Otrokyně

31. prosince 2014 v 20:27 | Tee |  Svět kolem nás
Tenhle článek bude spíš takový názor než aby na to byla celá pravda, ale je to celkem závažné a já si toho poslední dobou všimám až moc.
Pro každou dívku je tohl jenom kuchyň. Ale pro mě je to celkem něco jiného. Pro mě je to místnost kde já musím teoreticky pracovat na tom aby můj přítel měl co jíst aby nebylo špinavé nádobí, aby bylo všechno v pořádku. Celkem mě to už unavuje. Ne nejsem feministka. Ale něco přeci mi na tom vadí. Tyhle věci jako mytí nádobí nebo utírání prachu je už moc samozřejmé. Hodně dlouho jsem za to neslyšela děkuji a to mi celkem vadí. Ano ve třicátých letech minulého století skoro každá rodina měla služku a ta se o všechno postarala, ale jelikož se přišlo s rovnoprávností mezi bylími občany a černými občany tak černošky konečně nemuseli otročit v jiných rodinách. Já jsem za to rádá, že je konečně mají celkem klid. Ale jak tenhle zákon skončil tak všechny ženy okamžitě museli věechno dělat za muže. Vařit, umýt nádobí, vysát koberece, utírat prach. Já upřímně si někdy příjdu jako ta černoška ve třicátých letech s jedním rozdílem. Nedostávám za to plat. A ještě si nikomu cizímu nemusím starat o děti.

Proč zrovna ženy by se měli starat o všechno v domácnosti. A když s tím chceme pomoct tak se naše dráha polovička kouká na nějaký zápas. A my nejsme jenom od toho aby jsme všechno uklidily. My by jsme chtěli také vidět že si toho trochu vážíte a né, že to neustále budete brát jako automatickou věc. Ono se také může stát, že když se svámi rozejdeme tak nebudete vědet co jak se dělá a budete muset chodit třeba k mamince. Nejsme tady jenom od toho aby jsme vás sexuálně uspokojili. My jsme také bytosti a vřdycky budeme. Někdy si připadám jako kdyby jsme se jenom starala o velkí dítě. A prosimtě mohla by jsi ještě tohle a nebo by jsi mohla udělat tohle.

A jestli si myslíte, že jsme žena co jenom sedí doma a píše tak to tak není. Já chodím do práce a jsem dvanáct hodin na nohou. A když příjdu domů tak už ani moc nemám sílu na to aby jsme myla nádobí. Já nejsem služka sice jsem žena, ale to mi nedává přeci titul služky. Nikdy jsem nebyla a nikdy nebudue. To je stejné jako, že ženy ve většině zaměstnání dostávají dokonce nižší plat. A to jako proč? Nikdo mi to ještě nevysvětlit. Přece jsme stejné jako muži. Sice máme trochu jiné myšlení, ale nikdy nebudeme o nic horší nebo lepší nrž muži. Tohle je stejně jako odsuzovat člověka podle barvy pleti. A tohle se stává celkem často.

Třeba moje kamarádka je hodně dobrá v matice. Jeden kluk měl dokonce tu drzost jí říct, že to nemá ze své hlavy, že musela opisovat při testu. Cože? To žádná dívka nemůže být dobrá v matice? Je to přece jenom na nás v čem jsme a nejsme dobrý. Tohle by mělo skončit. A kluci by nám měli trochu pomáhat. Co mi za to, že se o ně teoreticky staráme dostáváme? Snídaně do postele? Kytky? Aha a tohle má být všechno za to, že máme popraskanou kůži, nebo že jsme spadli když jsme třeba něco dávali na poličku když jsme tak lásky plně utírali prach.

Takže kluci tím vás žádám neberte nás jako samozžejmost my tady také nebudeme napořád. věechno se může stát a my za to nebudeme ani tžeba moct. Tak nám třeba občac můžete s něčím pomoct. Tak holky good luck a nenechte aby jste všechno dělali jenom vy.
Tee
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama