Březen 2015

Geny

31. března 2015 v 19:00 | Tee |  Svět kolem nás
Je to jedna z součástí našeho života, ale někdy si celkem dokážou pohrát a my by jsme akorát byli vyřazeni ze společnosti.

and then I realised, adventures are the best way to learn

Geny jsou to jenom malé buňky co ovládají celý náš vzhled a podobné věci. Ale někdy se geny moc nevyvedou a dopadne to někdy až katastrofálně. Někdy si z přítele dělám srandu, že má syndrom vlčího muže. Jestli nevíte o co se jedná tak vám to vysvětlím. Jde vlastně o to, že vaše tělesné ochlupení je o hodně větší a roste rychleji, chlupy jsou více husté a někdy mohou chlupy pokrýt i váš obličej i když budete žena.

Ale jak se na to tak koukám teď neměla by jsem si z někoho dělat legraci. To je celkem podobné jako kdybych si dělala srandu ze svých nevlastních sourozencům. Ale to by jsem nikdy nechtěla dělat. Oni nemohou za to, že nemohou chodit a nebo že moje sestra trpí autizmem. Co já vím. Já by jsem teoreticky mohla trpět nějakou psychickou chorobou. Ale nikdy jsem nebyla u psychologa. Ale jinak by jsem na to nemohla přijít. Ale doufám, že jsem v pořádku.

Měli by jsme si celkem uvědomit, že za svoje geny nebo za DNA vlastně nemůžeme. Jestli budeme trpět nějakým postižením, nebo nějakou genetickou vadou, vlastně by jsme měli obviňovat naše příbuzné, ale nemůžeme obviňovat jenom sami sebe. Život by jsme měli prožít naplno. A ne abychom byli nějak omezování. Můj bráška i když nemůže chodit tak je celkem veselé dítě. Jasně nejsem vedle něj každý den, ale je s tím celkem smířený. Ale jednou se mě zeptal, jakto že chodím a on ne. Nevím jak jsem mu to měla vysvětlit, ale raději si to vzala nestarosti máma.

Nikdy by jsme si neměli dělat srandu z toho když je někdo omezen nějakou genetickou vadou. Uvědomte si to. Jak by jste se asi cítily v situaci jakou jsou někdy oni. Tak good luck.
Tee

Co bude dál?

29. března 2015 v 18:30 | Tee |  Svět kolem nás
Tento článek budu spíš taková úvaha, nevěděla jak jsem to měla pojmout, protože tohle téma by se dalo pojmout hodně směry. Já jsem podobné články už psala, ale pokusím se o něco jiného.
D

Tento týden je téma týdne Co bude dál? Teď jak by jsem to měla prezentovat? Co bude po smrti, co bude když něco uděláme, nebo takový ten bod zlomu? Dalo by se to pojmout hodně způsoby. Já to pojmu všema třemi a uvidíte co si o tom myslím já. Snad se za tuhle formu nebudete zlobit, ale nemohla jsem se rozhodnout.

Co si myslím, že bude po smrti? No samozřejmě jsem trochu na straně toho, že by něco teoreticky mohlo být. Jasně, že to nikdo neví. I když někdo přežil svojí smrt a říkal že vidí na konci tunele to světlo. Vědci se domývají že jde hlavně o to, že se vám děje něco se zorničkami, Ale mají pravdu? Co když to světlo doopravdy souvisí s tím že je to jenom přechod na další život. Je nějaký svět po smrti? Asi by jsem byla ráda kdyby něco bylo, protože nechtěla by jsem abych jen ležela v rakvi a nebo by byl můj popel někde vystavený. Jo ještě jsem se nerozhodovala o tom jestli by jsem byla zpopelněná nebo v rakvi. Můj ráj by vypadal celkem jednoduše. Chtěla by jsem tam být s lidmi které jsem měla ráda a dokonce i milovala, abych nemusela být nikdy nemocná a nic mě nebolelo. Jo je to jenom představa, ale co s tím nadělám.

Jak už jsem psala, já věřím v karmu. Nevím proč ale několikrát jsem to zkoušela. Povedlo se mi to. Je to asi jediné v co věřím, co se týká náboženství. Ale tohle je asi fakt jediné. Když jsem udělala něco špatného, tak se mi to nějakým způsobem vrátilo. Takže jsem se pokusila nějak změnit. Začala jsem být upřímná, přestala jsem lhát a všechno se mi dobře vrátilo. Našla jsem si úžasného kluka, jsem sama se sebou spokojená. Byla jsem hodně ráda za to, že když jsem začala v něco věřit tak se mi to nakonec podařilo. Takže se mi to vyplatilo, se mi tohle. Protože se stalo něco v co jsem ani nedoufala.

Jednou jsem tak přemýšlela co bude až mi bude osmnáct. Co všechno by se mohlo stát. Budu plnoletá a mohla by jsem se odstěhovat, mohla by jsem normálně pít aniž by jsem za to mohla být nějak stíhaná. Byla to ale nějaká zodpovědnost. Vždycky jsem musela nést následky za to co jsem udělala, ale tentokrát by jsem za to musela nést zodpovědnost jenom já. Nikdo by mi v tom nemohl moc pomoci. Rozhodla jsem se, že by jsem se mohla odstěhovat a vyzkoušet jaké by to bylo. Samozřejmě jsem to zkusila. Naučila jsem se hodně věcí, ke kterým jsem normálně neměla moc přístup. Skončila jsem se školou, ne nebyla jsem hloupá, měla jsem na tu školu. Prostě jsem se tak rozhodla. Bylo to jenom moje rozhodnutí. Co bylo dál? Našla jsem si práci a je to v pohodě. Nikdy jsem nebyla šťastnější a za to jsem hodně vděčná.

Snad jste pochopily co jsem tím chtěla říct. Přemýšleli jste někdy o tom co by se mohlo stát kdyby jste udělali něco zlého? Tak good luck.

Tee

5 nevýhod holek

28. března 2015 v 15:38 | Tee |  Svět kolem nás
Dneska jsem se rozhodla napsat jeden tématický článek. Samozřejmě že to bude pro každého trochu jinak, ale já to píšu jenom kvůli tomu aby se na to podívali i kluci.

Dnes se podíváme na to, že je celkem nevýhodou být holka. Jestli mi nevěříte tak čtěte dál a potom se dozvíte úplně všechno.

  1. Měsíční návštěvy - Jo je to celkem na nic když si musíte hlídat kalhoty jestli se tam neobjevila nějaká skvrna nebo něco takového, ale nikdy by jste si nedokázali představit jaké to je snášet tu bolest. Ne není to nic moc pěkného když musíte jenom ležet a nevíte jak by jste se bolesti zbavili. Třeba ani prášky nepomáhají a jediné co musíte udělat, tak tu bolest nějak snést, ne není to jenom na krátkou dobu, někdy to dokonce trvá i hodiny.
  2. Porod - Sice jsem nikdy nezažila, ale nedokážu si představit jaká to musí být bolest. Nikdy by jsem to nechtěla zažít. A třeba si představte císařský řez. Potom vám zůstane jizva napořád a to by jsem taky nechtěla. Když ten porod může trvat až skoro jeden den tak to by jsem si na to raději nechala zajít chuť než abych musela snášet bolest tohohle typu.
  3. Sex - Tohle je celkem závažné téma. Celkem mě štve když se holka vyspí s klukem tak je hnedka děvka, ale kluk je strašný borec. Nemyslíte si že je to celkem nespravedlivé? Já by jsem řekla že je. Snad holka má právo na to abychom si užili ne? Ne abychom byli bráni jako to nejhorší co na světě je. Nejsme děvky, ale normální holky.
  4. Pomlouvání - Tohle je vážně většinou jenom záležitost holek. To je celkem na nic, když jenom slyšíte jak o vás někdo něco řekne, ale jenom za zády a nikdy vám to neřekne do očí. Nikdy jsem tenhle systém nepochopila. Na co těm lidem tohle je? Přece by jsme měli mít nějaké svědomí a někomu to říct do očí.
  5. Zamilovanost - Tohle je celkem svět do kterého se holky dostanou celkem snadno. Ale je celkem těžké se z ní dostat. Je víc pravděpodobné, že se z toho jen tak nedostaneme a potom se z toho celkem špatně dostáváme, ale je to jenom naše blbost.

Tak tohle by bylo asi tak všechno. Snad jste si z toho něco vzali a budete semnou asi v něčem souhlasit. Tak good luck.

Tee

Největší platonické lásky

28. března 2015 v 14:18 | Tee |  About Tee
Samozřejmě mám hodně platonických lásek. Ale tyhle by jsem asi tak nejvíce vypíchla. Protože vždycky když je vidím tak se musím usmívat.

1.Daniel Sharman - Tohohle herce jsem objevila nedávno, jsem za to celkem ráda. Tenhle typ kluků jako je on se mi prostě líbí. Neobvyklé rysy, hezké oči a krásné vlasy. Jeho herecký výkon mě vždycky ohromí. Dalo by se dokonce říct, že on je jeden z důvodů proč se koukám na jeden seriál. Mám hodně ráda kluky co vypadají jako slušňáci, ale v očích mají jiskru rebela. Prostě slintám.
2.Tyler Hoechlin - Jako u Daniela, přišla jsem na něj celkem nedávno. Asi minulý týden. Asi mám hodně velkou slabost pro černovlasé kluky co mají i vousy. Samozřejmě se mi líbí i jeho tělo. Která holka by neměla ráda pořádný pekáč buchet. On je právě ten druhý důvod proč se na ten seriál koukám. On je tak záhadný a přišel skoro o všechny. Je mi ho někdy i dokonce líto. Hlavně když jsem si myslela, že umírá skoro dvě minuty jsem plakala.
Derek Hale
3. Kenny Wormald - Sice jsem ho viděla jenom v jednom filmu, ale nějak mě dokázal zaujmout. Hlavně ty jeho oči. Pro modré oči já mám hodně velkou slabost. Ne nedokážu vysvětlit proč. Asi se mi u něj líbí ten neobvyklí vzhled. Já sama si myslím, že originální jsou nejlepší. Samozřejmě každý má svůj vkus. Ten svůj by jsem asi nedokázala popsat, ale tenhle kluk je kus.
Marry me
Jasně že semnou nemusíte souhlasit. Tohle jsou moje tři největší platonické lásky. Nevím každý je jiný, ale mě se prostě líbí. A co vy? Kdo je vaše největší platonická láska? Tak good luck.

