Recenze: Odebrat z přátel

Neděle v 10:08 | Tee |  Recenze
Tak jsem se vrátila trochu k recenzím..A zrovna jsem dokoukala jeden dobrej film a je to celkem dost creepy. Celkem dost jsem z toho vyděšená ještě teď.
Odebrat z přátel
Tento film by se dal považovat za takový thriller/horor. Nečekejte, ale že tady od začatku do konce bude tříkat krev. Jde tady spíš zase o psychickou stránku jak si zahrát s lidmi. Tento film se odehrává hlavně na videochatu nebo jen na chatu. Kamarádi si prostě jen tak chtějí zavolat, ale všimli si, že je tam někdo, koho nepozvali a nechtějí aby je nějak odposlouchaval. Mezitím jedna z hlavních hrdinek dostane zprávu od holky co zemřela přesně před rokem. A už je vám jasné o co nějak půjde? Ta holčina co zemřela spáchala totiž sebevraždu a někdo to dal na youtube a před tím ji kyberšikanovali. Ale co takhle vytáhnout tajmeství na všechny co jsou v tomhle chatu? Aby se mezi sebou začali hádat a trochu je to odcizilo. Nejlepší bude když si zahrajeme hru: Nikdy jsem. Tak se na sebe dozví tolik věcí co byli mezi nimi celkem dost zatajené a rozhádá je to. A postupně umírají, ale jak se tohle mohlo stát? Je to snad pomsta? Udělali něco té mrtvé dívce a jde tady vážně jen o pomstu?

Tento film se mi hlavně líbil tím neobvyklím zpracováním, že nevidíte skoro nic jenom vyděšené tvářr těch lidí jak se musí koukat na vraždy svých kamarádů, ale trochu mi to připomělo Tajmeství minulého léta nebo jak se ten film jmenuje, ale vím že nějak podobně. Nedalo by se říct, že tu holčinu doopravdy zabili, ale mohli by jí vážně nějak dohnat k sebevraždě, protože to co je na sociálních sítích a ještě k tomu v dnešní době celkem dost ovlivní vás a víš život. Hlavně když jste v pubertě. Není to pravda? a když někdo bude nahrávat fotky nebo videa s vámi jak jste v nějaké nepříjemné situaci tak je to celkem dost nepříjemné a bohužel to může některé lidi dohnat i k sebevraždě. Takže tohle by se doopravdy mohlo stát a nevím jak by s tím ten dotyný mohl potom žít? Je jasné, že se vám jen tak ten člověk ze záhrobí nepůjde pomstít, ale co kdyby si z vás udělal randu nějaký kamarád co tu osobu měl hodně ráda a udělal vám to samé? Bylo by to celkem ponožující, ale to nikdy tu milovanou osobu nevrátí, ale byla by to aspoň taková malá pomsta.

Co si o tom myslíte vy? Viděli jste tento film? Já bych vám ho jenom doporučila. Líbilo se mi neobvyklé zpracování a trochu jsem se i bála. Tak good luck.
Tee
 

A kdy se vrátilo?

Sobota v 12:44 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady..Jelikož se lěčím s nachlazení a nemám nic moc co bych dělala, tak jsem si řekla že bych ten čas mohla nějak využít a trochu se opět věnovat myšlěnkám co mi poslední dobou vrtají hlavou.
run, black, and black and white image
Není tak těžké popsat okamžik kdy jsem si myslela že mi zmizelo slunce ze života, ale to by se jednalo o další depresivní článek a proč bych to měla dělat? Jelikož v téhle době je nejlepší přemýšlet jenom o těch věcech co nejsou zase tak dobré a neustále se budou ukazovat co je hlavně špatné. Otázka je kdy se slunce ke mě tak nějak navrátilo. Možná taková trochu motivace. Je celkem dost důležité se moc nekoukat dozadu co bylo. Jasně že nás to bude pronásledovat celkem dost dlouho. Mě to pronásleduje do dnes, ale co na tom? Prostě se to stalo a nenadělám nic s tím jak nebo co se stalo. A ani nevím jestli by jsem to udělala jinak kdybych měla stroj času. Nejhorší je zabít nějak čas, ale jak to udělat? Možná to byl jeden z důvodů proč jsem taky moc nepsala, ale už jsem si to trochu lépe uspořádala, ale je toho prostě hodně a hodně věcí co chci za ten den stihnout. Hrozný...Před tím jsem měla problém co bych měla celej den dělat, ale teď nevím ak bych si měla uspořádat čas abych všechno stihla. Je to celkem dost uklidňující když mám co dělat a nemůžu se zastavovat nad minulostí, protože běží přítomnost.

