Duben 2015

Nejsme zlý

30. dubna 2015 v 15:48 | Tee |  Svět kolem nás
Strašně jsem se těšila na středu, protože jsem se koukala na jeden dokument. Ale moje radost zmizela a nahradil jí smutek.
Pitbull
Jednou za čas se tak s přítelem zasníme. Povídáme si o tom jaké by to bylo, kdyby jsme měli hodně peněz. Vysnili jsme si velký barák s obrovskou zahradou. Představujeme si jak tam budou pobýhat dva psy. Máme dokonce vysněné i plemeno. Doufám že se jen tak neleknete. Jedná se o pitbully. Ano, já je nepovažuji za agresivní psy. Já si je představuji jako dokonalé ochránce. Jako dokonalé společníky, nebo dokonce chůvy. Ale samozřejmě mě překvapuje co si ostatní lidé myslí o tomto plemenu.

Každou chvilku je o nich nějaký článek nebo reportáž jak někoho napadli. Ale jsou agresivní sami od sebe nebo jsme je k tomu dohnali? Já by jsem se přikláněla k té druhé variantě. Proč? Je to celkem jednoduché. Když pes nebude vědet kdo je tady pánem je větší pravděpodobnost na to, že vás napadne. Nebo když ho dobře nevychováte tak bude volně pobíhat a někomu může napadnout. Ale proč si tedy lidé pořizují psy? Jenom tak pro potěšení? Není to celkem absurdní? Pes má být naším nejlepším přítelem, ale také ochráncem.

Měli by jsme si také uvědomit to, že když si budeme pořizovat psa, bude tady jistá zodpovědnost a nepůjde jenom o to jak se nad ním budeme rozplívat. Výchova je důležitá stejně jako u člověka. Většinou s rodičů máme respekt a čím to je? Samozřejmě výchovou. Nejde o to, že by jsme se s tím narodili, ale jde jenom o těžkou dřinu co vynaložili na to aby jsme je respektovali. Stejné je u psů. Musíme dát sílu do toho aby nás poslouchali, byli našimi přáteli a taky našemi mazlíčky.

Proč jsem si pitbulli zamilovala? Četla jsem o nich, hledala jsem obrázky. Jenom jsem se na něj koukla a jako kdyby jsem se zamilovala poprvé do nějakého kluka. My v nich vidímě určité nebezpečí, ale oni se s tou agresí nerodí. Jsou pouze zařazeni do bpojových plemen, protože se umí rvát a to i když jde proti převaze. I kdyby měl zemřít tak se za vás postaví. Kdo by takového společníka nechtěl. Ale to by jste museli dát nějaký ten čas do té péče, museli by jste najít nějakou trpělivost, hodně lásky a úsměvu.

V americe jsou v útulku převážně pitbullové. Je jich tam více než polovina. Co se stane s takovýmy psy když si je nikdo nevezme? Víte to vůbec? Uspí je, nebo jestli je lěpší výraz pro vás tak je utratí. Vezmou život psovi. Je to fér? Já by jsem řekla, že asi ne. Když si to tak vezmu tak je to skoro stejné jako trest smrti. Ale tyhle psy ani nemusli nic udělat. Jenom si je nikdo nechtěl vzít, protože na sobě mají nálepku zabijáků.

Nebylo by lepší kdyby jsme tuhle nálepku strhli? Protože ty čísla jsou hodně velká. Za rok je utraceno více než milion pitbullů. To je více než dva tisíce denně. To je jako kdyby jsme zabili více než dva tisíce lidí. Ale psy se nějak nemohou bránit, kromě útoku. Ale to by jsme se setkali jenom s dalšími reportáži, nebo s články. Ale je mi jich stejně líto. Zamilovala jsem si je. Ale když jsem se tohle dozvěděla, tak jsem z toho byla hodně v prdeli.

Nikdo se nerodí vrahem, narkomanem nebo násilníkem. Jde jenom o výchovu. Pitbullové jsou většinou zneužíváni ke psím zápasům. A když je někdo vypustí ven tak je snad jasné, že budou s velkou pravděpodobností útočit. Ale když narazíte na špatné lidi, taky z vás bude asi špatný člověk. Je to jenom vlivem okolí. Všichni se rodí neutrální. Možná na povahu máme nějaké předpoklady. Ale na to jak se budeme chovat ve společnosti, na tom mají velký podíl rodiče, kamarádi a naše okolí. Zkuste se nad tím zamyslet.

Jsem proti té nálepce, že pitbull je zlý. Může být stejně milý jako mops nebo jorkšír. Strhnete tu nálepku semnou? Nebo budete s ostatními? Zajímá mě váš názor, pište je dolů do komentářů. Tak good luck.
Tee

STOP!

26. dubna 2015 v 10:56 | Tee |  Svět kolem nás
Už jsem několikrát psala, že na líčení nějak moc nedám. Stačí mi řasenka a vklidu můžu jít mezi lidi. Ale není to jenom tím že mě to vyhovuje. Ale je za tím něco hlubšího.
Snad kvůli mě a mé kráse nemusí zemřít tolik krásných a rozotomilých králíčků ne? Ne nechci mít na svědomí tolik malých životů a jenom si je při koupi dalších přípravků dělat čárky do sešitu. Když se na to tak koukám. Na všechny kolem sebe. Ten make-up je pro vás asi hodně důležitý co? Ale uvědomte si že kolik malých tvorů třeba i zemřelo jenom kvůli tomu, aby jste byli krásní! Jasně já nejsem o nic lepší. Já přeci jím kuřecí maso. Ale já to potřebuji jenom z jednoho důvodu. Je tam hodně velké množství estrogenu, kdo by nevěděl co to je. Je to ženský hormon. Mám to doporučené od gynekoložky. Aby se mi jisté věci ustálili apodobně. Je hodně věcí co se musí testovat. Léky, líčidli parfémy. Ale to raději budu nemocná a budou spoléhat na čaje a na to že se z toho vyležím, než aby jsem používala léky. Raději budu chodit nenamalovaná ale budu mít čísté svědomí, nebo je tady ještě jedna možnost. Budu používat značku kde je zaručeno že není testována na zvířatech. Raději nebudu používat parfémy jaké koliv značky, než aby mě trápilo svědomí. Na kolik zvířat to tak mohli natříkat, kolik zvířat kvůli tomu muselo zemřít.

Dalo by se dokonce říct, že hodně lidí co na sebe plácá tolik make-upu tak jsou celkem sobecký. Asi hodně lidí má doma nějakého mazlíčka. Ale představte si, že by jste na něm museli testovat několik verzí vašeho líčení. Asi by se mu to nelíbilo co? Ale i když nejde o vaše mazlíčky. Měli by jste se nad tím trochu zamyslet. Jasně že jenom tento článek nějak neovlivní to co se děje, ale jenom to uvědomění by mělo nějakým způsobem pomoct. Mě se to celkem hodně příčí. Nedokázala by jsem si představit že moje morčata by měli být vystaveny takové krutosti, protože to není nějak moc normální. Mě je těch zvířat hodně líto. A raději by jsem se vzdala tolik věcí než aby tyhle malý i velký tvorečkové měli umírat, nebo by byli poškození tak, že by nemohli fungovat.

Zkuste si jenom do googlu dát testování na zvířatech. A co vám hned vyběhne za obrázky. Je to celkem odporné co? Ale tohle se děje jenom kvůli lidem. Co se pootřebují zdokonalit. Je tolik prostředků co by mohlo nahradit zvířata, ale je to strašně jednoduché někde odkoupit zvířata. A potom se jenom koukat na to jak trpí, protože jenom vidíte co se stane, ale nikdy vám nemohou říct co jim vlastně je. Jenom vidíte co se děje, možná slyšíte jak se trápí, ale kdyby uměli mluvit a nebo se nějak trochu více bránit. Asi by to celkem rychle vymizelo, ale tak to bohužel není. Je to jenom na vás jestli se s tím bude něco dělat, nebo se budeme koukat na reportáže o tom jak na zvířetach, neustále někdo provádí testy. Jde s tím něco dělat, ale jenom se musí chtít. Tímhle moje cesta jen tak neskončí. Článek je jednom jedna část toho co by jsme pro to chtěla udělat.

Tak snad jsem vám tím článkem něco řekla, doufám že si něco z toho vezmete. A je snad jasné že mě bude zajímat váš názor, takže neváhejte a piště komentáře. Tak good luck.
Tee

Smečka 7. část

25. dubna 2015 v 19:20 | Tee |  Svět tajemna
Tak mám pro vás další díl. Zase jsem musela přemýšlet, tak snad se vám bude líbit. Dalo mi to celkem zabrat. Doufám, že jste pochopili že to bude vycházet každý pátek. Ale bohužel jsem to včera nestihla. Snad se nezlobíte.


Neustále jsem musela přemýšlet. Jak to někdo mohl tohle mohl jen tak přežít? Proč jsem to přežila já? Je v tom snad něco víc? Nemohla jsem ani oko zamhouřit, protože jsem musela myslet na to co se stalo. Jasně srovnala jsem se s tím jak nejlépe to šlo. Byla jsem ale neustále vyděšená. Zase jsem si vzala notebook. Chtěla jsem si najít něco o té legendě. Jestli o tom není třeba nějaká kniha? Vždycky jsem neměla ráda když jsem musela číst něco na internetu. No asi kvůli tomu jsem byla tak trochu divná, ale tohle bylo pro mě celkem důležité. Konečně jsem něco našla. Byla o tom jedna kniha, ale váhala jsem jestli by jsem měla zavolat tátovi aby mi jí koupil. Přeci jenom bylo už hodně pozdě, ale on bude vzhůru asi ještě dlouho, protože se vždycky koukal na kriminálky. Stejně jsem se trochu přemáhala. Určitě se bude ptát jak mi je a podobně. Měla jsem to risknout. Protože pár vteřin se mohlo změnit v hodiny.

Vzala jsem telefon. Ano překonala jsem to. Vyzvánělo to jenom pár vteřin.
,,Ano zlatičko?"
,,Tati mohl by jsi mi koupit jednu knihu?"
,,Jistě. Kde by jsem ji mohl sehnat?"
,,Ve městě ne? Jmenuje se Měsíční kletba."
,,Na co jí potřebuješ?"
,,Ale to je do dějepisu, měli jsme si vybrat nějakou legendu a já jsem si vybrala tuhle."
,,Dobrá, tak já ti jí přinesu zítra nějak ráno, dobře?"
,,Děkuji, já půjdu spát jsem celkem unavená."
,,Tak ahoj zítra."

Asi jsem byla připravená, že jsem mohla zavřít oči. Tentokrát se mi zase zdál sen. Ale nebyla to ani noční můra, ale byl to normální sen. Vzbudila jsem se na louce na dece. Bylo hodně hezky. Svítilo slunce, foukal vítr bylo to hodně hezké. Vedle mě ležel Dan. Jak se tam najednou vzal? Koukla jsem se na něj, ale on měl jiné oči než na které jsem byla zvyklá. Byli žluté. Jak se to jenom mohlo stát? Byli to snad kontaktní čočky? Nebo se s ním něco stalo fyzicky? On se na mě koukal, nic neřekl. Jenom jsme se na sebe koukali. Otočila jsem se na druhý bok vedle mě byl vlk. Jak se tam mohl objevit? Otočila jsem se zase na ten druhý bok. Dan tam najednou nebyl. Počkat? Zase se mi vrací ta strašná noční můra, zase se mi něco stane? Už jsem byla dost poškrábaná a jednou pokousaná a to snad stačilo no? Ale ten vlk se na mě jenom díval. Ale v těch očích jsem něco viděla. Nějakou jiskru, jako kdyby to byl Dan, ale tenhle vlk nebyl stejný jako který byl v mých snech. Najednou se mi zdálo o Danovi? Já jsem si myslila, že on je ten vlk co mě pokousal, on je ten co mě poškrábal. Spletla jsem se snad? Vím že v těch snech co jsem měla před tím byl Dan a potom zase vlk. Nikdy tam nebyli oni dva najednou. Ale když jsem se koukala na toho vlka, něco jsem si uvědomila. On nebyl ten kdo mě pokousal a poškrábal. Takže tady byl někdo jiný kdo mě pokousal? Kdo to ale mohl být? Nic jsem o tom nevěděla. Ale jestli to nebyl on kdo to byl? Byla jsem v klidu. Vlk najednou přišel ke mně a jenom se mi zadíval do očí. Co tím chtěl říct? Já jsem se posadila. On ke mně přistoupil a lehnul si mi do klína. Aby se nic nestalo tak jsem ho začala hladit. Byl celkem klidný. Já jsem si hned myslela, že by se to mohlo změnit v noční můru, ale jenom jsem tam seděla a do kola jsem ho hladila. Jako kdybychom se zasekli v nějaké smyčce. Nebyla tam nikde krev to jsem se celkem divila. Konečně to byl sen z kterého jsem se probudila bez zranění.