Tee

Problém přibrat

27. března 2015 v 16:48 | Tee |  Postava
Tenhle článek se bude tak trochu týkat mě, ale nebude se týkat mě. Je hodně holek s tímhle problémem a chci aby jste o něm věděli.

Nike It Up | via Tumblr
Mám celkem dost velký problém přibrat. Už tři roky vážím padesát kilo. Není to nic moc příjemného měřit skoro 170 centimetrů a vážit jenom 50 kilo. Víte jaké to je když kolem vás lidi chodí a koukají se na vás? Hodně lidí si myslí že jsem anorektička. Můj kamarád mi neustále říkal ať víc jím, ale já jím naprosto normálně. Nikdy jsem s tím neměla problém. Tedy pokud jsem nebyla emočně na dně a nebo jsem měla měsíční návštěvu. Vždycky jsem byla hubená, byla sem za to celkem ráda, ale jak jsem byla starší tak moje uvažování se trochu změnilo. Moje jediná otázka zní. Proč proboha nemůžu přibrat a proč se to děje mě?

Hodně holek mi závidí, ale já vám upřímně řeknu není to nic co by jste chtěli. Lidi se na mě někdy koukají krs prsty. Někdy si ze mě dělali srandu, kde jsem nechala zadek. Celkem mě to štvalo. Hlavně na základní škole. Vypadala jsem doopravdy jako anorektička, ale jedla jsem naprosto normálně. Sice menší porce ale jedla jsem. Pravidelně a to je hlavní. Byli mi vidět hodně klíční kosti a měla jsem propadlé tváře. Pak jsem jela k mámě a trochu jsem se zpravila. Za to jsem byla ráda. Přibrala jsem asi 3 kila, ale teď se to zase zastavilo.

Víte jak je těžké na sebe sehnat odpovídající kalhoty? Celkem dost. Skoro všechno na mě vypadá jako pyžamo. A to taky není nic moc příjemného když na vás všechno vypadá tak vytahaně. Byla jsem kvůli tomu celkem zoufala. Všichni se mi smáli a to jsem nějak nemohla skousnout. Asi mi to hodně holek závidělo, ale tohle by jsem jim nějak nepřála. Aby ve všem vypadali jako v pyžamu. Nemohli na sebe najít ani kalhoty.

Moje obavy dokonce potvrdila doktorka. Dala mi nějaké droždí. Aby se mi prý zvýšila chuť k jídlu. Ale já jí mám normální. Hodně lidí to svádí na rychlé spalování, ale já by jsem za tím viděla asi něco víc. Pro mě není normální abych vážila tři roky 50 kilo. Takže si moc nestěžujte že jste tlustý nebo že máte trochu větší zadek. Co by já jsem za to dala.

Snad jste si trochu sáhli do svědomí a že i hubení to mají taky celkem těžké. Buďte rádi za to co máte. Tak good luck.

Tee

Smečka 3. část

27. března 2015 v 13:50 | Tee |  Svět tajemna
Mám pro vás další díl nové série. Jak jsem tak koukala tak díky této povídce jste povídce více navštěvovali blog. Za to jsem hodně ráda.


Zase tady byl ten divný sen. Jak jsem mohla počítat s tím, že se to může stát ještě jednou. Nikdy jsem neměla stejný sen dvakrát, ale tentokrát to bylo trochu jiné. Šla jsem tím lesem. Najednou vedle mě byl ten vlk. Krev tentokrát nikde nebyla. To mi přišlo celkem divné. Byla jsem bosá. Zima mi proběhla po zádech, ten vlk se ke mně začal zase přibližoval. Najednou vyskočil na dvě nohy a povalil mě na zem. Ale za malou chvilku jsem neviděla vlka, ale Dana. Přemýšlela jsem jak by to spolu mohlo souviset. Někdy vidím Dana, ale někdy vidím jenom vlka. Byla jsem z toho celkem zmatená. Co to jenom mohlo znamenat? Vetřel se mi snad někdo do snu? Nebo na mě zkouší nějaké kousky s magií? Vrtalo mi to hlavou nemohla jsem skoro spát.

Tentokrát mě budík neprobudil. Zvonil mi telefon z jiného důvodu. Byl to Dan. Ještě hodinu jsem mohla v klidu spát. Ale ne někdo mi to musel překazit.
,,Ano?" Zněla jsem dost unaveně. Není divu. Celé dva dny jsem nemohla spát. Noční můry jsem naposledy měla v mateřské škole.
,,Promiň že tě budím, ale chtěl jsem se na něco zeptat."
,,To nemohlo počkat na ráno?"
,,No mohlo, ale já jsem tě chtěl slyšet."
,,Aha, co teda potřebuješ?"
,,Zdálo se ti zase něco zlého?"
,,Skoro to samé co včera, ale mělo to pokračování."
,,Řekneš mi to?" Tak jsem začala s vyprávěním. Dan jenom mlčel, slyšela jsem jenom jeho dech. Asi byl naštvaný. Já jsem ale snad nemohla za to, že jsem měla zlé sny.
,,Aha. Hele ráno pojedeme zase spolu?"
,,Jo, stejně by jsem zachvilku vstávala. Takže se jdu připravit. Tak zatím."

Byla jsem celkem otrávená, ale nějak jsem to překonala. Táta mě vždycky učil, že by jsem měla mít dobrou náladu. Sice to moje problémy nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem že stojí za to si jí užít. Takže tímhle heslem jsem se celkem řídila. Zase jsem byla zpocená až na zádech. Bez sprchy jsem nemohla opustit domov. Byla jsem tak ráda, že jsem měla o půl hodiny více času. Najednou ta voda nebyla zase čistá, ale byla opět růžová. Jak se to sakra mohlo stát? Ty škrábance ze včerejška jsem snad měla zašité ne? Tentokrát jsem byla poškrábaná na břiše. Tak tohle mě celkem děsilo. Dva dny jsem měla noční můry a hned potom co se probudím tak krvácím? Co se to sakra děje? Vytáhla jsem náplast a nějak jsem to chtěla zamaskovat. Ale stejně jsem měla namířeno k doktorce, kvůli tomu jak mi ta ruka hnisala. Úplně jsem zapomněla na to, že Dan zase bude čekat před domem. Jak jsem se z toho měla vykecat? Snad nebude trvat na tom, že pojede semnou. A i kdyby tak se trochu zpozdí tak snad se nic nestane.

Dneska jsem nemohla volit nic bílého. Bála jsem se, že by to zase mohlo prosáknout. Košile byla jediné řešení co mě napadlo. Vzala jsem si kabelku a seběhla jsem se nasnídat. Ta vůně slaniny mě vždycky dokázala dostat z postele. Rychle jsem do sebe něco naházela a šla jsem.
,,Tak se měj."
,,Ahoj tati. Jo mohla by jsem dneska být zase déle."
,,Jasně. Tedy doufám, že z toho referátu dostaneš dobrou známku."
,,Vidíš, já by jsem na to zapomněla." Vyběhla jsem schody a vzala jsem si desky s referátem.
,,Vidíš nějak užitečný přeci jenom jsem."
,,Ty vždycky."
,,To jsem rád."

Otevřela jsem dveře a hned tam byl Dan. Byla jsem tak zmatená, že ty desky mi spadli na zem. Dan je zvednul a musel si to prohlížet.
,,Ty a vlci?"
,,Hele jo dej mi to!"
,,To je celkem pech, že máme skoro stejný referát."
,,Si děláš srandu."
,,Ne!"
,,Hele já musím ještě k doktorce, možná by jsem tě hodit do školy a potom jet tam." Čekala jsem, že by to snad mohlo zabrat, ale spletla jsem se.
,,A mohl by jsem jet s tebou?"
,,Dobře." Nasedli jsme do auta. Byla jsem tak strašně nervózní. Nechtěla jsem s ním nějak mluvit. Nemohla jsem si dát ani cigaretu, protože doktorka by to hned vyžvanila otci a já jsem nechtěla mít problémy doma. Ale Dan se ani neptal a hned si zapálil. Nebyla jsem nějak naštvaná. Tohle jsem mohla na něco svést. Hlavně aby to nebylo cítit z mojí pusy. Asi jsem byla duchem nepřítomná. Dan na mě totiž mluvil, ale neodpovídala jsem mu. Něco se semnou dělo.

Už jsme byli před ordinací. Chtěla jsem vystoupit, ale Dan mě vzal za ruku. A políbil mě na čelo.
,,Budeš tady čekat? Nebo semnou půjdeš dovnitř a budeš čekat v čekárně."
,,To je celkem divná věta." Dan se jenom zasmál a vystoupil z auta. Šli jsme do čekárny. Celkem jsem se bála co by mi doktorka mohla říct, ale Danovi jsem o tom druhém úrazu raději neřekla, protože jsem ho nechtěla nějak vyděsit. Protože by byl zase moc ustaraný a to jsem ani trochu nechtěla, protože mi to stačilo minule. Čekala jsem asi pět minut. Měla jsem jenom tu výhodu, že jsem byla objednaná.

Vešla jsem do ordinace. Vždycky jsem se doktorů tak strašně bála, už od malička jsem tam tak nerada chodila. Ale bála jsem se dneska víc toho co by mi mohla říci.
,,Dobrý den. Tak co se vám stalo?" Svlékla jsem si triko. Odlepila jsem obě náplasti.
,,Panebože, kde jste k tomu přišla?"
,..Já vlastně ani nevím, takhle jsem se probudila dvě noci za sebou." Doktorka ke mně přistoupila.
,,Kdo vám ošetřoval tu ruku?"
,,Ošetřovatelka ve škole."
,,Použila dezinfekci?"
,,Ano."
,,Tak to se mi vůbec nechce líbit, protože tohle není normální."
,,Co vám k tomu ještě řekla?"
,,Že jsem si to způsobila sama."
,,Ale tohle vypadá jako kdyby vás poškrábalo nějaké zvíře. Nemáte nehty na to aby jste si tohle udělala sama."
,,Ale já žádné zvíře nemám."
,,Aha, nepřišla jste z žádným do styku?"
,,Ne o ničem nevím." Byla jsem vyděšená. Jak se tohle mohlo stát? Od té doby co se stýkám z Danem tak se tohle stalo. Neměl s tím něco společného. Doktorka mi dala injekci a ještě mi odebrala krev. Škrábanec na břiše mi vyšetřila a hned druhý den jsem měl přijít na kontrolu. Jestli to bude hnisat nebo ne. Tohle nebylo normální. Vrtalo mi to neustále hlavou.

Vyšla jsem z ordinace. Dan se hned starostlivě koukal. Ale neměla jsem náladu o tom mluvit. Bála jsem se že by se mohlo něco stát.
,,Tak co?"
,,Zítra sem mám jít zase."
,,Proč?"
,,Ta rána na ruce mi začala hnisat. Takže se chtějí kouknout jestli se to bude zhoršovat nebo zlepšovat."
,,Aha." Dan byl zase mimo svoje tělo. Měla jsem neustále dojem, že s tím má něco společného. Ale jak? Tohle by mi člověk udělat nemohl. Na báchorky o vlkodlacích jsem nevěřila. Sice jsem o tom četla, nějaké knihy a články na netu, ale nevěřila jsem tomu. Došli jsme na parkoviště a rychle jsme jeli do školy. Konečně jsem si mohla zapálit.
,,Můžeš vůbec kouřit?"
,,O tom doktorka nic neřekla."
,,Fajn."
,,Co ti je?"
,,Ale nic, jenom jsem starostlivý typ."
,,Nemusíš se o mě bát. Já se o sebe dokážu někdy postarat sama ne."
,,Ale já mám o tebe hodně velký strach."
,,Co mám udělat pro to aby ses nebál?"
,,Nechtěla by jsi u mě dneska přespat?"
,,Nevím jestli by mi to táta dovolil. Přece jenom je mi jenom sedmnáct."
,,Zkusit to snad můžeš ne?"
,,Fajn."

Škola proběhla v pořádku. Odevzdala jsem referát. Ale ta ruka mě bolela jako čert. Ale musela jsem nějak přesvědčit tátu abych mohla přespat u Dana. Telefon vyzváněl.
,,Tati?"
,,Co potřebuješ?"
,,Mohla by jsem dneska přespat u kamaráda?"
,,No to nevím, když se ukáže u nás doma tak by to snad šlo."
,,Dobře tak hned po škole přijedeme. Jsi nejlepší." Dan stál hned zamnou. Trochu jsem se lekla.
,,Tak co?"
,,Když pojedeš semnou domů a ukážeš se otci tak by jsem mohla. Stejně by jsem si musela vzít věci na druhý den do školy a něco na spaní a na převlečení."
,,Fajn." Nastoupily jsem do auta. Celkem jsem se bála co táta na něj řekne, ale strach hned zmizel.

,,Tak tati tohle je Dan."
,,Těší mě." Chvilku si povídali. Já jsem šla zatím nahoru a vzala jsem si všechny věci co by jsem mohla potřebovat. Náplasti nemohli chybět. Doufala jsem, že jsem měla všechno. Ani notebook nemohl chybět. Sešla jsem dolů a čekala jsem jak všechno dopadlo.
,,Tak?"
,,Můžeš, ale zítra musí Dan přijít k nám na večeři."
,,To snad nebude nějaký problém."
,,Nebo Christen já tohle podstoupím ráda." Hned jsme zase zmizeli. Nastoupili jsem. Dan mě musel navigovat. Abych trefila. Věděla jsem, že bydlí kousek od lesa, ale nevěděla jsem kde přesně.

Ten dům byl nádherný. Ale byla jsem celkem překvapená, že nikdo nebyl doma. Dan mi řekl, že rodiče jsou na konferenci v jiném městě. Já jsem mu to samozřejmě věřila. Šli jsme do jeho pokoje. Alespoň neměl malou postel. Jinak by jsem se asi nevyspala. Sedla jsem si na ní a pustili jsme se do učení. Hodně mě to bavilo. Obsluhoval mě jako kdybych byla princezna. Dokonce připravil večeři, byla jsem v sedmém nebi. Takhle jsem se ještě nikdy necítila. Byl to krásný večer. Když jsem šla ale do koupelny hodně jsem se vyděsila.

Na zemi bylo oblečení které bylo asi od krve. Já jsem se tam šla jenom převléknout a připravit na ležení v posteli. Dan se objevil ve dveřích.
,,Proč jsi tak ječela."
,,Co?"
,,Měl jsem pocit, že jsi ječela." Já jsem si sundala triko, ale on si všiml, že jsem poškrábaná dokonce i na břiše. On se tak strašně vyděsil.
,,Proč si mi to neřekla?"
,,To není nic vážného."
,,Ale je!"
,,Jdeme si lehnout. Jsem unavená." Dan jenom zakroutil hlavou. Šla jsem za ním. Lehla jsem si na postel. Jenom mě políbil na dobrou noc a v jeho náručí jsem usnula. Ale noční můra tentokrát byla horší než před tím. Já se z toho snad nedostanu.

Tak tady by jsem to zase usekla. Nebojte všechno se nějak vysvětlí. O Christen se nemusíte bát. Tak snad se vám tento díl líbil. Tak good luck.
Tee

V nouzi poznáš přítele

26. března 2015 v 14:53 | Tee |  Vztahy
Dneska se zaměřím na jedno téma co jsem nad kterým jsem celkem přemýšlela dlouho. Ale snad pochopíte všechno co jsem tím chtěla říct.


Určitě jste se dostali do situace když jste se cítily úplně na dně. Kdo vám v té situaci pomohl? Já budu mít vždycky někoho na koho by jsem se vždycky mohla obrátit. Hlavně tedy kamarády. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, když jsem se cítila totálně na dně, počkala jsem do druhého rána. Stačilo mi abych viděla svého kamaráda a hnedka jsem se začala usmívat. Ale pro mě nejhorší bylo když mi něco bylo. Když jsme nestoupily do autobusu tak se mě hnedka začal ptát co se mi děje. Byl až moc přesvědčivý, že jsem mu to všechno řekla. Jeho slova útěchy mi vždycky pomohli. Ale nejhezčí bylo když mě vždycky objal. Věděla jsem, že se na něj mohu obrátit.

Další můj kamarád, semnou kamarádí trochu déle něž s tím prvním. Poznali jsme se asi před rokem. Dokonce mi přiznal, že semnou chtěl chodit. Ale pak když jsme se spolu začali bavit víc. Tak jsme přišli na to, že jsme jako sourozenci. I když je mladší než já, ale já ho beru jako svého staršího bratra. Vždycky když se mi něco stalo, tak jsem mu zavolala nebo jsem mu napsala. Tak jsme se dohodli a potom jsme si o tom promluvili. Přeci jenom je to trochu lepší vztah než s tím předešlým. Vím že i kdybychom se pohádali tak by jsme se na sebe nezlobily dlouho, protože my dva se na sebe nedokážeme ani moc zlobit. I když jsem měla volno a on něco měl naplánované, tak vždycky řekl tak tam pojď semnou. Ale nejhezčí od něj bylo, že o mě někdy měl strach. Doprovázel mě domů a někdy i na zastávku autobusu. Je to od něj hezké. Vždycky to bude člověk kterému by jsem zavolala kdyby se mi něco dělo. A dokonce vím, že mi pomůže.

Taky se mi několikrát stalo, že jsem byla totálně na dně. Myslela jsem si že se obrátím na nějakou kamarádku. Ale ta mi napsala, že nemá čas nebo že to není její problém. Ale když se stalo něco jim tak jsem byla jejich vrba a zkoušela jsem je utěšit. To je asi to nejhorší co se mi stalo. Potom jsem si zvědomila, že tyhle přátelé by jsem nechtěla kolem sebe. Odřízla jsem je od sebe. Sice mě potom celkem dlouho pomlouvali. Ale mě to bylo jedno. Poznala jsem lidi co by mi pomohli i kdyby se stalo cokoliv. Za to jsem celkem ráda.

Doufám, že mátě někoho kromě partnera na koho by jste se mohli obrátit. Je hezké mít někoho kdo by vám vždycky pomohl. Tak good luck.

Tee

Dandy Look

26. března 2015 v 14:02 | Tee |  Moda
Mám pro vás další look, vím že jsem ho hodně a hodně dlouho nenapsala. Musíte si někdy zvyknout na to, že na to nemám moc času. Snad to pochopíte. Ale nebojte rubriku móda trochu rozšířím. Máte se na co těšit.


Dneska jsem si vybrala Dandy look. Jedná se hlavně o mužskou záležitost, ale můžeme jí najít dokonce i v dámském šatníku. Vznik v 19. století byl extravagantní a oblékali se tak hlavně muži. Jak už jsem zmínila. Ale jednalo se hlavně o chlapce co hodně dbaly na svůj vzhled a začalo se jim říkat Dandy, takhle vlastně vznikl jeho název. Velmi důležitou rolí v tomto stylu hrají: nápadně vzorované vesty, motýlky, byl tady velký důraz na detail a široké kravaty. Tohle je všechno co jsme si o tomto stylu řekli. Ale snad to zachrání nějaké obrázky abych vám to mohla nějak přiblížit.

Tak snad se vám tento look líbil a já se budu snažit další vydat co nejdříve. Můžete se samozřejmě těšit na další rozšíření této rubriky a nebojte se trendy na jaro a na léto nebudou chybět. Tak good luck.

Tee

Teen wolf tag

25. března 2015 v 19:07 | Tee |  About Tee
Dneska to bude pro mě spíš takový oddych. Musíte to pochopit. Někdy mě ještě bolí hlava, práce přemýšlím co by jsem napsala a taky potřebuji klid pro sebe. Ale budu se snažit to vynahradit.
Every hero has sometimes a moment of weakness
1) Kdo je tvoje oblíbená postava a proč?
- Tak moje oblíbená postava je asi Malia a Styles. Jo jsou sice dvě, ale tyhle mám nejraději. Maliu mám ráda kvůli tomu jaká je. Chce se se vším vyrovnat a všechno dákáže říct narovinu. Stylese mám ráda kvůli tomu, že je sám sebou a na nic si nehraje.

2) Jak dlouho sleduješ a tvoje první reakce?
- První díl jsem viděla tenhle měsíc, moje první rekace byla prostě ohhhh.

