Vědomostí

30. srpna 2018 v 18:41 | Tee |  Svět kolem nás
Já vím že pravopis není moje silná stránka, ale berte na to ohled. Protože jsem dlouho nepsala a celkem dost dlouho jsem ze školy. Teď tady budu mluvit o jiných vědomostech než co se naučíme ve škole. I když nejsem studen tak se snažím a teď se podělím o to v čem se chci nějakým způsobem zlepšit.
Poslední dobou jsem se nějak zakoukala do Asijské kultury. Nevím ani proč. Nějak to začalo když jsem se koukala na pohádky. Jo je to divné, ale všehcny se odehrávali v Japonsku a nějak jsem se vrátila do dětských let. Tak jsem se rozhodla, že o té kultuře něco zjistím. Nejdříve jsem začala kuchyní a několik receptů jsem už vyzkoušela. Potom jsem se chtěla zaměřit na nějaké báje pověsti a tak, ale to se mi nedostala do ruky kniha. Snad se k tomu brzo dostanu. Potom jsem chtěla zjistit něco o náboženství. Koukala jsem se na dokumenty, ale jen o budhismu. Ano vím že v Japonsku převládá šintoismus, ale musela jsem se zaměřit na jedno a na druhé se pak dostanu. Jen tak si rozšiřuji obzory. Potom přišla ale největší zkouška co jsem si mohla dát. To bylo učit se jazyk. Jo japonština je těžká jako prase, ale proč bych se neměla učit jiný jazyk. Pamatuji si nějaká slovíčka možná bych dala dohromady nějakou frázy, ale ještě nejsem dost daleko. Největší výhoda je, že se tam učím i psát. Jo snažím se. Některé znaky vypadaí podivně. Mě se to celkem dost hodí, protože teď je dost v módě na vše cpát japonské znaky a tak jsem schopná si to sice s pomocí přeložit.

Takže lovím vědomosti ohledně náboženství v různých kulturách. Snažím se učit se jazyky. Jasně že japonštinou t neskončí. Chtěa bych umět španělský, čínský, vietnamsky. Zkušet nové recety je taky hodně fajn. Nevím o nikom kdo by měl tolik nudlý ve skříňce. Kromě Asiatů. Bude to snad stačit abych byla lovec vědomostí? Budu s tím spokojená? Já bych řekla, že ne. Nikdy asi nebudu moc spokojená s tím co vím a co bych mohla ještě vědět, ale snad se dopracuji do půlky a byla bych spokojená. Tím že píšu co si myslím mi taky nějakým způsobem pomůže k tomu abych nasbírala nějaké vědomosti a nebo tak ne.

V čem bych se ještě chtěla zlepšit? Je toho celkem dost. Chtěla bych trochu dělat jógu. Bohužel bojových sportů jsem musela nechat, důvod nebudu uvádět. Byla bych moc ráda kdybych se zlepšila v otázce politiky, psychologie a ekonomiky. Snad se mi to jednou podaří, ale jak to znáte není moc času na nic. Jste vůbec rádi, že jste doma z práce nebo ze školy. Potom na vás koukají povinnosti. Jako je psát úkoly nebo třeba vařit a s tím nejsem celkem spokojená. Tak se snažím ten čas co mi ten den dá nějaák využít. Ale přiznám se jsem dost zahleděná do svého přítele. Ne neříkám tím že by mě nějak omezoval nebo tak, ale radši jsem s ním než abych se něco učila. Vždy mě nechá třeba jenom hodinku a on si třeba čte. Je to celkem dost super to nějak spojit dohromady a vše jde tak jak má.

Snad nikdy neztratím ten elán co mám teď a budu se moc považovat za lovce vědomostí dokud nebudu někde zakopaná, ale co mi osud přinese tak netuším. Ale chtěla bych toho udělat tolik že mi na to ani můj život nestačí. Tak good luck.
Tee
 

Co se dělo?