,,Zlatíčko?" Tohle slovo mě vzbudilo.
,,Ano?" Pomalu jsem otevřela oči.
,,Já jsem ti přinesl tu knihu."
,,Jsi hodný, ale budeš muset jít do práce. Nemůžeš tam přestat chodit jenom kvůli mně."
,,Já jsem o tebe měl jenom strach."
,,Já to zvládnu je tady hodně doktorů a sestřiček, který jsou za to placení."
,,Dobře, odpoledne se mám zastavit?"
,,Nemusíš já budu odpočívat takže by jsem byla ráda sama. Stačí jenom když mi večer zavoláš."
,,Dobře, tak já půjdu." Viděla jsem jenom tak pokládá knihu na noční stolek a mizí v chodbě.

Neváhala jsem ani minutu vzala jsem knihu. Celkem jsem se do ní začetla. Dočetla jsem se celkem dost zajímavé věci. Jedna čarodějka proklela Danovu rodinu, ale jelikož už nežije tak už není možnost aby ta kletba byla zlomená. Většinou se to dědí jenom v rodině, ale když někoho kousne vlkodlak tak buď zemře nebo se promění taky. Takže mě někdo z jeho smečky kousnul a já jsem to přežila díky čemu? Četla jsem dál. Našla jsem vysvětlení. Jelikož jsem nebyla ani moc nemocná nebo něco takového tak mám celkem dost dobrou imunitu nebo něco takového. Prostě moje tělo dobře bojuje s nemocemi a nebo s úrazy. Takže i kdyby tam nebyl Dan tak by jsem to asi stejně přežila. Proč si ale vybrali mě? Jak jsem tak pochopila Dan s tím neměl nic moc společného. Na to jsem taky našla odpověď. Vždycky si vybrali někoho kdo je nějak výjimečný, ale nepochopila jsem v čem jsem byla jiná já. Sice jsem byla nula ve škole, ale to je celkem dost lidí a nebyla jsem jediná. Ano hodně jsem četla, takže jsem toho hodně věděla, ale to nejsem jediná. Byla jsem v hodně dobré kondici, ale to jsem taky nebyla jediná na světě. Myslela jsem si, že by jsem na to dostala v knize taky odpověď, ale na tohle jsem jí nenašla. Musela jsem tedy čekat na Dana. On by mi to snad vysvětlil. Musela jsem ale číst dál, abych věděla trochu něco víc ne? Vždy při úplň se moje tělo změní ve vlka. Buď zvládnu svojí myslí a nikoho nezabiji nebo se ze mě stane vrah? Tak toho jsem se celkem bála. Jak by jsem to nad mohla ovládnout? Byla jsem v tom celkem dobrá nějak se uklidnit. Ale se zlozvyky jsem měla celkem problém. Snad to nebude žádný problém. Nechtěla jsem nikoho zabýt, protože jsem nechtěla mít nikoho na svědomí a taky jsem nedokázala zabít ani mouchu. Ale bylo tam i napsané, že se někdy mohlo stát že se vlkodlak může proměnit i když není úplněk. Tak to jsem celkem nepochopila. Vždyť je to kletba měsíce, jak se někdo mohl proměnit když nebyl zrovna úplněk. Prý se to mohlo spustit buď vztekem a nebo vášní. Takže když se s někým bude chtít někdo vyspat, tak se může proměnit. To mě celkem překvapilo. Dočetla jsem se dokonce že jsou tady i lovci. Že by mě mohli zabít stříbrnou kulkou. Tak tohle jsem věděla z několika knih a filmů. Ale že by někdo lovil? Proč by to měl dělat? Jasně že vlkodlaci mohli někoho zabít, ale kdyby se ovládali tak by se to snad stát nemuselo ne? Ale to asi lovce nezajímalo. Snad se tohle mě nějak netýkalo, ale stejně jsem byla celkem vyděšená. Oni měli na kontě už celkem dost zabití. Ale jak by se někdo mohl dozvědět, že zrovna já jsem se stala vlkodlakem? Asi na to měli svoje metody. Ale když jsem tak četla dál dozvěděla jsem se celkem pozitivní věci. Byli to schopnosti které jsem mohla brát jako plus za to co mi udělali. Patřilo k tomu zrychlené hojení, rychlost, dobrý sluch a neuvěřitelnou rychlost. Takže jsem byla celkem dost překvapená. Vždycky jsem všechno musela brát nějak pozitivně, ale bylo mi jasní že by na to někdo mohl přijít. Bála jsem se že by na to mohla rodina přijít a jak by jsem jim to mohla vysvětlit? Co kdyby se na mě nikdy už nepodívali, vyhodili by mě z domova? Nemohla jsem přijít na to jak by jsem jim to mohla vysvětlit? Nemohla jsem přijít o některé lidi. Vyrostla jsem s nimi a najednou by jsem je měla jen tak opustit, ale bylo to pro jejich dobro. Co kdybych jim nějak ublížila? Nikdy by jsem si to neodpustila, ale kam jsem měla jít? Tohle by mi mohl vysvětlit Dan. Jelikož on byl ten co za to částečně mohl tak by mi musel nabídnout azyl. Moc mě nezajímalo jestli to bude nějaký problém, byla to taky jeho věc. On mě neochránil a kvůli němu jsem byla tím monstrem.

Konečně jsem tu knihu dočetla. Byla jsem hodně vyděšená, ale snad mi něco z toho Dan objasní. Čekala jsem a čekala. Doufala jsem, že přijde, ale nějak jsem začala ztrácet naději. Skoro jsem nejedla, ale neustále jsem musela doufat, že by mohl přijít a konečně mi všechno vysvětlit. V tom nejmenším očekáváním tak jsem zaslechla kroky.
,,Ahoj."
,,Nazdárek, mohl by ses posadit. Potřebovala by jsem se tě na něco zeptat." Dan se posadil na postel a čekal co ze mě vypadne.
,,Proč mě někdo kousnul a já jsem to přežila, proč si ten někdo vybral mě?"
,,Já trochu nechápu o čem to mluvím." Jasně neustále bude dělat jako kdyby se vůbec nic nestalo. Vzala jsem knihu a ukázala jsem mu jí.
,,O čem mluvím? Neustále děláš jako kdyby se nic nestalo, ale jelikož jsem trochu pátrala tak by jsi ze mě už neměl dělat debila a konečně mi to říct."
,,Ale já nemůžu, protože vím že by jsi mě potom opustila."
,,Myslíš? Já by jsem řekla že opustím jenom lidi co mi budou lhát a neřeknou mi pravdu."
,,Já doopravdy nevím proč si tě alfa vybral."
,,Jak to myslíš alfa?"
,,Vůdce smečky."
,,Aha. Tak mi na něj den kontakt, zavolám mu a dozvím se to."
,,Není to tak jednoduché, ještě se neví jestli zvládneš první proměnu."
,,Fajn, takže kdybych to nezvládla tak třeba zemřu že jo?"
,,Proto jsem tě chtěl chránit."
,,Ale nějak se ti to nepovedlo. Já jsem tohle nikdy nechtěla."
,,Já za to nemůžu."
,,Ale kdybychom se spolu nezačali bavit asi by se to nestalo co?"
,,Hele to by jsem ti přesně nemohl říct, protože když si tě alfa vybere tak by nezáleželo na tom jestli semnou máš nějaký vztah nebo ne. Stejně by jsem řekl že by jsi tímhle prošla. I kdybych se s tebou nezačal bavit, ale já jsem to tušil. Chtěl jsem tě prostě ochránit, bohužel se mi to nepovedlo. Tak se ti chci omluvit."
,,Na tohle žádná omluva nebude stačit víš."
,,Ale stejně budeš muset trochu jinak začít žít."
,,To jsem se celkem rychle dočetla."
,,Já vím, ale stejně budu tě na to muset trochu připravit."
,,Ty snad nejsi alfa, takže by jsi na to neměl mít právo ne?"
,,Můžu dělat co se mi zachce, jelikož tě mám ráda tak můžu."
,,Vy nemáte nějaký pravidla na to co můžete a nemůžete."
,,Nesmíme zabíjet lidi tohle je nějak jediné pravidlo."
,,Fajn, takže když je to jediné pravidlo tak mě nemusíš nějak připravovat na to jak by jsem potom žila ne?"
,,Jak jsem říkal nemusela by jsi tu první proměnu přežít. S tím jsem ti chtěl pomoct."
,,Snad to někdy příjmu."
,,Úplněk se celkem blíží, takže by bylo dobrý kdybys to přihnula dneska. Protože až tě pustí z nemocnice, bude už jenom pár dní do úplňku."
,,Dobře, přijímám tvojí nabídku."
,,Já se stavím až když tě budou pouštět z nemocnice a trochu si promluvíme."
,,Tak ahoj." Dan mě políbil na čelo a odešel. Jak jsem se s tím mohla smířit za tak krátkou dobu, ale o té první proměně jsem se nic nedočetla. Takže to bylo fakt super, že jsem mohla zemřít jenom tím že vysvitne měsíc. Panebože co mě to popadlo.

Tak tady by jsem to utnula. Snad se vám ten díl líbil a v pátek vyjde další díl. Snad se těšíte. Tak good luck.
Tee

Priorita je zoom

22. dubna 2015 v 20:20 | Tee |  Svět kolem nás
Možná tuhle věc o mě nevíte, ale miluji zvířata. Nebojím se žádného zvířete ale jenom jednoho se štítím. A to jsou hadi, ale když by byli v mé blízkosti tak mi to nějak nevadí, ale když se chci trochu vzdělat jsem celkem odsuzovaná.
Jak asi všichni víte, tak televize Prima trochu rozšířila svoje obzory a dokonce je tam vzdělávací program. Já upřednostňuji hlavně pořady o zvířatech. Jak už jsem psala mám hodně ráda zvířata. Nikdy by jsem žádnému ublížila a prostě je mám hodně ráda. Ale když se vždycky chci koukat na Prima Zoom jsem jenom odsouzena za to, že tam dávají jenom samé kraviny a nemohu se na to dívat, ale když vás něco zajímá a chcete se nějak v tom směru vzdělávat tak by jste v tom měli být podporováni a ne kritizováni. Nikdy jsem se tam nechtěla koukat na dokumenty o válkách, nějak mě to nikdy nezaujalo. Celkem mě to mrzí, že jsem za to kritzováná. Nebo jsem urážená, prý jsem šprt. Ale co je vlastně tohle za slovo? Že se moc vzděláváme? Ale od toho snad život je aby jsme se něco naučili a trochu přiučili ne?

I když nemusí jít zrovna o školu, musíme taky trochu chtít. Ráda se vzdělávám o Antice nebo o Renesanci. čtu různé knihy. Nikdy by jsem se neoznačovala za šprta. Ale proč by jsem měla být takhle nazývána? Jsem také proti týrání zvířat a proti testování na zvířatech. Ale skoro každý s kým jsem se o tom bavila tak mi říkají že je to jenom stráta času. Ale proč by to měla být stráta času? Když si za něčím stojím tak by to mělo za něco stát nemýlím li se. Chtěla by jsem se v tom nějak angažovat, ale když jsem o tom napsala článek tak to nikoho moc nezajímalo. Ale mě by celkem zajímalo proč? Je to všude kolem nás! Ale skoro všem je to celkem jedno.

Doufám že se do mě nebudete navážet jenom za to že jím maso. Já už jsem to hodně omezila, ale větší vztah mám k zelenině a k ovoci. Bez toho by jsem nemohla žít. Maso jsem omezila na minimum. Ale třeba kuřecího masa by jsem se nemohla vzdát. Ale přesvědčilo mě jedno video. Od té doby jsem ho omezila. Jelikož jsem označována za šprta tak mi to celkem bere sebevědomí, protože každý by se měl chtít sám od sebe vzdělávat. Ať je to v jakém koliv oboru. Já se chytám číst jednu knihu co je jenom o Antice. Vzdělám se trochu více než ve škole a za to jsem ráda. Vždycky chci vědět něco navíc než to co mi někdo řekl.

Samozřejmě že každý má svoje koníčky a já nikomu nechci mluvit do toho co dělá, ale jak tak sleduji kolem sebe. Tak společnost jde celkem do kytek. Proč? Věčné posedávání u Facebooku a u her. Nechci tím říct že já hry na počítači nehtaji, ale jenom velmi zřídka. Nepřijde mi to jako věc co by jsem musela dělat každý den. Ale stejně se té samolepky nezbavím, ale hodně mě to mrzí. Jenom kvůli tomu, že sama od sebe se chci o něčem přiučit. Klidně by jsem jela do jiné země aby jsem mohla pozorovat třeba vlky a nebo slony. Mě by to ani nevadilo, protože je to můj sen. Ne aby jsem je viděla někde za mržížemi. Jenom je vidět jak si tak volně běhají. Samozřejmě by jsem měla vědět o jejich povaze a tak podobně. Proto se chci vzdělávat aby se mi tento sen mohl uskutečnit.

Co vy? Byli jste taky odsuzováni za to že jste chtěli jenom tak vzdělávat? Jestli ano, jaký jste z toho měli pocit? Mě to bohužel celkem uráží. Tak good luck.
Tee

Before i die

21. dubna 2015 v 18:07 | Tee |  Svět kolem nás
Trochu jsem přemýšlela nad tím co by jsem chtěla ještě za svůj život stihnout. Našla jsem deset věcí co by jsem doopravdy chtěla stihnout a o ty by jsem se s vámi chtěla podělit.

♡

  1. Chtěla by jsem se kouknout na safari - Nevím proč ale chtěla by jsem se kouknout na safari. Vždycky jsem měla ráda divoká zvířata s Afriky. Chtěla by jsem jak se volně pohybují sloni, lvy a třeba i gazely. Je to můj hodně velký sen a já by jsem řekla že se mi dokonce i splní, protože v Čechách existují zoologické zahrady kde mají safari.
  2. Chtěla by jsem mít řidičák - Chci prostě jezdit autem, nebo by bylo dobré kdyby alespoň můj přítel měl auto. Abych se třeba nechala vozit. Nevím prostě miluji auta a nikdy nepřestanu. Sice si asi nebudu moct dovolit auta co by jsem chtěla, ale stejně auta prostě žeru.
  3. Podívat se do Řecka - Jak už jsem jednou psala já doslova zbožňuji Antiku. Takže by jsem se chtěla podívat do Řecka hlavně teda kvůli stavbám a podobným věcem. Jasně že je tady ještě možnost že by jsem mohla do Itálie, ale ta mě nějak neláká, už jsem tam jednou byla, takže mi to jednou stačilo.
  4. Navštívit strašidelné místa - Jak už asi hodně lidí ví. Všude po světě existují místa kde by mělo strašit. Takže by jsem se na nějaká místa rozhodně chtěla kouknout. Už jsem u jednoho byla a to je přímo v Liberci, ale nedostali jsme se dovnitř. Ale jedna věc co se o něm píše jsme dokonce zažili i když jsme nebyli uvnitř tak stejně to byl hodně strašidelný zážitek.
  5. Podívat se do Ameriky - To sní skoro všichni, ale já by jsem se chtěla kouknout do trochu jiných měst než ostatní. Samozřejmě by jsem se chtěla podívat do New Yourku, ale chtěla by jsem ještě do New Jearsy nebo do New Orleans. Prostě pověst těch měst mě celkem zajímá a hodně by jsem se chtěla podívat na architekturu.
  6. Vydat knihu - O tomhle sním už odmalička. Vždycky jsem si ráda vymýšlela a tak by jsem to chtěla dotáhnout až do finále. Alespoň to zkusit jestli se někomu bude líbit ten nápad. Už na tom pracuji, ale nějak na to není čas. Mám rozpracované dvě. Chtěla by jsem to zkusit a kdo ví třeba mi to vyjde.
  7. Mít psa - Prostě tohle je taky sen co mám už od malička. Samozřejmě bude to trochu víc práce, ale i kdybych bydlela v bytě tak by jsem se podle toho nějak zařídila a měla nějaké menší plemeno, ale chtěla by jsem ho mít. Ano a budu se o něj starat. To by jsem si ho jinak asi nechtěla pořídit.
  8. Mít svatbu svých snů - Ano tohle je sen hodně holek. Ale mě by hlavně záleželo na tom jestli by to bylo s člověkem kterého budu doopravdy milovat. Já si myslím že už jsem ho potkala. Doufám že ta svatba bude hlavně s ním!
  9. Chodit na zumbu - Už jsem na zumbu jednou chodila. Ale stejně by jsem zase chtěla začít chodit na zumbu. Přijde mi to jako dobrý nápad a hlavně miluji tanec. Prostě chci zase zažít ten pocit. Už se na to chytám! Ale musím si najít v Liberci nějakou lektorku která mě osobně bude vyhovovat.
  10. Zkusit trvalou - Vždycky jsem chtěla mít kudrnaté vlasy. Takže někdy v budoucnu by jsem chtěla zkusit trvalou. Můj přítel mi to dokonce schválil. Takže už se na to celkem těším. Jenom na to mít peníze a hned by jsem šla do toho.


Takže tohle by bylo asi všechno co by jsem chtěla zažít. No je toho celkem málo. A jsou to celkem sny které si mohou splnit všichni, ale já jsem celkem nenáročný člověk. Tak good luck.

Tee

WTF?

20. dubna 2015 v 17:10 | Tee |  Svět kolem nás
Je hodně věcí co asi nikdy nepochopím. Například proč by jsme se měli zajímat o to jestli nás někdo pomlouvá, aby nám záleželo na tom kolik máme palců nahoru u nějaké fotky, ale jedna věc mě hodně trápí.

Tumblr

Tento blog mám už nějaký ten pátek. Snažím se psát seriózně, o vážných věcech abychom si je vůbec uvědomily, píšu svoje názory na nějaké věci. Ale co mě celkem udivuje tak je jedna věc. Když se tak kouknu tak většina komentářů je jenom u článků co jsou celkem o blbostech. Jasně mohu se taky kouknout na návštěvnost, ale když se na to podívám trochu jinak. Je to skoro stejné jako na youtube. Když bude youtuber natáčet blbosti aby jste se u toho zasmáli. Jo bavit vás to bude, ale já nejsem člověk co by na internetu hledal jenom zábavu, ale musíme ten život taky brát trochu vážně. Třeba když jsem si dneska pustila Expla. Nesleduji ho nějak moc pravidelně, protože na to nemám moc času, ale o víkendu se snažím shlédnout všechny videa co bylo vydáno přes týden. Jedna věc mě celkem zaujala. Fanoušci si začínají stěžovat že není jako dřív. Ale kdybychom měli být celý život stejný. Tak by jsme se zasekli v dětství a byli by jsme neustále dětmi. Chtěli by jste to? Ani by jste nepoznali jestli někdo něco myslí vážně a nebo by jste si jenom hráli. Ale od toho život není!

Jasně zábava je taky na místě, ale mě celkem překvapuje že když už se člověk pokusí psát o něčem co ho třeba na světě štve a nebo se zkusí zaměřit na nějaké vážnější téma. Tak je ten ohlas celkem dost malý. Já tady nejsem o tom abych vám ukazovala co jsem si koupila co za jaký měsíc. Nebo abych psala co se mi každý den stalo. Já jsem tady od toho abych psala o nějakém tématu co mě třeba trápí a nebo co totálně nikdy nepochopím. Snažím se vás trochu zasvětit do toho co jsem se na škole naučila. Snažím se vám potom když si nevíte rady ve vztahu. Protože jsem taky nějaké vztahy měla. Trochu se vás snažím pobavit povídkami. Snažím se aby jste se trochu pohrabali ve svědomí, protože jinak jsem tady úplně zbytečně.

Já jsem tenhle blog zakládala abych projevila svůj názor. Ne abych psala jenom to co chcete vy! Já tady nejsem od toho abych se přizpůsobila, mě by to potom nějak extra nebavilo kdybych měla psát jenom o tom co chcete vy. Jasně na různé věci každý může mít svůj názor, ale mě vaše názory hodně zajímají, ale jak jsem tak koukala radši budete jenom číst a nic nenapíšete. Ale já vás za váš názor nebudu soudit. Já to píšu na závěr každého článku aby jste se k tomu vyjádřili. Každý má svůj názor a nikdy vás za to nebudu nějak buzerovat!

Musíte taky pochopit že já to teďka nemám nějak lehký. Zemřela mi kamarádka. Ne na tohle se nechci nějak vymlouvat. Ale trochu se ta tvorba taky změní, protože já jsem tohle ještě nikdy nezažila. Jsem hold teďka víc přecitlivěla a skoro u každého filmu teďka brečím a nechci aby jste si tenhle článek brali nějak osobně, ale celkem mi je to líto. Já do těch článků dávám všechno. A celkem by jsem ocenila kdyby jste se do toho nějak zapojili. Protože potom budu vědět, že vás to taky baví a nedělám to jenom pro sebe. Mě na vás záleží a chci dělat to co mě baví.

Snad jste pochopili co jsem tím chtěla říct. Samozřejmě budu jenom ráda když se k tomu nějak vyjádříte.

Tee

Dětství

19. dubna 2015 v 11:12 | Tee |  Svět kolem nás
Na tohle období asi bude vzpomínat každý z nás. Jsou jenom dvě možnosti jak na něj vszpomínat v dobrém nebo v špatném, ale dobré vzpomínky jsou asi to nejdůležitější.
Kids
Já osobně budu na svoje dětství vpomínat v dobrém, ale ve špatném světle. Nějaké věci si samozřejmě nepamatuji, ale z vyprávění to samozřejmě znám. Třeba mě pobavila jedna historka. Jela jsem na kole a potom jsem najela na obrubník. Asi jsem zapoměla jak se brzdí. Chtěla jsem to asi zabrzdit o něj. Ano kolo se sastavilo, ale já jsem přeletěla. Prý jsem se zvedla oprášila se. Koukla se kolem sebe jestli to náhodou někdo neviděl. Vzala jsem koho a jezdila jsem dál. Ano měla jsem celkem štěstí že se mi nic nestalo, ale musel to být celkem zážitek. Já jsem vyrůstala na klasickém sídlišti. Všude bylo hodně dětí skoro ve stejném věku jako jsem byla já. Samozřejmě tam byli někdy hádky, naschváli apodobné věci. Ale když se na to kouknu zpětně tak na to nikdy nezapomenu. Vždycky jsme měli svojí partu. Hráli jsme si na různé věci. Třeba na bojovníky, mořské panny, na pomádu. Bylo toho hodně. Vždycky jsme se navštěvovali. Ale když se náhodou parta rozpadla. Museli jsme si vybrat na jaké straně budeme. Já jsem si vždycky vybrala kamarádku s kterou jsem si víc rozuměla. Samozřejmě v téhle době jsem chodila do školky. Na to období taky nikdy nezapomenu. Jakože jsem byla obviněná z toho že jsem byla upír, jenom kvůli tomu že jsem měla trochu velké špičáky. Zažila jsem svojí první lásku. Chodila jsem na balet a měla jsem první vystoupení v divadle. Vylezla jsem na prolízačku na kterou jsem ani neměla lést. Hrála jsem si, nestarala jsem se o to co si o mě kdo myslí, nevěděla jsem co je to láska.

Samozřejmě taky záleží na rodičích jaké budeme mít dětství. Jak jsem se koukala kolem sebe. Každý měl trochu jiné dětství. Někdo musel uklízet a připravovat se na školu. Celkem je to nebavilo. Já jsem musela uklízet jenom svůj pokoj. Za to jsem byla celkem ráda. Protože jsem se nemusela nějak starat o to jak vypadá celý byt. Můj pokoj byla moje svatině. I když to postupem času byl spíš organizovaný nepořádek zase se to postupem času změnilo. Ale je celkem fajn když dítě mají nějaký koníček, ale na tohle pozor. Nemůžeme je do toho samozřejmě nutit. Protože když to děti nebude bavit, je lepší najít něco jiného. Co já si pamatuji chodila jsem na airobik, basket, keramiku a na dramaťák. Nejvíc mě asi bavil dramaťák. Ale byli tam lidi co mi moc nesedli a to naše představení nebylo nic extra. Takže se ani nedivím že nemělo nějaký úspěch. Potom jsem chodila ještě na výtvarku. Ale mělo to trochu větší rozsah. Učili jsme se jak fotografovat, jak upravovat fotky a jak správně kreslit různými pomůckamï. Hodně mě ro bavilo.

Nevím jestli je dobré děti do něčeho nutit, samozřejmě nějaká pravidla musí být. Ale někdy je to až moc přehnané. Jedna moje kamarádka musela neustále uklízet, dokud nebyli rodiče doma tak musela být doma, i když chodila do školky musela se připravovat na školu mě by tohle dětství nějak extra nebavilo. Když můj táta byl v práci tak mě hlídala babička. Takže jsem mohla být venku, jediná věc co jsem musela udělat. Přijít ve dvanáct na oběd chvilku si odpočinout a potom jsem mohla zase jít ven. Samozřejmě tady byli nějaké dny co bylo ošklivo. Byla jsem doma a koukala se buť na televizi a nebo jsem si hrála doma. Někdy ke mě přišla kamarádka a nemusela jsem si hrát sama. Ale celkem co vzpomínám kdyby jsem věděla jaká bude škola určitě by jsem se do ní netěšila. Tohle je vždycky takový klam. Ještě dneska se tomu směji, protože když jsem se ptala malých dětí co byli u nás na sídlišti odpověděli mi že se na tu školu těší, ale kdyby jsem se jich zeptala za pár let. Asi by jejich odpověd byla trochu jiná.

Já jenom doufám, že jste měli dobré dětství a budou u vás převažovat jenom ty dobré vzpomínky. Protože dětství je období které by jsme měli prožít na plno a jenom v dobrém na něj vzpomínat.
Tee

Co by jsem chtěla za super schopnosti

18. dubna 2015 v 18:13 | Tee |  About Tee
Dneska jsem se rozhodla napsat co by jsem chtěla za super schopnosti. Ale je to jenom můj názor.

Superman

Já by jsem jako první schopnost chtěla, čtení myšlenek. Vždycky mě zajímalo co si ostatní lidé myslí, třeba dokonce i o mě. Jelikož mám kontrolu jenom nad svými myšlenkami tak by mě to celkem zajímalo. Třeba kdybych se na někoho podívala a věděla by jsem co si myslí. Tak to by jsem si hodně přála. Ale jak jsem se tak bavila s ostatními lidmi o tomhle tématu tak by tuto schopnost chtěli taky. Teoreticky by se to dalo trochu zneužít třeba k vydírání, nebo by jsem neúmyslně věděla nějaké tajemství. To by mi taky nějak nevadilo. Nemyslete si hned o mě že jsem zlá, ale to by mi pomohlo jak by jsem se mohla někomu nějak pomstít. Když si to tak vezmeme tak lidi jsou teď hodně zlý. A nějak se snad bránit musíme.

Další super schopnost by jsem asi brala, kdybych myšlenkami mohla ovládat lidmi. Kdybych třeba někomu vnukla do hlavy. Tohle se nikdy nestalo. Třeba by se to dalo využít i ve škole. Kdybych mohla ovládat mysl všech učitelek a učitelů, tak by jsem měla neustále samé jedničky. Nebo by jsem si teoreticky mohla dělat co by jsem chtěla. Jasně si teď myslíte že jsem strašně líná a jsem strašně sobecká, ale ruku na srdce kdo by tohle nebral. Taky hodně lidí mi říkali že by tohle brali.

Jako poslední super schopnost by jsem chtěla umět zastavit čas. Hodilo by se mi to třeba v situaci kdyby se mi nic nedařilo. Mohla by jsem jenom lusknout a všechno kolem mě by se zastavilo. Já by jsem jenom seděla a všechno vstřebala. Nebo by jsem se mohla pořádně prospat. Jenom by jsem zastavila čas a mohla by jsem si spát jak dlouho by jsem chtěla. Nebo kdyby bylo hezké počasí, mohla by jsem si ho vychutnávat jak dlouho by jsem chtěla. Jenom by jsem se koukala na slunce. Ale ještě lepší by bylo kdyby tam někdo mohl být semnou. Takové okamžiky co můžete prožít jenom jednou, ale díky tomu by jste je mohli zastavit a pořádně si je zapamatovat.

Tak snad se vám tento článek líbil. Celkem by mě zajímalo jestli jsem v tom sama kdo by chtěl tyhle super schopnosti. Jaké by jste chtěli vy? Tak good luck.

Tee

Týrání zvířat

18. dubna 2015 v 15:12 | Tee |  Svět kolem nás
Tohle téma bude celkem smutné, ale bude taky proto aby to nějakým lidem otevřelo oči, protože tohle nějak normální není. Ještě horší je když to lidem dělá radost.
Podle názvu jste mohli poznat že se bude jednat o téma které se bude týkat zvířat. Mohla by jsem tady napsat tolik věcí o zvířatech. Třeba jak je mám ráda nebo jiné věci, ale tohle mě nějak nedá spát a celkem hodně mě to štvě. Mě by hlavně zajímalo proč to někdo dělá. Prostě přijít ke zvířeti a nějákým způsobem mu ublížit. Je to kurva normální? Fajn někdo je nemusí mít rád, ale to neznamená že je bude mlátit nebo dokonce hůř aby je zabili. Zvířata jsou živá stvoření, kteří taky potřebují pochopení a nějaký respekt. Zkusím to k něčemu přirovnat. Bylo by vám příjemné kdyby k vám někdo přišel a najednou vás začal mlátit a potom vás skoro zabil? Já by jsem řekla, že by jste to nepochopili. Proč to ten člověk udělal. Zvířata za to nemohou. Ano mohou se nějakým způsobem bránit, ale je to stejné jako kdyby jste to nečekali a neměli nějaký nadhled nad věcí. Oni se s námi nemohou dorozumět. Oni vám rozumí, ale mi jim neorzumíme. Pokud si je nějak nevycvičíme. Ale to neznamená že když někdy neposlechnou tak by jsme je hned museli mlátit. Takové lidi by jsem poslala sedět, ale na nějaký krátký trest ale aby se to bralo tak kdyby ublížili lidem.

Ano chápu že u nějakých plemen psů se musí trochu přitvrdit jinak nebudou poslouchat, ale třeba na jorkšíra nebo mopse nemůžete být zase tak hrubý jako třeba na pitbula. Když chcete zvířetům ubližovat, představte si jednu věc. Uvědomte si jak by asi bylo vám kdyby jste to samé udělal někdo vám. Včera jsem viděla jeden film. Někdo tam doslova zmlátil slona jenom kvůli tomu, že nebyl připravený na svoje vystoupení. V tu chvíli jsem musela plakat, protože jsem vždycky slony měla ráda. Přišlo mi to hodně hrubé a hodně necitelné. Když někdo chce vlastnit zvířata tak ať se k nim nechová takhle! Je to stejné jako když matka zabije svoje dítě, nebo když ho mlátí! Já by jsem takovým rodičům ty děti vzala a asi nějak udělala aby nemohli mít další děti, protože když děti nechtějí tak ať je nemají. Potom budou mít jenom trauma a bůh ví jestli se z toho někdy dostanou.

Taky mě teďka zaujala jedna kauza. Samozřejmě všichni asi víte, že Zayn opustil svojí kapelu. Jasně ať se kvůli němu jeho fanynky řežou. Ale co jsem viděla dál. Málem jsem se pozvracela! Budeme se vybíjet jenom na němých tvářích. Viděla jsem hodně fotek kde byli mrtvá zvířata a to všechno má na svědomí jeden zpěvák který se rozhodl, že chce zpátky svůj život!
Je tam napsané, zabíjení pro Zayna. A to si ze mě děláte prdel? A ještě k tomu tam píšou aby se vrátil! Do hajzlu bylo to jenom jeho rozhodnutí. Tak se zozpadnul jeden boy band a co jako? Přijde další a vy z něj budete stejně udělaný jako z One direction! Mě to uvažování přijde uplně vypíčený! Jste jenom holky co jsou závislí na na někom a kdyby měli skončit budete se řezat a budete zabíjet zvířata? Chtělo by to nějaký budíček! Jaké by vám bylo kdyby někdo přišel k vám a dal vám nůž ke krku a řekl, tohle je jenom kvůli Zaynovi! On opustil kapelu a kvůli tomu ty zemřeš!

Asi jsem před tím neměla nic jíst. Teď je mi zase na zvracení. Trochu si nechte projít hlavou. Hodně mě zajímá váš názor na tohle téma. Tak snad něco napíšete.
Tee

Kuřáci mají právo na respekt

17. dubna 2015 v 19:02 | Tee |  Svět kolem nás
Tímto článkem by jsem chtěla vyjádřit jeden můj názor a chtěla by jsem objasnit situaci lidí co jsou na tom stejně jako já.


Už jsem psala několik článků o kouření. Třeba proč jsem začala a tak podobně, ale celkem mě štvou narážky na kuřáky. Vezměte si že mi samozřejmě víme o tom, že to kazí zdraví a že by jsme samozřejmě mohli podporovat rakovinu. Asi si myslíte že o ničem takovém nepřemýšlíme, ale když to do nás někdo neustále hustí tak nám je to potom doopravdy jedno. Je to na každé krabičce od cigaret. Těch upozorněních je hodně. Vím že kouření může způsobit rakovinu, může ucpat cévy a z toho budu mít infarkt, může to snižovat plodnost, vím že pasovní kouření obtěžuje všechny kolem. Všechno tohle vím beru to na vědomí takže by bylo asi lepší kdyby jste nám to neustále nepřipomínali. Asi si myslíte že o ničem nevíme, ale máme to na paměti ale je to jenom naše rozhodnutí. Samozřejmě nemusíte s tím souhlasit, ale je to tak trochu pletení do našeho soukromého života. Takže já by jsem řekla, že tímhle argumentem nás moc nepřesvědčíte.

Celkem taky nechápu třeba, že se chce kouření zakázat kouření na veřejnosti. Když si to tak vezmete tak cigarety tahají hodně trh a podobné věci. Najednou se to podle trendu prostě bude zakazovat. Jasně potom trh může táhnout alkohol nebo jiné věci. Ale stejně by tímhle tahem by trochu ten obchod klesl. Mě klidně nebude vadit, že si budu muset zapálit jenom doma. Je mi to upřímně jedno. Ale na vzduchu je to samozřejmě lepší. Je to jenom můj názor myslete si o tom co chcete.

Jasně že nekuřákům asi bude vadit, když kolem něj projde kuřák. Ale já osobně si na tohle dávám hodně pozor. Jestli kolem mě nejdou nějaké děti nebo těhotné paní. Vím že všichni kuřáci nejsou tak ohleduplný, ale stejně by to chtělo trochu více respektu. Protože jsme taky jenom lidi. Taky nikomu nekecáme do toho jestli pije hodně kafe, nebo jestli pije alkohol. Ale dnešní lidi prostě do všeho musejí rejpat a přitom by jsme se mohli nejdříve kouknout do zrcadla. Je to jenom na člověku co budeme dělat se svým životem. Tak si hold zapálíme cigaretu. Klidně se smějte že si ničíme život. Ale stejně všichni jednou umřeme a nezáleží na tom kdy to bude. Stejně to jednou přijde ať už teď, zítra nebo za padesát let.Trochu si to promyslete a nesuďte nás jenom kvůli tomu, že kouříme.