Ale samozřejmě přijdou chvíle kdy najednou zase slunce zmizí. Je to hlavně ve chvílích co mě lidi poučují jak bych měla žít svůj život. Že mi je dvacet a měla bych se chovat víc rozumně. Jak to myslí? I když člověk prostě dělá přešlapy tak je prostě dělá, ale snad o tom to je. Jasně já trpím tím že jsem celkem dost tvrdohlavá a prostě nepřiznám, že ten druhý má pravdu, ale pak když tu chybu udělám tak se s tím musím vypořádat sama a ne abych poslouchala kecy:,,Já jsem ti to říkal/a". Tohle já vím. A taky jsou najednou všichni překvapení, že mi je dvacet a netlačím kočárek..Co to jako je za trend tady zase? Až to snad přijde tak to přijde. A nejsem si jistá, že bych v takokvém mladém věku dokázala se o to díte kvalitně postarat. Kvůli těmhle kecům se někdy cejtím celkem dost divně. Jako kdyby s vámi bylo něco špatně, protože to říkají ostatní. Pochopila jsem, ale jednu věc...Nebylo to teď, ale neustále si jí musím přípomínat čím dál tím častěji abych někdy nevybouchal vzteky, když má někdo nějaký problém s tím jak já žiju. Je to můj život a já ho miluju takový jaký je. A nikdo nemá právo do toho mi kecat.

Je jasné, že každý má trochu jiné priority. A díky tomu, že jsem si našla ty svoje tak se ke mě slunce vrátilo a jsem šťastná jako nikdy před tím. Našla jsem si novou zálibu nebo koníček. Začala jsem chodit do posilovny, kde mám takovou jistotu že to k něčemu je. Čtu pořád ráda a teď jsem zase začala hodně číst..Psaní tady bude taky vždycky, ale jde o to, že jsem do toho musela stíhat ještě kamarády co jsem před tím zanedbávala. Takže to je celkem dost nabité. A ještě k tomu pracovat na tři směny. Je to někdy dost náročné, ale já jsem si zvykla na takovýhle pres a jsem za to ráda. Mám neustále co dělat, směju se jen tak a nepotřebuju důvod. Jasné je že někdy nemám svůj den a jsem jako reklama na depresy. To říka s oblibou moje paní mistrová, ale když jdu spát vím že ten den už skončil a ten další bude o něco lepší a já si to tak přeji. Chci aby můj život byl naplněný sluncem a ne aby jen tak mizelo a už se nikdy nevrátilo.

Beru to tak jak to je. Někdy se hold něco nepovede, ale to neznamená že se to semnou bude táhnout dalších půl roku. Tak to zkusím znovu a dám do toho ještě víc než před tím. Odřízla jsem všechny lidi co mi nějak brali moje slunce a jsem ještě víc nabitá energii. Někdy chci jen tak skákat protože jsem šťastná a je to pro mě za poslední dobu asi hodně nový pocit. Nidky se od nikoho moc nenechám radit jak bych měla naložit se svým životem, protože neví co bych chtěla v životě udělat nebo dokázat. Jsem to prostě jenom já. S nacpaným diařem, v jedné ruce knihu, v druhé tašku do posilovny a hlavě nápady co bych mohla jen tak napsat. A s kamarády co mi to slunce dávají skoro každý den. Být šťastný není zase tak těžké...Koukej dopředu a hlavně se neotáčej.

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Snad se vám to líbilo. I když to byl zase takový mix myšlenek co se mi motaly jen tak hlavou. Tak good luck.
Tee

Nejhorší generace?