1. července 2018 v 10:47 | Tee |  About Tee
No aktivní jse na blogu moc nebyla poslední dobou, tak jsem se rozhodla že bych vám mohla přiblížit co se dělo. Naposledy co jsem nějak psala bylo před narozeninami. Zachvilku je mám zase. Sakra... :D
Beautiful Girls, photography, and gorgeous model art image
Tak když jsem naposledy psala byla jsem součástí celkem dost nefunkčního vztahu. Potom se do toho přidal další ještě horší nefunkční vztah. Bylo to celkem dost blbé období. Možná proto jsem nebyla nějak aktivní. Nemohu to na to svádět, ale je to možná jeden z důvodů. Ani jeden nefungoval. V jednom jsem aspoň zkusila jeden sociální experiment. Úspěch to mělo. Zjistila jsem že ten člověk sám se sebou žít nemohl. Ale potom jsem na vztahy rezignovala. Začala jsem chodit na k1 a zase do fitka. Za těch několik měsíců jsem totiž rapidně ubrala na váze a potřebovala jsem to někde nahnat. Uvědomila jsem si to. Bavilo mě to, ale okolnosti se zdáli celkem na nic a nechala jsem toho. Je to jedno dál to rozebírat nebudu. Takže moje dny byli jenom o tom chodit na trénik a pak domů. Občas jsem šla ještě s kámoškama, ale to bylo všechno. Takže můj život nebyl zase tak záživný. Potom se, ale něco stalo. Jo k1 nebo box byl vždy můj sen trochu, třeba to jen zkusit. Zamyslela jsem se nad tím. Proč bych si nemohla plnit svoje sny? Potom se stala jedna super náhoda. Kamarádka se spojila s jedním klukem a najednou jsme byli objednaný na tetování. Vždycky jsem ho chtěla, najednou jich mám sedm.
Tohle je jenom zlomek, ale tohle se mi líbí asi nejvíc. Když se vrátím k tě tetováním. Došlo tak k náhodám, který vedli k jedné nejlepší události co se mi mohla stát. Ten kluk co mě tetoval jednou napsal jestli bude nějaká párty nebo tak. Pozvala jsem ho a ještě dva kluky k sobě. Popíjeli jsme a řekl mi že by mohl dorazit ještě jeden kluk, najednou z toho byli dva. Jeden z nich je teď můj přítel. Nevím ani jak se to stalo. Příšel, odešel, začali jsme si psát, scházet a najednou jsme spolu přes půl roku. Takže super nemohu si stěžovat. Jsem za něj hrozně ráda. Že by to byl konečně vztah co by nějak fungoval. Víte co je nejlepší? Pomáhá mi se vším. Já myslím se vším. Vaření, uklízení, vyslechne mě, když potřebuju oporu mám jí. Nikdy jsme se nějak extra nepohádali, respektuje můj názor na cokoliv. Když se v něčem rozcházíme najdeme alternativu jak by mohli být spokojení oba dva. Ano přiznávám se jsem šťastná a nemyslím to tak, že bych vám to jen tak řekla, já se tak doopravdy cítím. Přibrala jsem a to jsem nepotřebovala ani fitko. Už jsem to pochopila. Super jen stačí být šťastná a půjde to samo.
Je to asi největší událost co se stala. Jinak je vše při starém. V práci jsem stejné. Možná jsem se začala ví zajímat o jiné kultury. Hlavně na Asii, začala jsem podle nich vařit a tak. Navštívila jsem výstavu a tam jsem se do toho nějak ponořila. Čtu kniha nějak o té kultruře. Jak říká táta rozšiřuji si obzory. Ano najednou je všechno tak nějak má být. Snad vše bude tak jak á být dlouho. Snad chápete, že jse ráda. Najednou vše je lepší a já doufám v hlouby duše a srdce, že to bude napořád. Jasně není vše napořád, ale tenhle zlomek štěstí a uvědomit si vše co jsem asi dávno měla, je tak povznášející. Plnit i své sny. Ne všechny se asi splní, ale i kdyby jen polovina byla bych šťastná. Poznala jsem dost lidí i když většinu z nich ani moc nemusím, ale tak nevadí. Ale za ty co je s nimi trávím čas skoro každý den nebo aspoň víkend. Za ty jsem ráda a budu. Nikdy mě nesoudili a berou mě jaká jsem. I když mě někdy serou jsou tu. Takže tohle se nějak odehrálo za ten rok co jsem nebyla moc aktivní.
Tee

Tak toho nechám

26. června 2018 v 19:55 | Tee |  Svět kolem nás
Tak zase po několika měsících jo. Nějak to nedávám všechno zkloubit... :D Prostě život je život. Nedá se vše stíhat, stejně je celkem dost zbytečné se omlouvat. :D
aesthetic, bts icons, and edit image
V několika případech si dokážete představit situaci kdy je radši nechat něco být. Já jsem jich za několik měsíců zažila celkem dost. Kolektiv a ještě k tomu plný ženských, pomlouvání, drby, narážky. Jo jo vítejte ve světě kde je to hodně složité. Jo jsem holka, ale nehodlám řešit každou píčovinu co se o mě řekne. Třeba když někdo řekne: ,, Co to má s vlasama" a začne se k tomu ještě debilně smát. Jo okey holka ty jsi to zabila a totálně mě dostala, jdu si z toho podřezat žily. Ne to fakt ne. Ale jsou tady takový lidi co to musí řešit. Já jsem to dřív řešila taky a byla jsem z toho špatná. Teď se ze mě celkem stal flegmatik co se týká tohohle. Podlení měsíce neposlouchám nic jiného než. Proč jsou takový zlý, proč nás neustále řeší, proč sem pořád koukají? Sakra když tě to tak zajíma bež a zeptej se. Já se drží hesla: Když se o m mluví je vidět že pořád žiju. Jako pardon tyhle urážky mě nedostanou. Jo řešila bych to kdyby se to týkalo coulostivé věci, rodiny nebo přítele. Za ostatní bych bojovala, ale že někdo řekne že mám hrozny vlasy.. Ahhh....fakt ne...

Tohle deformací trpím někdy taky jednou za měsíc za dva. Stane se to. ukvapené závěry a příliš velká hysterie. Přiznávám dělám ukvapené závěry. Snažím se to celkem dost omezit. Zase se vrátím k práci. Ano někdy mi to přijde jako nějaká telenovela. Já jsem se naučila. Co se tě netýká nepleť se do toho. Je to nejlepší věvc co můžete udělat. Připravte se na to že o tom uslyšíte celkem dost. Je dobrý to nějak neřešit. Jasný že to je hodně těžké znám to. Nemám ale ráda když jeden problém je řešený tři měsíce dokola když se v podstatě nedá vyřešit. Jenom kdyby se dali lidé změnit, ale to se jen tak nedá. Ještě když k těm lidem chováte takovou averzi jen když se nadechnou a kouknou se. Jelikož se jedná o práci snažite se s lidmi vycházet jak jen to jde. Přeci jenom tam strávíme celkem dost času. Přijít, pozdravit a pak se klidně nebavit. Nedělá mi to problém. S některými lidmi prostě už jen s principu nebudete vycházet, ale to neznamená že se ze mě stane mrcha a budu jim dělat naschváli a smát se jim když se jim něco nepovede.

Poslední věc čeho by někteří lidi mohli nechat je povýšenost. Panebože... Za tohle bych rozdávala facky. Jo zase se jedná práci, protože bych se v soukromém životě nebavila lidmi co to dělají. Každý uděláme někdy chybu, chováme se jako naprostí idioti nebo retardi, vyletíme bez toho aniž by jsme měli důvod. Umíte to, ale přiznat a omluvit se? Většina lidí co znám to znají a dokážou udělat následují kroky aby s dotyčným byli v pohodě. Pokud se chtějí dále bavit nebo stýkat. Jsou tady lidé co to nedokážou. Myslí si že jsou perfektní a nemohou udělat chybu. Dokazují to i ostatním kolem sebe aby se cítili pod ním. Nejlepší pak je když po člověku něco kontrolujete a pak uvidíte, že je to ještě horší než co by jste udělali vy. Jo karma je zdarma. Nesměju se je to jenom přirozený koloběh života. No na každěho jednou dojde.

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Není to nic převratného, ale taky jsem to vymýšlela jen tak z patra co mě napadlo. Tak good luck.
Tee
 


Kde se stala chyba?

19. března 2018 v 9:33 | Tee |  Svět kolem nás
Oh, oh.... No je to už celkem dlouho co jsem nic nenapsala. Je to hodně co se změnilo. To napíšu někdy jindy, ale teď by jsem se chtěla zaměřit na něco trochu jiného.
the fugees and fugees image
Nedávno jsem objevila druh videii. Tam jsou ruzné porozvaní. Jak jde třeba rap od nějaké roku do současnosti. Díky tomu jsem se celkem dost zarazila. Co to jako kurva je? Old school je už na dobro pryč a co teď považují lidi za rap je jenom sračka. Jako jestli se vám to líbí tak pardon, ale jsem celkem dost zklamaná. Ale říkam vám že se zrovna Biggie a 2pac obrací v hrobě a jestli si myslíte, že jsem v tomhle neznalá. Nevím možná s říká to samí Eazy E. Tak dáme si pár ukázek a uvidíme sami co bylo lepší jestli hip hop a rap z devadesátých let nebo teď.

Lil Pump - Gucci Gang
Znáte to? Já bych řekla, že tak na 80% ano. Víte kolik mu je? Dvacet? Ne sedmnáct. Já nevím jako hláška Gucci gang jako oka to je celke cool. Ale tahle písnička je jedna velká chyba. Teda aspoň podle mě. Co to? WTF? Když si to tak vezmu tohle je vzor pro puberťáky okey. Dáme si travku, zapijem to vodkou a dáme si ještě čáru aby jsme byli jako on. Nejlepší by bylo kdyby jsme se nechali celý potetovat a byli totálně vymaštění wauuu. Tleskám. Jediné co by jsem k tomu mohla říct, je že se mi líbí ten beat a jo ta písnička je chytlavá jen tím že se ta moc slov neopakuje a pořád se jede to samé dokolečka. Dá se to celkem dost snadno zapamatovat. Tleskám ti dobrej marketingovej tah! Ale snad dospěješ.

Lil Xan - Far
Přijde to jenom mě nebo jsou v těch klipech totálně všichni nafetovaný? Já by jsem se ani nedivila když Xan je zkratka pro Xanax. Wau dám si taky tohle jméno. Já nevím jestli se vám tohle líbí dobře já vám tohle asi brát nebudu. Vím je teď v módě být hrozně Dope, ale já radši nebudu in. Nevím tahle hudba pro mě nemá žádný význam. Většinou se tam stejne zpívá jenom o tom jak se jdou sjet, jak je někdo nechal a proto se musí skoro ufetovat. Po dočtění tohohle textu oka. Dám si xanax. Jo díky.... A že jsi ztratil všechny svoje přátelé, já se tomu ani nedivím. Nechceš mít věčně sjetýho kámoše. Panebože....

Ano, ale neměli by jsme být zoufalí. Pořád jsou tu co se dají poslouchat a pořád je to celkem kvalitní muzika. Je jasné, že se asi neshodneme ve všem, ale snad jo. Uvidíme. Tak co nám ta současnost nabídla?

NF - Let you down
Tuhle písničku jsem slyšela v sobotu. Tohle je dost emoionální. Protože zpívá o tom, že ho rodiče nepodrželi. Je to dost smutný nemyslíte? A šel se sjet? Asi ne, ale je to celkem dost rozdíl co od těch písniček co jsem vám dala jako první dvě. Já nevím proč tohodle není víc?

Logic - 1-800-273-8255
Ano ty čísla jsou název písničky, je to něco jako linka důvěry u nás. Logica si taky celkem dost cením. Tahle písnička mě dost dostala. Když nevíte co si máte počít, když pořádně nevíte kdo jste. Jste jiný...Třeba jen jiná barva pleti, jste na stejné pohlaví nebo jen tak vybučujete z davu. Nevíte co by jste si mohli počít? Musíte s někým mluvit. Tohle je poselství co by se mělo předávat. Dokonce jsem četla, že po vidání téhle písničky se hovory zvedli o 30%. Asi hodně lidí si prošlo tím že se chtělo někdy zabít nebo se sebepoškozovali, protože už nevědli co mají dělat dál....

Tak a teď se podíváme zpátky do minulosti. Dám vám se několik písniček co jsou pro mě top. Ano bude je jich víc, ale nedivte se mi já jsem na old school hip hop celkem dost ujetá tak se na mě nezlobte. Snad se vám budou líbit. A ne není mi kolem čtyřiceti let, ale bude mi 22, ale prostě jsem měla být mladá v jiné době a jinde... :D

Nas - I can
Ano můžu, ale co? Můžu být čím chci a je mi jedno jak těžké to bude. Tohle Je přesně význam téhle písničky. Můžeme být ším chceme. Můžeme hrát na piano, můžeme tancovat. Přesně tohle se mi na tom líbí. Ta pozitivní myšlenka. Nemusím být hnedka na drogách, opíjet se nebo ty drogy hned prodávat, ale můžeme být čím chceme. To je prostě něco co by si každej měl uvědomit.

The Notorious Big - Juicy
Tohle je pro mě král... Nevím proč, ale tohle je pro mě top. Ne jen tahle písnička, ale skoro všechny. Miluju ho. Ano zemřel, ale stejně jeho hudba je nadčasová. Vyprávět o tom jak se dostal na vrchol a vzdal se toho co před tím dělal, jako prodávat drogy, krást a podobně. Je celkem dost pokrok. Jak se dostal navrchol. Je to něco tak krásnýho že tuhle písničku by jste si měli poslechnout. Viděla jsem i dokument, ano nebyl to zrovna příklad spořádaného chlapa. Ale jak dospěl vše si celkem uvědomil, ale je ho hodně velká škoda. Rest in Pease Biggie.