Snad jsem se trochu zastala kuřáku. Hodně jsem si na tom dala záležet. Tak by jsem byla ráda kdyby jste si to vzali trochu k srdci. Tak good luck.

Tee

Smečka 6. část

17. dubna 2015 v 17:39 | Tee |  Svět tajemna
Tak mám tady pro vás další díl. Já jenom doufám, že se vám bude líbit. Zase jsem nad tím musela přemýšlet celkem dlouho. Snad tu snahu oceníte.


Neustále jsem si vyčítala, že jsem ho takhle odkopnula. Nepochopila jsem proč jsem to udělala, ale tentokrát jsem poslechla svůj mozek. Bylo to vůbec dobře? Tohle byla jediná otázka co mi probíhala hlavou. Sice jsem měla ještě tolik otázek. Jak jenom tahle mohla převládat? Najednou jsem začala obviňovat jeho, jasně že jsem za to mohla já. Někdy jsem měla pocit, že já za nic nemůžu, ale byl to jenom klam který uspokojil moje svědomí. Sice to netrvalo nějak dlouho, ale musela jsem se zajímat o trochu jiné věci, než byl zrovna on.

S pocitem zlomeného srdce, za které jsem si mohla ale sama jsem začala pátrat. Prošla jsem si znovu ty novinové články. Koukala jsem se na jména. Jedno mi bylo strašně povědomé. Najednou mi to trknulo. Viděla jsem ho dneska. Jediné lidi co jsem dneska viděla byla sestřička, můj otec a potom Dan. Jelikož to jméno bylo ženské tak mi bylo jasné, že ta sestřička o tom něco bude vědět. Takže mi stačilo jenom zazvonit na ten zatracený zvonek a měla by jsem odpovědi co by snad pomohli. Měla jsem to udělat hned? Nebo jsem si měla najít ještě něco abych jí měla v šachu?

Vzala jsem v úvahu tu druhou možnost. Četla jsem ten článek asi stokrát, ale nemohla jsem nic najít. Vím jenom, že její kamarádka byla objetí kousnutí od nějaké zvířete. Jasně já jsem neměla nějak moc velké právo abych se jí na to zeptala. Zkusila jsem něco jiného. Začala jsem pátrat trochu jinak. Vyhledala jsem si jméno té její kamarádky. Ano, bylo to více informací. Myslela jsem si že by to mohlo stačit. Zkusila jsem ještě jednu věc. Vyhledala jsem její jméno, tentokrát vyhledávačem obrázků. Někdo dokonce na internet dal její fotku jak jí nalezli. Bylo to celkem odporné, ale měla stejné škrábance a dokonce kousnutí na rameni. Ale jakto že ona zemřela a já jsem přežila? Asi sestřička měla pravdu. Já jsem měla někoho kdo u mě byl aby mě zachránil. Nakonec jsem se na to koukala trochu jinak. Dan mě vlastně zachránil. Já jsem ho poslala do háje. Trochu jsem si to začala vyčítat. Takže to trvalo asi jenom hodinu. Teď jsem si pro svoje svědomí musela najít jinou výmluvu abych neměla zatměné myšlení a zabývala se trochu důležitějšími věcmi. Jednoduše jsem si řekla, že Danovi potom zavolám a omluvím se mu.

Konečně jsem se odhodlala k tomu, že by jsem ten zvonek mohla zmáčknout. Udělala jsem to. Sice to téma na které jsem chtěla hovořit, bylo celkem choulostivé, ale musela jsem zjistit co se tady děje. Proč se to děje mě. Když sestřička přišla tak jsem se koukala do notebooku.
,,Co potřebuješ? Chceš jít zase ven?"
,,Ani ne, potřebovala by jsem se na něco zeptat."
,,Domů půjdeš až v pátek."
,,Tohle já vím mě zajímá něco jiného!"
,,Co?"
,,Já vám nejdříve něco ukážu a potom chci aby jste mi řekla, proč má stejné zranění jako já." Sestřička ke mně přistoupila. Sedla si na postel. Začala se koukat na ty fotky. Najednou jako kdyby ztratila řeč. Ale mě to nějak nezajímalo, protože jsem chtěla znít všechno co ona ví. Vždyť v té době byla sestřička. Určitě se o ten případ zajímala trochu víc než o ostatní, byla to přeci jenom její kamarádka. Musela jsem si odkašlat aby mě vůbec vnímala. Ona se a mě jenom podívala. Viděla jsem na ní, že to bylo téma na které by nechtěla už nikdy mluvit, ale všichni mi dlužili nějaké vysvětlení. Jak myslíte že jsem se cítila? Bezmocná, napadená, nemilovaná a hlavně jsem si nemyslela, že by se tohle někdy mohlo stát. Byla jsem tak zmatená, že to nebylo ani moc pěkné. Ona se jenom neustále koukala do toho notebooku. Byla asi zaseklá. Nebo jen tak ztratila řeč. Ale mě to nezajímalo, vím že jsem to bylo celkem bezcitné, ale když znala mojí mámu tak snad mi to taky trochu dlužila. Protože když se na mě poprvé podívala tak byla celkem vyděšená.

,,Jsi doopravdy připravená na to abych ti všechno řekla?"
,,Proč by jsem neměla?"
,,Je to celkem brutální. Tak si chci být jenom jistá."
,,Můžeš mluvit."
,,Dobrá, tu mojí kamarádku jsem našla v lese. Nemohla jsem jí už zachránit, protože ztratila už hodně krve. Zavolala jsem sanitku. Sice bylo pozdě, ale stejně jsem to musela nějak nahlásit. Uvedli to jako napadení vlkem. Já jsem věděla že žádný vlci tady nežijí. Protože před hodně dávnou dobou emigrovali jinam. Když jsem se koukala na to tělo, byla jsem smutná ale taky naštvaná. Kdybych tam přišla třeba jenom o deset minut dříve možná by žila. Já jsem prostě vždycky musela mít zpoždění. Začala jsem pátrat stejně jako ty. Koukala jsem se do karet abych našla nějakou souvislost. Vyhledávala jsem si to na internetu. Našla jsem několik případu co byli hodně podobné tomuhle. Ale já jsem ty lidi neznala. Zkoušela jsem je nějak vypátrat. Vždycky mě to dovedlo do lesa. Jediné co jsem tam vždycky slyšela tak bylo vití. Takže jsem musela připustit že by tady nějaký vlci přeci jenom mohli být. Potom jsi ale přijela ty. Takže to všechny moje obavy jenom prohloubilo."
,,Jaké obavy? Musíš mi to říct všechno. Já jsem ve snech viděla jednoho vlka."
,,Ta moje kamarádka, neustále povídala že se jí zdají stejné sny jako tobě. Takže jsem si myslela, že to je jenom náhoda. Když mi je ale popisovala byli stejné jako ty tvoje. Takže mám o tebe celkem velký strach. Ty jsi sice nezemřela, ale obávám se že s tím má něco společného něco Danova rodina. Vždycky když přijeli do města jeho rodiče tak se něco stalo. Dan ti klidně mohl říct, že tady nejsou. Když jsem se koukala jestli tady mají karty. Tak vždycky přijeli jenom na prohlídky. Měli rychle reflexi, slyšeli i to co slyšet neměli, nikdy tady nebyli s žádným zraněním. Což je celkem divné. Jeho otec mi řekl, že je to jenom náhoda a že je celkem rád že tady nikdy nebyli s žádným zraněním. Když se na to ale tak podíváš. Jaké dítě nikdy nemělo odřené koleno, zlomenou končetinu nebo otřes mozku? To mi připadalo jako kdyby měli super dítě. Nedokážu to nějak pochopit. Nehody se přeci dějí a pokoušeli se mi namluvit, že na Dana dávají moc velký pozor."
,,Počkej jakto že jsem ho tady nikdy neviděla? Ani ve škole nebo někde ve městě?"
,,Taky jsem se na to zaměřila. Pozvala jsem si ho. On mi řekl, že ho rodiče nepouštějí ven a ani nechtějí aby chodil do školy. Takže ho učili doma. Když jsem mu dávala test IQ tak obstál hodně dobře. Což není moc obvyklé u dětí co učí doma. Většinou tyto děti jsou o hodně pozadu než normální děti co chodí do školy. Nevím proč najednou ho dali na střední školu, proč zrovna do druhého ročníku, proč se najednou začal bavit s tebou?"
,,Já jenom vím, že od té doby co jsem se s ním začala bavit tak se mi tohle děje."
,,Řekla bych, že s tím má společného jeho rodina. Nemám na to žádný důkaz, ale vím že tady mají celkem dlouho linii. Všechny rodiny co tady žijí tak mají nějakou legendu a nebo zajímavý rodokmen. Měli by jsme si asi vyhledat tu jejich. Sice si nejsem jistá jestli ti to něco najde, ale zkusit to snad můžeš ne?"
,,Tou legendou. Ty si myslíš že i moje rodina má nějaké tajemství o kterém nevím ani já nebo ani táta?"
,,Je to možné. Tvoje babička byla velmi významnou léčitelkou. Bylinky a podobně."
,,Tak proto má ten obchod."
,,Ano, ale teď by jsme se měli zaměřit na Danovu rodinu."
,,Je tady jeden problém já nevím jak se jmenuje příjmením."
,,Neboj to zařídím já."

Sestřička mi najednou vzala notebook. Dala tam jedny stránky, já jsem je tady neznala, ale to bylo nějak jedno. Zadala tam jejich příjmení. Vyjel tam celkem dlouhý článek. Neměla jsem nějak moc velkou náladu na to abych to četla. Sestřička se toho tedy ujala.
,,Legenda praví, že rodina Moonová žije v našem městě už od roku 1850. Měli tady několik obchodů, s oblečením, botami a s potravinami. Ale vždycky když se nějaký jejich potomek ukázal začali se ve městě dít celkem divné věci. Začali mizet dívky i chlapci. Nikdy se už nevrátili. Někdy se našli ale mrtvý a ti to možná přežili tak se už nikdy doma neukázali. Všichni si mysleli, že jsou masový vrazi, ale nikdo nepochopil proč by si nějaké objeti nechávali třeba někde ve sklepě. Proč se některá těla nenašla. Jeden významný historik tak začal pátrat po jejich minulosti. Ukázalo se že před tím bydleli jejich předci jenom na jednom místě. Tam se dělo to samé. Historik nepochopil, proč si vybrali zrovna tohle město. Asi to mělo nějaký hlubší význam, ale na to nikdy nepřišel. Asi pro něj bylo těžké přeložit nějaké texty, je to v latině."
,,Dokázala by jste to přeložit?"
,,Pokusím se. Je tady popsaná jedna kletba. Co na ně prý uvedla jedna čarodějka. Nevím sice proč, ale je to tady napsané."
,,O jakou kletbu se jedná?"
,,Jde o to, že když bude plný měsíc, svojí podobu nenaleznou. Jenom s vlkem dobrou společnost naleznou. Svojí rodinu kousnutím rozšíříte snad nikdy nevymřete."
,,Cože?"
,,Takže jde s velkou pravděpodobností o vlkodlaky. A z filmů vím že když vlkodlak někoho kousne tak se z něj stane taky vlkodlak. Tedy pokud to dotyčný přežije."

,,Takže mi tím chcete říct, že jsem teď součástí nějaké smečky a že budu ovlivněná měsícem, protože si nějaký parchant řekl že mě kousne."
,,Jinak by jsem ti to asi nedokázala vysvětlit."
,,To je fakt super."
,,Já tě tady teď nechám. Zazvoň až budeš chtít jít třeba na cigaretu."
,,Dobrá." Tak ať jsem fakt Danovi musela zavolat. Co tohle jenom může znamenat? Když jsem četla o vlkodlacích, tak mě musela kousnout tzv. Alfa. To byl jako kdo? Musela jsem se to nějak zjistit. Dala jsem notebook na noční stolek. Vytáhla jsem telefon a čekala jsem na odpověď.

,,Ano?"
,,Ahoj Dane, chtěla jsem se ti jenom omluvit za to jak jsem se chovala."
,,Já to chápu, byla si hodně rozrušená a co se teď děje není moc hezké."
,,Ty jsi to pochopil, to jsem celkem ráda."
,,Mohl by jsi zítra přijít?"
,,Jistě, budu se na tebe těšit."
,,Já na tebe. Miluji tě."
,,Já tebe taky." Ano mohla jsem ho trochu vyslechnout a potom začnu s otázkami. Snad se k něčemu dostanu.