7. března 2017 v 11:13 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Ano jak jsem řekla budu se snažit psát co nejvíc a dneska mám ještě chvilku času. Doufám že se vám tohle bude líbit. Bude to jenom můj pohled na věc.
girl, sky, and grunge image
Jsme ta nejhorší generace? Je to celkem dost těžká otázka. Máme všechno na dosah. Informace, telefony, jak se sejít nebo se seznámit s novými lidmi nakupování je celkem jednoduché. Je to celkem dost dané vývojem společnosti. Máme dotykové telefony, máme wikipedii a google. Všechno hlavně hledáme na internetu. Ne nechodíme moc do knihovny, prootže ty informace jsou tak strašně blízko a možná jsme trochu zlenivěli, ale to neznamená že jsme nejhorší generace vůbec. Ano my jsme se jenom přizpůsobili tomu co je kolem nás. Ale když se koukám na to co se děje kolem mě, tak ano musím souhlasit s tím, že nejsme tou nejlepší generací co někdy byla. Je to možná tím, že všechno je na internetu. Ano úplně všechno. Můžeme tady najít videa jak se někdo opíjí, ale některá videa nám k nečemu jsou. Jasně je to celkem dost divné když tady můžete najít jak se třináctileté holky opíjejí a kouří cigarety, ale to je jenom menšina nemyslíte si? Ale tím že se to dostalo na internet jsme házení do jednoho pytle a všichni to tak dělají, ale není tomu tak. Někteří z nás třeba i čtou, chodí už normálně do prace, cvičí a máme různorodé zájmy a nemusíme se opíjet nebo brát drogy aby jsme se vyrovnali s dnešní realitou.

Je to celkem těžké vyrůstat v téhl době na tož být v pubertě. Tohle mám z časti zasebou a jsem ta to celkem dost šťastná. Všechno se soudí celkem jinak. Co není na Facebooku jako kdyby nebylo. Pak jsou lidé překvapení když se o vás dozvědí informaci co jste neměli na sociální síti. Já také nesdílím všechno na sociálních sítích proč? Když mě chcete poznat na sto procent je lepší když se s tím člověk snad vidíte ne? Dnešní pubeťáci jsou asi dost znudění dnešním světem, protože je všechno tak nadosah. Ano když já jsem byla na základní škole a přišla jsem asi v sedmé tříde s dotykovým mobilem, byla jsem strašně IN. Teď je mají děti dokonce už v první tříde a když tomu tak není, všichni vás vyčlení z kolektivu. Ano je to celkem dost smutné, ale všechny rodiny asi nemají tak dobré možnosti jako ostatní. Všechno je celkem dost drahé a ještě k tomu když ten jedinec má jenom jednoho rodiče, je to ještě těžší, ale to ostatní děti nevydí a budou si z toho jedince neustále utahovat. Třeba že je strašná socka když nebude mít nejnovější Iphone. Nebo že na sobě nemá značkové oblečení. Ano to se dělo i když jsem vyrůstala já, ale nebylo to zase tak tragické. V téhle době se ani nějako už neřeší styl, což je na jednu stranu dobře. Přesto by jste měli být oblečení podle trendů co vidíme na Facebooku nebo na youtube od holek co natáčí videa, ale co když to tak nechceme?

Já bych osobně řekla že dnešní děti nebo puberťáci si neumí vážit toho co mají. Co já bych dala za to kdyby jsem vyrůstala v úplné rodině, ale musela jsem se smířit s tourealitou a postavit se jí čelem. Neříkám že nejsem ráda za svého skvělého tátu. Vychoval mě hodně dobře a neřííkám to s egoismu, ale hodně lidí co jsem potkala tak to říká. Ale znám jednu holku. Je adoptovaná a může být ráda, že má nějakou rodinu a že si jí někdo vzal pod křídla. Ale ona si toho neváží a lže rodičům a ještě horší věci. Já kdyby jsem tohle měla tak bych za to byla tak strašně vděčná. Nebo když děti chtějí nový telefon když vyšel nový tak i to přijde strašně zbytečné. Prostě potřebují být IN. Ale na co jim to bude v normálním životě. Když budete hvězda na základní nebo střední škole tak co vám to dá do života? Já bych řekla že jenom desítky falešných přátel co si vás budou vážit jenom kvůli věcem, ale když nebude zrovna v tom hlanvím kolektivu získáte opravdové přátele. Já vím o čem mluvím protože ani v jedné škole jsem nebyla zrovna populární, ale zjistila jsem že jsem o nic nepřišla.

Nejhorší generace rozhodně nejsme já bych řekla, že když jsme ovlivněni sociálními sítěmi, technologiemi tak se asi jinak moc žít nedá. Byla by ta generace co je před námi považována za tu nehorší kdyby měli takové možnosti jako máme teď my? Je to celkem dost dobrá otázka nemyslíte? Jasně je tady celkem dost velký generační střed, ale to je hold asi úděl. Lidstvo se vyvíjí a ne všichni jsou spokojení s pokrokem. Ano v některých věcech je naše generace celkem dost zkažená, ale s tím se budeme muset smířit a vybrat si okruh lidí co je skoro stejný druh jako my. Je jasné že společnost se dělí na několik druhů a my si budeme muset vybrat. A nejde to tak že jedna se zkažená a druhá je strašně hodná. U některých lidí je to napůl. Ale nemusíme být hnedka souzení za to, že nějakj které dal něco na internet a hnedka jsme ta nejhorší generace. Kdyby tady nebyla ta možnost tak o tom nikdo neví. Já bych řekla, že ta generace před námi dělala podobné věci, ale nikdo o tom nevěděl protože to nemohl dát třeba na youtube nebo na facebook. Je to samozřejmě debilita když to tam někdo nahraje, ale to je hold už jenom na jedinci, ale když se to dostane napovrch tak jsme hned ty nejhorší všichni. Je to prostě škatulkovaní, ale ne všichni jsme stejní.

Není to generací, ale je to dobou v které vyrůstame. A kam to spěje? Necháme se překvapit a třeba za deset let bude ta generace ještě horší než ta naše. Protože se zase posuneme v několika věcech. Jaký názor na to máte vy? Tak good luck.
Tee
 


Padám

5. března 2017 v 18:20 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem tady zase. Ano dneska mám relax den, ale to neznamená že bych se nemohla o něco podělit i když mě dneska čeká ještě kino tak to snad zvládnu.
green, light, and neon image
Co se tak děje před tím než usnu. Je to celkem dost zájímavé. Protože od té doby co jsem v Jablonci tak se spánkem nemám ani moc problém. Prostě jen tak padnu do postele a spím. Nad ničím nepřemýšlím a pak přijde jenom sen. A najednou je ráno. Ale je to spíš zajímavé když u mě spala kamarádka. Tohle bude jenom takový příběh, ale nebude to nic extra. Na zamyšlení to celkem je. Moje teď už bývala kamárádka věří v hodně věcí co se týká mimozemšťanů, iluminátů a duchů a možná i démonů. Já s ní sdílela duchy a démony. I když je to stejně dost spekulativní. Jednou takhle jsme trochu popíjeli a nevěděli jsme nějak co budeme dělat. Probrali jsme všechno co jsme probrat chtěli. A teď byla chvilka ticha. Samozřejmě nás zachránil film. Teď už vím že tenhle film nebudu pouštět někomu kdo věří v takovéhle věci. Pustila jsem jí film Pátá vlna. Kdyby jste neznali doporučuji. Jedná se tam vlastně o invazi na zem. Ale to jsem ještě nětušila, že moje kamarádka z toho bude celkem dost vyjukaná. A pak začali konspirační teoreie o tom co kdyby se to stalo. I kdyby se stala jenom jedna vlna tak je to strašně v prdeli apodobně. Ano mám setjný názor, ale podle mě kdyby nějaký mimozemšťané byli tak už s námi komunikují a nebo spíš nechtějí. To je taky věc názoru. Musela jsem jí celkem dost uklidňovat. Musela jsem jí dokonce dávat přiklady třeba se zombie. Ano máte te to katastorfy co by se mohli stát, ale podle mě je to celkem dost nemožné. Je tady ta možnost, ale je málo pravděpodobná. Potom se stalo něco co jsem nečekala. Ptala se mě na hodně divné věci. Jestli v to věřím a tak. Tady bych vás celkem dost upozornila, nikdy neříkejte že ne, protože pak bude následovat hodně přesvědčovaní a bude vám ten člověk ukazovat videa jako důkaz.

Takže jsme si o tom hodně dlouho povídali. Já jsem jí vysvětlila proč věřím na duchy a děmony. Pak jsme byli celkem dost unavení a šli jsme spát. Tedy já spala. Byla jsem celkem dost v náladě a asi moc dobře víte že když jste trochu v náladě tak spíte celkem dost dobře, ale moje kamarádka moc dobře nespala. Bylo to hodně podivné. Já jsem nad ničím ten večer nepřemýšlela. Ale moje kamarádka přemýšlela asi až moc. Najednou jsem nějak kolem třetí ráno slyšela hlas. Ne nebyl to duch nic takového. Byla to moje kamarádka. Asi se bála a chtěl spát semnou v postely. Byla jsem rozespalá dovolila jsem jí to. Nespaly jsme vedle sebe, ale jakoby naproti. Vzbudila jsem se a jako vždy jsem si udělala kafe a kamarádce čaj a něco malého k sndaní. Moje kamarádka spala ještě hodinku. Mě to nějak nevadilo byla jsem ráda že usnula, protože když přelezla ke mě tak ještě něco povídala, ale já jsem to nějak nevnímala.