N.W.A - Fuck the Police
Ne Ice Cube není jen herec... :D Tahle skupina je taky moc dobrá. Eazy je bohužel už po smrti. Když jsem se koukala na dokument o nich. Byla jsem celkem dost naštvaná za situaci jak se chovala policie k černochům. A přesně na to ta písnička naráží. Já se ani nedivím když je jen zavřeli za to, že stáli na parkovišti. To by si k nám asi nedovolili. Takže se téhlé písničce ani nedivím že vyšla, ale byla na nějakou dobu dokonce zakázaná.

Tak to by bylo pro dnešek asi vše. Posuďte sami jak se vám vše líbí. Napište dolů co se vám víc líbí. Mě čekají ještě nějaké povinnosti. Tohle jsem psala celkem dost narychlo. Tak good luck.
Tee

Nikdy jí nezměníme, ale někdy nás dožene

28. září 2017 v 13:11 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase nachvilku dostala za notebook. A mám chvilu na to abych mohla ventylovat svoje myšlenky. Je vždycky zvláštní, že to vždycky sedí na ten týden co se stalo.
Co si budeme povídat. Nikdo nemá moc hezkou minulost, vždy by jsem na tom něco změnili. Já toho mám celkem dost, ale co hold. Už jsem tak udělala tak to nějak nmohu změnit. Možná jdiné co bych chtěla hrozně změnit...Tak je to tak jak jsem se zachoval k nějakým lidem. Že jsem neviděla co by eventuálně mohlo být jinak než se zdá. Je celkem v dněšní době těžké poznat někoho kdo má srdce na pravém místě a kdo s vámi nechce jen manipulovat a ještě horší věci. Takže vlastně díky společnosti nemáme dobrou minulost. Pokud se nenarodímě někde mimo moderní technologie. Ale to se asi teď nestane. Vždy na nějakém určitém místě si tvoříte minulost, ale díky tomu vzniká i jistá pověst mezi vašemi kamarády a potom to jde do okolí. Když jsem byla v Jablonci moje pověst se nevím možná i zhoršila, ale co nadělam. Když se kamarádíte s lidmi co mají špatnou pověst samozřejmě jí budete mít i vy. Ale na tom mi nějak nezáleželo. Chtěla jsem se s nima bavit a tak mi to díky mé plnoletosti nemohl nikdo zakázat.

Ale jak šel čast tak jejich špatná pověst došla i ke mě. Potom jsem začala přemýšlet jestli je to pravda a nebo jsou to jenom klepy. Postupem času se jejich špatné vlastnosti začali celkem dost projevovat. Přišla ke mě otázka mám se s nimi bavit dál a nebo se na to vysrat? Ano s většinou z nich jsem ukončila všechny kontakty. Když je potkám tak je pozdravím a kdybych se s nimi měla bavit udělám to, ale už to nebude tak jako dřív. Snad mě chápete jak to myslím. Temné dny minulosti mě dohnali nedávno. Myslím si že jsem se zmiňovala o jednom klukovi s kterým jsem se hodně bavila v Jablonci, ale potom to šlo do kytek díky mému stěhování. Nikdy jsem ho už nechtěla vidět. Ale najednou se objevil u mých dvěří s dalším kamarádem. Nepochopila jsem co tím sleduje, ale v ten moment jsem málem hodila záda. Najednou mě ten vztek a smutek doslova ovládnul. Chtěla jsem začít řvát a brečet, v těhlech situacích nemůžete bohužel. Musela jsem jenom nahodit úsměv a tvářit se jako kdyby mi nic neudělal, protože ostatní lidé ani neví co se mezi námi stalo. Ani já to pořádně nevím. Když si ale člověk přeje abych ho ani nezdravila tak to udělám. Paradox je že potom se najednou objeví.

Na ten den toho bylo celkem moc. Objevil se totiž ještě jeden můj stín z minulosti. V jeden den jako kdyby si řekli ano dostaneme jí na dně aby z toho byla psychicky v hajzlu. Co jsem měla dělat? Ano za to bych měla dostat nějakou hereckou cenu. Protože jsem na sobě nedala znát nic co by naznačovalo že jsem na dně. Každým dnem si tvoříme svojí minulost. I když jde o předešlí den je to už minulost. Je jenom na nás co v ten den budeme nebo nebudeme dělat. Jestli ten den bude světlí a nebo temný. Bohužel u mě převažují ty temné dny minulosti. Nevím jestli jsem jenom hrozný pesimista nebo jsem jen hodný člověk, kterému se dějí zlé věci. Celkem bych to chtěla vědět nevím jak na to přijít. Nebo si to tvořím jenom ve své hlavě. Nechci aby mě minulost dohnala a musela jsem myslet jenom na ní. Chci myslet na budoucnost. Ani žít přítomností. Chci mít nějaké představy o tom co bude ne co je nebo bylo. Každým dnem je to ale náročnější. V téhle době se nám asi temná minulost nevyhne.

Tak to by bylo pro dnešek vše. Snad se vám to trochu líbilo. Zase jsem něco vylodila a snad se to takhle bude držet dál, protože tohle mi celkem dost chybělo. Tak good luck.
Tee

Už když odejde

20. září 2017 v 21:24 | Tee |  Svět kolem nás
Tak po dlouhé kotel dlouhé době jsem konečně našla čas a energii na to abych něco napsala a tohle téma mi celkem dost nahrává. Protože ta motivace mizí čím dál tím víc mizí.
Image by THE ORIGINAL
Poslední dobou si procházím celke dost těžkým obdobím. Od té doby co jsem se rozešla s přítelem s, kterým jsem strávila pět let svého života šlo vše nějak z kopce. Ale kdybych to měla brát pozitivně tak jsem začala chodit do fitka a nabrala jsem pár kil. Ale nebojte se jsme shodila několik kil zase shodila. Potom co jsme se vrátila opět k tátovi a začala se bavit s lidmi co jsem se vídala dříve, tak jsem samozřejmě navazovala další přátelství a samozřejmě to moc dlouho nevydrželo. Protože jsem zjistila, že lidé hrozně rádi lžou a také rádi využívají. Nejhorší je na tom, že jsme si pustila až moc k tělu a celkem jsem na to doplatila. Jedna malá rada moc to nedělejte, protože když to dáte jen trochu najevo tak toho začnou hned využívat.

Potom co jsme se dala do kontaktu s jedním klukem jsem skoro zapoměla na vše co by mohlo být špatné. Ale najednou když jsem se odsěthovala zase do Liberce tak jsem se přestala s ním bavit a neviděli jsme se hrozně dlouho. Potom tady začali lži a podobné věci. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že jsem udělala nco špatně já, ale po nějaké době jsem zjistila opak. Potom jsem se utápěla celke dost ve smutku a ve stresu protože toho na mě bylo celkem dost v práci. Takže jsem jen ležela na postely a možná tak poslouchala nějaký smutný písničky. Neměla jsem motivaci na nic dělat. Nechtělo se mi ani vařit nic. Skoro jsem neměla ani chuť k jídlu. Ještě že mám spolubydlící co mě do toho trochu i nutila, ale aspoň někdo se o mě bál a měl starost. Nechci tím říct, že by rodina neměla zájem nebo něco tkaového ba naopak pomohla mi celkem dost, ale stejně jsem cítila, že něco chybí a pořád jsem si myslela, že jsem udělala málo pro určité lidi.

Kdybych se na to měla kouknout zpětně tak to období asi přišlo znovu, ale ne že bych ležela celý den napostely. Jak můžete vidět konečně zase něco píšu. Dokonce jsem začala opět kreslit a hodně číst, ale stejně mi chybí hodně motivace na to abych navazovala nové přátelství nebo tak něco. Jo ještě jedna novinka našla jsem si kluka a právě na tom je nejhorší to, že na to náš vztah celkem dost doplácí. Dost to pozoruji, že jsem celkem dost odtažitá a mám strach z toho že mě jen tak ze dne na den dokonce i bez rozloučení opustí. Asi trpím vážním strachem z odloučení, ale to je možná problém hodně holek. Já nevím...Bojím se dokonce několika lidem i věřit když je to někdo nový, ale to těm lidem mám vysvětlit. Mám takovou a takovou zkušenost s lidmi a proto ti nevěřím. To je celkem dost velká blbost. Nikdo to asi jen tak nepochopí. Asi mi nezbyde nic jiného než se držet lidím kterým věřím a možná se trochu otevřít novým? Já nevím co bych v téhle situaci měla dělat, protože ta motivace mi prostě chybí. Vždy jsem dělala co jsem mohla pro lidi kolem sebe, ale nějakým záhadným způsobem se mi to nevracelo. Tak snad vy se nebudete divit proč najednou nechci. Proč se bojím se s něčím svěřit a proč najednou mám tolik tajemství a přitom bych se z nich tak ráda vymluvila, ale bojím se že tak ztratím vše co jsem si vybudovala s lidmi co mám kolem sebe.

Vždycky jsem si myslela, že když budu hodná na lidi a tak podobně čeká mě hezký život. Ale od toho dne co jsem se tak rozhodla učinit. Asi bych řekla že spíš trpím než že bych měla radost z okolí. Nejhorší na tom je aby jste vůbec sebrali sílu do dalšího dne. Ležite si jen tak a přemýšlíte jestli se chcete další den probudit. Ano i takovou fázi mám za sebou. Došla jsem i do fáze že jsem se začala nenávidět za to jaká jsem. Snad někdy se ta motivace vrátí. Ale abych to mohla uzavřít nějak pozitivní jedna motivace pro mě tady vždy bude. Rodina a to nemyslím jenom pokrevní, ale i ty co semnou jsou v nejhorších časech...

Takhle bych to dnes nějak uzavřela, někd je hold nejhorší žít pro lidi a ne pro sebe. Sice by jste o mě nemohli říct že nejsem sobec. Ale hodní trpí a sobci vládnou. A někdy jsme hodní až jsme hloupí...
Tee

Recenze: Odebrat z přátel

19. března 2017 v 10:08 | Tee |  Recenze
Tak jsem se vrátila trochu k recenzím..A zrovna jsem dokoukala jeden dobrej film a je to celkem dost creepy. Celkem dost jsem z toho vyděšená ještě teď.
Odebrat z přátel
Tento film by se dal považovat za takový thriller/horor. Nečekejte, ale že tady od začatku do konce bude tříkat krev. Jde tady spíš zase o psychickou stránku jak si zahrát s lidmi. Tento film se odehrává hlavně na videochatu nebo jen na chatu. Kamarádi si prostě jen tak chtějí zavolat, ale všimli si, že je tam někdo, koho nepozvali a nechtějí aby je nějak odposlouchaval. Mezitím jedna z hlavních hrdinek dostane zprávu od holky co zemřela přesně před rokem. A už je vám jasné o co nějak půjde? Ta holčina co zemřela spáchala totiž sebevraždu a někdo to dal na youtube a před tím ji kyberšikanovali. Ale co takhle vytáhnout tajmeství na všechny co jsou v tomhle chatu? Aby se mezi sebou začali hádat a trochu je to odcizilo. Nejlepší bude když si zahrajeme hru: Nikdy jsem. Tak se na sebe dozví tolik věcí co byli mezi nimi celkem dost zatajené a rozhádá je to. A postupně umírají, ale jak se tohle mohlo stát? Je to snad pomsta? Udělali něco té mrtvé dívce a jde tady vážně jen o pomstu?

Tento film se mi hlavně líbil tím neobvyklím zpracováním, že nevidíte skoro nic jenom vyděšené tvářr těch lidí jak se musí koukat na vraždy svých kamarádů, ale trochu mi to připomělo Tajmeství minulého léta nebo jak se ten film jmenuje, ale vím že nějak podobně. Nedalo by se říct, že tu holčinu doopravdy zabili, ale mohli by jí vážně nějak dohnat k sebevraždě, protože to co je na sociálních sítích a ještě k tomu v dnešní době celkem dost ovlivní vás a víš život. Hlavně když jste v pubertě. Není to pravda? a když někdo bude nahrávat fotky nebo videa s vámi jak jste v nějaké nepříjemné situaci tak je to celkem dost nepříjemné a bohužel to může některé lidi dohnat i k sebevraždě. Takže tohle by se doopravdy mohlo stát a nevím jak by s tím ten dotyný mohl potom žít? Je jasné, že se vám jen tak ten člověk ze záhrobí nepůjde pomstít, ale co kdyby si z vás udělal randu nějaký kamarád co tu osobu měl hodně ráda a udělal vám to samé? Bylo by to celkem ponožující, ale to nikdy tu milovanou osobu nevrátí, ale byla by to aspoň taková malá pomsta.

Co si o tom myslíte vy? Viděli jste tento film? Já bych vám ho jenom doporučila. Líbilo se mi neobvyklé zpracování a trochu jsem se i bála. Tak good luck.
Tee

A kdy se vrátilo?

18. března 2017 v 12:44 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady..Jelikož se lěčím s nachlazení a nemám nic moc co bych dělala, tak jsem si řekla že bych ten čas mohla nějak využít a trochu se opět věnovat myšlěnkám co mi poslední dobou vrtají hlavou.
run, black, and black and white image
Není tak těžké popsat okamžik kdy jsem si myslela že mi zmizelo slunce ze života, ale to by se jednalo o další depresivní článek a proč bych to měla dělat? Jelikož v téhle době je nejlepší přemýšlet jenom o těch věcech co nejsou zase tak dobré a neustále se budou ukazovat co je hlavně špatné. Otázka je kdy se slunce ke mě tak nějak navrátilo. Možná taková trochu motivace. Je celkem dost důležité se moc nekoukat dozadu co bylo. Jasně že nás to bude pronásledovat celkem dost dlouho. Mě to pronásleduje do dnes, ale co na tom? Prostě se to stalo a nenadělám nic s tím jak nebo co se stalo. A ani nevím jestli by jsem to udělala jinak kdybych měla stroj času. Nejhorší je zabít nějak čas, ale jak to udělat? Možná to byl jeden z důvodů proč jsem taky moc nepsala, ale už jsem si to trochu lépe uspořádala, ale je toho prostě hodně a hodně věcí co chci za ten den stihnout. Hrozný...Před tím jsem měla problém co bych měla celej den dělat, ale teď nevím ak bych si měla uspořádat čas abych všechno stihla. Je to celkem dost uklidňující když mám co dělat a nemůžu se zastavovat nad minulostí, protože běží přítomnost.

Ale samozřejmě přijdou chvíle kdy najednou zase slunce zmizí. Je to hlavně ve chvílích co mě lidi poučují jak bych měla žít svůj život. Že mi je dvacet a měla bych se chovat víc rozumně. Jak to myslí? I když člověk prostě dělá přešlapy tak je prostě dělá, ale snad o tom to je. Jasně já trpím tím že jsem celkem dost tvrdohlavá a prostě nepřiznám, že ten druhý má pravdu, ale pak když tu chybu udělám tak se s tím musím vypořádat sama a ne abych poslouchala kecy:,,Já jsem ti to říkal/a". Tohle já vím. A taky jsou najednou všichni překvapení, že mi je dvacet a netlačím kočárek..Co to jako je za trend tady zase? Až to snad přijde tak to přijde. A nejsem si jistá, že bych v takokvém mladém věku dokázala se o to díte kvalitně postarat. Kvůli těmhle kecům se někdy cejtím celkem dost divně. Jako kdyby s vámi bylo něco špatně, protože to říkají ostatní. Pochopila jsem, ale jednu věc...Nebylo to teď, ale neustále si jí musím přípomínat čím dál tím častěji abych někdy nevybouchal vzteky, když má někdo nějaký problém s tím jak já žiju. Je to můj život a já ho miluju takový jaký je. A nikdo nemá právo do toho mi kecat.

Je jasné, že každý má trochu jiné priority. A díky tomu, že jsem si našla ty svoje tak se ke mě slunce vrátilo a jsem šťastná jako nikdy před tím. Našla jsem si novou zálibu nebo koníček. Začala jsem chodit do posilovny, kde mám takovou jistotu že to k něčemu je. Čtu pořád ráda a teď jsem zase začala hodně číst..Psaní tady bude taky vždycky, ale jde o to, že jsem do toho musela stíhat ještě kamarády co jsem před tím zanedbávala. Takže to je celkem dost nabité. A ještě k tomu pracovat na tři směny. Je to někdy dost náročné, ale já jsem si zvykla na takovýhle pres a jsem za to ráda. Mám neustále co dělat, směju se jen tak a nepotřebuju důvod. Jasné je že někdy nemám svůj den a jsem jako reklama na depresy. To říka s oblibou moje paní mistrová, ale když jdu spát vím že ten den už skončil a ten další bude o něco lepší a já si to tak přeji. Chci aby můj život byl naplněný sluncem a ne aby jen tak mizelo a už se nikdy nevrátilo.

Beru to tak jak to je. Někdy se hold něco nepovede, ale to neznamená že se to semnou bude táhnout dalších půl roku. Tak to zkusím znovu a dám do toho ještě víc než před tím. Odřízla jsem všechny lidi co mi nějak brali moje slunce a jsem ještě víc nabitá energii. Někdy chci jen tak skákat protože jsem šťastná a je to pro mě za poslední dobu asi hodně nový pocit. Nidky se od nikoho moc nenechám radit jak bych měla naložit se svým životem, protože neví co bych chtěla v životě udělat nebo dokázat. Jsem to prostě jenom já. S nacpaným diařem, v jedné ruce knihu, v druhé tašku do posilovny a hlavě nápady co bych mohla jen tak napsat. A s kamarády co mi to slunce dávají skoro každý den. Být šťastný není zase tak těžké...Koukej dopředu a hlavně se neotáčej.

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Snad se vám to líbilo. I když to byl zase takový mix myšlenek co se mi motaly jen tak hlavou. Tak good luck.
Tee

Nejhorší generace?

7. března 2017 v 11:13 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Ano jak jsem řekla budu se snažit psát co nejvíc a dneska mám ještě chvilku času. Doufám že se vám tohle bude líbit. Bude to jenom můj pohled na věc.
girl, sky, and grunge image
Jsme ta nejhorší generace? Je to celkem dost těžká otázka. Máme všechno na dosah. Informace, telefony, jak se sejít nebo se seznámit s novými lidmi nakupování je celkem jednoduché. Je to celkem dost dané vývojem společnosti. Máme dotykové telefony, máme wikipedii a google. Všechno hlavně hledáme na internetu. Ne nechodíme moc do knihovny, prootže ty informace jsou tak strašně blízko a možná jsme trochu zlenivěli, ale to neznamená že jsme nejhorší generace vůbec. Ano my jsme se jenom přizpůsobili tomu co je kolem nás. Ale když se koukám na to co se děje kolem mě, tak ano musím souhlasit s tím, že nejsme tou nejlepší generací co někdy byla. Je to možná tím, že všechno je na internetu. Ano úplně všechno. Můžeme tady najít videa jak se někdo opíjí, ale některá videa nám k nečemu jsou. Jasně je to celkem dost divné když tady můžete najít jak se třináctileté holky opíjejí a kouří cigarety, ale to je jenom menšina nemyslíte si? Ale tím že se to dostalo na internet jsme házení do jednoho pytle a všichni to tak dělají, ale není tomu tak. Někteří z nás třeba i čtou, chodí už normálně do prace, cvičí a máme různorodé zájmy a nemusíme se opíjet nebo brát drogy aby jsme se vyrovnali s dnešní realitou.

Je to celkem těžké vyrůstat v téhl době na tož být v pubertě. Tohle mám z časti zasebou a jsem ta to celkem dost šťastná. Všechno se soudí celkem jinak. Co není na Facebooku jako kdyby nebylo. Pak jsou lidé překvapení když se o vás dozvědí informaci co jste neměli na sociální síti. Já také nesdílím všechno na sociálních sítích proč? Když mě chcete poznat na sto procent je lepší když se s tím člověk snad vidíte ne? Dnešní pubeťáci jsou asi dost znudění dnešním světem, protože je všechno tak nadosah. Ano když já jsem byla na základní škole a přišla jsem asi v sedmé tříde s dotykovým mobilem, byla jsem strašně IN. Teď je mají děti dokonce už v první tříde a když tomu tak není, všichni vás vyčlení z kolektivu. Ano je to celkem dost smutné, ale všechny rodiny asi nemají tak dobré možnosti jako ostatní. Všechno je celkem dost drahé a ještě k tomu když ten jedinec má jenom jednoho rodiče, je to ještě těžší, ale to ostatní děti nevydí a budou si z toho jedince neustále utahovat. Třeba že je strašná socka když nebude mít nejnovější Iphone. Nebo že na sobě nemá značkové oblečení. Ano to se dělo i když jsem vyrůstala já, ale nebylo to zase tak tragické. V téhle době se ani nějako už neřeší styl, což je na jednu stranu dobře. Přesto by jste měli být oblečení podle trendů co vidíme na Facebooku nebo na youtube od holek co natáčí videa, ale co když to tak nechceme?

Já bych osobně řekla že dnešní děti nebo puberťáci si neumí vážit toho co mají. Co já bych dala za to kdyby jsem vyrůstala v úplné rodině, ale musela jsem se smířit s tourealitou a postavit se jí čelem. Neříkám že nejsem ráda za svého skvělého tátu. Vychoval mě hodně dobře a neřííkám to s egoismu, ale hodně lidí co jsem potkala tak to říká. Ale znám jednu holku. Je adoptovaná a může být ráda, že má nějakou rodinu a že si jí někdo vzal pod křídla. Ale ona si toho neváží a lže rodičům a ještě horší věci. Já kdyby jsem tohle měla tak bych za to byla tak strašně vděčná. Nebo když děti chtějí nový telefon když vyšel nový tak i to přijde strašně zbytečné. Prostě potřebují být IN. Ale na co jim to bude v normálním životě. Když budete hvězda na základní nebo střední škole tak co vám to dá do života? Já bych řekla že jenom desítky falešných přátel co si vás budou vážit jenom kvůli věcem, ale když nebude zrovna v tom hlanvím kolektivu získáte opravdové přátele. Já vím o čem mluvím protože ani v jedné škole jsem nebyla zrovna populární, ale zjistila jsem že jsem o nic nepřišla.

Nejhorší generace rozhodně nejsme já bych řekla, že když jsme ovlivněni sociálními sítěmi, technologiemi tak se asi jinak moc žít nedá. Byla by ta generace co je před námi považována za tu nehorší kdyby měli takové možnosti jako máme teď my? Je to celkem dost dobrá otázka nemyslíte? Jasně je tady celkem dost velký generační střed, ale to je hold asi úděl. Lidstvo se vyvíjí a ne všichni jsou spokojení s pokrokem. Ano v některých věcech je naše generace celkem dost zkažená, ale s tím se budeme muset smířit a vybrat si okruh lidí co je skoro stejný druh jako my. Je jasné že společnost se dělí na několik druhů a my si budeme muset vybrat. A nejde to tak že jedna se zkažená a druhá je strašně hodná. U některých lidí je to napůl. Ale nemusíme být hnedka souzení za to, že nějakj které dal něco na internet a hnedka jsme ta nejhorší generace. Kdyby tady nebyla ta možnost tak o tom nikdo neví. Já bych řekla, že ta generace před námi dělala podobné věci, ale nikdo o tom nevěděl protože to nemohl dát třeba na youtube nebo na facebook. Je to samozřejmě debilita když to tam někdo nahraje, ale to je hold už jenom na jedinci, ale když se to dostane napovrch tak jsme hned ty nejhorší všichni. Je to prostě škatulkovaní, ale ne všichni jsme stejní.

