Únor 2015

Co nesnáším na třináctkách

28. února 2015 v 14:40 | Tee |  Svět kolem nás
Jak jsem slíbila. Dneska mám pro vás další článek co nesnáším na. Dneska to bude o třináctiletých holkách.
Untitled


  1. Potkala jsem velkou lásku: Jasně, jenom vy potkáte tu pravou lásku už ve třinácti letech. Panebože, brečí jenom když se něco nepovede ve vztahu. Ale láska se asi nedá potkat tak brzo. Moje kamarádka které je teď myslím třináct, neustále brečí jak jí kluk podvádí a podobně. Ale já by jsem řekla, že když je vám třináct tak tu lásku asi nepotkáte. Nedává mi to celkem smysl, že by jste našli svojí spřízněnou duši. Ve třinácti raději dělejte něco jiného. Než aby jste přemýšleli jestli se s ním vyspíte nebo ne.
  2. Líčení: Když mě bylo třináct, ani jsem nevěděla co to make up je. A vy si ho patláte už od jedenácti let. Je to normální? Jestli chcete vypadat starší, tak by jste si mohli počkat pár let. Než aby jste vypadali jako děvky. Nebude se na vás koukat moc dobře, když budete vypadat jako prostitutky. Hlavně si nezapomeňte zvýraznit pořádně pusu na pořádnou fotku.
  3. Oblékání: Výstřih, legíny a boty na podpatkách? Panebože vy jste asi nenormální. Tohle by jste nosit ještě ani neměli. Hlavně když do toho výstřihu nic nemáte. Zase se vracím k tomu že budete vypadat jako prostitutky. Stejně v těch botách neumíte chodit. Neberte si je, akorát budete brečet že se vám někdo směje. Nejlepší jsou průsvitný legíny, aby všichni viděli vaše tanga no. Ale jestli chcete být dospělí. Začněte se tak nejdřív chovat a potom by jste se mohli tak oblékat.
  4. Chování: Jo budeme kouřit, budeme hulit, budeme chlastat a budeme mít sex. Ano já taky kouřím. Začala jsem od patnácti a mám k tomu své důvody. Ale vezměte si jak budete působit na okolí. Možná na kluky ve vašem věku, to bude působit dospěle, ale teď to tak není. Já se na vás budu koukat jenom jako na chudinky co nevědí co se svým životem mají dělat. Hlavně s tím sexem. Potom můžete otěhotnět a jak to chcete říct rodičům? Tak si to užijte.
  5. Posedlost váhou: Mám strašně tlustý stehna, jsem strašně tlustá. Je vám třináct let a zabýváte se věcmi co neřeším teď ani já. Mělo by vám to být jedno. Hlavně v tomhle věku. Stejně pro někoho budete hezká, ale netrapte se kvůli něčemu jako je váha. Je to celkem hloupé. Skoro každý má tlustá stehna, ale nepřestávejte jíst. Spíš začněte cvičit bude to lepší.

Možná jsem někoho trochu urazila, nechci házet všechny do jednoho pytle. Ale je to takhle u velkého procenta holek. Tak good luck.

Tee

Vzpomínky a okamžiky

28. února 2015 v 12:20 | Tee |  Svět kolem nás
Bez této věci by jsme ani nevěděli kdo jsme, kým by jsme chtěli být nebo s kým by jsme chtěli být.

MEMORIES

Jedná se o vzpomínky a okamžiky. Asi vám to připadá celkem zvláštní, ale jenom okamžiky a vzpomínky tvoří podstatnou část naší osobnosti. Samozřejmě že máme dva druhy vzpomínek. Špatné a dobré. U mě převládají asi ty špatné. Ne že by jsem byla nějak v depresi nebo nějak tak, ani nechci aby jste mě litovali. Ale každý z nás si asi musí projít peklem, aby si zasloužili ráj. Já jsem ráda, že jsem si tím peklem už prošla a už mě bude čekat jenom ráj.

Okamžiky tvoří podstatnou část kdo jsme. Jestli mi nevěříte trochu se nad tím zamyslete. Kdybych neprožil okamžiky co jsem prožila. Nebyla by jsem s přítelem, neměla by jsem ráda super hrdiny od Marvelu, nikdy by jsem asi nehrála GTA San Adreas. Nikdy by mě nezajímalo to o co se zajímám. Jenom tím, že jsem něco zažila a měla jsem možnost to prožít tak jsem teď jaká jsem.

Hlavně by jste neměli dopustit jednu věc, Aby vás ty negativní vzpomínky a pocity z nich pohltily. Je to ta nejhorší věc co by se vám mohla stát. Jestli budeme myslet neustále na negativní věci. Najednou budeme i my neustále negativní a nebudeme si myslet že by nám nic nemohlo přinést světlo. Musíte se na to koukat z jiných stránek. Já mám jako příklad jednu vzpomínku. Měla jsem kamaráda. Pohádali jsme se a to celkem dost, Teď se spolu nebavíme, ale vždycky budu vzpomínat jenom na to dobré. Osud prostě nepřál abychom se spolu nějak bavily. Ale mě to jenom posunulo dál. Jsem ráda, že jsem ho mohla poznat. Samozřejmě že mě to někdy zamrzí, že na sebe někdy budeme vzpomínat v tom špatném. Ale někdy se na ty vzpomínky musíte koukat i nějak pozitivně. Nedovolte aby vás pohltily jenom ty špatné.

Hlavně se nekoukejte jenom na to špatné co jste prožily. Vždy si na situaci dokážete koukat i trochu pozitivně. Tak good luck.

Tee

Přirozená krása

28. února 2015 v 11:53 | Tee |  Postava
Nedávno jsem zveřejnila jeden článek a byla jsem celkem překvapená jedním komentářem. Nebyl normální.

Photo taken by Ladies Universe - INK361

Jedna holka mi napsala. Závidím těm holkám co jsou přirozeně krásné. To že si na sebe dávám make-up beru už jako součást svého života. Milé dámy asi by jste se měli probudit. Už jsem kolikrát napsala, že to celkem ničí pleť, vypadáte někdy až nepřirozeně a někdy vypadáte jako kdyby jste právě vylezli někde z nevěstince. Já nejsem zase tak hezká, mě nikdy kluk co semnou chodil neřekl že jsem hezká. Teda až na toho s kterým jsem teď. Před tím mi říkali že jsem roztomilá. Nebyla jsem nikdy nejhezčí ze třídy.

Já jsem se záměrně bavila s holkami co byli ošklivější než já. Měla jsem ráda, že se koukají na to jaká jsem a ne na to jak se oblékám a nebo takové věci. Sice byli celkem zklamané když se mě kluci ptali jestli s nimi někam půjdu. Já jsem nikdy moc nechodila, protože jsem se nikdy moc nezajímala o vztahy, teda až v těch patnácti. Většinou kolem mě všichni byli zadaní a jsem nebyla. Mě to bylo celkem jedno.

Jasně že taky chci vypadat hezky, ale já si dávám jenom řasenku a někdy zakryji nějaký ten pupínek, ale mě se to nestává zase tak často. Takže u mě není zase tak velký rozdíl kdy jsem nalíčená a kdy ne. Já by jsem řekla, že přirozená krása je to nejhezčí co nám mohli geny dát. Vezměte si kdyby líčidla nebyli co by jste asi dělali? Nemohli by jste se malovat. Tohle by byla celkem dost krutá lekce co?

Mám kamarádku která bez nalíčení nevyšla z domu. Musela jsem jí odnaučit aby se tolik líčila, někdy vypadala jako klaun. Nebo jako kdyby na sobě měla paštiku. Já si nedělám srandu. Ale vy si ani neuvědomíte jaké to je bez líčení. Jasně všichni chceme být krásní, ale vy si nedokážete ani stoupnout před zrcadlo a říct si : ,,Dneska mi to sluší. Ano jsem krásná." Zaslepenost je celkem vidět na holkách co potkávám kolem sebe. Myslete si co chcete, ale když vás ten problém bude držet pořád nikdy se ho nezbavíte. Chtěla by jsem vás potom vidět ve třiceti.

Pouze názor. Nikdo není spokojený se svým vzhledem. Ale pokud nemáte na plastiku tak by jste to měli pustit z hlavy. Jsou větší problémy. Tak good luck and don´t care what the people say.

Tee

Starý rodiče

27. února 2015 v 15:24 | Tee |  Svět kolem nás
Koukala jsem se dneska jako vždycky na internet a něco mě tam celkem překvapilo a nikdy to asi nepochopím.

Viděla jsem jednu zprávu. Jednalo se tam o jedno téma co jsem nikdy moc nepochopila. Jedna žena porodila dítě i když jí bylo šedesát pět let. Ty lidi asi už neví jak by se svým časem mělo naložit, protože je to celkem divné. Já by jsem asi nepřežila kdybych mohlo říkat svému rodiči dědo a nebo babi. Když si to tak vezmu není ani pravděpodobní že by se mohli dožít vnoučat. Ale je to celkem i rizikoví jak pro matku nebo pro dítě.

Už jenom když budete mít dítě po čtyřicítce tak máte riziko na různé nemoci o může napadnout dítě a nebo by se mohli vyskytnout nějaké komplikace při porodu. Já kdybych chtěla dítě. Tak by jsem s tím začala nějak kolem dvaceti pěti let. Tak jsem to plánovala když jsem ještě děti chtěla. Asi by jsem nezvládla kdyby mi bylo čtyřicet let a zachvilku by mi mohlo dítě snad říkat babi.

Jak by se na mě asi koukalo okolí. Kdybych měla dítě tak pozdě. Můj názor je celkem jednoduchý. Když chcete dítě měli by jste s tím začít nějak po dvacátém roku. V tomhle věku máte ještě hodně energie na to aby jste vychovali nějak dobře svoje dítě, ale čím budete starší tak budete mít té energie samozřejmě méně. Já jsem jenom ráda, že mám v téhle obě celkem mladí rodiče. Je to přece jiný pohled na svět když máte někoho trochu blíž své generaci než aby jste jenom poslouchali podobní řeči, kteří slýcháte od svých prarodičů. A teď si představte, že by jste něco podobného slýchali od svých rodičů.

Ale jedna věc je celkem důležitá. Každá matka a otec snad chtějí aby jejich dítě bylo zdravé ne? Ale když si to vezmeme kolem a kolem. Tak čím jsme starší tak tím je větší pravděpodobnost, že se nám narodí dítě s nějakým druhem postižení. I kdybychom chodili na nějaké testy tak nikdy nemáte sto procentní jistotu na to, že by to mohla být pravda, I kdyby tam bylo jenom nějaké malé procento je to procento. Hodně často jsem vídala nějaké kampaně na to, že by jste si mohli udělat nějaký test na to jestli vaše dítě bude zdravé. Ale vy si za to můžete sami. Pořád něco odkládáte. Já se s tím nějak zabývat nemusím. Já si stojím za názor že ty děti prostě mít nebudu.

Je jenom na vás jestli budete riskovat zdraví někoho nebo dokonce i svoje. Potom by jste si to mohli vyčítat je jenom na vás jestli tohle chcete podstoupit. Nebo s něčím začnete dřív. Na všechno se čas najde, Tak good luck.
Tee

Jaké je to vyrůstat bez mámy

27. února 2015 v 14:10 | Tee |  Svět kolem nás
O tomhle tématu se mi bude mluvit celkem dost těžko, ale hodně lidí se mě na to ptalo. Třeba na střední a kamarádky. Nikdy jsem jim na to, ale neodpověděla. Nikdy jsem o tom nikdy moc nemluvila-
Nikcsi divat | via Facebook


Budu mluvit o tom jaké je to vyrůstat bez mámy, Je to celkem těžké a to myslím vážně. Vy jste třeba taky vyrůstali s jedním rodičem, ale většinou to byla máma co? Já jsem to štěstí neměla. Můj táta se mohl přetrhnout aby mi zaopatřil budoucnost. Museli mě většinou hlídat prarodiče, Možná by to bylo i kdyby moje máma byla semnou, ale pocit že tady není ve mně celkem převládá.

Nechci nějak říct, že by jsem si nevážila toho že jsem nakonec neskončila třeba v dětském domově. Znáte takové věci co by jste probrali jenom s mámou. Já jsem nemohla. Jak by jsme se měla nalíčit, nemohla jsem nakupovat s mámou. Zažila jsem s ní jenom jedny vánoce a jedny moje narozeniny. Dokážete si představit? Že by vám vlastní máma nepřišla na narozeniny? Já jsem to zažívala skoro každý rok.

Neměla jsem ani moc na výběr, Nemohla jsem nikomu říct nějaké tajemství. Musela jsem se koukat jak si žije život někde jinde. Ne nikdy jsem nebyla na jejich narozeninách. Taky to na mě vrhlo jiné světlo jak se chovám a jaké mám zájmy. Asi je to celkem tím, že tady vedla nepřítomnost jednoho rodiče. Asi by jsem se chovala jinak, kdybych trávila čas mámou. Nechci abych byla nějaká jiná, ale celkem by mě to zajímalo jak by jsem dopadla.

Ano někdy se mi stýská, ale když nějakého člověka vidíte třeba jenom jednou za dva roky. Máte někdy pocit, že ho vlastně ani neznáte. Já svojí mámu znám jenom z občasných návštěv v Německu a potom jenom z vypravení. Je to divný pocit, když neznáte někoho kdo vás vlastně porodil Nevím ty pocity jsou celkem smíšené. Někdy by jsem chtěla aby byla vedle mě, ale měli jsme i období co jsme spolu rok nebo dva nepromluvily. Je to celkem těžké vyrůstat bez jednoho rodiče.

Měli by jste si vážit toho co máte. A jestli jste vyrostli v úplné rodině, celkem vám závidím. Takže jestli vám to připadá jako voprus. Tak říkám že není, važte si toho. Tak good luck.

Tee

Darování krve

26. února 2015 v 18:36 | Tee |  Svět kolem nás
Když už jsem psala o tom dobrovolnictví, tak jsem se zastavila ještě nad jednou věcí. Ale tu by jsem dělat asi nemohla.
Probereme si dárcovství krve. Ano je to hodně dobrá věc. Třeba pro lidi co nemají příbuzní a potřebují krev, protože o ní nějakým způsobem přišli. Já by jsem to ale dělat nemohla. Mám celkem strach z jehel, ale to by nebylo zase takové omezení. Mě se spíš dělá špatně když vidím krev jak se naplní do té stříkačky. Samozřejmě to je na člověku, ale já radši budu dělat společnost někomu v nemocnici než abych dala krav. Může to znít trochu sobecky, ale mě je doopravdy špatně, jsem na to prostě nějak moc háklivá. Někdo určitě bude vědět o čem mluvím.

Někdo za to očekává nějakou finanční odměnu, na jednu stranu by jsme to mohli vzít tak. Že ten člověk by to dělal jenom pro peníze. Ale když si to tak vezmete. Nějaké finanční ohodnocení by bylo celkem vhodné. Přeci jenom dáte kus sebe. Kdyby nebylo dárce hodně lidí by asi zemřelo na úbytek krve. Samozřejmě jsou tady i lidé co by to udělali jenom tak. Znám lidi co darují plazmu. To je celkem složitější než darovat krev.

Možná jednou překonám ten strach z krve, ale neviděla by jsem to nějak růžově. Ale je celkem pěkné když někdo daruje krev. Mohou mít tak dobrý pocit když třeba někomu zachrání život. Proto chci být dobrovolníkem, abych někomu udělala radost. Je to jenom na vás jestli nějak přispějete světu. Já už se celkem těším na to až by jsem někoho navštívila. Jestli mi to vyjde tak budu jenom ráda. ¨

Darovali jste už někdy krev nebo plazmu? O tom jak mi to vyšlo s tím dobrovolnictvím tak vás budu informovat. Tak good luck.
Tee


Hádky a čím začínají?