Tady by jsem to utnula, tak příští týden vyjde další. Budu se snažit to vydat zase v pátek. Tak se máte na to těšit. Tak good luck.

Tee

Pocit beznaděje

15. dubna 2015 v 17:18 | Tee |  Svět kolem nás
Určitě jste někdy měli pocit, že nic nemohou dělat ale přitom by vždycky chtěli něco udělat. Ten pocit hodně nesnáším.
Určitě jste ten pocit zažili. Někdo vám napsal a nebo řekl, že se něco děje. Ale byla to situace když jsme nemohli nic neudělat. Tomuhle pocitu se říká beznaděj. Zažila jsem ho už několikrát. Vždycky to začalo tak nevině. Buď jsem si s někým psala a nebo jsem si s někým jenom povídala. Najednou tady byla situace kdy se mi ten člověk skoro sesypal. Ale já jsem v tu situaci nemohla nic udělat. Jako kdybych na chvilku zmrznula a nevěděla co mám dělat. Nikdy jsem tenhle pocit neměla ráda, protože když nemohu někomu pomoct tak by jsem se nejraději zahrabala do země. Nebo by jsem nejraději někam zmizela, utekla od všech problémů co by mohli nastat. Žít jenom v nějakém filmu nebo v pohádce. Nemusela by jsem se starat o vlasy a ani o to jestli se mi chce na záchod. Vždycky by jsem byla na všechno připravená a dokonce by vždycky všechno dopadlo dobře. Obvykle to tak v těch filmech a pohádkách je.

Vždycky když má někdo problém třeba ve vztahu. Já jediné co by jsem mohla udělat, je nějak poradit. Ale jsem jenom člověk a nemohu vždycky mít pravdu. Je potom smutné když někomu poradím a nějak to nepomůže. Několikrát se mi stalo, že to potom sváděli na mě, ale oni chtěli jenom poradit. Ale co jsem mohla dělat. Já jim vždycky řeknu co si myslím, že by mohlo pomoct. Vždycky jsem radila jenom z vlastních zkušeností. Ale vždycky to nemusí vyjít tak jak to mohlo vyjít mě.

Ale když mojí kamarádce umíral otec. Nemohla jsem nějak nic moc dělat. Chodila jsem s ní do nemocnice, protože ona by to nějak nezvládala. Byla jsem u ní. Vždycky jsem jí nabízela rameno aby se mohla vyplakat. Ale nějak nic víc jsem nemohla udělat. To mě hodně ničilo. Musela jsem na to neustále myslet. Nelíbilo se mi že nemám třeba nějakou schopnost aby jsem vyřešila všechny chmury co na moje nejbližší najednou padají. To asi nedokáže nikdo. Ale byla by to celkem velká super schopnost.

Já jenom doufám, že nejsem jediná kdo tenhle pocit zažil. Ale vždycky to nějak přežijeme. Snad to bude lepší. Tak good luck.

Tee

Je to ten pravý? Jak to poznat!

14. dubna 2015 v 19:22 | Tee |  Vztahy
Teď se zaměřím trochu na vztahy. Je jasné že si každá z nás prošlo několika rozchody. Ale jak poznat, že je to ten pravý?
Loving can hurt sometimes but it's the only thing that I know

Vždycky se na něj budete těšit. Nikdy by jste neměli pocítit ten moment, že si najednou budete říkat, že proč s ním vlastně jsem. Nemohu už ho snést ani dvě minuty. Tohle je znak, že by to nedopadlo dobře. Jestli se na něj netěšíte i kdyby jste bez něj strávila jenom dvě minuty. Tak by jsem řekla, že na tom není něco špatně. Jenom když můj přítel jde do kuchyně musím se na něj hnedka jít podívat, protože nevím co dělá a jestli s ním něco není. Prostě i když jde na hodinu pryč tak jsem strašně smutná.

Vždycky si s ním budete rozumět. Nikdy se nestalo, že by mě nezajímalo co zajímalo jeho. Vždycky ho poslouchám s takovým nadšením. Jedno mě celkem udivuje, všichni kluci co jsem měla před tím tak mě skoro neposlouchali. Ale on mě taky poslouchá. Je to celkem vzácná věc. Jsem za to celkem ráda. Hlavně mě celkem udivuje, jak se neustále ptá co dělám a tak. Jsem za to hodně ráda.

Na nic se před vámi nehraje. Jenom ten pravý vám dokáže ukázat kdo doopravdy je. Já ani nevím jestli jsem mu to ukázala. Já skoro ani nevím kdo jsem, ale on mi nikdy nelže. A když se o to pokouší tak já na něm poznám že se o to pokouší. Dokáže mě ochránit aby to stálo co to stálo. Dokáže být milý a upřímný. Tohle by měl zvládnout každý kdo s vámi ve vztahu. Samozřejmě by ten kluk měl být vtipný a já jsem na něj dobře natrefila. Když jsem smutná dokáže mě rozesmát, ale někdy je hold situace kdy je lepší mlčet a jenom obejmout.

Milujete ho ani nevíte proč. Tuhle otázku jsem si pokládala už několikrát. Proč jsem se do něj vlastně zamilovala? Ne nikdy to nebylo pro vzhled. Nebylo to kvůli tomu jak se obléká. Nebylo to kvůli tomu že je na mě hodný a milý. Vlastně nemohu přijít na to proč jsem se do něj zamilovala. Někdy se mě na to dokonce ptá. Ale já mu nejsem schopná odpovědět. Ale jediné co by jsem mu řekla je asi to, protože je můj. Já si toho hodně vážím že jsem si našla někoho jako je on.

Jestli jste našli kluka co splňuje tyhle požadavky, gratuluji našli jste si svojí spřízněnou duši. Radím jenom aby jste si ho drželi a nedali mu možnost odejít. Tak good luck.

Tee

Život je hra

14. dubna 2015 v 17:07 | Tee |  Svět kolem nás
Já vzhledem k tomu co se poslední dobou děje k tomu budu přistupovat trochu jinak.


Určitě víte, co je za téma týdne. Ale já to hold vezmu trochu jinak. Kdo je asi největší mučitel? Já jsem celkem dost přesvědčená o tom, že to je sám život. Jak tak vzpomínám tak celkem dost věcí ovlivnilo můj život. Kdybych to měla vzít od začátku. Vyrůstala jsem bez mámy. Mělo to samozřejmě nějaký vliv, ale alespoň jsem trochu jiná než ostatní holky. Mě je to nějak jedno jak se na mě ostatní koukají, ale stejně někdy by mě zajímalo jak by jsem dopadala jak by jsem dopadla, kdyby s námi máma zůstala. Jenom pohlédnout na tu možnost. A potom se spokojeně vrátit do toho co já mám.

Potom mě samozřejmě poznamenalo to, že si na mě lidi na základce vybíjeli nějakou emoci, ale nikdy jsem nepochopila jakou. Vždycky mě uráželi a já jsem nemohla pochopit proč. Měla jsem jenom ráda jiné věci než oni, ale to snad neznamená to že by jsem měla být terčem jejich zvýšeného ega. Celkem mi kleslo sebevědomí, ale okolo osmé třídy jsme začala věřit v karmu a doufala jsem že by jim to vesmír mohl nějak vrátit. Ono se tak stalo. Co jsem koukala na sociálních sítích. Tak jsou na tom teďka podobně jako já jsem byla na základce. Neříkám že mi to nedělá dobře u srdce, ale neměli dělat to co dělali.

Samozřejmě, že mě celkem poznamenalo několik rozchodů, ale tím si asi musí projít každý kdo si někdy někoho pustil trochu blíže k tělu. Ale stejně by mě zajímalo co by se stalo, kdybych ty lidi nikdy nepotkala. Ale to asi zajímá hodně lidí, ale já jsem to brala jako cestu za někým s kým by jsem strávila celý svůj život. Ano našla jsem ho, ale každá cesta je různě dlouhá tak jenom nezoufejte všechno je pro vás asi připravené a najednou najdete někoho kdo vám bude naplňovat každý den vašeho života.

Poznamenalo mě taky to, že na střední škole to bylo tak k nevydržení. Byly tam holky ještě horší než jsem měla na základní škole. Mě fakt nezajímalo to kdo kde s kým spí. Nebo co snědli a co ještě mohou sníst. Nebo že se semnou někdo kamarádil abych mu vždycky půjčila sešit a on si mohl v klidu spát na lavice. Poznala jsem že vždycky učitelé nebudou milý a že je tady možnost, že budou arogantní a mohou vám naložit tolik úkolů že se z toho zachvilku zblázníte. Poznala jsem že sebevědomí někdy dokonce lidem více škodí a potom se z nich stanou lidi kteří se zajímají jenom o to, jak by mohli někoho zmanipulovat.

Život bere ale i dává. Můžeme ho milovat, ale dokonce i nenávidět, ale vždycky nám přinese nějakou radost. I kdyby měla trvat jenom pár vteřin. Ale někdy dokáže udeřit a totálně vás položit na zem. Já jenom doufám, že teď budu schopná se zvednout.

Tee

Co dál?

12. dubna 2015 v 15:10 | Tee |  Svět kolem nás
Asi jsem psala, že nic psát asi nebudu, ale já mám několik metod jak by jsem se mohla z něčeho dostat. Jednou z těch metod je samozřejmě, že se z toho vypíšu.

What are your last words? 👒 👓🚬

Jasně je strašně moc lidí, které postihla smrt. Mě bude devatenáct let a do té doby mě nějak nezastihla smrt. Ano zemřel mi praděda, ale to jsem byla celkem malá a nevnímala jsem to jako teď. Já ani nevím jak by jsem mohla popsat to jak se najednou cítím. Jak už jsem psala, přišla jsem na to v pátek. Ale když jsem se to dozvěděla, jako kdyby se na pár sekund zastavil čas. A někdo mi najednou ukradnul kus duše a kus srdce. Jasně vím že lidé umírají. Nevím, ale nikdo na to nikdy nebude připravený.

Je celkem divné, že se mi několik týdnu před tím zdálo o tom jak jsem byla na pohřbu. Nepamatuji koho byl, ale jako kdybych tušila, že je něco špatně. Je celkem na nic, že vždycky když o někoho přijdete. Ať se jedná o kamaráda nebo o přítele je to vždycky něco co vás zasáhne a nemusí se jednat jenom smrt. Muže se jednat jenom o hloupou hádku a všechno co jste s daným člověkem prožili tak je pryč. Ale až když o někoho přijdeme tak až potom si uvědomíme o koho a o co jsme vlastně přišli.

Já jenom lituji toho, že jsem s ní nemohla strávit víc času. Ale vždycky budu vědět, že ona mě vždycky respektovala jaká jsem byla. Podporovala mě v tom co dělám. Jenom díky ní jsem vlastně začala rozvíjet svoje psaní. Díky ní jsem si řekla, že by jsem mohla psát nějaké povídky a že by jsem si měla stát za svým názorem ať to stojí co to stojí. Vždycky budu vědět že ona mě měla ráda. A nikdy by na mě nedala dopustit. Dokonce jsem procházela to co jsme si naposledy psali. Ona mi oznámila, že bude mít svatbu. Já jsem měla tak velkou radost. Ona byla ráda, že jsem se konečně doopravdy zamilovala. A dokonce mi přiznala, že na mě hodně často myslí.

Hlavně doufám, že konečně nalezla klid a kouká se na mě odněkud ze shora. Ona byla člověk co by si nezasloužil to co si prožila. Ale život je hold tak záludný a vždycky je možné že nás potká něco hrozného. Ale je strašné že se to děje i hodným lidem. Je mi jasné, že se to děje i zlým, ale u nich nám to nějak nevadí. Jenom jsem tím chtěla říct, že teďka vlastně nevím co by jsem měla dělat dál. Převládá u mě jenom negativní energie, poslouchám depresivní muziku, ale je jasné že jenom vzpomínám. Dokonce ani pohled na Tonyho Starka mě nějak neuklidnil. To už je teda celkem hodně velký kalibr. Jako kdyby ve mně něco vzbudilo pocit, že jsem totálně bezmocná, ale tenhle pocit mi nějak nevyhovuje.

