Několik věcí co nesnášíme na rodičích

27. prosince 2014 v 1:15 | Tee |  Svět kolem nás
Tak tuhle situaci budete hodně dobře znát. Bude o věcech co nesnášíme na rodičích a co by doopravdy neměli dělat, protože to doopravdy nesnášíme.
Tak jednu s věci kterých sem si všimla je neustále vypravování historek, kterou jsou pro ně krásnou vzpomínkou, ale pro nás je to hodně ponižující. Jedna moje kamarádka se s touhle situací setká pokaždé co si někoho přivede někoho na návštvěvu. Ano já jsem tam byla hodně často a tak těch historek znám už hodně. Ale hodně těch historek bylo právě hodně nevhodné aby je slyšel i někdo jiný. Ano já jsem se to mu akorát zasmála, ale moje kamarádka byla vždcky úplně rudá a hlavně svojí mámu několikrát okřikovala ať už nic neříká. Já jsem si to samozřejmě nechala pro sebe nechtěla jsem jí ponižovat před ostatními kamarády nebo kamarádkami. No já jsem se s tím buhužel setkala také. Je to hodně hrozné. A není to hodně fér a když něco řekneme o nich tak je to najednou špatně a nebo se vymluví na to že si to nepamatují. Já jsem třeba jednou byla nakupovat v Liberci a potom jsem přijela domů. Věděla jsem že můj táta šel do hospody a chtěla jsem na něj počkat, ale usnula jsem a nednou jsem slyšela klíče. Tak jsem za ním šla. Samozřejmě byl celkem opilý. A rozbil talíř a nenechal si vysvětlit že jeden seriál už skončil. Dokonce jsem na něj i prý křičela, ale nebylo to tak. No a když jsem to říkala jeho kamarádovi tak to najednou nebyla pravda, že tohle nikdy neřekl, ale když on vyprávěl něco mému příteli nebo kamarádkám tak to byla najednou pravda.

Jejich poučování. Panebože jako kdyby jsme to už nevěděli. Tak snad když nám to řeknete několikrát. Ano v té hlavě to je, ale neznamená to, že si prostě tu vaši radu vezmeme k srdci. Vždycky jste tak strašně naštvaní když si tu radu nevezmeme k srdci. Ale jedna věc je to náš život. Nějaké věci jsou pro nás samozřejmě důležité, ale my si to samozřejmě chceme uvědomit sami. Pořád nám říkate ať máme vlastní hlavu. Ale když by jsme se měli řídit jenom podle vás tak už ani svoje myšlení nemáme, protože budeme mít plnou hlavu jenom vašich rad. Radši se budu něčemu učit sama než aby mi do toho někdo pořád kecal. Třeba nesnáším řeči jako: ale takhle by to bylo mnohem lepší, ale proč to děláš takhle, ne radši od toho jdi pryč já to zvládnu lépe.

Jejich řeči ohledně oblečení. Všichni to moc dobře známe. Proč nám říkají i jak se máme oblékat. Máme snad vlastní styl. A jedna věc kdyby mě měli oblékat rodiče tak svůj styl ani nedokážu vyjádřit, protože jsem si to nevybrala sama. Ano s mámou je vždycky něco jiného. Ale co se týká otců je to něco hrozného. A když vám koupí něco sám od sebe. Buť vám to není, nebo se vám to nelíbí. Takže radím tatínkům kupujte prosím jenom ponožky aby jste se nesekli a nekoukali na kyselé obličeje. Radši nám dejte peníze nebo půjdete nakupovat s námi jinak to nevidím.

Pořád jsme v jejich očích děti. Ano jsme jejich děti, ale nebudeme pořád děti. Jako třeba, ty budeš pořád moje malá holčička. Tyhle slova nenávidím. Nebo když mi někdo řekně Kristýnko. To si prostě představím jenom jak jsem ještě malá. Konečně jsem všechny členy rodiny naučila aby mi říkali Týna. Ale jak už jsem psala o tom, že nebudeme pořád děti. Je to pravda. Jednou mi můj táta řekl, že pojď půjdeme se koukat na pohádky. Sakra co mu hráblo. Mám svůj plán a chtěl dokonce aby jsem se vykašlala na ty plány. Ano moc jsem doma nebyla, ale byla jsem puběrťačka měla jsem být doma s otcem a koukat se na kreslené pohádky nebo jít s kamarádkou ven? Jasně jsem si vybrala tu druhou variantu. Mě je úplně jedno jestli jsem se ho tím nějak dotkla, ale já už doopravdy nejsem dítě a nechci aby se tak ke mě někdo choval. Ano někdy uvažuji jako dítě, ale to asi každý.

Když se začnou chovat trapně, ale myslí si že se chovají normálně. Když jsem ještě bydlela u otce tak jsem si zapla jako vždy písničky a poslouchala jsem je. A co jsem neviděla můj otec začal tancovat. Ať si raději tancuje někde jinde. Pro mě je to celkem nepříjemné když někdo kolem mě tancuje a já si třeba dělám něco do školy. Já tohle prostě nepochopím. A když jsme mu řekla ať toho nechá tak mi řekl ne já toho nenechám protože já si můžu dělat co chci.

Musí mít poslední slovo. Znáte to ne? Když jste se někdy s rodiči hádali. A byl tam jeden zásadní problém najednou jsme byli drzí. Ale když si to tak vezmete říkají nám že máme mít vlastní názor a najednou jsme drzí? Tak to řeknu už jenom jedno tak tohle není vůbec logické. A nebo když musejí mít poslední slovo. Radši budu jenom sedět a poslouchat vždycky se to stejně točí jenom kolem jedné věci, ale jinak řečené. Nechám je aby se vypovídali aby měli klid v hlavě a jdu si svojí cestou.

Tohle je jenom pár zásadních věcí co mě na rodičích irituje. Tak snad jste na tom lépe než já. Tak good luck.
Tee
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama