jako vedlejší činnost nebo jak by jsem to mohla nazvat.

Taky jsem začala pracovat celkem na dvou projekteh, které by jsem chtěla dokončit. Jeden je tak ve čtvrtce a druhý je teprve u začátku. Takže tohle mě taky celkem dost omezuje, protože dávám přednost tomu aby jsem to co nejdříve dokončila. Já by jsem to viděla ža po prázdninách, ale samozřejmě možná i dýl by jsem to mohla mít hotové a doufám, že to bude na takové úrovni, že to pojede dál a nebudu mít pocit že jsem to dělala jenom tak. A kdyby to vyšlo tak by jsem si doopravdy mohla zatleskat a mohla by jsem konečně dělat něco co by mě bavilo. Ale samozřejmě kdyby to vyšlo tak by jsem vám o tom napsala trochu víc, než aby jsem vám to teď řekla a potom by to nevyšlo.

Taky by jsem chtěla upozornit na to, že jako skoro každý z vás co asi čte můj blog. Nebudu mít dva měsíce volno. Takže si nemyslete, že o vaších prázdninách bude vycházet víc článků. Samozřejmě se to může stát až budu mít dovolenou, ale jinak asi ne. Jinak by jsem si ty dva měsíce chtěla celkem dost užít, takže by jsem to viděla na to že budeme chodit hlavně k vodě a užívat si. Snad mě chápete, vy to tak o prázdninách asi tak máte že si je chcete c nejvíc užít. Tak to chci udělat taky já. Na konci sprna by jsem vám samozřejmě udělala takový souhr, třeba co jsem si koupila, co jsem dělala a podobný věci.

Jak jsem slíbila tak udělám ten haul, co jsem si koupila za duben a za květen. Je toho celkem dost a doufám že to stihnu. Takže se můžete těšit na ten haul. Nějak moc nedodržuju vycházení povídek. Samozřejmě jsem si toho všimla, ale musíte to pochopit. V pátek je takový den kde by jsem jenom lehla na postel, chvilku odpočívala a potom někam vyrazila. Snad to pochopíte. Tak jsem se rozhodla, že to přesunu asi na víkend. Nebudu určovat den, protože jsem potom celkem dost pad tlakem a to nechci.

Potom jsem se rozhodla, že by jsem se mohla pokusit o další rozhovor s nějakým youtuberem. A jestli by jste mi náhodou nevěřili tak na to mám důkaz. Takže kdyby jste chtěli nějaký důkaz mě to ani moc nedělá problém. Ale budu se snažit. A kdyby se to povedlo tak se na to můžete těšit. Sice se mi to s Týnou Třešničkovou hodně dobře povedlo. A za to jsem jí samozřejmě vděčná. Ale to neznamená že se mi to povede i s dalším.

Tak snad jste to pochopili. Jednou týdně určitě ten článek výjde a kdyby jich vyšlo víc tak samozřejmě je to jenom dobře. Tak good luck.
Tee

Třídní královny

23. května 2015 v 19:31 | Tee |  Svět kolem nás
Asi jste to někdy zažili. Vždycky je nějaká holka z vaší třídy prostě strašně populární, všichni se s ní chtějí kamarádit, spousta holek jí závidí a rozohoduje skoro o všem co se děje.
you're a princess... i'm a queen wtf
Nikdy jsem takové holky moc nepochopila. Ne nezáviděla jsem jim, protože nestojím tolik o pozornost a mám k tomu samozřejmě i jiné důvody. Ale byla jsem objetí jejich poznámek. Když to bylo na základce, tak jsem z toho byla celkem dost špatná. Teď je mi to celkem dost jedno. Nevím jak někdo může mít za potřebí někoho kritizovat jenom za to jestli na sobě má značkové oblečení, jaké má vlasy nebo jestli je namalovaný nebo ne. Jasně je to v uvozovkávh strašná zábava, když někoho budeme ponižovat, protože ten člověk z toho bude celkem v prdeli. A radost z cizího neštěstí tak to je prostě hit dnešní doby. Já si stojí zatím, že by jsme neměli koukat jenom na materiální věci a spíš se kouknou na to jaký ten člověk je. Nemůžete vědět z jaké je rodiny. Radši by jsem chodila oblíkaná v oblečení co je ze sekáče než aby jsem neměla co dát do pusy!

Proč si nějaké holky musí myslet, že kolem nich se točí svět? Nikdo není středem světa. Já by jsem nikdy neposlouchala holku co si tohle myslí! Protože se mi zdají celkem dost namyšlený. Já se radši budu zabívat trochu jinýma věcma než je jenom líčení, oblečení a nebo jestli se o mě zajímají kluci. Jasně každý má trochu jiný žebříček hodnodt, ale jestli patříte mezi holky co se zajímají jenom o věci co jsem uvedla, měli by jste se trochu zamyslet a trochu to přehodnotit.

Když se koukám na ty americké filmy, vždycky ve svém okolí najdu někoho kdo se podobá té školní královně. Je to celkem dost zajímavé. Ale celkem dost mě udivuje, že ve škole nikdy nebyl ten hezký konec co je ve filmu. Jasně podle mě jim to vrátí karma, ale někdy se to stát nemusí. Ale vždycky se tyhle královny dají celkem dost odhadnout. Kolem nich je spousta holek a povídají si o banálních věcech. Na střední škole taková holka byla. Vždycky co řekla tak se muselo udělat. Hodně holek si řeklo, že jí raději budou poslouchat než aby se s ní měli hádat, ale někdy říct svůj názor nebo říct že se vám to nelíbí je to celkem dost velký pokrok.

Já jsem se postavila jedné školní královně, ale mělo to samozřejmě nějaké následky. Ale to jsem se postavila za jednu mojí kamarádku. Mě raději ze střední školy nechali napokoji, protože věděli že kdyby jsem měla něco proti, tak se ozvu. Ta královna ze střední mě nechala. Ale ta královnička co otravovala mojí kamarádku, tak ta potřebovala celkem dost přitáhnout otěže. Ona si dokonce vymýšlela a to já celkem dost nesnesu. Ona říkala, že jí ta moje kamarádka šikanuje. Chtěla aby na tu mojí kamarádku šli rodiče i kamarádky. Prostě mi to přišlo celkem dost přehnané. Tak jsem jí něco řekla a hned si začala vymýšlet něco na mě, ale jelikož jsem na tu událost měla celkem dost svědků tak jí to moc neprošlo.

Na každé škole bude jedna holka co si o sobě bude myslet bůh ví co. Je jenom na vás jestli budete poddaní nebo se ozvete. Tak good luck.
Tee

Exkluzivní rozhovor s Týnou Třešničkovou

19. května 2015 v 18:37 | Tee |  Moda
Dneska pro vás mám jednu neuvěřitelnou věc. Jedna youtuberka souhlsila z rozhovorem. To mě hodně těší takže tímto by jsem vám jí chtěla představit.
Jestli jste nepoznali o koho se jedná. To vůbec nevadí. Je to Týna Třešničková. Pochází z Liberce a je jí devatenáct let. Všechno ostatní se dozvíte v našem rozhovoru. Tak se bavte.

1. Proč jsi začala natáčet na youtube?
Týna: Nejdřív jsem měla blog, ale sledovala jsem třeba Bethany Mota, která mě hodně inspirovala. Napadlo mě místo psaného článku udělat video. Bylo to rychlejší a jednodušší, než vypisování článku a focení produktů. Začalo mě to bavit a čím více mi přibývalo odběratelů, tím více to pro mě mělo smysl, protože jsem věděla, že to někdo sleduje a třeba to i někoho baví.

2. Poznávají tě lidé na ulici? Řekli si někdy o fotku nebo podpis?
Týna: Poslední dobou hodně pozoruji, že mě lidé poznávají a někteří odvážlivci přijdou hlavně pro fotku. Podpis většinou nechtějí a já teda s sebou ani nenosím propisku :D

3. Co si myslíš o tzv. módní šikaně?
Týna: Já si celkově myslím, že lidé by se neměli soudit podle oblečení. Ale vím že je to těžké, protože je to vlastně to první, co na člověku pozorujeme. Už jsem na tohle téma dělala i video, kde jsem to více rozvedla Emotikona smile

4. Máš hezké modely na videích. Kde bereš inspiraci?
Týna: Nejvíce asi ze svého šatníku, ráda si sama vymýšlím různé kombinace. Samozřejmě se ale i ráda inspiruji. Sleduji různé slečny na instagramu, které denně přidávají outfity. Mojí oblíbenkyní je hlavně Carli Bybel, protože máme hodně stejný vkus, podobnou postavu a jsme stejný barevný typ. Takže se od ní mohu skvěle inspirovat.

5. Plánuješ s někým někdy natočit video?
Týna: V blízké době se zatím nic nechystá Emotikona smile

6. Koho z Československé youtube scény máš neraději?
Týna: Tak to určitě nejde říct takhle jenom jednoho. Moc ráda teď objevuji nové youtuberky, které mají sice málo odběrů, ale videa mají skvělá a kolikrát mnohem lepší než ty, které mají odběratelů hodně Emotikona smile

7. Myslíš si, že youtubeři jsou celebrity?
Týna: Tak to nevím jestli se to dá takhle říct. Hodně to záleží na každém, ale já se tak rozhodně necítím ! Emotikona smile

8. Kritizoval tě někdy za to že natáčíš, myslím v tvém okolí?
Týna: V mém okolí nikdy nikdo. Spíš mě většina podporuje a líbí se jim, co dělám.

9. Podporují tě rodiče v natáčení?
Týna: Ano podporují a jsem za to moc ráda. Emotikona smile

10. Co si myslíš o dnešní generaci? Přijde ti jiná než když jsi byla malá?
Týna: Rozhodně změnilo. Já jsem naštěstí vyrůstala v té době, kdy jsem neměla ani počítač a už vůbec ne internet. Hodně času jsem strávila s kamarády venku. Teď když vidím, jak jsou děti spíš doma na internetu, trochu mě to mrzí.

11. Co by jsi v životě chtěla dokázat?
Týna: Chtěla bych si najít práci, která mě bude bavit a naplňovat. Nemám zatím žádné cíle, teď chci hlavně studovat. Jo a taky bych chtěla hodně cestovat, miluji cestování !

12. Jaké je tvé vysvěné povolání?
Týna: Dlouho jsem na tuhle otázku nedokázala odpovědět, ale teď jsem zjistila, že by mě opravdu hodně bavilo dělat stylistku. Miluji módu, takže myslím, že práce spojená s oblečením by mě opravdu bavila Emotikona smile

13. Jaké youtubery sleduješ neraději? Stačí uvést tři.
Týna: Jak už jsem psala, nejde takhle jednotlivě vybrat. Sleduji opravdu velkou spoustu jak českých, slovenských tak i zahraničních youtuberů Emotikona smile

14. Bereš si někdy negativní komentáři k srdci?
Týna: Jde o to které. Pokud máš na mysli konstruktivní kritiku, tak tu si vždycky ráda přečtu. Takové komentáře mi totiž pomáhají zlepšovat videa a bez nich bych třeba nebyl tam, kde teď jsem, hlavně co se týče kvality videí a podobně. Pokud si myslela takové to primitivní nadávání, tak to neberu vůbec vážně.

15. Budeš na nějaké youtube akci?
Týna: Určitě se chystám na spoustu akcí, ohledně youtube, které ale budou v menší společnosti. Bude to například představení nové značky kosmetiky a podobně. Určitě ale hodně fanoušků zajímá, jestli se objevím na Utuberingu. Oficiálně tam nebudu mít svůj "koutek", ale stále přemýšlím, jestli se tam zajít mrknout jako host. V té době totiž budu odlétat na Kanáry, takže uvidím, jak bude čas

Zde máte video od této nadané youtuberky:
A zde vám ještě přikládám odkaz na její blok:
http://tinyscherryflavor.blogspot.cz/

Snad se vám tento rozhovor líbíl. Doufám že se mi podaří ještě někoho poprosit o rozhovor a děkuji Týnce že byla tak milá a souhlasila s tím. Určitě se koukněte na její kanál. Vřele ho doporučuji. Tak good luck.
Tee

Co mi dali rodiče?

19. května 2015 v 16:30 | Tee |  Svět kolem nás
Tak nad tímhle tématem jsem přemýšlela celkem dlouho. Ale nekonec jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o to co mi dali rodiče a prarodiče do mého života. Budu to brát postupně a vždycky to nějak rozepíšu.
Father&Son
Co mi dal táta?
Tak jedna z věcí je určitě že teď čtu, protože mi vždycky čtl když jsem byla malá. Tak jsem se k tomu nějak dostala. Ale na tohle asi nikdy nezapomenu, protože jsem ráda že čtu. Sice na to nikdy není moc času, ale někdy se prostě najde. Ale na ty knížky nikdy nezapomenu. Protože ani nevím jak by jsem to mohla vysvětlit. Ale jsem celkem hodně ráda že nejsem tak zaostalá jako mojí vrstevníci. Nikdy nepochopím to jak někdo může být takový, že se nejradši koukne na film a potom říká jak je to skvělé a ani o knihu nezavadí.

Neomezenou fantazii. Jo tak to je fakt. Hlavně jenom díky těm knihám. Protože když si čtete tak si budete jenom představovat. Takže jsem si potom začala vymýšlet i příběhy. Takže by jsem mu vlastně mohla vděčit za to, že sem začala psát blog a různé povídky. Ale díky tomu jsem taky přišla na několik námětů na knížky. Tohle by jsem vám přiblížila kdyžtak ještě v jiném článku protože to jsem moc nepatří. Ale jsem mu za to moc vděčná že mi dal tolik fantazie, že by jsem ji mohla rozdávat.

Potom ještě jedna důležitá věc. Samozřejmě je jich víc, ale prostě tahle mi přijde celkem důležitá. Díky němu jsem vždycky všude v čas. Někdy se samozřejmě stane, že třeba zaspím ale nikdy se mi nestalo, že by jsem do práce přišla pozdě nebo na nějakou schůzku. Takže to mi přijde jako celkem dobrá schopnost. Taky jsem si nemohla do školy nikdy zaspat a to mě celkem dost štvalo. Pamatuju si, že jsem tátu až přemlouvala aby jsem mohla. Ale musela jsem mít lepší známky na to aby jsem mohla zaspávat. Snažila jsem se, ale nikdy jsem nemohla. Teda já by jsem řekla že je to v pohodě když někam přijdu v čas, ale zase nesnáším lidi co přijdou pozdě. Takže i dobré vlastnosti se někdy krijou s těma špatnýma.

Co mi dala máma?
Tak asi první věc je že mi dodala celkem dost sebevědomí. Protože jsem byla celkem zakřiknutá. Neříkala jsem svůj názor a podobně. Ale jednou jsem za ní jela. Promluvila si semnou. A potom jsem byla něak víc sebevědomá, protože jsem tam byla mezi lidma, které jsem ani moc neznala. Mohla jsem si to zkusit na nečisto. Jak by jsem asi působila na ostatní. Ale nakonec se mi to podařilo.

Na to se váže další věc. Už mi moc nezáleželo na tom co si o mě lidi myslí. To je celkem dobře, protože jsem se na to celkem dost koukala. Měla jsem kvůli tomu deprese a chtěla jsem se změnit v jejich obraze. Ale nakonec jsem si u mámi řekla, že to nemá cenu. Protože když mě nebudou mít rádi takovou jaká jsem, tak to nestojí za to protože by jsem to nebyla já. Našla jsem si svoje kamarádky a nevměnila by jsem je. Protože mě mají rádi takovou jaká jsem. A ty co se ke mě přisrali jenom když se neměli s kým bavit. Ty jsem vyškrtla a pochopila jsem, že kdyby se s nima bavila jejich kamarádka tak by za mnou ani nepřišli.

Poslední věc co si nějak uvědomuji. Předem se omlouvám, ale já z mámou netrávím tolik času. Díky ní jsem pochopila jaké to je kdyby jsem poznala svojí osudovou lásku. Samozřejmě mě nebavilo na to čekat, ale nakonec jsem se dočkala. Díky ní jsem pochopila jaké to je. Všechno mi vysvětlila jak se to pozná a podobně. To jsem celkem ráda, protože jsem díky ní poznala jestli mě někdo chce jenom na jednu věc nebo to semnou myslí vážně. Takže jsem za to celkem dost ráda. Jsem jí za to celkem dost vděčná.

Co mi dala babička?
Babička ta mi dala tolik věcí a já jsem za to hodně ráda. První věc by jsem asi uvedla jednu věc. Dokázala mi pomoct přemoct strach z tolika věcí. Protože jsem byla celkem dost vyplašené dítě. Tak musela spát semnou v jednom pokoji. Potom když jsem chodila do posledního ročníku ve školce. Pochopila jsem to, že jsem svůj strach překonala. Stačilo mi když mi dala dobrou noc a šla. Takže jsem za to ráda, že jsem překonala různé strachy. Ať už to bylo ze tmy nebo z různých strašidel co by se evetuálně mohli schovávat pod mojí postelý.

Druhá věc. U prarodičů by jsem uvedla jenom dvě věci. Takže to byla kretivita. Vždycky když jsem něco chtěla dělat, hlavně co se týká kreativní sránky. Vždycky mě podpořila. Takže jsem neustále malovala, kreslila a podobné věci. Jsem za to hodně ráda. I když v tom nejsem moc dobrá, je mi to jedno protože mě hodně podporovala a dělám to dál. Sice by jsem si netroufla na nějaké ilustrace ke knize, ale jen tak si kreslit, tak to není zace nějaký zločin. Jsem za to celkem ráda.

Co mi dal děda?
Víru v něco. Vždycky si pamatuju, když jsem s dědou něco hrála. Nebo jsme si něco vymýšleli. Ale vždycky jsem na to věřili, že to existuje. Ještě do dneška na to vzpomínám a samozřejmě v dobrém. Prostě jsme si vymysleli dvě postavy. A vždycky když jsem nebyla u nich, tak jednoho z nich zamnou poslala aby mě ochránil. Takže jsem se vždycky cítila hodně v bezpečí. I když neexistovali, ale byla to naše hra. A díky tomu jsem začala věřit v nějaké věci. Ne že by jsem si začala vymýšlet růné lidi a podobně. Ale jedná se třeba o tu kramu a tak.

Smysl pro humor. Prostě můj děda je veselý člověk. A já jsem se od něj naučila, že i já by jsem mohla být nějakým způsobem vtipná. Takže semnou je hodně zábavy a nikdy svého přítele v tomhle ohledu neomrzím, protože vždycky dostanu nějaký nápad jak by jsem ho mohla rozesmát. Jsem za svého dědu hodně vdečná. Vždycky mě uměl rozesmát a jsem ráda, že tenhle talemnt mi nějakým způsobem předal.

Samozřejmě je hodně věcí, které mě štvali co mi říkali, ale tyhle věci jsem vypíchla. Protože jsem za ně strašně ráda. Nikdy jsem si nemyslela, že by jsem tohle mohla vymyslet. Ale bylo to celkem jednoduché. Tak good luck.
Tee

Jsem sobec?

17. května 2015 v 13:54 | Tee |  About Tee
Dneska by jsem se chtěla ještě jednou vrátit k jednomu článku. Co jsem vydala v úterý.
Untitled
Nedalo mi spát že si o mě hodně lidí myslí, že jsem sobec. Když si to tak vezmu. Představujete si mě jako holku co myslí jenom na sebe. Bavila jsem se o tom s kamarádkou. Zná mě od sedmé třídy. Což je celkem dlouho. Ptala jsem se jí na to upřímně a chtěla jsem znát upřímnou odpověď. To je celkem divné a překvapivé že mi odpověděla ne. Ale já vám něco řeknu. Mluvili jsme spolu z monitoru přes monitor. Takže jsem na ní viděla. A já poznám jestli někdo lže nebo ne. Hlavně znám jí dost dlouho na to aby jsem to poznala. Můj přítel mi taky nedokáže lhát. A když si nejsem jistá, zeptám se ještě jednou a když řeknu ať se mi podívají do očí. Nedokážou mi zalhat. Je to asi nějaká dobrá schopnost nebo co. Jsem za to celkem ráda, že mi neumí lidi lhát.

Ale to jsem zaběhla trochu jinam než jsem chtěla. Vrátím se k tomu, že si o mě myslíte že jsem sobec. Kurva lidi kde jste na to přišli? Já se nestarám jenom sama o sebe. Starám se i o jiné lidi. Když si kamarádka neví rady napíše mi. Já nejsem otrávená a jsem ráda, že jí nějak mohu pomoct. Vyslechnu si úplně každého, tedy pokud má problém se vztahy, s rodinou nebo se školou. Doučuji při volnu jednu mojí kamarádku. Ostatní lidi by si za to asi vzali peníze, ale já jsem nic nechtěla. Protože to je celkem na hovno, když po kamarádce chcete prachy za pomoct! Když mám výplatu koupím něco tchýni. Třeba nějaké tričko v sekáči. Nejde to kolik to stálo, vybere si ho a já to zaplatím. Jsem tedy opravdu sobec?

Když se na to podívám kolem a kolem. Mě z toho jenom vyplívá, že mě soudíte a neznáte mě. Ano mám nějaký profil na blogu. Tam máte ale jenom základní informace. Jaké mám vlasy, oči, jaké mám ráda filmy nebo co poslouchám za muziku. Ale nevíte jaký jsem člověk. Já by jsem se pro ostatní rozdala, protože když mojí blízcí jsou šťastní já jsem taky.

Ale z kamarádkou jsme to probílali trochu do hloubky. Jestli jsem sobec kv§li tomu, že píšu něco o sobě. Nebo někam přidávám zážitky k danému tématu. Tak vám tleskám, nic jste nepochopily. Mě by ani nebavilo psát o něčem co jsem nezažila. Nebo i stačí že to prožil někdo jiný, ale já musím být u toho. Jsem sobec když si chci zapálit cigaretu na ulici? Dělá ze mě sobce to, že rozmlouvám kamarádce aby se řezala? Dělá ze mě sobce to že jsem proti násilý a testování na zvířatech? Jestli ano, tak by jste se měli probrat lidi.

Mě se zdá, že je strašně jednoduché mi napsat komentář. A myslet si jak jste strašný frajeři. Jak jste mi to nandali nebo jak z toho budu totálně v prdeli. Kurva mě je u prdele jestli si o mě myslíte že jsem tlustá, že jsem kráva že kouřím nebo že se moc snažím si jít za svým názorem. Ale nebudete mě urážet tak, že mi budete nadávat do sobce! Ne to ne! Já se sebou jen tak jebat nenechám. A myslím si, že kdyby jste věděli jak vypadám a potkali mě někde na ulici, v kavárně nebo v obchodě. Neřeknete mi ani posraný hovno! Schovávat se za monitor je celkem jednoduché co? Ano já píšu svoje názory na blog, ale všechno co napíšu tak mojí kamarádi, rodiny a přítel ví.

Dokázali by jste mi říct všechno hnusný co jste mi napsali do očí? Jestli ano tak tleskám! Tak good luck.
Tee

Názory

14. května 2015 v 16:14 | Tee |  Svět kolem nás
Vždycky si o mě někdo udělal nějaký obrázek. Ale proč by mě to mělo zajímat od lidí co mě ani nezanají? Prostě upřímně řečeno mě to nezajímá!
Hodně lidí s kterými jsem se setkala, si o mě udělalo obrázek hned ze začátku. Setkala jsem se s tím dokonce i na střední škole. Byli jsme na harmonizačních dnech. Byl to poslední den. Těsně před odjezdem jsme hráli poslední hru. Měli jsme říkat co si o kom myslíme. A ona si myslela, že jsem namyšlená a sobecká. Stačilo ale jenom pár dní a poznala mě. Změnila na mě názor. Což jsem byla hodně ráda. Protože já nemám v povaze aby jsem odsuzovala lidi jenom od pohledu. Proč by jsem to také měla dělat. Není to pro mě nic přirozeného.

Také jsem se na blogu setkala s tím že jste mě odsuzovali. To mě celkem zklamalo. Jeden kluk si o mě myslel, že jsem tlustá svině, hodně holek si myslí že jsem sobecká. Ale jedno vám řeknu. Je mi celkem jedno co si o mě myslíte. Dokud mě nepoznáte, nebudu váš názor brát vážně. A jestli si myslíte, že jsem bezohledná tak si to klidně myslete dál. Kdyby jsem měla brát ohled na všechny názory. Co si o mě lidé udělali tak by jsem byla jenom plná negativních myšlenek. A za to mi ten život fakt nestojí. Názor by jsme si snad měli udělat až poté co člověka poznáme ne? Já takové lidi doslova nemohu vystát.

Samozřejmě jsem si někdy ten obrázek udělala, ale nesázela jsem na něj. Vždycky jsem chtěla toho člověa raději poznat, než aby jsem mu nějakým způsobem dokonce i ublížila. Víte jaký dopad to může mít na toho dotyčného? Já vám to tedy ráda povím. Já jsem se na to celkem dost ohlížela když jsem byla na základní škole. Všichni si o mě mysleli jenom to nejhorší. Jenom kvůli tomu že jsem nenosila značkové věci a podobné věci. Dokonce si s těžovali že jsem se s nimi nebavila. Ale proč by jsem se měla bavit s lidmi co si o mě udělali obrázek, že jsem strašná socka apodobně. Kašlala jsem na to, že si stěžovali. Ale nekašlala jsem na to co si o mě myslí. Byla jsem celkem dost smutná. Byla jsem zavřená v pokoji a jenom nad tím přemýšlela. Poslouchala jsem smutné písničky a někdy jsem dokonce brečela. Ale teď když se kouknu zpátky tak mi za to ty slzy ani moc nestáli. Měla jsem to hodit za hlavu a nezabívat se tím.

Asi je to pro člověka přirozené aby si udělal o někom obrázek. Ale já se ptám proč? Hodně lidí není jako já, že mě ty názory nezajímají. Potom to může dojít celkem daleko. Jsou lidé kteří si to vezmou až moc vážně a třeba si sáhnou i na život. Doufám, že nikoho nechcete mít nasvědomí. Takže by si chtělo uědomit to, že by jste ty názory neměli šířit. A nechat si je třeba pro sebe. Nebo to alespoň nějak mírně podat. Ale nejlepší řešení je. Toho člověka poznat a ten obrázek se třeba změní. Nevím přijde mi to celkem hloupé, protože je to nenormální aby jste odsuzovali někoho, koho třeba máte ve třídě a nebavíte se s vámi. Neznamená to, že je namyšlený. Nebo když nebude nosit značkové oblečení, neznamená to že je hnedka socka! Nevíte nic o tom člověku tak ho nesuď te!

Tak já by jsem to tady zakončila. Já vím že jsem teď byla na blogu celkem dost neaktivní. Ale byla jsem ještě pořád nemocná. Neměla jsem na to náladu. Snad mě pochopíte. Tak good luck.
Tee

Nechci žít stejně

8. května 2015 v 21:20 | Tee |  Svět kolem nás
Je tady opět téma týdne. Tak jsem se nad tím opět trochu zamyslela a snad jsem něco vymyslela.
Asi nebudu jediná kdo si někdy připadá jako kdyby byl na baterky. Já mám taky někdy ten pocit. Je to celkem na nic, protože já chci žít na plno. Já to tady samozřejmě podávat v jednom smyslu. Já si připadám jako když jsem na baterky, když musím nesutále dělat něco do kolečka a nedělám nic jiného. Jelikož se to nemusí týkat jenom lidí co chodí do práce. Tak mi to přišlo celkem zajímavé takhle to podat.

Jako všichni musím ráno vstát, oblíknout se, nasnídat se, napít se, dojít si na záchod, namalovat se a potom hurá do práce. Tam to není o nic lepší. Zase musím dělat to samé co jsem dělala minulý i předminulý den. Potom jdu z práce jsem na tolik vyřízená že jsem schopná si jenom lehnout a koukat na televizi. Nebo občas napsat nějaký ten článek. A mě to celkem přestává bavit.

Samozřejmě na bavení mám víkend, ale snad by jsem se mohla bavit i nějak v týdnu ne? Jo mohla by jsem chodit na procházku, ale mě to samotnou celkem nebaví. A moje kamarádky bydlí v Jablonci a většinou se musí na něco učit. Takže mají opět čas jenom o víkendu. Takže někdy se mi dokonce podařilo přemluvit přítele aby jsme někam začli chodit. Konečně ty dny prožívám trochu lépe. Jsem za to ráda.