Život je hodně krátký na to abychom dělali nějaké blbosti, ale chybami se jenom učíme. Hlavně jde o to abychom si mysleli, že jsme ho prožili tak jak jsme si představovali. Samozřejmě že by jsem v životě něco chtěla dokázat. Tahle událost mi připomněla, že by jsem na tom už měla začít pracovat, protože vždycky se může stát něco co nebudu čekat. Ale jenom doufám, že se z toho smutku nějak brzo dostanu. Mám lidi s kterými by jsem ten smutek mohla sdílet, ale já jsem hold typ co si sedne do kouta a radši tiše trpí a hlavně o samotě.

Já jenom doufám, že vám nevadilo že jsem se vypsala. Ale doopravdy jsem to potřebovala nějak dostat ven. Slzy jsou jenom předmětem toho co cítím, ale moje duše a srdce nebudou už nikdy v celku.

Tee

Asi pauza

11. dubna 2015 v 11:32 | Tee |  About Tee
Včera se stala jedna hrozná věc. A tak by jsem vám chtěla vysvětlit proč by jsem si chtěla dát nachvilku pauzu. Doufám že to pochopíte.
Untitled
Včera jako každý pátek přijel otec aby jsme si zašli na kafe. Měli jsme sraz ve čtyři hodiny. Protože byla jedna změna v práci. Že končíme ve čtyři a nemůžeme mít ve všední dny volno. Takže jsme se nějak domluvili a klaplo to. V práci jsem měla hodně dobrej den. Byla jsem usměvavá a měla jsem hodně dobrou náladu. Tak kdo by jí v pátek neměl. Konečně byl víkend a já jsem měla volno. Konečně se udělalo hezky. Bylo dvacetdva stupňů. Takže jsem byla ráda, protože konečně jsem nemusela mít kabát a nebo nějakou bundu. Konečně jsem mohla použít brýle a mohla jsem si vzít svojí čelenku s růžemi. Ale najednou se všechno nějak pokazilo. V jednom okamžiku se všechno změnilo. Jenom jedna zpráva mi totálně pokazila náladu. Celý večer jsem nad tím musela přemýšlela a nemohla jsem skoro usnout. Byla jsem hodně smutná. Nikdy jsem nebyla takhle smutná.

Můj táta mi řekl, že mi zemřela jedna moje dobrá přítelkyně. Doufám že si nemyslíte, že jsem si to vymyslela. Zemřela na rakovinu. Jak tak koukám, rakovina si vždycky vybere někoho z mého okolí. Když si tak vzpomínám tak naposledy jsem jí viděla před čtyřmi lety. Jakto? Bydlela v Praze a pracovala na jedné škole. Já jsem musela chodit taky do školy. Takže jsme neměli nějak moc příležitostí na to aby jsem s ní nějak navázala kontakt. Ano psala jsem si s ní na sociálních sítích. Ale stejně osobní kontakt, je osobní kontakt. Měla jsem jí strašně moc ráda.

Ona ve mě vždycky věřila. Byla moje nejlepší přítelkyně. Vždycky když jsem potřebovala pomoct, tak ona mi vždycky dala odpověď. Vždycky ve mě věřila. Nikdo ve mě neměl takovou důvěru jako ona. Vždycky říkala ať si jdu za svým cílem, že potom uvidím a všechno bude pro mě tak dokonalé. Ona měla pravdu. Najednou pro mě všechno bylo dokonalé. Dokonce si pamatuji když jsme se poprvé potkali. Bylo mi asi osm let. Trochu jsem se styděla, ale potom jsem poznala, že si budeme hodně rozumět.

Já jsem z toho pořád v šoku snad mě chápete. Je to jenom den co jsem se to dozvěděla. Já skoro nemohu psát. Ani nevím jak by jsem vám to měla dál vysvětlit. Ale až budu mít chuť, až budu mít náladu. Určitě něco napíšu a přidám. Ale teď nemám ani jedno. Tak good luck.
Tee

Smečka 5. část

10. dubna 2015 v 18:06 | Tee |  Svět tajemna
Tak mám tady pro vás další díl. Hodně jsem o tom přemýšlela, aby to vůbec bylo nějak zajímavé já jsem doufám, že se vám to bude líbit.


Jako kdybych byla v sedmém nebi. Ale nebylo to kvůli tomu, že by mi Dan řekl že mě miluje. Já jsem byla jenom ráda, že jsem neměla žádnou noční můru. Dalo by se dokonce říct, že jsem žádný sen neměla. Sice jsem se koukala neustále do tmy, ale pro mě to bylo lepší než abych se koukala na to jak mě někdo masakruje. Ta jedinečná tma mi dala prostor abych přemýšlela. Cítila jsem se silná, ale přitom tak slabá. Nepochopila jsem několik věcí. Musela jsem na ně znát odpověď. Ale i když mi internet pomohl najít odpověď na několik otázek, tak na ně by mi mohl odpovědět jenom jeden člověk, ale z něj jsem měla tak neuvěřitelný strach, že jsem raději nechtěla nic vědět, ale ten pocit nevědomosti mě celkem zabíjel. Ale trochu více mě trápilo, co se stane až se to dozví můj táta? Určitě bude vinit Dana, ale já jsem nevěděla na sto procent, že za to může on. Jelikož na to nebyli žádné důkazy tak jsem mu nemohla nic moc říct. Jediné čím jsem si byla jistá, že jsem v noci byla venku a nějak jsem se dostala zase dovnitř. Ale přeci jenom to bylo druhé patro. Asi by se mi stalo něco vážnějšího kdybych si jenom tak skočila z druhého patra ne? Nebo jsem nějak sešplhala a nic se mi nestalo? Nejvíce mě děsilo, že jsem si nic nepamatovala. Všechno co jsem věděla byl jenom ten sen, potom ta hlína v posteli a můj roztrhaný svetr. Vyskytují se vůbec vlci v místě kde jsem bydlela? Nikdy jsem žádného neviděla, tedy pokud nebudu počítat zoologickou zahradu. Musela jsem to nějak zjistit. Ale moje myšlenky mi nějak blokovali můj spánek. Já by jsem asi řekla, že jsem na půl spala. Nevím jak by se to jen tak dalo vysvětlit.

Když jsem otevřela oči tak jsem viděla tátu. Měl tváře od slz. Ale asi jsem mu udělala radost, když jsem oči otevřela. Konečně se usmál.
,,Zlatíčko, jak ti je?"
,,Nijak zvlášť."
,,Pamatuješ si vůbec něco?"
,,Já ani nevím jestli jsem v tom lese byla."
,,Ale podle toho co mi řekl Dan tak jsi tam asi byla."
,,Měla jsem jenom sen, ale možná jsou to vzpomínky. Já doopravdy nevím."
,,Dobře, chceš něco přinést?"
,,Mají tady internet?"
,,Ano, proč?"
,,Mám tady notebook?" Táta mi podal můj batoh. Ano byl tam. Musela jsem se rychle na něco podívat, ale byla jsem ráda, že jsem tátu nemusela o nic moc prosti, ale on o mě měl tak hrozný strach.
,,Doktoři řekli, že do konce týdne si tě tady nechají. Ze školy jsem tě omluvil. Takže by neměl nastat žádný problém."
,,Fajn, ale měl by si jít do práce."
,,To máš pravdu." Táta se najednou zvedl pohladil mě po ruce a odešel.

Vzala jsem si notebook. Hledala jsem jestli na našem územím se vyskytují vlci. Našla jsem jenom nějaké novinové články o tom jak byl někdo pokousaný jako já. Několik z nich zemřelo, ale pár to přežilo. Ale potom se moc nikdy neukazovali. Nikdy toho vlka, ale nenašli. Takže tady není žádná důkaz o tom, že by na našem území vlk žil. Ale věděla jsem že vlk většinou žije ve smečce a jen tak by sám nikam nešel, samozřejmě tady byli výjimky. Nebylo to tak časté. Byla jsem z toho celkem v šoku. Chtěla jsem najít ty lidi co ten útok přežili. Věděla jsem jenom jména. Žádná adresa nebo telefonní číslo. Tak to bude celkem dlouhý boj. Když jsem si do něčeho pustila jako do tohohle tak jsem si byla jistá, že by jsem na to mohla nějak přijít.

Myšlenky mi probíhali hlavou. Mám se vídat s Danem? Ale když jsem s ním tak jsem asi v nebezpečí. O mě mi nějak nešlo, ale co kdyby se najednou stalo něco tátovi nebo prarodičům? To jsem nemohla dopustit. Mobil jsem si vypnula, protože jsem neměla náladu na nějaké telefonáty od Dana nebo od prarodičů. Ale prarodiče mohli zavolat tátovi, takže by asi ani nezavolali. Byla jsem si jistá, že Dan hned bude volat nebo dokonce přijde, ale něco mi říkalo že by jsem se s ním neměla vídat. Jako vždycky mi mozek říkal něco jiného něž moje srdce. Tenhle boj moje orgány vedli asi poprvé. Moje srdce ho chtělo vidět, nebo se s ním alespoň rozloučit. Můj mozek nechtěl abych se s nám dokonce života viděla a nechtěl abych se s nám rozloučila. Koho jsem měla poslechnout? Byl to první kluk co mi řekl že mě miluje, nechtěla jsem mu nějak ublížit, od té doby co jsem s ním tak se mi dějí tak hrozné věci že tady byl na místě spíš strach něž pochopení.

Chtěla jsem si dopřát cigaretu. Tak jsem zazvonila na zvonek co přivolá nějakou sestřičku. Netrvalo to nějak dlouho, měla jsem štěstí, že ta sestřička byla celkem mladá. Myslela jsem si že bude mít pochopení. A podle jejího pachu nebo jak by jsem to měla říct. Určitě taky kouřila.
,,Slečno potřebujete něco?"
,,Ano, ale nemůže to nikomu říct."
,,Dobrá a o co se jedná?"
,,Mohla by jsem jít ven a dát si cigaretu?"
,,Jsem schopná to udržet v tajnosti, ale měla by jsem jít s vámi."
,,Děkuji." Sestřička mi pomohla z postele. Vzala jsem si cigarety a zapalovač a hodila jsem na sebe svetr. Ta košile co mi dali byla tak nepříjemná, ale neměla jsem nějak na výběr. Konečně jsem byla venku. Sestřička mě posadila na skrytou lavičku. Byla tak strašně dobře schovaná, že na nás jen tak nikdo neviděl. Asi se setkala s tolika lidmi co nechtěli aby přišli na to, že kouří.
,,Jak vám vlastně je slečno?"
,,Ale nějak to jde. Jsem ráda, že jsem přežila."
,,To chápu, ale když jsem vás viděla, hodně jste mě vyděsila."
,,Vy mě znáte?"
,,Tebe zrovna moc ne, ale znala jsem tvojí matku."
,,Aha."
,,Asi je to pro tebe nepříjemné o tom mluvit. Omlouvám se."
,,To je v pořádku, já jsem si na to nějak zvykla."

Slunce mi dopadalo na mojí kůži. Byl to tak příjemný pocit. Sice jsem na slunce nereagovala nějak dobře, ale ten pocit byl tak krásný. Vzala jsem si cigaretu do ruku a konečně si zapálila. Nabídla jsem i sestřičce. Chtěla jsem se jí nějak odvděčit, za to že mě vzala na to místo. Mojí nabídku přijala a za to jsem byla celkem ráda.
,,Pamatuješ si vůbec něco?"
,,Já myslela že to byl jenom sen."
,,Někde jsem četla, že i když mámě pocit že se nám něco zdá může se jednat o skutečnost, ale jenom si to nechceme připustit. Mohla by jsi mi ho nějak popsat?"
,,Byla jsem v lese a viděla jsem tam vlka. Rozeběhl se naproti mně, povalil mě na zem a kousnul mě do ramene. Já už si nic víc nepamatuji."
,,Ale je to celkem pokrok. Měli jsme tady před několika lety podobné případy."
,,Já jsem si to našla na internetu, ale nedokážu si vysvětlit, že to někdo přežil a někdo zase ne."
,,Musíš to brát takhle. Když krvácíš tak na to každé tělo působí jinak. Nebo se k nim dostal někdo pozdě. Ty jsi měla štěstí, že tam někdo byl." Típli jsme cigarety a odvedla mě na zpět do pokoje.
,,Ještě jednou děkuji."
,,Není zač, kdybys měla zase chuť tak jenom zazvoň a já se tady ukážu."
,,Dobře."