Vždycky když u mě někdo spal tak se mu u mě spalo dobře. Nikdo neměl problém usnout, ale moje kamarádka od té doby ano. Jasně mohlo to být tím že byla celkem dost tím že byla celkem dost divná atmosféra. Když probírate věci jako jsme probírali mi a věříte v to asi by se moc dobře nespalo. Mě to problém nedělalo, protože mě jen tak nepřesvedčíte o něčem co věřím že není. To je stejné jako kdyby jste mi nutili nějaké nábožentví. Prostě ne. Ale nad čím přemýšlela moje kamarádka před tím něž usla? Nad tím jestli bude invaze na zem? Že vážně ilumináti chtějí ovládnout náš svět? To jsou otázky nad které jsem nedostala odpověď protože se o tom nechtěla bavit. Jediné co jsem z ní dostala tak bylo to že měla pocit že jí někdo pozoruje. Takový pocit jsem měla taky několikrát, ale spíš venku. Ale určitě to znáte taky, ale nikdy jsem si nemyslela že to pro ní bude tak strašné. Ano před tím než jsme se přetali bavit tak u mě spala ještě několikrát ale vždycky musela spát u mě v posteli. Nikdy jsme se už někoukali na filmy z touhle tématikou.

Je celkem přemýšlet nad tím než usnu. Protože se mi akorát přehrává den co byl. Ale poslední dobou ani to ne. Ne že bych byla ez fantazie. Ale nějak na to nemám už náladu. Přemýšlet nad tím co by kdyby. Já nechci myslet na to co by bylo kdybych udělala jinak. Nebo co by se mohlo stát. Já chci aby všechno přišlo takovou náhodou že sama budu čumět jak se t to mohlo stát. Ano dala bych si za pár rozhodnutí pár facek, ale tak co nebudu se mlátit za svoje chyby. Proč bych to měla dělat? Proč přemýšlet před spaním?

Celkem by mě zajímalo nad čím přemýšlíte vy před spaním. Já maximálnš nad tím co bych měla udělat další den. A nebo vůbec nad ničím. Tak good luck.
Tee

Back in new

26. února 2017 v 10:59 | Tee |  Svět kolem nás
Oh...Listopad naposledy? Celkem dlouhá doba..No Tak si to tak trochu shrneme co se dělo, co je nového a budeme doufat, že už se vše uklidnilo a bude moje aktivita častější.
alice, alice in wonderland, and black and white image
Tak v Listopadu se toho stalo celkem dost. Ale nebyli to tak podstatné jako co se stalo v Prosinci. Jak moc dobře víte bydlela jsem v Liberci. No a teď se situace celkem dost změnila. Jsem zpátky u táti v Jablonci. Ve vztahu se toho stalo celkem dost a neměla jsem na to psychickou sílu tak jsem se rozhodla dát si nějak pauzu. Když se stanou věci kvůli kterým nemůžute skoro ani jíst jo něco je celkem dost špatně. Tak jsem se rozhodla zbalit si věci a jet tam kde mi bylo dobře. Za rodinou a za kamarády co jsem výdala dřív. Ano byla jsem celkem dost v rozpacích jestli mě budou chtít po takové době vidět. Ale celkem v pohodě. Napsala jsem dvou kamarádkám a jo byla to pohodička. Řekli jsme si co se tak nějak stalo. Našla jsem si nový koníček. Začala jsem chodit do fitka. Takže můj čas vypadal tak že jsem chodila dál do práce, chodila do fitka a když zbyl čas tak jsem byla s kamarádama nebo kamarádkami. Jo celkem fajne.

Ale jedna kamarádka mě celkem dost překvapila. S tou holkou se znám od jejich desíti let? Jako celkem dost hodně dlouhé kamarádství. Pamatuju si jí jako veselou holku, plnou života, smála se a byla s ní prdel. No když jsme se dohodli že u mě bude spát. Zjistila jsem že je na tom psychicky špatně. Ten večer ani moc ne, ale jinak ano. Celkem dost jí psychicky týral? Nevím jestli to takhle můžu říct, ale hodně s ní manipoloval a využíval jí jeden kluk. Ona s ním byla hodně dlouho, ale já jsem to pořád brala jako tu dětskou lásku. Hodně se kvůli němu trápila. A najednou to nebyla ta veselá holka, nevím něco se zlomilo a najednou to štěstí bylo pryč. Chtěla jsem jí strašně pomoct, jak ale? Ona nechtěla. Pořád jenom zvracela ze školy nebo z něho. Mě ji bylo tak líto. Byla jsem tu pro ní celkem často. Napsala a já jsem přišla. Někdy ten čas ale nebyl. Za to jsem fakt nemohla, když jsem byla v práci nebo ve fitku nemohla jsem se jen tak zbalit a jít. Ale doopravdy jsem se snažila. Vždy o víkendu buť spala u mě nebo já u ní. Snažila jsem se jí psychicky podpořit a vysvětlit jí, že v tom vztahu není šťastná a měla by jít a třeba být sama a on se někdo najde že jo.