Nikdy by jsem si nechtěla připadat jako robot. To doopravdy ne. Protože by to byl celkem život na hovno. Aby jsem musela dělat jenom to co dělám každý den. Samozřejmě je v tom něco dobrého. Máte jistotu, ale já jsem mladá a chtěla by jsem se ještě trochu bavit. Až mi bude třicet tak se snad nějak usadím. Ale kdo ví, mužu být bláznivá třeba až do padesáti a ani by mi to nějak nevadilo.

Ale s něčím se vám přiznám. Takovou náladu mám jenom na jaře, v létě a někdy na podzim ale to záleží na počasí. Prostě musím něco dělat. Chodit ven, sednout si na deku nebo takové věci. Minulé a to léto před tím bylo celkem dost dobré. A to je celkem fajn když máte na něco vzpomínky. Já by jsem na všechno chtěla mít jenom ty nejlepší a nejrásnější vzpomínky. Samozřejmě sem tam objeví nějaká ta špatná, ale ty je lepší vytěsnit a moc se netrápit tím co bylo.

Takže samozřejmě si připadám někdy jako kdyby jsem byla na baterky. Ale snad to skončí. Nemám ráda ten pocit. Nechci si už připadat jako robot. Raději si den udělám trochu extra, než aby jsem sem zapadla do nějakého streotypu. Někdo tento styl života může mít rád, ale jak jsem řekla. Já jsem mladá a chci si ještě užívat. Možná jednou se na tento článek podívám a řeknu: ,,Ano je dobře že jsi to dělala." A to by mě fakt potěšilo.

Já doufám že jste pochopily co jsem tím chtěla říct. Doufám že si také užíváte život. I když se musíte učit nebo chodit do práce. Tak good luck.
Tee

Co to kurva je?

5. května 2015 v 17:10 | Tee |  Svět kolem nás
Jelikož se můj článek dostal na uvodní stránku blogu. Měla jsem větší sledovanost, ale taky mě hodně věcí znepokojilo.
Untitled
Dozvěděla jsem se o sobě že jsem sobec. A mě to přijde celkem absurdní když mi to budou psát lidé co mě naznají. Samozřejmě když píšu svůj názor může to vyznít sobecky, ale já to vždycky myslím jenom v tom dobrém. Je lepší když mě nebudete přesvědčovat o tom že nemám pravdu, protože já si za tím vždycky budu stát. Já mám hold takovou povahu a nehodlám se měnit jenom kvůli lidem na internetu. Mě by celkem zajímalo co ze mě toho sobce dělá. Je to snad jenom tím, že mám nějaký názor a beru to z mého hlediska? Jestli tohle ze mě dělá sobce tak sobci jsou skoro všichni kolem mě!

Taky jsem se dozvěděla, že prej si svůj život ani trochu neužívám. Jenom tím že mi je nějak jedno v kolika letech zemřu. Posílate mě za psychologem? Neděláte si ze mě trochu prdel? Já mám trochu složitý pohled na život. Já sem si zažila už tolik věcí, že i kdyby jsem zemřela dneska tak vím, že jsem si ho naplno užila. Takže by jsem vám to řekla takhle. Je mi celkem u prdele kdy zaklepu bačkorama, protože já si každý den užívám. Nikdy nemůžu vědět co se stane další den. Takže je na mém prvním místě aby jsem si ten den užila a kdyby mě náhodou přejolo auto. Zemřu z vědomím že jsem ten život nějak prožila. Sice by jsem si nesplnila všechny svoje sny. Ale našla jsem si svojí lásku, pracuji, blbnu, zpívám si. Prostě si ten den užiji na plno. A kdyby mě potkala nějaká tragédie tak je mi to jedno, protože jsem si to užila.

Taky mě celkem sere, že mě odsuzujete jenom kvůli tomu že si zapálím cigaretu. Chápu že jsem asi jedna z mála která je ohleduplná. Ale stejně by jste se na mě koukali jenom skrz prsty. Jenom kvůli tomu že v ruce držím cigáro. Prože já vlastně ničím vás a ne sebe. Ale řeknu to upřímně. Lidi dnešní doby si vždycky něco najdou aby mohli někoho zkritizovat. Nechci vás tím nějak urážet, ale taky by jste se měli kouknout na to, že mě to třeba uráží. Kdyby jste mě neraději poslali někam doprdele jenom kvůli tomu, že si zapálím cigaretu.

Ještě by jsem se chtěla vrátit k bodu kdy si prý neužívám život. Nechci to nějak rozebírat znovu. Celkem mě zaujala jedna poznámka. Že mě prý na životě nic netěší. A to kurva víte jak? Je to smutné? Je celkem smutné že nic nevíte o tom jaký já mám ten posranej život. Já jsem si našla svojí osudovou lásku, jsem š%tastná. Vydělávám si peníze a mohu si koupit dle možností co budu chtít, jsem šťastná. Mám dokonalou rodinu, jsem šťastná. Proč si tedy myslíte že si život neužívám? Mě tohle stačí ke šťestí takže, jestli máte jinou představu o štěstí tak to je vaše věc a mě to necpěte.

Taky jsem se setkala s jedním komentářem k mému článku: Before i die. Tam mě jedna koňařka celkem dost potopila. Vyznělo to jako kdyby ten seznam byl totlně na hlavu že je celkem stupidní. To mě celkem dost nasralo, protože je to můj seznam. Holčiny před tím mi jenom přáli aby jsem si splnila. Ale jak někdo mi může zkritizovat to, co chci stihnout před tím než zemřu. Ano jsou to celkem zbytočnosti, ale je to můj seznam. A ještě poslední bod jsem měla že by jsem chtěla napsat knihu. A ta koňařka hned psala, že nechce aby jsem psala něco o upírech nebo o vlkodlacích. Ale jak ona může vědět o čem já budu psát svojí knihu. Neznamená že když píšu povídky na tohle téma, že by jsem tohle hnedka musela publikovat jako svojí knihu. Kurva to mě celkem dost vytočilo.