Koukala jsem se na nooteboku na nějaký film. Chtěla jsem zabít nějaký ten čas. Než třeba přijde táta nebo děda nebo babička. Ale všechny moje obavy byli z toho že by mohl přijít Dan. Ne nechtěla jsem ho vidět, ale na jednu stranu jsem mi po něm tak strašně stýskalo. Nemohla jsem si to vysvětlit. Asi jsem udělala chybu, že jsem usnula. Protože když jsem otevřela oči tak notebook byl vedle mě na stolku. Jak se tam mohl objevit? Byl tady snad někdo? Tolik otázek a žádná odpověď.

Ale když jsem se otočila na druhý bok. Byl tam on. Srdce mi bušilo jako kdybych měla dostat infarkt. Proč?
,,Jak se cítíš?"
,,Co tady děláš?"
,,Hele jo, já se snad ptal první ne."
,,Já se mám celkem dobře."
,,Přišel jsem se na tebe jenom podívat."
,,Ale já nevím jestli tě tady dneska chci."
,,Proč?"
,,Sice jsi mi řekl, že mě miluješ, já tebe asi taky, ale stalo se toho tolik a já nevím jak by jsem se z toho měla sama dostat."
,,Na to tady snad máš mě ne?"
,,Ale já tě tady nechci, zatím ne."
,,Fajn jak si přeješ." Dan se zvednul, pohladil mě po tváři a odešel. Měla jsem strach. Co jsem to jenom udělala? Odradila jsem jediného člověka co mě miloval.

Tady by jsem utnula, snad se vám to líbilo. Příští týden vydám další. Tak snad vám bude líbit i další díl. Tak good luck.

Tee

Když vztah uvízne na mrtvém bodě

9. dubna 2015 v 18:06 | Tee |  Vztahy
Dneska by jsem se zase zaměřila trochu na vztahy, ale jak už to tak bývá vztah může být i něco z čeho by jste nejraději vystoupili a nikdy se do něj nevraceli, ale to je hold život.

Untitled
Co by jsme měli dělat když vztah uvízne na mrtvém bodě? Jestli nevíte co tím myslím. Je to asi ta situace kdy si už nemáte co říct, společně moc nekomunikujete a nesdílíte věci co jste spolu sdíleli před tím. Je to celkem nuda, jenom vedle něho ležet nebo sedět a nevíte co by jste měli říct. Já jsem to samozřejmě zažila už tolikrát, že by mi k tomu dvě ruce nestačili. Jeden příklad abychom byli v obraze. Našla jsem si jednoho kluka. Pro mě byl tak strašně úžasný, každou chvilku jsme si spolu povídali. Já jsem se dokonce kvůli němu začala učit vařit. Když jsem byla nemocná tak zamnou jezdil. Když on byl nemocný tak jsem se o něj starala a prostě to bylo asi vzájemné. Pak se ale něco začalo dít. Někdo tak hodný mu přinesl opravený počítač, začali se u něj scházet kámoši byli tam skoro celý den. Fajn kdyby se jednalo třeba jenom o víkendy pochopila by jsem to, ale vždycky když přišel z práce tak už někdo jel s ním. Ani se mě neptal jestli by jsem nechtěla dělat něco jiného. Vždycky mě tak jakoby obešel. Já jsem teda vždycky seděla na pohovce a tupě čuměla na televizi. Když jsem se měla učit něco do školy tak jsem využila ten čas a učila jsem se. Nebo jsem si četla. Jelikož mu bylo celkem jedno kdo v jeho bytě zrovna je. Tak jsem si párkrát pozvala svojí kamarádku. Alespoň jsem se moc nenudila a měla jsem si s kým povídat, ale když zrovna kamarádka nemohla tak mi dělal společnost pes. Měla jsem ho hodně ráda, ale nemohl si semnou normálně povídat. Už jsem jako přemýšlela co by jsem mohla dělat. On tam jenom seděl u počítače a měl tam kamarády. Samozřejmě jsem přemýšlela i nad rozchodem, protože i jeho kamarád co přijel z Prahy tak ho tahal na jedno, ale on že nikam nepůjde a podobně. Oni se viděli třeba jenom dvakrát do roka a nikam s nám nechtěl jít. Ale nemusela jsem s tím nic dělat. Ano rozešli jsme se, ale bylo to nějak vzájemný. Mě už to prostě nějak nebavilo, protože proč by jsem měla trávit čas s někým kdo se o mě vůbec nezajímá?

Samozřejmě že rozchod není vždycky řešení, ale já jsem to tak většinou udělala. Ale když jsem si s přítelem neměla už co říct, tak jsem ho nechala mluvit i o věcech co mě moc nezajímaly. Ale najednou se rozpovídal. Ale on mě taky nechal mluvit o věcech co ho moc nezajímaly. Takže jsme se zase rozpovídali. Ale jak jsem tak koukala, my si vždycky máme o čem popovídat. Jsem za to celkem ráda. Moc nikam nechodíme, ale proč by jsem měli chodit někam do klubů? Nám celkem stačí abychom si zašli někam na procházku. On si alespoň vezme foťák a něco nafotí. Takže vždycky naše zájmy sloučíme nějak dohromady. Takže můj vztah co teď mám nikdy na hodně dlouho dobu neuvízl na mrtvém bodě.

Takže by jsem vám radila, zkuste se zajímat o jeho koníčky které vás třeba moc nezajímají. Třeba by jste přišli na to, že by vás to mohlo zajímat. Oni taky začnou trochu víc naslouchat. Takže by jsem řekla, že se to celkem vyplatí. A když on třeba jezdí rád na kole zkuste si s ním někam vyjet. Máte potom dobré plány na víkendy a třeba když má psa choďte na procházky a vždycky se najde nějaké téma o čem by jste mohli mluvit. My dva se vždycky hodně rozmluvíme když jsme venku.

Tak snad jsem vám nějak poradila. Já mluvím jenom z vlastní zkušenosti a ne vždycky se to musí řešit rozchodem. Tak good luck.

Tee

To je ten náš Matuš

7. dubna 2015 v 19:44 | Tee |  Svět kolem nás
Nedávno jsem začala sledovat jednoho youtubera. Bylo to něco co jsem ještě neviděla. Ale myslím to jenom v tom pozitivním smyslu.


Jedná se o To je náš Matuš. Je ze Slevenka, ale kdo nesleduje i slovenské youtubery. Jeho videa jsou opravdu něco jiného než jsem zvyklá, ale když je někdo originální tak mě to hodně zajímá. Koukla jsem se na pár videí. Hodně se mi líbili. Pozadí bylo pěkné, vystupování před kamerou bylo hodně profesionální. Taky se mi hodně líbilo, jak se v každém videu chová trochu jinak. Odlišuje třeba tagy, názory, nebo ask. Je jasné že by se měl ve videích kde vyjadřuje svůj názor chovat trochu jinak než v asku. A to se mi hodně líbí, protože většina youtuberů to nějak moc nerozlišuje a chová se neustále jako šašek, ale to záleží jenom na povaze a jak se chce prezentovat, ale jeho prezentace je doopravdy něco jiného něž jsem zvyklá.

Když jsem se koukla na názory. Je celkem smutné, spíš pro nás že má v hodně věcech pravdu. Samozřejmě nad ničím jenom ohrnete nosem a budete si myslet že to není pravda. Ale měli by jsme se nad tím celkem zamyslet. Alespoň někdo kromě naších rodičů se nám zkouší promluvit do duše. A jak se tak koukám kolem sebe, tak se více koukáme na to co kdo řekne v televizi nebo na internetu. Mohli by jsme alespoň jeho poslechnout. Ale bohužel si to ani nepřipustíme. S jeho většina názory by jsem souhlasila. Dokážu si přiznat že je to pravda a ne že by jsem to video přepnula. Teď vám se dám jeden odkaz a zkuste se nad tím zamyslet.


Poslední co by jsem chtěla napsat. Je jeho vzhled. Když jsem se koukla na pořad Hrajeme s Alim, tak se mi tam asi nejvíce líbil. Je to jenom můj názor. Ale byl nejlépe oblečení. Sice by jsem asi na svém příteli nesnesla moc ten účes, ale je to jenom jeho věc. Co se ale týká oblečení tak se rozhodně obléct dobře obléct.

Je to jenom můj názor. Klidně napište dolů i ten svůj. Nebudu se zlobit kdyby jste nesouhlasili. Tak good luck.

Tee

V jaké době by jsem chtěla žít?

6. dubna 2015 v 15:07 | Tee |  About Tee
Tak dneska mám pro vás takový neobvyklý článek. Docela dost dlouho jsem nad tím přemýšlela, ale nemusela jsem ani tak dlouho. Je jednoduché na tuhle otázku odpovědět, ale jak to pojmout to bylo celkem těžké vymyslet.

Dneska vám povím v jaké době by jsem chtěla říct, proč a takové detaily. Já osobně by jsem chtěla žít asi v Antice. Tady se hned nabízí otázka proč. Je to celkem jednoduché vždycky jsem měla ráda tolik ty pověsti a tolik bohů, trocho by se mi příčilo že by jsem musela třeba chodit nahá, ale asi se jedná o sílu zvyku. Další důvod proč by jsem tam chtěla žít, nikdy si o ženě nemysleli že je nástrojem hříchu, oni ženy uctívali a nemuseli se zahalovat od hlavy až k patě. Je tam konečně nějaký důraz na ženské křivky a symbolem krásy nejsou jenom vyhublé holky, ale tak nějak akorát. Trochu sportovnější postava, ale nemuseli se koukat na to jestli jsou nějak extra tlusté bylo to nějak jedno. I ty šaty na které jsem se koukala byli hodně pěkné kdybych to porovnala třeba z gotikou, tak tady byl hodně velký rozdíl. Jedna zajímavost, která by se asi teď hodila. V antice jste dokonce poznali jestli je dívka zadaná a nebo ne. Protože zadané dívky nosily různé účesy, ale nikdy neměli rozpuštěné vlasy, protože tohle patřilo dívkám které ještě neměli svého partnera. To mi přijde celkem dobré.

Když ale nemáte o antice v sešitě tolik věcí jako tam mám já, tak by jsem vám tu antiku trochu přiblížila. Antika byla hlavně o tom, že se uctívala různá božstva, což se už nějak nevidí, ale jak jsem tak koukala bylo jich hrozně moc.Vy asi budete znát jenom top dvanáctku, jako je třeba Zeus nebo Afrodita. Dokonce k tomu navazuje další bod co by jsem chtěla tak nějak zmínit. Je to samozřejmě Carpe Diem. Jestli jste nečetli článek který je takhle pojmenovaný tak já vám to ve zkratce vysvětlím. Jedná se vlastně o lásce k životu. Prostě by jsme si měli toho života trochu víc vážit, protože už skoro všechno bereme jako samozřejmost a to je celkem špatně. Někdy je dobré sáhnout si na dno abychom si vážili toho co máme kolem sebe. I když nežiji v antice tak tohohle se celkem držím. Když jsme v češtině probírali třeba gotiku a tak dále celkem jsem se nudila, ale neustále jsem musela myslet na antiku byla jsem hodně unešená. Plánuji, že by jsem si nějaké buď antické dílo přečetla. Nebojte recenze na to bude. Samozřejmě se dostáváme k oblečení. Já jsem z toho byla vždycky unešená, hlavně ty barvy, doplňky do vlasů a další a další věci. Aby jste trochu věděli o čem mluvím dám vám sem pár obrázků oděvů které by jsem nejraději přenesla do téhle doby.


Tak tohle by bylo asi tak všechno. V jaké době by jste chtěli žít vy? A celkem by mě zajímalo proč? Tak good luck.

Tee