Ne nemohla jsem jí to vysvětlit takže se trápila dál, ale jednoho dne se celkem dost zadařilo. Přišla a řekla že s ním skončila a já jsem byla celkem dost happy za ní. Konečně to pochopila a tak. Ale ten další kluk ještě horší než ten před tím. Na jednu stranu se k ní chová líp než ten před tím, ale je to celkem hajzl. V té souvislosti jsem potkala jednoho kamaráda kterého jsem hodně hodně dlouho neviděla. Ale ono se toho i u kamarádky i u kamardáky celkem dost změnilo. Jako kdyby jsem se ocitla v jiném světě než jsem byla před těma několika lety. Co bych k vám k tomu řekla. Najednou jsem s nima nerozuměla, jiné priority nepochopili mě nějak. Asi jsem se od té doby změnila. Ano chci si užívat jen života a přijímat to jak se věci mají. Smířit se i s tím co přijde nebo co teprve má přijít. Byl to pro mě jiný svět všechno bylo jinak. Připadala jsem si mezi něma jako mimozemšťan co přijel jenom na návštevu z jiné planety. Jak to dopadlo? Už se s nimi nevídám. Bylo to pro mě celkem dost vyčerpávající řešit nějak jejich problémy když byli celkem dost absurdní.

Ale nebudeme to brát jen negativně. Seznámila jsem se zase s novými lidmi. Jedna holka mi dokonce přirostla tak k srdci že si musíme psát každej den. Takže našla jsem dobrou kamarádku. Hodně přátelství se celkem dost obnovilo. Ano většina mých kamarádů bydlí v Jablonci takže je to pro mě je teď jednoduší se snimi vídat. Takže na jednu stranu jsem ráda že jsem se vrátila. U táti je to hodně fajn, ale celkem dost mi trvalo než jsem si na to zvykla. Do fitka už chodím třetí měsíc. Nabrala jsem nějaký svaly a kila. Což je pro mě celkem dost dobré. Některé zkušenosti bych nejradši nezažila, ale musela jsem si tím asi projít. Ale zjistila jsem že se budu vídat jenom s lidmi co si to zalouží.

Tak to bylo nějak shrnutí co se stalo za posledních pár měsíců, ale snad se tomu zase začnu věnovat nějak více. Tenhle článek jsem chtěla napsat hodně dlouho, ale musela jsem si to nějak srovnat v hlavě snad chápete. Tak good luck.
Tee

Dva roky na blogu

19. listopadu 2016 v 12:43 | Tee |  About Tee
Dneska jsem zase tady. Ale dneska to není jen tak. Dneska je to přesně dva roky co jsem si založila blog a teď si nejsem jistá jestli ten den jsem vydala článek, ale prostě je to už dva roky co se tomu nějak věnuji. Takže tak trochu speciál.
light, dark, and night image
Tak za rok 2016 jsem přidala zatím 61 článků. Já bych řekla, že je to celkem míň než jsem přidávala před tím. Když si to ale vezmeme z druhé strany. Méně je někdy více nemyslíte? Je jasné, že ten rok před tím jsem psala co mě jenom napadlo. A to vlastně dělám i teď, ale osobně jsem zase začla číst(to vám zabere celkem dost času), potom potřebuju nějak společensky fungovat. Takže nějaké ty kafíčka s kamarádkami. Někdy se vám ani nechce přemýšlet nad tím co napsat. Ano měla jsem asi jednou nebo dvakrát takovou tvůrčí krizi. Jak se tak koukám. Byl to červenec, ale počkat to jsem měla dovolenou. A další byla v září, ale to jsem měla taky dovolenou a měla jsem narozeniny a mj přítel měl taky narozeniny. Takže ten měsíc byl taky dost zabitý. Ale co by jste na to řekli vy? Je někdy méně více? Já se snažím co nejvíce psát na blog, ale někdy to prostě nevyjde podle představ. To je stejné z videi, ale mě se někdy prostě ani nechce mluvit. Nápadu je celkem dost, ale nemám na to techniku a jasně jsem vám řekla že to pro mě není taková priorita... :D Takže uvidíme další rok jak to semnou bude, ale rozhodně nemám vplánu končit.