Není to generací, ale je to dobou v které vyrůstame. A kam to spěje? Necháme se překvapit a třeba za deset let bude ta generace ještě horší než ta naše. Protože se zase posuneme v několika věcech. Jaký názor na to máte vy? Tak good luck.
Tee

Padám

5. března 2017 v 18:20 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem tady zase. Ano dneska mám relax den, ale to neznamená že bych se nemohla o něco podělit i když mě dneska čeká ještě kino tak to snad zvládnu.
green, light, and neon image
Co se tak děje před tím než usnu. Je to celkem dost zájímavé. Protože od té doby co jsem v Jablonci tak se spánkem nemám ani moc problém. Prostě jen tak padnu do postele a spím. Nad ničím nepřemýšlím a pak přijde jenom sen. A najednou je ráno. Ale je to spíš zajímavé když u mě spala kamarádka. Tohle bude jenom takový příběh, ale nebude to nic extra. Na zamyšlení to celkem je. Moje teď už bývala kamárádka věří v hodně věcí co se týká mimozemšťanů, iluminátů a duchů a možná i démonů. Já s ní sdílela duchy a démony. I když je to stejně dost spekulativní. Jednou takhle jsme trochu popíjeli a nevěděli jsme nějak co budeme dělat. Probrali jsme všechno co jsme probrat chtěli. A teď byla chvilka ticha. Samozřejmě nás zachránil film. Teď už vím že tenhle film nebudu pouštět někomu kdo věří v takovéhle věci. Pustila jsem jí film Pátá vlna. Kdyby jste neznali doporučuji. Jedná se tam vlastně o invazi na zem. Ale to jsem ještě nětušila, že moje kamarádka z toho bude celkem dost vyjukaná. A pak začali konspirační teoreie o tom co kdyby se to stalo. I kdyby se stala jenom jedna vlna tak je to strašně v prdeli apodobně. Ano mám setjný názor, ale podle mě kdyby nějaký mimozemšťané byli tak už s námi komunikují a nebo spíš nechtějí. To je taky věc názoru. Musela jsem jí celkem dost uklidňovat. Musela jsem jí dokonce dávat přiklady třeba se zombie. Ano máte te to katastorfy co by se mohli stát, ale podle mě je to celkem dost nemožné. Je tady ta možnost, ale je málo pravděpodobná. Potom se stalo něco co jsem nečekala. Ptala se mě na hodně divné věci. Jestli v to věřím a tak. Tady bych vás celkem dost upozornila, nikdy neříkejte že ne, protože pak bude následovat hodně přesvědčovaní a bude vám ten člověk ukazovat videa jako důkaz.

Takže jsme si o tom hodně dlouho povídali. Já jsem jí vysvětlila proč věřím na duchy a děmony. Pak jsme byli celkem dost unavení a šli jsme spát. Tedy já spala. Byla jsem celkem dost v náladě a asi moc dobře víte že když jste trochu v náladě tak spíte celkem dost dobře, ale moje kamarádka moc dobře nespala. Bylo to hodně podivné. Já jsem nad ničím ten večer nepřemýšlela. Ale moje kamarádka přemýšlela asi až moc. Najednou jsem nějak kolem třetí ráno slyšela hlas. Ne nebyl to duch nic takového. Byla to moje kamarádka. Asi se bála a chtěl spát semnou v postely. Byla jsem rozespalá dovolila jsem jí to. Nespaly jsme vedle sebe, ale jakoby naproti. Vzbudila jsem se a jako vždy jsem si udělala kafe a kamarádce čaj a něco malého k sndaní. Moje kamarádka spala ještě hodinku. Mě to nějak nevadilo byla jsem ráda že usnula, protože když přelezla ke mě tak ještě něco povídala, ale já jsem to nějak nevnímala.

Vždycky když u mě někdo spal tak se mu u mě spalo dobře. Nikdo neměl problém usnout, ale moje kamarádka od té doby ano. Jasně mohlo to být tím že byla celkem dost tím že byla celkem dost divná atmosféra. Když probírate věci jako jsme probírali mi a věříte v to asi by se moc dobře nespalo. Mě to problém nedělalo, protože mě jen tak nepřesvedčíte o něčem co věřím že není. To je stejné jako kdyby jste mi nutili nějaké nábožentví. Prostě ne. Ale nad čím přemýšlela moje kamarádka před tím něž usla? Nad tím jestli bude invaze na zem? Že vážně ilumináti chtějí ovládnout náš svět? To jsou otázky nad které jsem nedostala odpověď protože se o tom nechtěla bavit. Jediné co jsem z ní dostala tak bylo to že měla pocit že jí někdo pozoruje. Takový pocit jsem měla taky několikrát, ale spíš venku. Ale určitě to znáte taky, ale nikdy jsem si nemyslela že to pro ní bude tak strašné. Ano před tím než jsme se přetali bavit tak u mě spala ještě několikrát ale vždycky musela spát u mě v posteli. Nikdy jsme se už někoukali na filmy z touhle tématikou.

Je celkem přemýšlet nad tím než usnu. Protože se mi akorát přehrává den co byl. Ale poslední dobou ani to ne. Ne že bych byla ez fantazie. Ale nějak na to nemám už náladu. Přemýšlet nad tím co by kdyby. Já nechci myslet na to co by bylo kdybych udělala jinak. Nebo co by se mohlo stát. Já chci aby všechno přišlo takovou náhodou že sama budu čumět jak se t to mohlo stát. Ano dala bych si za pár rozhodnutí pár facek, ale tak co nebudu se mlátit za svoje chyby. Proč bych to měla dělat? Proč přemýšlet před spaním?

Celkem by mě zajímalo nad čím přemýšlíte vy před spaním. Já maximálnš nad tím co bych měla udělat další den. A nebo vůbec nad ničím. Tak good luck.
Tee

Kam dál