26. února 2015 v 16:16 | Tee |  Vztahy
Kdyby nebyli hádky měli by jsme se asi celkem dobře, ale čím většinou začínají tak na to se dneska velmi ráda podívám.

Většinou když jenom s někým chodíme tak se hádáme o strašné maličkosti. Jedna z nich je třeba facebook. Jakto že si s někým píšeš a proč jsi mu nebo jí dal like na její nebo jeho fotku. Panebože to je jedna z věcí co nechápu na tomto světě, Jenom kvůli jedné stránce hnedka se hádá několik párů, mě to přijde celkem zbyteční. Vždyť když někomu dám nějaký palec na horu. Tak se mi to asi bude muset nějak líbit. Co se týká toho psaní s nějakou holkou nebo klukem. Třeba je to doopravdy jenom kamarád nebo kamarádka. Jasně že se někdy objeví nějaká pusinka, ale to snad jste dělali taky ne? Nehrajte si na neviňátka a nejdříve by jsme se měli zamyslet nad tím co děláte vy a potom se hádejte. Nebo svému partnerovi věřte,

Když už jste s někým zasnoubení, nebo máte v kapse manželství.. Tak jsou to hlavně peníze. Jasně nikdy jich nebude dost, ale nějak by jsme se s tím měli už sakra smířit ne? Když budete pracovat tak si vždycky najdete jak vyjít i s minimálním příjmem. Proč by náš život měl ovládat jenom nějaký kousek papíru. Jo je to celkem na nic. Nic bez peněz neseženeme ani se nenajíme. Je to jenom kus papírku a stejně ovládá naše vztahy co s někým máme.

Potom se často hádá kvůli dětem. Asi je jasné že někdo z těch dvou rodičů ho bude asi víc rozmazlovat, ale to snad patří i trochu k dětství ne? Někdy to připadne na prarodiče, nebo na tátu nebo mámu. Ale kdybychom nedostávali ty sladkosti asi by jsme byli o něco ochuzení, ale jedno vám řeknu. Celkem blbě se kouká na rodiče když se hádají. Potom si to budeme brát asi přiliž osobně a budeme to svádět jenom na sebe.

Další důvody by byli asi na hodně dlouho,, Každý z nás si najde důvod proč by se s někým měl pohádat, ale někdy je to celkem zbytečné. Tak good luck.

Tee

Dopřejte si klid

25. února 2015 v 17:40 | Tee |  Postava

Už jsem se setkala s několika lidmi, co si stěžovali jak jsou hrozně unavení. Je to jenom jedním důvodem a na to se dneska podívám.

the last pale light in the west | via Tumblr

Je celkem jednoduché jak by jsme nemuseli být nějakým způsobem unavení. Jestli chodíte do školy tak je to spíš psychické vyčerpání než fyzické. Jak by jsme mohli bojovat proti psychické vyčerpanosti? Je to celkem jednoduché. Zkuste si zacvičit. Jestli to myslím vážně. Tak celkem smrtelně. Protože když namáháme svůj mozek tak musíme nějak zaměstnat nějak svoje tělo. Jak jsem psala. Určitě si najdete i deset minut na to aby jste nějak zaměstnali svoje tělo. Stačí kdyby jste udělali jenom pár dřepů nebo sedů lehů. Ale to je jenom na vás jestli o tom budete vůbec přemýšlet.

Ale když je někdo fyzicky unavený jako třeba já. Je celkem taky jednoduchý lék na to abych se cítila dobře. Je to zase psychická námaha. Stačí třeba nad něčím přemýšlet. Proč myslíte že píšu na blog. Je celkem těžké někdy něco vymyslet. Já musím přemýšlet nad tím jak vám nějaké téma podám. Mě to celkem zaplňuje. Ale stačí ale aby jste třeba četli nebo se něco učili.

A nebo mám ještě jeden typ. Zkuste si na hodinku udělat jenom čas na sebe. Já mám taková rituál jak se uklidním a potom se cítím dokonale fit. Udělím si latté nebo čaj. Potom si lehnu a jenom tak přemýšlím nebo si čtu. Musím mít vypnutý mobil a televizi. Je to jenom moje chvilka. Tak že v tu chvíli jsem pro přítele hodně nedostupná. On má taky svoje rituály jak se dá do klidu a potom je taky odpočatý-

Musíme si někdy dopřát klid, jinak by jsme se asi zbláznily. Hlavně si to trochu promyslete. Aby jste se z toho potom nezhroutily. Tak good luck.
Tee

Řekni stop šikaně!

24. února 2015 v 17:07 | Tee |  Svět kolem nás
Někoho to potká, ale není na tom nic moc příjemného. Jak by jste se toho mohli zbavit? Zkusím vám nějak poradit.

Game over
Budu se bavit o tom jak by jste se měli postavit šikaně. Není to moc dobrý téma na bavení, ale musíte se tomu nějak postavit. Nikdo by si neměl zasloužit, že ho někdo bude šikanovat. Ale jak by jsme se toho mohli zbavit? Jedna metoda je, že by jste to měli říct někomu z učitelů. Nebojte se nebudete práskači. Snad nechcete aby si na vás vybíjel zlost, nebo vás dokonce někdo mlátil. I když se budete bát musíte o tom mluvit. Zkuste to nejdříve říct svému třídnímu učiteli, jestli to nezabere jděte trochu víš. Potom by jste mohli zajít za poradkyní. Ta vás určitě vyslechne. Nebojte se o tom mluvit, jinak to bude pokračovat dál a to snad nechcete.

Kdyby jste se báli to říct někomu ze školy. Tak to zkuste v rodině. Třeba to říct rodičům, nebo někomu z rodiny ke komu máte nejlepší vztah. Svěřte se mu a on by to za vás mohl zařídit. Nebudete se moc bát toho, když to budete řešit ve škole, protože tam někdo bude s vámi. Ale kdyby to na vás mělo hodně velké následky tak počítejte s tím, že by jste mohli navštívit i psychologa. Je celkem na nic kdyby se s tím ani potom nic nedělo.

Kdyby nezabralo ani se svěřit někomu z rodiny a potom by jste byli ve škole za krysu a bylo by to ještě horší. Zkuste se zeptat rodičů jestli by jste nemohli změnit školu. Já vím bylo by to pro vás trochu těžké, ale třeba tam by jste nebyli obětí šikany. Je celkem časté že se i po návštěvě školy nic nestane. Ale je snad lepší kdyby jste změnily celý kolektiv než aby jste byli ještě více vystavováni násilí ne?

Asi se ptáte proč jsem nic takového neudělala. Odpověď je celkem jasná. Kdybych to řekla učiteli. Jediné co by mi řekl, abychom šli na chodbu a vyřešily si to mezi sebou. To je celkem přístup, který by jsem nečekala od někoho kdo nás má ve škole nestarost. Já jsem získala klid jenom díky tomu, že jsem se tomu postavila sama. Získala jsem si respekt. Takže jsem ukázala, že mi ti není jedno. Potom mě nechali na pokoji.

Je jenom na vás jaký způsob si najdete vy, ale jde hlavně o to aby jste se té šikany zbavily. Je nutné o tom mluvit, protože to není normální. Tak good luck.

Tee

Proč by jsme měli číst?

23. února 2015 v 16:16
Jak si teď čtu tu knihu. Řekla jsem přítelovi, že by se mu hodně líbila, ale on mi řekl že si to číst nebude. Že je to jenom ztráta času.

Break time

Trochu jsem se nad tím zastavila. Čtení by nám nějak mělo pomáhat ne? Rozvíjet to naší fantazii a měli by jsme potom lepší slovní zásobu. Ale jelikož teď existují filmy tak to s knihami nevypadá dobře. Jasně někdo se řekne, proč by jsem to měl číst když určitě zfilmují. Ale já vám řeknu jednu věc. Nikdy do filmu nedají všechno. Protože kdyby měli zfilmovat celého Harryho Pottera bylo by to na hodně dílů. A všechno by muselo být na dvě části. Je to celkem těžké aby do filmu nacpat všechno co je v knize, ale když si to tak vezmete tak vás vlastně tvůrci filmu o něco ochudí.

Proč ráda čtu? Je to celkem jednoduché. Jelikož už od malička jsem byla odklopená knihami. Nějak jsem v tom prostředí vyrůstala. Nedělá mi dneska problém přečíst knihu za den, ale musela by jsem mít celý den volný. Nejraději na to mám, že si muži věci a postavy jen tak představit. Ve filmu to máte dané. Jak kdo bude vypadat, jak bude vypadat daná scéna, ale já jsem ráda že si to mohu představit. Ráda dovíjím svojí fantazii. Proto mi nedělá problém něco napsat, protože hodně čtu. Mám nějakou slovní zásobu a jsem za to ráda. Samozřejmě že se objeví někdy slovo kterému nějak nerozumím, ale snad existují způsoby jak by jsem si mohla najít co to znamená. Když si to tak vezmu. Vlastně tu knihu co čtu teď. Jsem do ní ponořená až do paty. Představuji si jak by osoby mohli vypadat. Je tam sice dané jakou mají postavu, jaké mají vlasy nebo oči. Ale potom si to můžete představit jak chcete. To prostředí kde jsou. Je to něco co u filmu nezažijete.

Jednou jsem projížděla facebook. Moje jedna známa zveřejnila fotku. Tam byly dva lístky. Samozřejmě na Padesát odstínu šedi. Já jsem tu knihu nečetla a ani mě to nějak neláká. Ale to je na člověku. Ale ona tam napsala něco co mě překvapilo. Ten film jí zklamal a nemělo to na knihu. Je to celkem pravděpodobné, protože když si nejdříve přečtete knihu a potom jdete na film, je celkem jasné že to nebude přesně podle knižní předlohy. Něco tam bude vynechané a může tam hrát někdo kdo vám zrovna nesedne. Proto si raději přečtu něco co nebylo zfilmované, protože kdybych si to přečetla asi by jsem byla z filmu potom zklamaná.

Je asi jenom na vás jestli budete číst nebo ne. Tohle je jenom důvod proč by jste měli číst. Ke knihám by jsme se měli někdy vrátit, ale ne aby nás k tomu někdo nutil. Tak good luck.

Tee

Nekonečný víkend

23. února 2015 v 15:22 | Tee |  About Tee
Já vím, že jsem nikdy nepsala o tom jak jsem strávila víkend, ale z tohohle se potřebuji celkem vypsat.


V pátek jsem měla volno. Do Liberce přijel táta. Já jsem s ním šla jako vždycky na kafe. Přivezl mi tu jednu knihu co jsem četla. Potom jsme se bavily o normálních věcech. Já jsem si samozřejmě dala Latte. Jiné kafe by jsem asi nevypila, ale bylo doopravdy dobré. A dokonce tahle kavárna měla nejlepší záchody co jsem kdy viděla. Fakt nádhera. Nemyslím to ironicky. Mají taky strašně dobré koláče, ale ještě než jsem se měla vzbudit. Tak mě probudil telefon mámy přítele. Přijela její celkem oblíbená příbuzná z její vnučkou. Narodila se nedávno. Museli jsme rychle vstát a hned po ní uklízet. Proč by jsme to měli dělat my? Snad je dost velká na to aby to zvládla sama ne?
Zbytek dne jsem byla tak začtená do té knihy, že jsem nic jiného nedělala něž jsem četla. Taky jsem to zvládla za jeden den. Jsem na sebe pyšná. Potom přítel musel nějak doplnit tekutiny, ale neměl čeho by se napil. Museli jsme jít do obchůdku co je kousek od nás. Celý den jsem se cítila celkem unavená, není divu hodně jsem ponocovala. Koupila jsem si teda jednu plechovku semtexu. Ale ani ta mě nedokázala nějak postavit na nohy. Když jsme přišli zpátky tak jsem dočetla tu knihu. Akorát mi to vyšlo. Protože potom dávali film na který jsem se chtěla koukat, ale jedna věc mě od toho celkem rušila. Byla to budoucí neteř. Bylo by mi to celkem jedno kdyby tam nehrál Chaming Tatum. Jak si tohle někdo může dovolit. Rušit mě při filmu s ním. Dělám si srandu. Ale ten film jsem chtěla vidět a já jsem z něj nic moc neměla. Což je celkem škoda.
Ironie celkem byla že přestala brečet jenom když byla reklama. Já jsem si myslela, že to dělá naschvál. A to myslím vážně. Když ten film skončil řekla jsem si že by jsem se mohla pustit do četní další knihy co jsem si dneska koupila. Byla jsem na to celkem dost unavená a taky slyšet každou chvilku pláč to mi nedělalo moc dobře. Já musím mít i ztlumenou televizi když si chci číst. Na tož abych poslouchala jak někdo neustále brečí a něco chce.

Celý pátek jsem byla skoro v posteli. Byla jsem celkem unavená, ale jak se na to koukám. Tak se asi moc nevyspím. To je fakt super. Chtěla jsem se vyspat, ale teď to nejde. Přitom ona může spát snad u svojí mámy. Má tady hodně kamarádek, ale musela si vybrat tohle místo. Jako by nic nevěděla. Dítě se moc nedá ovlivnit aby bylo ticho. Jestli bude brečet už od pěti ráno, tak to asi nezvládnu. Někdy těch dětí mám celkem dost.

Jak jsem si myslela. To mimino začalo řvát kolem páté hodiny ráno. Vzbudila jsem se asi pětkrát. Takže jsem totálně nevyspalá. Ještě lepší jdu zítra do práce. Ale nakonec šli někam na celkem dlouho. Alespoň jsem měla na pár hodin klid. Tak jsem se pustila do vylepšování svého sešitu na poznámky. Takhle to nějak dopadlo.
Na tři hodiny nějak mě to zabavilo. No co moc jsem se do toho zabrala. Já jsem jenom ráda, že jsem si v klidu mohla počíst. Věděla jsem že tento klidný mejdan zachvilku skončí. Skončil nějak kolem půl sedmé. Já budu zase muset poslouchat jak nějaké cizí dítě řve. Jsem zvědavá jak v šest hodin ráno vstanu. Budu muset jít spát celkem brzo abych nemusela nějak dobít energii. Doufám, že už zítra odjede. Sice nemá co na práci, ale moc dobře ví že musíme taky chodit do práce. Jako by nemohla být u své mámy. Najednou jsme se stali sluhy. Já to tak nesnáším. Jak musím udělat něco za někoho. Já tady mám svoje povinnosti. Já je dělám, ale snad by si to mohla zařídit sama. Jen pět minut stačilo na to abych měla po klidném večeru. Já se z toho snad zblázním. Doufám že to bude lepší zítra.
(obrázek)

V neděli jsem samozřejmě vstala jako vždycky, když jdu do práce. Ale nevyspala jsem se ani trochu. To dítě neustále řvalo a řvalo. Byla jsem celkem vyčerpaná. Ale nějak jsem těch osm hodin zvládla. Pomáhala mi celkem hudba.
Když jsem přišla domů tak mě čekalo mytí nádobí. Ale jasně muselo to jako vždycky vyjít na mě. Bylo tady tolik lidí, ale musela jsem to schytat já. Takže i když jsem přišla z práce musela jsem něco dělat. Ale já jsem chtěla jenom ležet a trochu odpočívat. Ale ani potom jsem si nemohla jít lehnout. Protože nám došlo pití. Takže jsem musela jít ještě do krámu. Doopravdy super. Takže mi dělá společnost jenom minerálka.
Když jsem přišla z krámu měla jsem alespoň čas na jednu kapitolu knihu co mám rozečtenou. Byla jsem celkem ráda, protože ta kniha je velmi zajímavá a mě hodně baví. Musela jsem zase ztlumit televizi abych si ten děj pořádně vychutnala.
Potom jsem jenom přemýšlela co by jsem mohla napsat na blog. Bylo to celkem těžké, protože nápady nepřicházejí jenom tak. Takže si to raději píšu, abych na to nikdy nezapomněla, ale obávám se že mi asi ten sešit dlouho nevydrží. Alespoň mám něco v zásobě.