Měla jsem za tenhle rok nějaké úspěchy? Nemyslím tím soukromí život. Jo něco by se našlo, ale dnešek je jenom o blogu. Na jeden úspěch jsem se dozvěděla nedávno. Byla jsem přijata do autorského klubu. Nedávno jsem také vydala článek na téme týdne: Tabu. A najednou jsem koukala, twl nějak moc lidí. Zase na druhou stranu to byl článek na téma týdne. Ukazuje se na hlavní stránce a třeba to co jsem napsala zajímalo celkem dost lidí. Najednou se tak stalo další den, pak další a už mi to bylo divné. Tak jsem projela stránku blogu a fakt čistě náhodou jsem si toho všimla. Neříkám že nejsem ráda. Jo málem jsem se rozbrečela, hned jsem to musela napsat kamarádce a ta měla radost za mě a byla na mě dokonce pyšná. No jako jaká kamarádka na vás bude jenom tak pyšná? :D No a další úspěch co se mi stal bylo překročení jedné pomyslné hranice. Bylo to 10 000 lidí co můj blog navštíví a ano povedlo se mi to asi před dvěma nebo třema měsícema. Takže na úspěchy jsem fakt pyšná a je aspoň vidět nějaká ta odezva. Takže vlastně za to bych měla jenom poděkovat hlavně lidem co klikli na článek a to jste hlavně VY ....Děkuji....

A teď je tady další otázka, celkem důležitá ne jenom pro vás ale i pro mě. Přestalo mě to bavit? No nějaký měsíce tohohle roku mě to moc nebavilo. Když jsem zrovna nevěděla co bych mohla napsat. Doufala jsem v hlouby duši, že to téma týdne by mohlo stát za to a mě by to mohlo nějak nakopnout. Koukala jsem a koukala, ale neustále se to jenom opakuje. Takže je nejlepší pro mě, když na mě přijde nějaký nápad tak si ho hned musím napsat. Dokonce si radši k tomu musím napsat body. Jo já bych pak viděla jenom ten nadpis a začala psát zase o něčem jiném, ale nevím jestli bych tohle chtěla. V tu chvíli jsem v té souvislosti myslela na něco jiného a za týden bych to napsala zase jinak. Ale to asi není jenom problém psaní, ale třeba i natáčení. Ale zatím vám můžu ujistit, že v tom v nějaké míře budu pokračovat. Uvidímě jestli tenhle rok bude plodnější, ale doufám že míň psát nebudu. :D

Co nějak plánuji dál? No já bych řekla, že je to ještě celkem dost ve hvědách. Já jsem táda že vím co budu dělat dneska. Jo a je to možná tím že jsem si to napsala do diaře. :D Ale je jasné, že se budu muset vypsat z nějaké situace a budu totálně naštvaná. Takže názorvky rozhodně zůstanou. Povídky, no to je jedna samostatná kapitola. Jako je jasně že mě to baví, ale nevím najednou zapomenu jak to mělo dopadnout a jsem celkem dost v koncích. Jo s tou pamětí bych měla asi něco dělat. Ale zkusím se trochu polepšit, ale nic neslibuju...:D Videa? No na tohle moc akční asi moc nebudu. Já jsem prostě radši když se můžu vypsat. Tohle je skoro takovej deníček mých názorů a je jasné že se budou postupem času měnit. Takže když si třeba za 10 let přečtu co jsem si myslela, třeba mě to celkem dost rozesměje. Takže co bude dál vše je jenom ve hvězdách nikdy nevíte kdy vám najednou přeskočí a třeba tady vznikne něco jiného, nebo zatím zůstanu u toho co jsem teď dělala poslední měsíce. Uvidíme, uvidíme.