3) Kdo se v seriálu oblíká nejlépe?
- Malia a Lidia. Lidia je taková elegatní a prostě se mi to líbí. Malia košile, úzké kalhoty. To jsem přesně já.

4) Který kluk se ti nejvíce líbí?
- Styles a Izek. Jelikož Izek už není součástí seriálu tak mě to celkem mrzí, ale líbil se mi jenom když neměl nic s Allison. Styles se mi líbí ani nevím proč, ale od první serié se mi líbil.

5) Oblíbený pár?
- Tak to rozhodně bude Styles a Malie. Sice se dali dohromady až ve třetí sérii, ale oni se k sobě prostě hodí. Jsou tak roztomilý.

6) Nejvíce šokující zážitek?
- Tak to bude asi když jsem přišla na to, že Styles chce zabít tolik lidí. Ale věděla jsem že za tím bude ta zasraná kicumi.

7) Kdyby sis mohla zahrát nějakou postavu, jaká by to byla?
- Malie. Asi to některé překvapí, ale byla by jsem alespoň trochu originální. Nebyla by jsem vlkodlak, ale kojotodlak. Byla by jsem oroginální.

8) Co tě přivedlo k Teen wolf?
- Já jsem projížděla blogy a natazila jsem tam na seriálový tag. Tam byl tenhle seriál. Řekla jsem si, že za pokus to stojí. Tak jsem si stáhla první díl a hned jsem musela vidět další.

Snad se vám líbil článek. Vím, že dneska to byli jenom tagy, ale zítra výjde něco jiného nebojte. Tak snad budete nadále sledovat. Tak good luck.
Tee

Vzpomínkový tag

25. března 2015 v 15:28 | Tee |  About Tee
Tak dneska jsem si pro vás připravila tag. Bude vzpomínkový, tak snad si to užijete a trochu víc mě poznáte.

add a caption

V jakém roce si se narodila?
-Narodila jsem se v roce 1996. Takže tenhle rok mi bude devatenáct.

Má fotky z doby co jsi byla malá?
-Jelikož nechci aby jste věděli jak vypadám, tak sem žádné fotky nedám.

Na jakých televizních pořadech si vyrostla?
-Tak klasika, pokémoni, digimoni, Tom a Jerry.

Čím si chtěla být jako malá? Pořád tím chceš být?
-Chtěla jsem být spisovatelkou, princeznou a zpěvačkou. Spisovatelka by jsem chtěla být pořád.

Jaké byli tvé oblíbené hračky?
-Tak asi plyšové zvířátka a hodně jsem si kreslila.

Tvůj nejtrapnější zážitek?
-To bude asi tohle. Ale byla jsem už na základní škole, ale už nevím kolik by bylo. Měla jsem umýt tabuli, ale voda mi postříkala kalhoty a všichni si mysleli, že jsem měla malou nehodu.

Přečti něco co jsi psala ve školce?
-To nebude možné protože nic ze školy u sebe nemám. Ale vím, že jsem strašně ráda známkovala svoje obrázky.

Tři písničky co jsi milovala jako malá?
-Nevím, už si to nepamatuji.

Jaký nejsměšnější oblek jsi měla na karnevalu?
-Já nevím jestli byl nějaký trapný, ale chodila jsem za princezny všeho druhu.

Nějaká zábavná historka z dětství?
-Jednou když můj táta měl jít na noční, tak si šel lehnout. Já jsem mu sebrala klíče a dala jsem si je do tašky. Když se mě ptal kde jsou tak jsem mu řekla, že jsem červená karkůlka a jdu nakupovat. Potom jsem po obědě spát. Když jsem se vrátila k té tašky, tak jsem řekla jenom táta našel.

Jsou nějaké věci co máš z dětství?
-Mám jeden polštářek z první třídy a potom plyšového medvěda.

Něco divného co jsi dělala jako dítě?
-Kreslila jsem na zeď a myslela jsem si že jsou to mistrovská díla.

Nejstrašidelnější historka z dětství?
-Pamatuji si že jednou jsem měla horečku. A viděla jsem někoho za oknem, ale najednou tam nebyl. Tak to mě celkem vyděsilo.

Jaký byl svět před tím a jaký je teď?
-Já by jsem řekla, že je to teď hodně jiné. Dřív jsem chodila ven s kamarády a na počítači jsem skoro nebyla, možná jsem hrála nějaké hry. Ale nezáleželo mi kolik mám like na fotce. A nikdy jsem neřešila co mám na sobě. Nemalovala jsem se. Já by jsem řekla, že je to hodně jiné, ale každý semnou souhlasit asi nebude.

Tak snad jste se o mě něco dozvěděli. Snad jsem vás nějak nepřekvapila. Každý byl někdy malý. Tak good luck.

Tee

Vysvětlení

23. března 2015 v 15:43 | Tee |  About Tee
Dneska to bude takový článek kde vám vysvětlím proč jsem byla tak neaktivní a snad to pochopíte.

fake smile | Tumblr

Většina lidí co jsou nějakým způsobem neaktivní tak jsou většinou nemocní co? Tak to se bohužel stalo i mě. V pondělí jsem byla ještě normálně v práci, ale celkem dost mě bolela hlava. A to je jediná bolest kterou asi nikdy jen tak nepřejdu. Bylo mi dokonce na zvracení. Jasně že jsem se celkem bála jestli náhodou nejsem těhotná, ale další den se potvrdilo že ne. Takže jsem si celkem oddychla. Ale přeci jenom jsem jela v úterý do Jablonce k doktorce. Byla jsem celkem překvapená, že tam nikdo nebyl. Jsem si říkala, že jsem hodně dobrá že jsem vystihla hodinu kdy tam nikdo nebyl. Tak doktorka mi řekla, že moje bolesti jsou od krční páteře. Měla jsem brát něco na bolest. Takovou tu klasika brufen, paralen, valeton a nebo ještě jedny kapky.

Ve čtvrtek jsem se měla ještě zastavit na kontrole. Jelikož se mi v autobuse dělalo hodně špatně, tak jsem si zařídila aby můj hodný děda mě odvezl tam a zpět. Ty dny před tím než jsem měla jít na kontrolu tak jsem se celkem dost nudila. Jasně mohla jsem psát neustále články, ale snad pochopíte že když je vám na zvracení a bolí vás hlava tak toho nějak moc nenapíšete. Ale díky tomu jsem rozjela nové povídky. Nějak jsem se do toho zažrala. Budou vycházet každý pátek. Ještě přesně nevím kolik to bud mí částí, ale hned jak ten jeden druh skončí tak bude další. Mám to hlavě, ale raději si to někam napíšu. Taky jsem se hodně nudila, kdo by se nenudil když je nemocný, ale na čtení jsem neměla moc dobrou náladu. Tak jsem se pustila do sledování jednoho seriálu. Už mi chybí jenom dvanáct dílů a zase se nemám na co koukat.

No ve čtvrtek jsem teda byla na té kontrole. Bylo mi řečeno, že kdyby se to nějak vrátilo tak se tam mám zastavit. Ale zjistila jsem že mám hodně nízký tlak, ale s tím jsem mohla počítat máme to v rodině. Taky doktorku nějak znepokojilo že už tři roky nemůžu přibrat ani kilo. Asi není jediná které to dělá problém. Tak mi dala droždí abych si to přimíchala do jogurtu nebo někam. Prý to zvyšuje chuť k jídlu. Tady je ale jeden problém. Já normálně mám hlad, jsou samozřejmě někdy dny kdy nemám ani moc hlad. Ale to se děje jenom asi pět dní v měsíci. Asi víte o čem mluvím.

Takže tímhle jsem se chtěla omluvit za mojí neaktivitu. Nebojte zase se to vrátí k normálu. Mám hodně článku připravených. Tak snad se na mě nějak nezlobíte. Tak good luck.

Tee

Co nesnáším na holkách

20. března 2015 v 18:20 | Tee |  Svět kolem nás
Tak dneska je tady můj oblíbená část týdne. Konečně se můžu zaměřit na to co nesnáším na nějakém typu lidí.

.

Dneska se koukneme na to co nesnáším na holkách. Může to vyznít divně, protože sama jsem holka, ale budu to brát celkem s nadhledem a nechci házet všechny do jednoho pytle.

  1. Jsou zlé : Holky dokážou být někdy nehorázně zlé. Jestli mi nevěříte. Tak se na to podíváme. Pomluvy, hádky a nesrozumitelné argumenty, naschvály a škodolibost. Stalo se vám někdy že vás někdo pomlouval. Ano mě taky. Mě by to nějak nevadilo, ale když si někdo něco vymyslí a potom vám to zkazí vztah nebo kamarádství, tak je to celkem špatné. Nebo když se ve vaší tašce objeví něco co tam nepatří a je tam něco napsaného co se vás celkem dotkne. Ano holky jsou více zlé než kluci. Nevím proč to tak je, ale nikdy to jen tak nezmizí.
  2. Kritika sama sebe : Všechny holky se koukají jen na svůj povrch a nikdy je nezajímá jaké mají vlastnosti. Neustále jsem slyšela já jsem tlustá, vypadám jako idot. Panebože mohli by jste někdy řešit něco jiného, než aby jste se zabývali jenom povrchem? Celkem nás to shazuje na úroveň povrchních holek co se zajímají jenom o svůj vhled. Chcete tak být brání? Jestli ne zamyslete se nad tím.
  3. Make up základ krásy : Ano úplně nejlepší je když se nalíčíte tak aby jste byla ta nejkrásnější. Ale když se tak kouknu kolem sebe. Všechny na sobě mají masku, aby se na ně koukali kluci, ale já jsem se toho zřekla. Mě nějak nezajímá jestli mám nějaký pupínek, pokud se nejedná o událost u které je to celkem dané, ale když na sobě máte několik vrstev make upu tak to nikdy nebude vypadat dobře. Jestli to berete jako součást vašeho života něco je tady špatně.
  4. Oblékání : Asi je hodně důležité aby jste vypadali jako štětky co? Ale potom se koukněte na to jestli jsme měli někdy nějaký vztah s kterým jste byli spokojení. Když chcete nějaký vztah tak nemůžete vystupovat jako děvka, protože tak budete braní. Na jednu noc by to nebylo jen tak ideální co? Ale když se nějak prezentujete potom vás tak okolí bude brát. A jestli se chcete stát prostitutkou tak vám přeji hodně štěstí.
  5. Vyjadřování na internetu : Tomuhle se snad můžu jenom smát, protože tohle je fakt jenom k smíchu, protože to vyjadřování je na úrovni malých holek. Nikoho asi nebude zajímat, že jste vyčerpaná z toho že si nikoho nedokážete najít. Nebo jakou úžasnou noc jste strávila se svým milencem. Nikoho to nezajímá a to vám klidně zaručím. Nebo když si budete stěžovat že jste strašně tlustí a potom se jenom koukáte na pozitivní komentáře co tohle vyvrací. Chcete si snad jenom trochu zvedla ego.