Potom jsem jenom čekala až budou dávat pořady na které jsem se chtěla dívat, ale teď vím že budu mít dobrou noc. To dítě konečně odjelo. Takže by jsem si konečně mohla vychutnat noc kterou si zasloužím.

Doufám, že jste měli lepší víkend než já. Já jen doufám že takový víkend nikdy už nezažiji. Tak good luck.

Tee

Hvězdy a pruhy 6. část

22. února 2015 v 18:59 | Tee |  Povídky z šuplíku
Tak mám pro vás další díl. Snad se vám bude líbit. No nevím jestli se to vyvine tím směrem jaký budete očekávat. Tak good reading.


Luke se na mě musel jenom koukat. Asi čekal že by jsem mu na to řekla něco, co by ho potěšilo. Poprvé jsem nesouhlasila s tím co by měl dělat. Vždycky jsme se na všem shodli, ale teď? Co jsem měla asi v takové situaci měla dělat. Hold jsem se s tím musela nějak smířit. Vždycky jsem si myslela, že budeme jedno tělo a jedna mysl a jedna duše. Nějak se to všechno obrátilo ke špatnému. Nevěděla jsem jestli náš vztah má nějaký smysl. Milovala jsem ho už tak dlouho a teď měl jet někam, kde by jsme se mohli domlouvat jenom formou dopisů? Nevím kde se to v něm najednou vzalo, ale to nebylo jediné na co jsem musela neustále myslet. Bylo mi tak strašně špatně, že jsem měla jenom negativní myšlenky. Nemohla jsem na tom najednou vidět ani jednu pozitivní věc. Ale na tomhle se nedá asi vidět nic pozitivního. Byl to na mě nějak moc velký tlak.
,,Nic se mi nestane." Znovu musel říct tuhle větu, kterou jsem si nikdy nebyla jistá. Chtěla jsem mu nějak oponovat, ale neměla jsem na to nervy ani náladu.
,,Řekneš mi na to něco?" Podívala jsem se na něj. Nadechla jsem se a najednou to ze mě vypadlo.
,,Jak tohle můžeš vědět? Když mi něco budeš chtít slíbit ujisti se, že by se to dalo nějak splnit."
,,To jsou jenom kecy."
,,Jo?"
,,Jasně. Ty hned musíš myslet na to nejhorší."
,,A co jiného mi zbývá?"
,,Třeba nemyslet tak negativně."
,,Jak by asi mysleli všichni kdyby jim někdo milovaný řekl tohle?"
,,Ani nemůžeš vědět jestli mě tam vezmou."
,,Ale ty si jsi tak jistý, že by jsem to sebevědomí mohla odhánět rukama."
,,Nepřeháníš to trochu?"
,,Najednou já to přeháním."
,,Vždycky na všem vidíš všechno negativní!"
,,Kolikrát jsem se za tebe postavila? Musela jsem dokonce tvé matce vysvětlit proč by jsi u nás měl spát."
,,Prostě mě má ráda."
,,Jasně! A co kdybych jí to řekla? Bylo by to asi vhodné ne?" Luke se na mě podíval. Viděla jsem na něm že by jsem to dělat neměla. Myslela jsem si svoje. Najednou by se mi jeho máma mohla hodit. Možná by mu to rozmluvila, ale taky tady byla možnost že by na něj byla tak pyšná a podporovala by ho v tom. Nechtěla by jsem to nějak riskovat. Mohla by jsem ho nějak ztratit. Ale nebyla jsem sama kdo na někoho donášel. Vždycky když se něco stalo, Luke ten tlak nevydržel a hned musel vyklopit co se stalo.
,,Nebyla by jsem první kdo by někdo něco řekl."
,,To jsme byli mladší."
,,Když se kouknu od týden zpět?"
,,No já za to nemůžu, prostě je to někdy hrozný."
,,Aha! Takže ty práskat můžeš, ale já tě musím jenom bránit, aby ses mohl jít i sám vychcat."
,,Já o tom s tebou nehodlám diskutovat. Prostě když mě tam vezmou tak tam půjdu." Bylo hezký že mě postavil před hotovou věc. Nemohla jsem najednou do ničeho mluvit. Ale vždycky jsem musela dělat ten první krok já. Luke se najednou cítil jako kdybych do ničeho neměla mluvit. Že jeho slovo je svaté a budu se mu podřizovat, ale neměla jsem na to povahu. I když mi něco řekli rodiče tak jsem je neposlechla. Někdy jsem samozřejmě udělala chybu, ale snad jsem se tak něco i naučila. Luke tam jenom tak stál a koukal se kolem sebe. Ne nechtěla jsem aby se na mě jenom koukal. Bylo tady to ticho co nikdy nebylo. Zvedla jsem se a šla jsem do ložnice. Začala jsem přemýšlet trochu jinak. On chtěl děti a najednou chce jít do armády? Jasně já tady budu sama a on si bude někde hrát se životem? Co kdyby se nevrátil? Já jsem si nemohla dovolit to abych to dítě vychovala sama. Sice jsem měla tajné úspory, ale nemohla jsem s nimi vyjít napořád. Jess by mi sice pomohla, ale nemohla by jsem to od ní chtít neustále. Lehla jsem si koukala se do stropu. Škoda že tam nebyli klíče aby se ke mně nemohl dostat. Chvilku to trvalo než sebral odvahu a přišel. Lehnul se vedle mě. Nepochopila jsem co tam najednou dělá.
,,Co chceš?"
,,Nic jenom si chci užít čas co mám."
,,To je jako kdyby si umíral."
,,Ne neumírám, ale stát se to může."
,,To je přesně o čem jsem mluvila."
,,Já jsem se tak rozhodl. Tak by jsi mi to snad mohla dopřát ne?"
,,Ty jsi chtěl rodinu a najednou jdeš někam kde by jsi mohl přijít o všechno co máš."
,,Ale když se mi nic nestane. Tak by jsme to mohli udělat."
,,A co kdyby se ti něco stalo? Mám jenom tak sedět s vzpomínat na to co mezi námi bylo? A nejlépe by jsem si měla najít někoho s kým by jsem měla rodinu co?"
,,Ne já nechci aby sis někoho našla."
,,Jasně a mám být na pořád sama?" Tohle celkem přehnal. Jak tohle může říct. Ne nechtěla jsem tohle slyšet. Koukala jsem se pořád do stropu a najednou se mi do očí nahrnuly slzy. Nechce abych si někoho našla? Měla jsem už jenom rodiče a když tak Jess a jinak jsem měla být sama? Jak tohle může někdo jenom vyslovit.
,,To by jsi snad byla schopná udělat pro mě ne?"
,,Ty by jsi byl schopný být celý život sám?" Luke se na mě kouknul a najednou mlčel. Bylo mi jasné že by si za pár měsíců někoho našel. Ale nikdy by se asi nedozvěděl jestli jsem si někoho našla, ale byla jsem křesťanka takže jsem věřila, že by jsem potom mohla jít třeba do pekla. Ale Bůh by si snad nepřál abych byla sama.
,,Jasný. Ty by sis našel někoho během pár měsíců."
,,To máš pravdu." Tak tohle mě celkem ranilo. Nejdřív chtěla abych se smířila že půjde někam do války a potom mám být sama, a ještě jedna třešnička na dortu musela by jsem být celý život sama. Ženy jsou snad taky lidi. Mohla jsem si dělat skoro co jsem chtěla. Byla jsem svobodný občan ne? Nikdo mi nemohl říct co mám nebo nemám dělat. Nepochopila jsem to. Nedbala jsem na to jestli jsem oblečená normální nebo ne. Chtěla jsem spát. Luke mě ale najednou začal lechtat.
,,Kurva co to děláš?"
,,Chtěl jsem tě nějak rozveselit."
,,Asi nebudu jenom tak veselá, když mi každý den ubližuješ ne?"
,,Jak ti ubližuji?"
,,To je celkem špatná otázka."
,,Ale mohla by si mi na ní odpovědět."
,,Třeba že jsi řekl, že by sis našel někoho během několika měsíců. Dál že chceš rodinu a najednou si chceš hrát se životem. A ta poslední věc. Že by jsem si nikoho nemohla najít kdyby ses třeba nevrátil!"
,,Panebože! Ty mě snad nemiluješ?"
,,Ty mě asi ne kdyby sis našel někoho."
,,Já tě miluji ale musel by jsem na tebe nějak zapomenout ne?"
,,Já snad na to právo nemám?" Luke chvilku mlčel. Myslel jsi že když jsem holka nemůžu si vybrat to co by jsem chtěla. Najednou se na mě podíval a chtěl něco říct, ale nic nepověděl. Byla jsem celkem zklamaná. Musela jsem se z toho nějak dostat. Pořád jsem musela plakat. Na mém hlase to bylo celkem slyšet. Lukovi to najednou bylo jedno jak se cítím nebo co si myslím.
,,Neplakej."
,,Tobě se to jednoduše řekne, ale já se cítím jako kdyby se něco změnilo."
,,Ty chceš mít někoho jiného kdybych se nevrátil?"
,,Musela by jsem se nějak smířit s tím že tě nikdy už neuvidím." Luke se na mě podíval a utřel mi slzy. Usmála jsem si, ale najednou jsem měla zase pocit že něco zase půjde ven. Rychle jsem se zvedla a utíkala na záchod.

Já by jsem řekla, že tohle bude pro dnešek stačit. Sice díly nevychází tak často, ale mě to takhle celkem vyhovuje, že mám více času na to něco napsat. Snad to pochopíte. Tak good luck.

Tee

Chanel Look

22. února 2015 v 17:57 | Tee |  Moda
Tak mám pro vás další look. A dokonce by vám to mohlo pomoct při tom aby jste vypadali že máte dokonce na Chanel.


Bude se jednat o Chanel Look. Je jasné že skoro každá holka bude znát nějaký kousek od Chanelu. Ale kdyby jste na to neměli finance nevadí. Držte se kroků co tady budou napsané a budete vypadat jako kdyby jste si tam něco koupili. Samozřejmě převláda kombinace černé a bílé. Nejlepším doplňkem kdyby jste chtěli vypadat jako od Chanelu jsou samozřejmě perly. Kombinace strohé a jednoduché. Hlavně jsou tam samozřejmě ženské prvky a jsou hodně inspirativní. Jedná se o klasickou eleganci. Kostým z buklé nebo tvídu s krátkým sakem s lemy a rovnou sukní pod kolena. Ale černo bílá kombinace je asi nejlepší. Protože každý najde něco co by mohl najít ve svém šatníku aby vypadal jako od Chanelu.
Snad jsem vám trochu poradila. Já mám taky pár kousků co by jsem mohla zařadit do Chanel looku. A jestli se vám tento nelíbil. Nebojte za pár dní na vás bude čekat další. Tak good luck.


Tee

I need sun

22. února 2015 v 17:28 | Tee |  About Tee
Už aby to tady bylo. Chtěla by jsem aby to tady už byla. Tohle na mě už hází špatnou náladu.
beach

Už by jsem chtěla aby tady bylo jaro. Aby všude bylo slunce a nemusela by jsem nosit ty otravné zimní bundy, čepice a rukavice. Sice v Liberci není skoro už žádný sníh, ale stejně mi chybí to teplo. Neustále říkají že se bude oteplovat, ale já už toho mám celkem dost. Nevím ale zima je strašně depresivní období. Tedy alespoň pro mě. Neholduji lyžování nebo snowboardu. Sice ráda koukám jak jen tak padají vločky, ale nemusím chodit ven. Radši by jsem byla neustále doma a nemusela se vystavovat tomu, že mi bude zima.

Nevím hodně lidí nemá rádo zimu, ale já jsem doopravdy velký příznivec tepla. Asi by jsem se měla odstěhovat někam kde je neustále teplo. Ale velká ironie je, že moje oči a moje kůže je hodně citlivá na světlo. Takže si nemůžu užívat slunce jako každý druhý normální člověk. Ano přijdu si celkem ochuzená o normální letní dny, ale co s tím mám asi dělat. Jestli mi chcete poradit opalovací krém. Zkoušela jsem to. Ale ani opalovací krém faktoru padesát mi nějak nepomohl.

Ne každý semnou bude souhlasit, ale byla by jsem ráda. Kdybych si konečně mohla vzít deku a jít někam k vodě. Nebo konečně jít na delší procházku než v zimě. Jasně v zimě se taky můžete vydat na dlouhou procházku, ale já by jsem nerada riskovala abych byla nemocná. V tuhle chvíli si to nějak nemohu dovolit. Stačilo mi, že jsem málem propásla koncert. Léto pro mě asi hodně znamená. Vždycky v létě jsem jezdila k mámě. Bylo to pro mě celkem důležité. Když se tak kouknu na zpět. Neviděla jsem jí skoro dva nebo tři roky. Ale jelikož jsem teď ze střední školy pryč. Nevím jestli by nějak vyšlo abych tam jela. Snad to nějak vyjde. Byla by jsem celkem ráda.

To ale není samozřejmě jediný důvod proč mám raději teplo. Nezachází tak brzo slunce. A vy se můžete procházet skoro do jedenácti. Už doopravdy potřebuji teplo. Jediná nevýhoda asi je, že o hodiny dřív musíte vstávat, ale vždycky si na to nějak zvykneme. Jsem nějak moc unavená z toho že jsem hodně dlouho neviděla slunce. Ale dost řečí, potřebovala jsem si jenom vypsat myšlenky.

Doufám že pochopíte o čem jsem psala. Kdyby jste měli nějaké dotazy pište dolů. Tak good luck.

Tee

Normal is boring

21. února 2015 v 18:06 | Tee |  Svět kolem nás
Dneska jsem celkem dlouho dobu strávila nad tím, abych si trochu vyšperkovala jeden sešit. A najednou jsem na něco přišla.


Jinak do toho sešitu si píšu, co jsem napsala, kdy jsem to napsala a nápady na články. Ale najednou jsem se zasekla. Na zadní stranu jsem psala nějaké motivační citáty a podobně. Najednou mě jeden napadl. Být normální je nudné. Je to celkem pravda. Když se přibližujete hodně kolektivu tak jste někam prostě zařazeni. Ale když jsem jiná, dokážu se s lidmi bavit o jiných věcech než normální holky. Je to celkem běžné, že takové holky na světe jsou, ale většinou jsou buď zadaný a nebo si našli jinou holku. Podobně to funguje i u kluků.

Já by jsem řekla, že být nenormální má svoje výhody. Nosíte jiné oblečení než by se od vás očekávalo. Ale teď to neberte zase tak přehnaně. Myslím že nebudu koukat na to co je IN, ale na to co se mi líbí. Teoreticky by se dalo říct, že jsem všeho stylová. Jednou si vezmu košili a k tomu úzké džíny. Potom mám náladu a vezmu si něco odváženého. Mě je to nějak jedno, ale záleží na tom jak se cítím. Ale hodně holek si bere jenom to co je IN. Já nechci být IN já chci být originál.

Vezměte si to třeba takhle. Kdyby byli youtubeři normální jako všichni ostatní. Začali by vůbec natáčet? Jiná otázka bavilo by nás to vlastně? Vlastně by byli jenom kopie toho kdo s tím začal. Ale tím že se ve videích každý chová jinak tak vlastně je nemůžeme zařadit do jednoho stereotypu. Já jsem za to celkem ráda. Když nejste alespoň jednou částí normální. Dokážete se celkem odvázat a musí s vámi být celkem sranda. Já jsem pro všechnu prdel. Ale samozřejmě mám nějakou hranici. Ale někdy to samozřejmě bolí, ale jsem odhodlaná že by jsem to mohla udělat znovu. Nikdy si o mě nemyslí, že jsem normální. Ale mě je to nějak jedno. Jsem ráda že jsem jiná než ostatní lidi. Ale jak se na to tak koukám. Z našeho světa se začínají stávat kopíráky. Jasně každý je unikátní svým vzhled. Pokud tedy nejde o dvojčata, ale začínají se chovat všichni stejně, ale tu originalitu co máme uvnitř sebe nějak nenecháme vyplout na povrch. Nemusíme se chovat podle pravidel. Pravidla jsou od toho aby se porušovala. Hlavně nikoho nezabíjejte. To jsou zase jiná pravidla. Teď mám namysli co vám třeba zakazují rodiče. Pamatuji si jeden příklad. Bylo asi deset nebo pět stupňů, ale můj mozek byl naladěný nějak na léto. Chtěla jsem si vzít kraťasy. Samozřejmě mi to táta zakázal, ale já jsem prostě byla rebel a musela jsem si je vzít. Sice na mě všichni koukali jako kdybych se zbláznila, ale mě to bylo jedno. Chtěla jsem si je vzít a tak jsem to udělala. Sice jsem byla potom nachlazená, ale mě to bylo jedno.

Když se budete chovat podle někoho, nikdy nezjistíte kdo jste. Dejte průchod tomu co cítíte a nebo co chcete dělat. Jestli nezjistíte kdo jste, žili jste celkem zbytečně. Tak good luck.

Tee

Cameron Diaz - Body Book

21. února 2015 v 15:10 | Tee |  Recenze
Konečně jsem to zvládla a dočetla jsem tu knihu. Já vám jí trochu přiblížím a trochu zhodnotím.

Untitled

Takže jsem dočetla Body Book od Cameron Diaz. Tato kniha má tři části. Každá část má nějaký svůj smysl. Obsahuje různá moudra, tabulky a moudré věty. Když jsem jí začala číst nemohla jsem se od ní nějak odtrhnout. Četla jsem jí celkem často. Hodně jsem se poučila o tom jak milovat své tělo, co by mi mohlo pomohlo pro lepší spánek, jak být více disciplinovaná a podobné věci. Myslíte si že by vás žádná kniha nemohla motivovat aby jste měli kvalitní život? Já by jsem řekla, že tuhle knihu by jste si měli přečíst.

Sice mi to trochu trvalo, ale nakonec jsem to zvládla. Ale hodně mě to poučilo, protože jsem si uvědomila že by jsem se měla neustále cítit dobře. A neměla by jsem jenom tak být unavená přes den, není to zase moc normální. Musela jsem se nějak prokopat k tomu abych začala žít trochu jinak. Nakonec jsem to, ale udělala. Nebýt této knihy nikdy by jsem to asi neudělala. Začala jsem jíst více zeleniny a ovoce. Je to celkem základ našeho života.

Sice jsem nikdy nečetla takový typ knihy, ale tahle mě zaujala. Bylo to asi jenom kvůli tomu, že Cameron Diaz celkem uznávám jako herečku a celkem mě zajímalo co si o tom myslí. Bylo to pro mě hodně poučné. Doporučila by jsem to každé holce co má nějaký problém s tím jak vypadá, nebo si stěžuje jakou má pleť nebo je nějak nespokojená se vším co na sobě vidí.

Doporučila by jsem to každé holce. Sice není moc levná, ale ty peníze za to stojí. Budete si trochu více vážit svého života. Tak good luck.

Tee

Tee jako dobrovolník?

21. února 2015 v 13:50 | Tee |  About Tee
Nedávno jsem si vzpomněla na jednu hodinu angličtiny. Učitelka nám povídala o tom jak, děti v Anglii dělají dobrovolníky a že je to teoreticky jejich povinnost.
add a caption

Když jsem si na tak vzpomněla, začala jsem se o to zajímat trochu víc. Koukala jsem se na internetu na dobrovolnické práce. Nepřipadalo mi to zase tak špatné. Kdybych dělala společnost nějakému dítěti co je v nemocnici nebo někomu starému, komu už nikdo nezbyl. Jak jsem se tak koukala tak nabídek bylo celkem dost. A stačí když budete někoho navštěvovat jednou týdně. To je celkem málo na to, že by jste s ním měli být třeba jednu nebo dvě hodiny denně.

I když by jsem za to nedostala žádnou odměnu, tak jsem o tom začala celkem uvažovat. Bylo by to celkem dobré zpestření života. Někomu pomáhat. Bylo by co celkem fajn, alespoň by jsem měla co dělat. Někdy se hold nudí každý. Ale teď koho by jsem si měla vybrat. Někoho v domově pro seniory nebo někoho v nemocnici? To je celkem těžká otázka. Asi by jsem si to měla nechat trochu projít hlavou, ale tahle otázka mě trápí asi dva dny.

Proč by jsem to měla dělat když za to nedostanu peníze? Když si pokládáte tuhle otázku. Já by jsem řekla, že by to měl být hezký dobrý skutek. Já na tohle sice moc nejsem, ale někdy by jsem si chtěla promluvit s někým koho třeba vůbec neznám. Zajímalo by mě co třeba někdo prožil a podobné věci. Nabídli se mi jenom dvě místa kde by jsem mohla nějak působit a to je právě domov důchodců a nebo někdo v nemocnici. Ale pro mě je celkem problém, že kdybych ho viděla každý týden. Vytvořila by jsem si na něj nějakou citovou vazbu a asi by jsem se nesmířila s tím, že by třeba zemřel. Pro mě byla jediná dobrá zpráva kdyby se ten člověk uzdravil. Takže pro mě by byla asi lepší ta nemocnice, ale tam je taky riziko na to že někdo zemřel. V tomhle hledisku je to celkem těžké. Ale chtěla by jsem někomu pomoct. Nevím jak mě to najednou napadlo. Je mi jenom osmnáct a hned by jsem se chtěla nějakým způsobem rozdat. Jelikož moji sourozenci jsou v Německu nemám se teoreticky o koho starat. A komu by jsem dělala společnost, kterou doopravdy potřebuje. Samozřejmě mám přítele, ale uznejte sami to je trochu jiný druh společnosti než by mě asi naplňoval. Já by jsem prostě někomu chtěla rozjasnit den. Samozřejmě o tohle jde taky ve vztahu, ale my dva jsme až moc šťastní.

Co by jsme mi doporučili? Nemocnici nebo domov důchodců? Doufám že mi nějak poradíte. Tak good luck.

Tee

Lhaní

20. února 2015 v 15:18 | Tee |  Svět kolem nás
Je to asi jedna součást naší osobnosti. Asi by jsem si nedokázala představit bez toho život, ale mohlo by se to alespoň omezit.

funny

Dneska si trochu probereme lhaní. Někdo to alespoň jednou udělal a teď mi neříkejte že jste tak čestní a nikdy jste to neudělali. Už od malička jsme řekli něco co není pravda. Třeba že my jsme to nebyli, nebo že to tak už bylo když jsme přišli. Je jasné, že se asi něčeho bojíme. Co kdyby se něco stalo, kdybychom někomu řekli pravdu? Mohli by jsme mu nějak ublížit, nebo by jsme dostali zaracha, nebo by na nás někdo byl opravdu naštvaný. Ale je asi jasné, že se tomu budeme muset nějak postavit.