Já vím že jsem v tomhle článku celkem dost nadávala. Ale to jsem prostě já. Nejsem si vědomá, že jsem sobec. Pořád mě budete nenávidět za to že kouřím a že chci vydat knihu. Tak si mě nesnášejte, ale nejdřív mě poznejte. Tak good luck.
Tee

Co se děje?

3. května 2015 v 10:38 | Tee |  About Tee
Jak jste si už mohli všimnout. Trochu jsem blog zase a opět zanedbala, ale mám pro to vysvětlení a doufám že se na mě nebudete zlobit.
Jak to tak bývá. samozřejmě jsem musela onemocnět. Jak k tomu došlo? V Liberci si počasí prostě řeklo, že jeden den bude krásně skoro na kraťasy a druhý den bude sněžit. Takže jsem na to hodně doplatila. Není minuta bez toho aniž by jsem musela smrkat. A to mě celkem žere. V pátek jsem nemohla kvůli rýmě vůbec spát. Usnula jsem asi až ve tři hodiny ráno. A to normálně chodím spát kolem desáté nepozději v jedenáct. Takže si snad umíte představit jak jsem byla vyřízená. Včera večer jsem spala celkem klidně, ale asi třikrát nebo čtyřikrát jsem se probudila, ale spala jsem déle než předchozí noc. Za to jsem hodně ráda. Já jenom doufám, že zejtra to bude hodně dobrý aby jsem vůbec šla do práce.

Ano vím včera ani nevyšla smečka, ale neměla jsem nějak sílu na to aby jsem psala další díl. Bylo by to na mě moc přemýšlení a já se musím šetřit na další den. Takže jsem se rozhodla, že v týndu výjdou hnedka dva díli. Jeden ve středu a ten další v pátek. Aby jsem vás o nic neochudila. Jak jste si mohli všimnout, moje články teďka smeřují trochu jiným směrem. Ale doufám že se na mě nebudete koukat jako na nějakou bláznivou zelenou aktivistku. Já jsem jenom chtěla připomenout že tenhle problém tady je a asi ještě dlouho bude. Ale samozřejmě mě to hodně zajímá, tak jsem se chtěla jenom podělit o můj názor. Doufám že mě za to neušlapete.

Za těch pár dní co jsem sem moc nepsala, se toho stalo tolik že ani nevím kde by jsem mohl začít. Ale mohu mám s klidem říct, že jsem byla teďka nakupovat a ráda by jsem se s vámi podělila o nové kousky do mého šatníku. Takže plánuji že by jsem udělala haul. Nebojte všechno budete mít rozepsané kdyby vás náhodou něco zaujalo a já budu jenom ráda. Taky jsem konečně obdržela nový mobil. Takže už se nebudu muset strachovat jestli mi budík zazvoní a nebo ne. To si doopravdy musím zatleskat. Taky jsem konečně začla s někým volat přes webku. Jasně můžete se mi smát, ale když jsem nemocná a nemůžu jít ven, tak celkem ocením že konečně s někým můžu mluvit a ne si s ním psát jenom na facebooku.

Už mi z toho celkem začíná hrabat že musím bejt zavřená doma a venku je tak krásně. Snad dneska by jsem mola jít na menší procházku. Alespoň by jsem cítila slunce na mojí kůži. Jak jsem už psala před několika měsíci. Potřebuju slunce. Takže možná dneska někam půjdu. Ale to jenom v případě že mi přestanou slzet oči. Je to celkem záhul něco psát a vidět to přitom strašně rozmazaně. Taky se mi za tenhle týden stala jedna věc, kterou by jsem raději nevytahovala. Ale když už jsem jí zmínila tak to přeci napsat musím. Normálně se mi ozval jeden z mých bývalích. Jasně že by mi to bylo nějak jedno, ale to by to musel být normální rozhovor a ne, že bude psát jak to semnou bylo krásný a že by všechno chtěl zpátky. Jasně že když psal, že všechno bylo krásný to by jsem mohla brát jako lichotku. Ale že vám někdo začne vykládat že se všechno určitě vrátí do straých kolejí? To mě celkem vyděsilo. Mohla jsem mu stokrát napsat, že jsem spokojená s tím co mám a že k němu by jsem se rozhodně nevrátila, ale nic z toho mi nějak nepomohlo. Byla jsem asi tři dny bombardovaná jeho zprávami. Samozřejmě že jsem si musela postěžovat kamarádce, která toho kluka zná. A už nedostávám žádné zprávy. A za to jsem hodně ráda.

Takže tento týden se mlžete těšit na dva díly Smečky ve středu a v pátek. Aby jsem vás o nic neuchudila. A samozřejmě jak jsem psala tento měíc, ještě přesně nevím kdy se můžete těšit na můj první haul. Tak snad se z té nemoci brzo dostanu. Tak good luck.
Tee

Be green

2. května 2015 v 12:26 | Tee |  Svět kolem nás
Nevím co se poslední dobou semnou děje, ale asi se začínám otáčet za tím co by jsem tady nechala. Teorezicky uvažuji o tom že by se životní prostředí doopravdy mělo nějak chránit.
Untitled
Je to celkem hodně dávno co jsem se nad tímhle nějak zamýšlela. Ale teďka se mi to nějak vrací. Není to nátlakem okolí, ale sama jsem si to uvědomila. Za to jsem celkem ráda, že mě do toho nikdo nemusel nutit. Ale jak by se ta naše země jenom dala zachránit? Mohli by jsme jezdit jenom auty co tolik neznečiěťují prostředí, nemohli by jsme odpadky jenom tak pohazovat po zemi, Třídit odpad nebo třeba nekácet lesy.

Možná to dřevo potřebujeme na to aby jsme si zatopily, nebo aby jsme vyrobili papír. Ale stejně. Vždycky jsem milovala lesy a vždycky budu. Brala sem to jako takový úkryt. Vedle mě byli jenom stromy a nic jiného. Připradala jsem si jako v nějakém filmu. Teda až na to, že tam jsou komáři, klíšťata a jiná havěť tak je to tam celkem super. Chtěla jsem tím jenom říct, že s tím kácením by se mohlo trochu brzdit.

Odpadky, jo to je téma nad kterým by jsem se celkem pozastavila. Já jsem to nikdy nepochopila, ale když jsem tak chodila kolem vchodu našeho paneláku. Byla jsem celkem znechucená. Jak někdo může házet něco takového na zem. Je asi jasné že já to nedělám. I když není poblíž popelnice, radši si ten papírek nebo kapesník dám do kapsy a nebo do tašky. Vyhodím to buť až potkám nějaký koš nebo to vyhodím až doma. Ale někteří z vás to dělají co? Ale přiznat si to jen tak nechceme. Je to celkem škoda.

Jak jsem ziňovala ty auta. Jasně že se někdo svého miláčka jenom tak nevzdá, ale nemuseli by to někteří tolik tůrovat. Klidně si jezděte z bodu A do bodu B. Ale ne aby jste se předváděli před nějakou kočkou. Přece těch ženských je na světě tolik, že by jste museli tohle dělat třeba každý den a stejně s váma žádná domů nepůjde. To by musela být hodně ujetá na auta a vy by jste museli mít pořádně vymazlenou káru, aby to vůbec fungovalo.

Trochu by jsme se nad tím měli zamyslet. Nemusíme teď nebo ani zítra, ale jednou snad to uvědomění přijde. Tak good luck.
Tee

Přátele si nevybereš

1. května 2015 v 10:10 | Tee |  Vztahy
Dneska je tady zase téma týdne. Ale nezdálo se mi nějak zajímavé, ale když jsem se nad tím víc zamyslela. Tak jsem na to kápla.
Friends - image #2696176 by KSENIA_L on Favim.com
Nemožná holka. Já jsem taky byla v několika ohledech nemožná. Ale ani jsem si to neuvědomila. Někdy jsem se chovala necitelně, ale vůbec jsem to nemyslela špatně. Ale vždycky se najde situace kdy budete nemožní, ale ani si to neuvědomíte. Několikrát jsem kamarádku zatáhla do problémů, ale ani jsem to nechtěla. Jednou jsem řekla mamince mé kamarádky, že půjdeme ke mě a budeme se tam učit společně. To jsem mimochodem měla odkoukané z amerických filmů a seriálů. Ale samozřejmě jsme měli v plánu trochu něco jiného než se koukat celý den do učebnic. Šli jsme ven a koukali jsme se zvesela na kluky jak hrají florec. Ale byl tady jeden zádrhel. Kolem šla její setřička a co se stalo? Samozřejmě to musela říct mamince. Ale v té době jsem měla ještě jednu takovou dobrou schopnost. Zamaskovat to tak aby to dávalo hlavu a dokonce i patu. Ale kdyby jsem tu schopnost neměla, tak by jsem byla dost nemožná kamarádka. Protože by jsem zbytečně dostala kamarádku do problému.

Měla jsem jednu další kamarádku. A tu jsem neustále přemlouvala k tomu aby u mě přespávala skoro každý týden. Ale jednou z toho asi měla hodně velký problém. Ale já jsem si neuvědomila, že by to mohlo dojít tak daleko. Byli jsme u ní, mě napadlo že by u mě mohla spát. Tak jsme tam jenom nechali vzkaz a jeli jsme pryč. Bydlela odemně asi půl hodiny cesty autobusem. Jeli jsme a už jsme vymýšleli jak by jsme si to užili apodobné věci. Samozřejmě to můj táta dovolil, že u nás moje kamarádka může spát. Nestalo se skoro nikdy, že by mi to nedovolil. Ano bavili jsme se asi jednu nebo dvě hodiny. Potom jsme slyšela zvonek. Myslela jsem si že by to mohla být další kamarádka co si odemně strašně ráda půjčuje věci. Ale trochu jsme se spletla. Byli to její rodiče. Celkem jsem se ála co by z toho mohlo být. Jestli z toho bude nějaký větší problém, nebo se nad tím mávne rukou a nebude se to řešit. Tak v tu chvíli jsem se cítila jako nemožná kamarádka.

Ale aby to nebylo jenom o mě. Tak vám sem napíšu jeden příklad, když jsem tou nemožnou holkou nebyla já, ale tu roli si převzal někdo jiný. Jedno léto jsem neustále chodila do hospody s jednou kamarádkou. Psala jsem tady o ní už několikrát, protože jsem s ní strávila podstatnou část mého života. Byli jsme v hospodě, samozřejmě tam sebou měla svoje kamarády. Já jsem s nima neměla nějaké problémy. Ale nějak jsem je nemusela. Najednou se moje kamarádka se svým klukem začala hádat. Já jsem zase byla ta neutrální. Musela jsem to poslouchat skoro celý večer. Ale najednou se moje kamarádka vypařila. Jsem si říkala jestli si náhodou nedělá prdel. Neměla jsem si s tima klukama nějak co říct. Oni si jeli svoje a já si jela zo svoje. Ale celkem jsem se cítila divně. Tak jsem se šla kouknout ven. Ona seděla nedaleko na jednom hřišti. Tak jsem šla za ní a musela jsem poslouchat jak si bude stěžovat na toho kluka. Ale co kdyby šla domů? Nechala by mě tam samotnou? Já jsem těm klukům nemohla jen tak začít věřit. Takže kdyby mě tam nechala, musela by jsem jít a to by jsem pořad slyšela keců. Takže to bylo taky celkem nemožné.

Hold když myslí člověk jenom na sebe, tak je většinou nemožný. Ale jednou za život se to stane sto procentně. Co si o tom myslíte vy? Určitě mi to napiště dolů do kometářů. Good luck.
Tee