Tohle je jenom pohled na holky co jsem potkala. Nechci házet do jednoho pytle. Samozřejmě jsme potkali i holky co jsou úplně jiné. Ale tohle mě prostě na holkách štve. Tak good luck.

Tee

Smečka 2. část

20. března 2015 v 13:59 | Tee |  Svět tajemna
Tak mám pro vás další díl povídky. Snad se vám bude líbit. Doufám, že se vám líbil i první díl a že budu mít motivaci v tomto pokračovat.


Zdálo se mi o něm. Byli jsme v lese a jen tak si povídali. Kolem nás byla jenom mlha a všechno bylo tak krásné. Nemohla jsem ho dostat jen tak z hlavy. Sice jsem těm rozhovorům moc nerozuměla, ale bylo to něco úžasného. Sice to byl jenom sen, ale myslela jsem si že by to mohla být skutečnost. Ale najednou se ten sen proměnil v noční můru. Slyšela jsem hodně divné zvuky. Otáčela jsem se kolem sebe, ale nikdo tam nebyl. Najednou vedle mě nikdo neseděl. Byla jsem tam sama. Toho jsem se nejvíce obávala. Kolem mě byla jenom krev. Měla jsem jí na triku, byla i na dece. Na obloze svítil úplněk. Měla jsem hodně velký strach. Vedle mě se najednou objevil vlk. Koukal se na mě jako kdyby mě chtěl snít, ale najednou se ke mně začal přibližovat. Lehnul si na deku a koukal na mě očima, které jsem znala, ale nevěděla jsem odkud. Tlapy měl od krve a když na mě vycenil zuby tak z nich stékala krev. Najednou se něco stalo. Všimla jsem si, že mám něco na noze. Jako kdyby mě někdo kousnul. Úplněk zmizel. Vyšlo slunce a vedle mě nikdo nebyl, ale mlha neopadla. Vstala jsem a šla dál lesem. Vití bylo slyšet po celém lese. Začala jsem utíkat.

Naštěstí všechny moje obavy přerušil budík. Deka byla totálně promočená. Byla jsem tak zpocená, že to nebylo možné. Byla jsem tak ráda, že ten budík přerušil všechno. Vstala jsem a utíkala do sprchy. Otec vstoupil do pokoje. Asi zaslechl jak teče voda a jenom zavřel dveře. Muselo se to stát všechno tak rychle. Voda najednou nebyla čistá, ale byla světle růžová. Koukla jsem se na nohu, ale tam nic nebylo. Nikdy jsem nevěřila tomu, že by ten sen se mohl stát. Ale na mě ruce byli škrábance. Vyděsila jsem se. Takhle by jsem si snad neublížila. Vyběhla jsem oblečená z koupelny. Hledala jsem obvaz, ale stejně jsem ho musela nějak zamaskovat, protože otec by se hned ptal. Jak se mi to stalo a tomu jsem se chtěla vyhnout. I když venku bylo patnáct stupňů tak jsem přes sebe hodila slabý svetr. Na tohle jsem se vymluvit mohla.

Sešla jsem dolů. Už na mě čekala porce lívanců a sklenice mléka. Snědla jsem všechno. Na snídani jsem si hodně zakládala.
,,Budeš se zase dneska učit na svém místě?"
,,Co to je za otázku? To je snad jasné."
,,Ale kdyby ses zpozdila tak mi, alespoň napiš ano?"
,,Jasně."
,,Vždyť víš, že na tebe nemám nějaké nároky a klidně by jsem ti dovolil abys byla o hodinu déle venku. Není to žádný problém."
,,Nebo napíšu ti kdybych se zpozdila, nebo kdybych chtěla dovolení o to abych byla déle venku."
,,Dobře, budu s tím počítat. Tak si to ve škole užij."
,,Jo děkuji." Vzala jsem si tašku a šla jsem ven. Bylo sice teplo, ale nemohla jsem si ten svetr ještě sundat. Otec se vždycky koukal z okna jestli vůbec nasednu do auta.

Koukala jsem se do země. Najednou jsem spatřila pár černých bot. Jasně tentokrát to nemohl svést na to, že mě nesledoval.
,,Co tady děláš?"
,,Chtěl jsem se tě zeptat jestli by jsi mě nehodila do školy."
,,Nemáš snad svoje auto?"
,,Mám ho v servisu."
,,Aha a není to náhodou výmluva abys mě viděl?"
,,No možná trochu."
,,Tak dobře." Vyrazili jsme k autu. Nastartovala jsem auto. Když jsem vyjeli, tak jsme začala šátrat v kabelce. Musela jsem si dát cigaretu. Měla jsem vždycky nějaké pravidla a chod mého dne a to jsem nemohla vynechat.
,,Co to děláš?"
,,Koukni se do kabelky a vytáhni cigarety."
,,Dobře." Sledovala jsem ho jedním okem. Raději jsem ho kontrolovat jestli nevytáhne něco jiného. Najednou mi podal cigaretu.
,,Zapálit si to mám čím?"
,,Jasně." Usmál se a podal mi zapalovač.
,,Co je?"
,,Mohl by jsem si vzít taky?"
,,Na tohle se na mě nikdy neptej a ber." Pozorovala jsem ho jenom jak si zapaluje cigaretu. Byl tak záhadný. Nevěděla jsem jestli by jsem si mohla sundat ten svetr. Je asi jasné, že by se ptal co se mi stalo.

Konečně jsme byli u školy. Vystoupili jsme. Všichni se na nás koukali. Jako kdybychom byli z vesmíru, ale mě to bylo nějak jedno. Já jsem si jela svoje. Bylo mi takové horko. Nepomyslela jsem na to, že bude vidět obvaz. Bylo jasné, že si všichni budou myslet, že jsem se pořezala nebo něco takového. Sedla jsem si do lavice. Samozřejmě že se Dan podíval na ruku.
,,Neptej se!"
,,Ale no tak, řekni mi co se ti stalo."
,,To není tvoje věc."
,,Proč jsi tak nepřístupná?" Dan se na mě koukal jako štěně.
,,Když budeš dneska v lese tak ti to možná řeknu."
,,Tak to tam snad můžeme jet spolu ne?"
,,Fajn, ale teď buď potichu." Musela jsem se nějak soustředit na hodinu. Ale vedle něj to nějak moc nešlo. Cítila jsem jako kdyby se na mě neustále koukal. Byl to celkem příjemný pocit. Když jsem se otočila, jenom se usmál a myslel si že nic netuším.

Měla jsem takový hlad, že by jsem klidně snědla učitelku. Dan samozřejmě chtěl sedět vedle mě. Já jsem si myslela, že si ze mě dělá srandu. Já jsem si toho nějak nevšímala, ale najednou mi začal sahat na rameno.
,,Tak co ti je?"
,,Víš o tom, že ti ten obvaz prosakuje?"
,,Do prdele!" Vážně měl pravdu. Myslela jsem si, že to je jenom sen. Panebože chtěla jsem se propadnout do země.
,,Co s tím jdeš dělat?"
,,Nic já si jdu dát cígo a potom půjdu na ošetřovnu." Zvedla jsem se a zamířila k autu. Dan samozřejmě jako ocásek šel zamnou.
,,Proč se o mě tak staráš?"
,,Nevím, nějak mi na tobě začalo záležet."
,,Znáš mě dva dny a hned si myslíš, že budeme nejlepší kámoši?"
,,Ale no tak mohla by jsi mi dát trochu šanci ne?"
,,Fajn." Zasedla jsem do auta a zapálila si. Dan na mě jenom koukal.
,,Ty jsi tak záhadná."
,,Ale nech toho!"

Dokouřila jsem a šla jsem na ošetřovnu. Dan šel zase zamnou. Panebože, já jsem měla pocit jako kdyby se o mě chtěl starat víc než můj otec. Ale nešel semnou dovnitř, jenom si sednul na sedačku a čekal venku.
,,Dobrý den."
,,Ale Christen copak se ti stalo?"
,,Mohla by jste se na to podívat. Myslela jsem si, že ten obvaz bude stačit, ale asi ne." Ošetřovatelka jenom přistoupila a pomalu obvaz sundávala.
,,Panebože co jsi dělala?"
,,Já nevím probudila jsem se tak."
,,Zdálo se vám něco zlého?"
,,Ano."
,,Tak to může být následek noční můry. Možná jste se poškrábala sama."
,,Asi ano." Viděla jsem jenom jak Dan kouká na ten škrábanec a najednou utekl. Co to je? Ošetřovatelka mi udělala jenom pár stehů a dala mi velkou náplast.
,,Děkuji."
,,Nemáš zač." Potom mi podala papír aby se učitel neptal proč jdu pozdě na hodinu.

Když skončila škola. Dana jsem viděla jak stojí před mým autem. Měla jsem sundaný svetr.
,,Kam jsi najednou tak zmizel?"
,,Ale pohled na krev nějak nesnesu."
,,Aha." Nasedli jsme do auta a odjeli jsme do lesa. Rozložili jsme deku.
,,Tak co se ti stalo?"
,,Ale já vlastně ani nevím."
,,Jak to myslíš?"
,,Něco se mi zdálo a probudila jsem se s tím."
,,Co se ti zdálo." Všechno jsem tedy Danovi řekla. Najednou se ale zasekl a chvilku nemluvil. Jako kdybych mluvila o něčem co ani slyšet nechtěl. Já jsem vytáhla učebnice. Bylo to zase fajn, ale dneska s ním nebyla taková sranda jako minulý den. Vzala jsem telefon. Napsala jsem tátovi, že se o hodinu zdržím. Chtěla jsem vědět co se s ním děje.

,,Co ti dnes je? Od té doby co jsem ti řekla o tom snu tak semnou moc nekomunikuješ."
,,Ale to nic. Já mám o tebe jenom strach."
,,Proč prosím tě?"
,,Nevím. Líbíš se mi."
,,Aha." Učili jsme se dál. Tentokrát jsem si hlídala hodiny abych se stihla ještě rozloučit. Najednou tady byl čas abych pomalu šla k autu.
,,Doopravdy musíš?"
,,Hele já potřebuji ještě udělat něco na počítači."
,,Tak fajn." Zvedla jsem se. Složila jsem deku. Ale tentokrát jsem se mohla nějak rozloučit.
,,Tak se měj, bylo to fajn. Zítra." Otočila jsem se, ale on mě chytil za ruku a přitáhnul si mě k sobě a políbil mě.
,,Co to děláš?"
,,Loučím se ne?" Já jsem se jenom usmála a potom blbě zašklebila a odešla jsem k autu.

Musela jsem si zase nasadit svetr aby se otec zbytečně neptal. Vzala jsem si večeři zase do pokoje. Měla jsem za úkol napsat do biologie napsat něco o zvířeti co mám nejraději. U mě samozřejmě vedl vlk. Takže mi to netrvalo nějak dlouho. Chtěla jsem to mít co nejdříve hotové. Našla jsem náplasti v mém stolku. Chtěla jsem se na ten škrábanec kouknout. Když jsem to viděla moc ráda jsem nebyla. Hnisalo to. Zavolala jsem doktorce a objednala se na zítřejší ráno. Lehla jsem si, ale ten sen byl ještě děsivější než včera.

Tak tady to utnu. Snad se vám další díl líbil. Tohle hodně ráda píšu tak snad budete rádi, když budou vycházet další díly. Tak good luck.

Tee

Kdo je vlastně Tee?

19. března 2015 v 14:50 | Tee |  About Tee
Obrázek

Věk: 18 let
Barva vlasů: Hnědá přírodní
Blond obarvená
Oči: modré
Výška: cca 170 cm

Záliby: psaní článků
psaní povídek
procházky
čtení
koukání na filmy a seriály
Vlastnosti: pozitivní - společenská
Komunikativní
Empatická
Usměvavá
Realistická
Negativní - Naivní
Cholerická
Někdy přecitlivělá
Drzá
Manipulátora

Oblíbené barvy: modrá a fialová
Oblíbené zvíře : vlk
Oblíbená čísla : 7, 13, 17
Oblíbení herci : Chaming Tatum, Tyler Hoechlin
Oblíbené herečky : Mila Kunis, Jessica Lange, Sarah Paulson
Oblíbené kapely: Slza, 5 second of summer, The script
Oblíbený zpěvák : George Ezra
Oblíbené zpěvačky : Demi Lovato, Shakira, Katty Perry
Oblíbené filmy : 22 jump street, Chceš mě chci tě
Oblíbené seriály : Teen wolf, Američan horror story, New girl, Blafl list, Cold case, Mrcha od vedle, Scrubs
Oblíbené knihy: Pacient číslo jedna, Okultní povídky
Oblíbený citát: Mějte dobrou náladu, dobrá nálada sice vaše problémy nevyřeší, ale naštvě tolik lidí kolem, že stojí za to si jí užít.
Oblíbené jídlo : Saláty, koláče, řízky, špenát s masem a bramborovým knedlíkem

Citlivost : slunce a latex
Je mi špatně z : Pizzy
Krůtího masa
Krve

Co mě dokáže naštvat : Zatajování pravdy
Násilí na dětech, ženách a zvířatech
Politika
Pomlouvání
Co by jsem na sobě změnila: Nos a délku řas

Tak good luck.

Tee

Nevěřte romantickým komediím

18. března 2015 v 14:07 | Tee |  Vztahy
Někdy mám den, že by jsem se schovala před celým světem, ale nejraději se v tělech chvílích koukám na romantické komedie, ale musíme je trochu brát s nadhledem.


Znám hodně holek co těmhle věcem věří. Že by se mohlo něco takového stát. Jasně že pro každého by měl existovat pan dokonalý, ale nebude to fungovat jako v romantických komediích, protože tohle se prostě neděje. Bude to jenom souhra náhod. Může to trvat hodně dlouho a můžeme si projít tolika rozchody než nejdeme někoho s kým by jsme chtěli strávit zbytek života. Nikdy to asi nebude tak, že najednou se před námi někdo objeví a vy se do někoho hned zamilujete. Jasně, že existuje láska na první pohled, ale stává se to celkem zřídka.

Já jsem taky věřila romantickým filmům, ale celkem se mi to vymstilo. Byla jsem tak zaslepená. Měla jsem představu jak by to všechno mohlo probíhat, ale potom jsem byla jenom zklamaná, že to bylo jinak. Jasně, že ve vztahu by měla být nějaká romantika, ale není to tak časté, protože na to nejsou finance a nebo na to není zase tolik času. Já by jsem spíš věřila tomu, že se do někoho můžete zamilovat na první pohled, ale je celkem smutné když ta láska není opětovaná. To se může stát hodně často, ale mě se to stalo tolikrát, že to nedokážu spočítat na prstech dvou rukou.

Romantické filmy vám dávají jenom naději, že by se něco takového mohlo stát. Ale když se na to podíváte trochu jinak. Za tou komedií stojí tolik lidí a jde jim jenom o to, aby se na ten film kouklo strašně moc lidí. Největší obětí jsou samozřejmě holky, protože my vždycky budeme věřit na to, že by se tohle mohlo stát. Ale měli by jsme to brát s nadhledem a ne jen tak na něco naletět. Potom se budeme jenom trápit. Protože žít jenom v představě tak potom nebudeme koukat na situace s realistickým pohledem a to je celkem špatné.

Tak snad jste pochopily co jsem tím chtěla říct. Jasně že je hezké když budeme v něco věřit, ale nikdy se nemůžeme představou jen tak pohltit. Tak good luck.

Tee

Vlci a moje láska k nim

18. března 2015 v 13:07 | Tee |  About Tee
Dneska jsem se rozhodla napsat zase něco o sobě. Bude to proč mám ráda svoje oblíbené zvíře. Jen takové vysvětlení.

Jestli mě sledujete nějakou dobu tak jste si všimli, že miluji vlky. Ale proč je mám ráda? Je to celkem jednoduché. Když jsem viděla poprvé vlka, sice ne na živo. Jako kdybych se zamilovala. Nevím je to jako když někoho potkáte a víte, že ho budete mít navždycky v srdci. Ale já jsem chtěla tak moc vlka vidět na živo. Ale nějak se mi to nepovedlo. Myslím si že ani v České republice vlka nemají. Nějaké jeho typy asi jo, ale ne toho vlka co by jsem chtěla vidět já. Splnilo by se mi tak jedno z mých přání co mám.

Několikrát se mi dokonce zdálo o tom, jak jsem měla vlka doma. Jasně, že se to asi nikdy nestane, ale abych k tomu byla trochu blíž tak jsem přemýšlela o tom, že by jsem si mohla pořídit vlčáka. Jasně je to celkem do předu, ale několikrát jenom o tom uvažovala. Bylo to vždycky moje tajné přání abych vlka viděla na živo nebo že by jsem ho měla doma. Ale asi by jsem se nedokázala o vlka starat. Psa by jsem ještě zvládla, ale nevím jestli by jsem zvládla vlka.

Na vlcích mám nejvíce ráda, že mohou být ve smečce. Že mohou být obklopeny přáteli nebo svojí rodinou a nebo budou žít sami. Když jsem byla na základní škole myslela jsem si, že jsem takový vlk samotář. Ale najednou jsem si našla svojí smečku. Je to celkem divné, když si to tak vezmete tak každý buď žije sám a nebo si najde svojí smečku. To je celkem zvláštní že si bereme příklad ze zvířat. Ale kdybych si mohla vybrat, byla by jsem vlk. Nevím proč, ale podle mě je to jedno z neúžasnějších zvířat. Obdivuji je a kdyby byla ta možnost tak by jsem klidně mezi nimi žila.

Snad jste pochopily proč tolik obdivuji vlky. Každý má svoje oblíbené zvíře. Jaké je to vaše? Celkem by mě to zajímalo. Tak good luck.

Tee

Smečka 1. část

17. března 2015 v 17:34 | Tee |  Svět tajemna
Rozhodla jsem se že by jsem mohla vydávat i jiný typ povídek. Trochu o ničem jiném, ale to snad sami poznáte o čem budou. První série povídek se bude jmenovat Smečka.

WARGOD | via Tumblr

Druhý ročník na střední škole. Všichni očekávají, že se budu jenom učit, chodit na rande, budu uzavřená a jediná starost co budu mít tak kdo semnou půjde na ples a nebo jestli mě tam někdo vůbec pozve, ale já nechci být stejná jako ostatní holky. Ale jak jsem to měla dokázat? Už jenom tím, že jsem měla zrzavé vlasy a k tomu modré oči. Byla jsem trochu jiná než se čekalo. V mé škole byli samé blondýnky a nebo hnědovlásky, ale já jsem musela mít zrzavé vlasy. Vytahané svetry, kraťasy a k tomu klobouky. Ale přitom se všichni koukali jenom do mého výstřihu. Každým rokem do naší školy někdo přišel. Já jsem jenom doufala, že by to tenhle rok mohl být nějaký kluk a nemusela by to být další modelka co myslí jenom na to co si oblékne na sebe. Byla jsem z toho stereotypu tak trochu unavená, ale co jsem měla dělat. Tyhle holky jdou asi hodně přes kopírák. Nosí to samé, chtějí vypadat jako jejich hvězdičky co po roce stejně vyhasnou. Škoda že ty prázdniny skončili. Jenom při pomyšlení že zase uslyším ten budík, skoro se mi chtělo brečet, ale co jsem asi mohla dělat. Můj táta si myslel, že jsem tak trochu oblíbená. No nestalo se to. Všichni si mysleli, že jsem tak trochu divná. Bylo to jenom tím, že jsem se oblékala trochu jinak než ostatní chtěli, tedy spíš předpokládaly že se tak budu oblékat.

Už je to tady. Myšlenky opustily mojí hlavu jen co jsem uslyšela zvonění budíku co jsem si nastavila na svém telefonu. Jasně že se mi z té postele nechtělo. Ale když jsem se v posteli zdržela jenom o pět minut déle tak do pokoje přišel můj otec a hnedka tam začal pouštět nahlas muziku a podobné věci. Ale tentokrát na to nedošlo. Táta sice přišel do pokoje, ale nemusel dělat to co vždycky. Jenom otevřel dveře a viděl jak sedím u svého stolku a dávám si řasenku. To byla jediná součást mého líčení. Nikdy jsem nepochopila proč na sebe lidi musí patlat tolik líčení aby si připadali krásně.
,,Dobré ráno."
,,Co je na něm tak dobrého?"
,,Že na tebe dole čeká jogurt s borůvkami." No jasně vždycky první den ve škole na mě čekala tahle snídaně. Ale na jednu stranu jsem byla ráda.
,,Hned budu dole." Táta jenom šel ke dveřím a sešel dolů po schodech. Já jsem otevřela skříň a vybrala jsem si oblečení. Jako vždycky to bylo něco jednoduchého, ale přitom to bylo originální. Nikdo to nechápal tak jako já. Musela jsem nosit jednoduché věci. Už jenom rozpustit ty vlasy a rozčesat je a všechno bylo hotové. Hřeben pomalu sjížděl po vlasech. Jako kdyby se zastavil čas. Ale měla jsem už jenom patnáct minut na to abych se nasnídala. Seběhla jsem dolů a rychle jsem do sebe něco hodila.
,,Tak si užij první den."
,,Vždycky mi přeješ jenom to nejlepší, ale ty moc dobře víš, že to moc dobré nebude." Vzala jsem si tašku a klíče od auta a skoro jsem až běžela, abych ten první zatracený den nepřišla pozdě.

Nastartovala jsem. Alespoň na jedno jsem se mohla spolehnout. Vždycky to auto nastartovalo. Proč by taky nemělo. Sice celkem dost žralo, ale byl to můj mazlík. Najednou jsem před sebou viděla tu budovu kde se všechny moje obavy spojily dohromady. Vždycky se tam něco stalo v můj neprospěch. Nechtěla jsem být ta holka z davu a koukat jenom jak si u mě všichni jenom povídají a nic mi neřeknou do očí. Vystoupila jsem z auta a celkem dost rychle jsem se chtěla dostat do třídy, aby mi náhodou nikdo nezabral místo. Naštěstí všichni byli venku a dokuřovali svoje cigarety. Já jsem měla výhodu, že jsem si mohla kouřit v autě jak jsem chtěla. Táta nic moc nepoznal, protože jsem se o svoje auto hodně dobře starala. Takže nic nepoznal. Kdyby to zjistil tak by jsem asi byla mrtvá. Sedla jsem na svoje místo. Samozřejmě poslední lavice u okna. Tohle místo bylo moje asi už od sedmé třídy.

Zvonění a všichni najednou byli ve třídě. Nikdy jsem neviděla takovou rychlost aby náhodou nepřišli pozdě. Ale co se nestalo. Jako vždycky třída byla skoro plná, ale nikdo vedle mě neseděl. Přála jsem si mít, alespoň jednoho přítele. A ne aby zamnou někdo chodil jenom kvůli tomu, že potřebuje pomoct s úkolem z angličtiny. Učitel přišel do třídy a vedle sebe měl kluka. Byl tak hezký. Černé vlasy, modré oči a ta nedbalá elegance byl tak dokonalý. Myslela jsem si, že se asi zblázním. Možná se to stalo, ale nechtěla jsem to nějak přiznat. Představil nám ho jako Dana. Samozřejmě že si musel sednou vedle mě, protože nikde jinde nebylo volné místo. Usmál se na mě a hned to vypadalo jako kdyby chtěl navázat konverzaci. Já jsem jenom ten úsměv opětovala, ale musela jsem hrát trochu nedostupnou ně? Nemohl si myslet, že by jsem mu jen tak skočila jenom na jeho úsměv.

Celou hodinu jsem musela myslet jenom na ty modré oči. Byli tak zajímavé. Nezajímalo mě jestli je nějak svalově zvýhodněný, nebo že měl hezký zade. Nikdy jsem nemyslela na tak povrchní věci, ale jeho oči mě hodně očarovali. Konečně jsem se mohla jít na oběd a potom si dopřát svojí cigaretu. Sedla jsem si ke stolu. Nečekala jsem, že by si ke mně někdo sednul, ale najednou se lavice na které jsem seděla nepatrně prohnula. Otočila jsem se. Byl tam Dan. Proč by si sedal vedle mě? Neznal mě a najednou chce sedět vedle holky, co jenom pomlouvají za zády? Ale počkat tohle o mě vlastně nevěděl. Mohla jsem se mu představit v jiném světle. Mohl mě poznat takovou jaká doopravdy jsem. Ne aby mě viděl tak jak mě vidí ostatní lidé.

,,Ahoj." Jeho hlas najednou přerušil moje myšlenky.
,,Ehm, ahoj."
,,Já jsem Dan."
,,Já vím. Představení od učitele mi stačil."
,,Ale já nevím jak se jmenuješ ty." Proč sakra chce vědět moje jméno?
,,No, já jsem Christen."
,,Hezké jméno."
,,Díky, tedy myslím."
,,Ty nejíš maso, nebo se snažíš jíst hodně zdravě?" Tak tahle otázka mě celkem zaskočila. Tak jsem jedla saláty no a co?
,,No jelikož kouřím tak to tělu musím nějak vracet ne?"
,,Já si myslel, že tady budu jediný kuřák."
,,Tady jich je plná škola, ale oni kvůli tomu zůstávají po škole."
,,Jakto, že ty ne?"
,,Já mám svojí skrýš."
..Ukážeš mi jí? První den by jsem nechtěl být po škole:"
,,Fajn."

Zvedla jsem se a zamířila jsem k autu. Otevřela jsem dveře. Dan trochu nechápal.
,,Tak nastoupíš a nebo tam budeš jenom tak koukat?" Vlezl do auta. Já jsem vytáhla svoje cigarety a zapálila si.
,,Tohle je ta tvoje skrýš?"
,,Učitelé se do aut nekoukají, ale jestli chceš tak můžeš jít ven a zůstat po škole."
,,Ne to je dobrý."
,,Já si myslím."
,,Proč vedle tebe vlastně nikdo nesedí?"
,,To ti řeknu až se trochu víc poznáme. Tedy jestli tě náhodou někdo víc neočaruje víc než já."
,,To se asi nestane." Jasně. Uvidí nějakou roztleskávačku a hned začne slintat.

Museli jsme jít ještě na poslední dvě hodiny. Dan mě neustále sledoval, ale já jsem nemohla jenom tak dát najevo, že o tom vím. Když jsem odcházela ze školy, věděla jsem že jde zamnou.
,,Ty mě snad sleduješ,"
,,Ne jenom ti chci popřát hezký zbytek dne a říct ti ahoj." Panebože já jsem si myslela, že jsem snad v nebi.
,,Tak děkuji, Ahoj a uvidíme se zítra." Neustále se na mě usmíval. Došla jsem k autu a jela jsem na voje místo, kde jsem se učila. Můj táta o něm věděl. Jenom kvůli tomu aby o mě neměl strach. V lese byl takový klid. Chtěla jsem být sama. Vždycky po škole jsem tam musela jet. Abych ze sebe všechno shodila. Už jsem tam měla vymezené místo.

Když jsem dojela na místo. Vzala jsem deku a rozložila jí na zem. Vynadala jsem si mobil, zapojila sluchátka a začala se učit. Ale když se připínala písnička, najednou jsem něco slyšela. Vypnula jsem je. Koukla jsem se za sebe. Tam nikdo nebyl. Koukla jsem se do stran, ale tam nikdo nebyl. Koukla jsem se před sebe. Málem jsem dostala srdeční záchvat.
,,Panebože!"
,,Promiň nechtěl jsem tě vyděsit."
,,Dane. Ty mě sleduješ,"
,,Ne kousek odtud máme dům. Slyšel jsem že tady někdo je tak jsem se šel kouknout kdo tady je."
,,Tohle mi už nikdy nedělej!" sednul si vedle mě. A najednou jsme se začali učit spolu. Byl tak zábavný. Byla jsem tak nadšená. Najednou jsme se koukla na telefon. Musela jsem hned odejít, Jinak by se můj táta zbláznil.
,,Promiň, já budu muset jít."
,,Ale no ták."
,,Vždyť se uvidíme ve škole."
,,Dobře."

Jenom jsem sledovala jak stojí u toho stromu a sleduje jak mizím. Asi jsem se zamilovala, ale tak najednou? Nikdy jsem to necítila. Chtěla jsem s ním být každou vteřinu co jsem měla prožít, ale nešlo to. Nasedla jsem do auta a rychle jsem jela domů- Otevřela jsem dveře.
,,Máš trochu zpoždění nemyslíš?"
,,Promiň tati učila jsem se s kamarádem."
,,S jakým kamarádem?"
,,Je ve škole nový."
,,Není to snad tvůj kluk."
,,Neboj, kdyby ani tak bych ti to řekla." Vzala jsem si večeři do pokoje a zapnula jsem si hudbu. Dodělala jsem si jenom maličkosti do školy. Lehla jsem si do postele. Musela jsem neustále na něj myslet. Jako kdyby neustále byl vedle mě.

Tohle byl jenom první díl. Já jenom doufám, že se vám tahle série bude líbit. Bude to něco jiného než normálně píšu. Tak snad to nějak půjde. Tak good luck.

Tee

Tresty

15. března 2015 v 18:55 | Tee |  Svět kolem nás
Jak se tak koukám někdy na televizi nebo na nějaké seriály, nebo jak si někdo stěžuje. Tak mě tohle téma celkem zaujalo. Tak a jaký názor na to mám já?

Někdy když jsem zlobila samozřejmě že jsem dostala jednu přes zadek. Ale já se ptám jestli je to vůbec zprávné aby jsme dostali nějakou tu výchovnou. Z rodičů máme mít nějaký respekt, ale já by jsem řekla, že se dá ten respekt získat jinak než aby jsme se spíš báli. Já jsem se někdy doopravdy bála. Jasně jenom když jsem byla malá, ale když jsem se tak koukala kolem sebe. Já by jsem neřekla, že z rodičů máme respekt, ale spíš strach. Ale přitom je to celkem rozdíl. Když mám k někomu respekt, tak si ho nějak vážím a prostě by jsem si k němu nějaké věci ani nemohla dovolit, protože něco mi říká že by jsem to udělat neměla. Ale strach z něčeho je něco jiného. Bojíte, že jste udělali něco špatně. Víte že potom bude něco následovat, ale tím jak se bojíte tak jenom převládá i stres. Takže se nesoustředíme na určité věci jak by jsem mohli. Jako kdyby nestačilo že třeba ve škole je ten streshodně velký.

Měla jsem hodně spolužaček, které dbali na svoje výsledky. Říkali mi jestli nedostanu jedničku z tohohle testu, tak mě máma přerazí. Ale rodiče by si někdy měli uvědomit, že ta škola je celkem taky težká. Ne všechna témata nám půjdou a nemůžete na nás vytvářet nějaký stres jěště doma. Potom nám to nepůjde o to víc. Když jsme pod tlakem tak nám to nějak extra nemyslí. Tak se potom nedivte, že když nám budete něco zakazovat a my jsme se přitom učili jako nikdy před tím, že nám to nejde. Jde hlavně o to aby jste se na to koukli taky z našeho pohledu. Dělali tohle snad i vaši rodiče? Dali vám přes zadek jenom kvůli špatné známce? Jestli jo tak jste si z toho dětství vzali celkem špatné věci. Ale jestli si chcete tímhle vybudovat respekt, tak jste trochu mimo, protože mi se potom budeme spíš bát než aby jsme si vybudovali respekt. Hodně mých spolužaček se dokonce báli jít po škole domů. Báli si že jim rodiče jednu dají jenom kvůli tomu, že mají dvojku z matiky.

Mě to přijde celkem nenormální. Ne nikdy jsem to nepochopila. Jasně musí tady být nějaká disciplíná, ale co je moc to je moc. Bát se je hodně negativní vůči rodičům. Potom se nedivte, že se budeme zamykat v pokoji, nebudeme k vám mít nějaký vztah, nebudume s vámi nějak komunikovat. Ani za to že přijdeme o dvacet minut pozdě domů by jste nás neměli nějak trestat. Mohlo se stát tolik věcí proč jsme přišli pozdě. Když se nám něco nepovede tak by jste to měli pochopit ne? Taky nejste bez chyby. Udělali jste někdy nějakou hloupost a jestli vás za to rodiče někdy potrestali tak možná tím, že jste nedostali dezert, ale tím že nás budete držet doma a myslíte si že se budeme jenom učit. Tak by jste si měli uvědomit, že takové dětství a nebo puberta stojí celkem za nic. Já jsem taky někdy dostala zaracha, ale trvalo to asi jenom dvě hodiny a mohla jsem jít hned ven. Stejně ke svému tátovi mám nějaký respekt. A nemusel mi dávat výchovné za špatné známky. Já by jsme takové rodiče asi nechtěla mít. Já jsem ráda za to, že jsem moc trestů nedostávala, ale mám v sobě nějaký řád takže jde to i jinak. Musíte přijít na to jenom jak.

Souhlasíte semnou? Trestají vás nějak rodiče? Já jsem stejně ráda že jsem těch trestů neměla moc. Tak snad se na to koukáte stejně jako já. Tak good luck.
Tee

Upír nebo vlkodlak?

14. března 2015 v 19:37 | Tee |  Svět tajemna
Poslední dobou jsem nad něčím přemýšlela, možná vám to bude znít jako totální pitomost, ale já nad tím poslední dobou celkem přemýšlela. Kdyby byla ta možnost.
. | via TumblrTumblr | via Facebook

Podle názvu nebo podle obrázku jste mohli poznat, že se nebude jednat o nějaké vážné téma, ale bude to jenom taková úvaha nebo jak by jsem to nazvala. Tak snad si to budete užívat tak jako já když jsem tohle psala. Téma zní: Kdybych si mohla vybrat, byla by jsem upír a nebo vlkodlak?

Kdybych byla upír byla by jsem asi nesmrtelná co? Kousala by jsem lidi a nebo podle moderních seriálů a filmů by jsem mohla pít i zvířecí krev a nevadilo by mi slunce, tedy pokud by jsem neměla nějaký prsten a podobně. Jako ovládat někomu mysl nebo mít nějakou jinou schopnost to by mi nějak extra nevadilo. Mě by asi hodně vadilo kdybych měla žít věčnost dokud by mě někdo neprobodnul kůlem přímo do srdce. Ten kdo by žil věčně tak by asi ani nežil. Ale jak by jsem to měla brát? Protože tato doba si celkem dost upíry zmodernizovala. Jak mám teda brát kdybych byla upír? Byla by jsem podle starých pověstí nebo by jsem byla upír jako jsou teď ve filmech a seriálech? Ale kdybych si měla vybrat tak by jsem chtěla asi být upír z moderní doby. Nechtěla by jsem se někde neustále schovávat a abych nemohla jít na slunce.

Kdybych byla vlkodlak. Tak tady je zase jedna otázka. Z jaké doby by jsem byla? Měnila by jsem se jenom při úplňku nebo by jsem se mohla měnit kdybych chtěla? Zabíjela by jsem lidi a budila by jsem se ztrátou paměti? Měla by jsem teoreticky normální život? Nemusela by jsem žít tak dlouho dokud by mě někdo nezabil? Jak by jsem asi vypadala? Jako vlk nebo nějako mezi vlkem a člověkem? To je zase spousta otázek na které asi neznám odpověď, ale kdybych si jenom mohla vybrat. Nejradši by jsem vypadala jako normální vlk a měnila by jsem se kdyby se mi chtělo, ale nemusela by jsem zabíjet lidi, ani ta ztráta paměti se mi nějak extra nezamlouvá. Já mám vlky prostě ráda a to mi nikdo jen tak nevezme.

Ale teď se dostanu k hlavnímu bodu proč jsem tohle vlastně psala. Kdybych si mohla vybrat byla by jsem upír nebo vlkodlak? Tak to je celkem jednoduché. Radši by jsem se měnila ve vlka nebo abych musela žít věčně. To je prostě ten bod kde jsem se takhle rozhodla. Ano kdybych žila věčně měla by jsem asi hodně peněz a mohla by jsem cestovat a podobně, ale asi by jsem si připadala neustále mrtvá.

A co vy? Koho by jste si vybrali? Můžete klidně napsat důvod budu jenom ráda. Vím že se to nikdy nestane, ale jen tak jsem nad tím přemýšlela. Tak good luck.

Tee

Seriálový tag

13. března 2015 v 13:56 | Tee |  About Tee
Dneska jsem si našla jeden tag. Bude se jednat o seriálový tag. Tak snad se o mě něco dozvíte a budete jenom rádi za to, že jsem vám kdyžtak poskytla nějakou inspireci. Blog kterého jsem čerpala bude až na závěr.

Las cinco temporadas ^^Untitled

1. Jaké seriály sleduješ v poslední době?
Teen wolf, American horror story, Grimm

2. Který seriál ti nejvíce připomíná léto?
Asi Teen wolf, protože ho sleduji teď a už je teplo. Takže rohodně Teen wolf.

3. Kterou postavu ze seriálu nejvíce obdivuješ?
Tak tohle je celkem těžká otázka, ale asi to bude Derek Hole. Nevím přijde mi takový smutný a nechce být sám. Takže pochopím jak se cítí.

4. Když se řekne slovo sexy kdo se ti vybaví?
Asi taky Derek Hole z Teen wolf. Přijde mi takový tajemný a tak trochu rebel. A já mám slabost pro rebely. Když ho vidím mohu se rozplynout.

5. Ženská postava co ti je nejvíce podobná?
Tak tohle je celkem těžké. Já se nekoukám na seriály aby jsem se koukala na holky. Já jsem takový cholerický typ co se ale dokáže ovládnout. Já by jsem se spíš přirovnala asi k Derekovi. Protože vím jaké to je být sama a jaké to je o někoho přijít a jak ovládat vztek.

6. Jaký seriál tě dějem zaujal nejvíce?
Teen wolf. Chtěla jsem se na to podívat už celkem dlouho, ale až teď jsem si řekla, že se kouknu na první díl a pak uvidím jestli se na to podívám a teď od toho nemohu odtrhnout oči.
Potom to bylo American Horror Story. Oslovilo mě to asi nejvíc ty záhady co se nikdy nějak nevyřeší a vždycky na to chci přijít, ale nejde mi to nějak do hlavy.

7. Kdyby ses měla vzdát nějakého seriálu, který by to byl?
No tak to je celkem těžké. Já by jsem asi dokázala oplakat třeba Super drbnu. Už se v tom ději celkem ztrácím. Takže tohohle seriálu by jsem se klidně vzdala.

8. S kterou seriálovou postavou by ses chtěla setkat?
S Derekem s Teen Wolf. Stačila by mi i fotka a tu by jsem si zárámovala a neustále by jsem se na ní koukala.
S Nickem ze seriálu Grimm. Nevím nějak mě zaujal, fotku by jsem samozřejmě taky chtěla, ale chtěla by jsem vědět jaké to je při natáčení tohoto seriálu a nějaké osobní názory apodoně.

9. Je nějaké seriálové město kam by ses chtěla podívat?
Bacon Hills. Tam by jsem se chtěla podívat.
Potom asi tam kde všude se natáčelo American Horror Story. Ráda by jsem se koukla kde je vražedný dům a kde byl Coven a kde byl ten blázinec a nebo kde se natáčela Freak Show a potom ten hotel by jsem chtěla potom vidět taky.

10. Vyjmenuj seriály které by jsi chtěla sledovat a které sleduji.
Sleduji Teen wolf, Grimma, Griffinovi, Bořiče mýtů, Futuramu, Teoreie velkého třesku, Jak jsem poznal vaši matku, občas Super drbnu, skoro všechny kriminálky, Myšlenky zločince, Černou listinu, sledovala jsem Mizeru dokuď ho nepřestali dávat v televizi.
Chtěla by jsem sledovat, asi Shield, zase by jsem chtěla sledovat seriál Nová holka (čekám na další serii) a potom asi už nic.

Tak snad se vám tag líbil. Tady je blog kde jsem čerpala otázky http://daydreamernatty.blogspot.cz/. Tohle je asi její nový blog. Snad jsem vám o sobě zase něco prozradila. Tak good luck.
Tee