Samozřejmě není lež jako lež. Někdy jde jenom o zatajovaní pravdy. Takže teoreticky nelžeme, ale když jde o vážnou věc. Měli by jsme říct pravdu? No měli, ale mě se do toho taky někdy nechce. Ale někdy by jsme si měli uvědomit že budeme muset nést následky za svoje činy. Možná si teď řeknete, já na to mám ještě hodně času. Ale jak jste si tak mohli všimnout. Třeba jste už na střední škole. Nemáte zase tak dobré známky? Je hodně Malá pravděpodobnost že by jste se přemohli a učili se k maturitě. Ale jsou samozřejmě i výjimky. Ale kdyby jste tu maturitu neudělali, byla ta škola jenom ztráta času nemyslíte?

Jasně že když někomu neřeknete něco co si myslíte, aby jste ho náhodou neurazili. Je na tom něco dobrého, ale je jasné že by se to jednou mohl dozvědět. Já by jsem řekla, že je to potom ještě horší, než aby jste to řekli někdy potom. Ten strach ve vás bude neustále, ale kdyby jste to řekli rovnou. Tak by jste ten strach nemuseli snad mít takový ne? Sice by se potom něco mohlo stát, ale nebude vás trápit svědomí a nebude mít pocit viny.

Každý z nás někdy lhal a někdy to bylo možná až moc drastické, ale někdy je dobré neříct pravdu, ale nemělo by se to stávat naší denní rutinou. Je to celkem špatná vlastnost, ale asi se jí nikdy nezbavíme. Všichni se s tím narodily, aby si vybrali jestli říct pravdu nebo ne. Je to jenom na nás jak s tím budeme zacházet a nebo jak toho budeme zneužívat.

Snad jste si z toho něco vzali. Vždycky si to nejdříve promyslete a potom něco řekněte. A překonejte někdy ten strach. Tak good luck.

Tee

Logika zákonů

19. února 2015 v 15:49 | Tee |  Svět kolem nás
Tohle jsem nikdy moc nepochopila. Nikdy to asi nepochopím. Já by jsem jim dala o hodně vyšší trest. Zaslouží si to.


Někdy když se koukám na zprávy. Musím jenom kroutit hlavou. Někdo kdo udělal něco hrozného jako vraždu nebo někoho znásilnil. Dostane třeba jenom pět let. A ten co něco třeba něco vzal dostane více let. Přijde vám to logické? Mě ani moc ne. Kdybych byla třeba někdo z pozůstalých. A věděla by jsem že třeba za pět let. Se ten hajzl bude procházet po světě jako normální lidi. Nebyla by jsem moc spokojená. Není nic lepšího než se bát skoro každý den, že by se to snad mohlo zopakovat. Nebo kdybych byla znásilněná a potom by jsem zjistila, že ten násilník bude zase běhat po světě. Jasně je to normální abych se bála o svůj život každý den.

Těm násilníkům co strašně rádi znásilňují hlavně malé děti, by měli zavést nějaké speciální tresty. Přece by se to mohlo opakovat. Jasně co máme v sobě, tak za to nemůžeme. Ale je to celkem zvrácené, když se někde najde holčička nebo chlapec a jsou připraveni o svoji nevinnost. Já by jsem je asi nechala vykastrovat nebo něco takového. Může se to zdát jako hrozný trest, ale nechtěla by jsem aby někdo z mých blízkých byl vystavován takovému hnusu co se děje kolem nás. Myslíte si že by se nějak dal převychovat? Já by jsem řekla, že asi ne. Je to stejné jako kdyby jste chtěli přechovat psychopata. To nejde. Mohli by jste ho akorát nadopovat pilulemi, ale nic by to nezměnilo. Kdyby je najednou vysadily, vrátily by se ke svému obvyklému životu. Je to pravda, ale nikdo si toho asi moc nevšímá.

Vražda. Jasně někdy je to náhoda, nebo je to odplata. Ale někdy jsou to takové případy že zavírám oči. Vyvražděná celá rodina. Proč to někdo udělal? Asi se mu jen tak chtělo. Přišel a asi mu nějak přeskočilo a prostě je zabil, ale jak někdo takový mohl být puštěný třeba za dobré chování. Ve vězení se asi bude chovat každý jinak. Je to něco co nikdy nepochopím. Jasně že si teď o mě budete myslet, že jsem barbar. Ale kdyby to byl nějaký vážný zločin. Třeba kdyby to nebyla sebeobrana, nebo nehoda. Tak by jsem je poslala na doživotí a nebo by bylo nejlepší trest smrti. Když někoho zabijete, neměli by jste mít na to právo tady vůbec být. Jasně když máte nějakou psychickou poruchu. Tak jste teoreticky nevěděli co děláte, ale to jste na doživotí zavřený v nějaké léčebně. Nikdy jsem nepochopily, že když je člověk nemocný tak je tam na celý život, ale když někoho zavřete. Může být propuštěn na kauci nebo za dobré chování. Mělo by se zavést pravidlo život za život. Myslete si co chcete, ale je to celkem spravedlivé. Vrahové a násilníci by neměli chodit mezi námi. Potom se mám cítit v bezpečí? Tak děkuji.

Jestli semnou nějak nesouhlasíte nebojte se to napsat dolů do komentářů. Budu ráda za každý názor. Tak good luck.

Tee

Není to bez make-upu lepší?

19. února 2015 v 14:21 | Tee |  Svět kolem nás
Co děláte když se vzbudíte? Obléknete se, najíte se a potom hned do koupelny. Ale hlavně se nesmí zapomenout na make up.

💗

Není to náhodou bez make upu lepší? Já by jsem řekla, že ano. Je to vlastně maska za kterou se chcete schovat každý den. Proč by někdo nemohl vidět naší přirozenou krásu? Je to jenom něco co si matláme na obličej abychom byli krásnější? Ale všeho moc škodí. Nevšimli jste si náhodou, že se vám po make upu dělají pupínky? Je to asi jasné. Když se nad tím tak zamyslíme, tak naše kůže nemůže dýchat. Takže se budou více tvořit póry a nebo černé tečky. Někdo to má vrozené, ale není snad nutnost abychom jsme obličej něčím zatěžovali.

Ano hlavně v zimě jsem celkem dost bledá a je mi celkem zima na obličej. Někdy si ten make up dám. Ale není to moje denní rutina. Nechci abych měla pupínky za které si mohu sama. Nepotřebuji masku za kterou se budu schovávat. Aby mě všichni viděli jenom tak aby mě viděli ostatní. Ale co se stane když se odlíčíte? Budete to zase jenom vy. Když se každý den líčíte je to vlastně znak, že jste se sebou nespokojeni. Proč by jsme měli mít nějakou kritiku vůči sobě? Jasně nějaké pupínky jsou opravdu ošklivé. Tak si to dejte jen na ten pupínek a když přijdete domů. Dejte ten make up dolů.

Když se tak koukáte na internet. Vidíte ty dokonalé herečky a modelky co? Ale představte si jak dlouho museli strávit v maskérně. Jak musí mít zkaženou pleť. Ale oni mají peníze na to aby se jakýmkoliv způsobem udělali krásnými. My těch peněz nemáme tolik jako oni. Jednou přijde ten den, kdy se budete muset smířit s tím jak vypadáme bez té masky. Přijde ten den kdy na to nebudete mít čas a kdy vám na tom nebude tolik záležet. Bohužel teď se s líčením přichází celkem v mladém věku a už jedenáctileté holky si ztěžují na pupínky a na akné. Ale mohou si za to sami.

Zkuste shodit tu masku. Koukněte se do zrcadla a zvykněte si na ten obličej. Jednou na to nebudete mít tolik času jako teď. Tak good luck.

Tee