Tak to je asi vše, vlastně ne já bych vám chtěla nehorázně poděkovat! Je tady vidět nějaká zpětná vazba na to co dělám. A dělám to hodně ráda. A co je nejlepší? Dělat věc co tě baví a lidi to baví taky. Tak snad další rok u skoro stejného článku. Tak good luck.
Tee

Top čtyřka nejhezčích autorů

17. listopadu 2016 v 17:01 | Tee |  Moje Top
Tento týden jsem celkem na blogu aktivní co? :D Taky se celkem dost divím, ale tak aspoň nějaký pozitivum to má. A přemýšlela co bych mohla napsat. No a když tak všichni mají top herce a herečky. Proč když tak ráda čtu bych nemohla vypíchnout nějaký ty spisovatele.
girl, book, and grunge image
1.Ransom Riggs
ransom riggs image
Říká vám tohle jméno vůbec něco? Mě do nedávna taky ne. Ale sáhla jsem po serii knih, s názvem Sirotčinec slečny Peregrinové. Ano tuhle serii mám na mysli. Podle mě je to celkem sympaťák co myslíte? :D Jasně každý má trochu jiný vkus na vzhled. Ale já většinou když si něco čtu tak se kouknu dozadu do knihy. Tam je popsaný v jednom odstavci život autora. Koukla jsem se na fotku a neříkám že jsem skoro nerostála. :D Teď mu bude vycházet další kniha a i když na vzhledu co se týká psaní moc nezáleží tak si jí stejně koupím. A jestli jste k tomuhle autorovi nějak nedošli já bych vám tu serii víc než doporučila.

2.Stepen Chbosky
Tak tohle jméno vám asi taky nic neříká pokud jste nečetli knihu: Ten kdo stojí v koutě. Tato kniha jako mnohé jsou filmově zprácovány. Jestli tedy nejste věrný čtenář tak se koukněte na film. Ta kniha je hodně dobrá. Bože já vám tady mluvím o knihách co napsali. No nevadí ale jinak je celkem pěknej ne? :D Jasně že bude asi trochu starší, ale kdyby to byl můj táta tak v pohodě. :D

3. Wulf Dorn
Tak a je tady další kandidát na mého tátu. No kdyby mi bylo třicet neříkám, že bych se možná nezabouchla. Ale třicet mi není. Ale kdyby jste tohoto autora neznali. Tak píše skoro už horory. Což se v literatuře moc nestává. A můžu vám doporučit jeho knihu Spouštěč. Musela jsem jí dokonce číst jen přes den, protože ta antmosféra byla hodně depresivní a mě se dokonce dostávala do snu. A jeho knihy jsou z prostředí psychiatrických léčeben, protože sám tam pracuje. Což mi přijde jako celkem vtipné, ale aspoň se mu dostává dost inspirace. Já už dlouho si chce koupit nějakou další jeho knihu, ale ještě jsem se k tomu nedostala.

4. Tom Rob Smith
Tak tento autour napsal knihy jako, Dítě číslo 44 nebo Farma. Mě osobně se dostala do ruky kniha Dítě číslo 44. A tu knihu vám můžu opět doporučit. Jasně opakuju se. A také byla filmově zpracovaná. Neříkám že ten film je nějak špatný, ale lepší je kniha. Tento autor píše hodně poutavě. Tu knihu jsem měla přečtenou za dva nebo tři dny. A taky není nějak tlustá, ale na mě to byl dobrej výkon že jsem jí přečetla tak rychle. A je to blonďák takže to je jasný.. :D

Tak tohle byl spíš takový článek, že jsem neměla moc co napsat. Ale když už mě to napadlo tak jsem se s vámi o to chtěla podělit a rovnou vám něco doporučit. A taky aby jste viděli to, že i sposovatelé můžou být hezký. Tak goo luck.
Tee

Všichni to měli

16. listopadu 2016 v 19:16 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Nedávno jsem viděla jedno video a celkem dost mě to vyděsilo, ale s tím souvisí několik videí. A ano budu mít zase nějaké připomínky k tomu jak se chovají dnešní puberťačky.
yellow, grunge, and aesthetic image
Tomu jak jsme se narodili s tím nic nějak nenaděláme. Ale jak dospíváme tak s tím nějak asi nechceme spokojit. Všichni jsme najednou strašn tlustý. Ano všichni nám to připomínají a smějou se nám a podobně. Přitom jsme celkem jsme dost hubený nebo tak akorát. Ale v dnešní době se všichni musí probrat až skoro anorexii aby si uvědomili, že jim jeto vlastně jedno. Všude v televizi vidíme ty modelky jak jsou krásně hubené. Znám spousti holek co strašně brečí, že nejsou jako oni. Jde to vůbec? Každý člověk má hod nějaké genetické předpoklady a nic s tím nenaděláme. Co mě na tom asi nejvíc štve je to, že je to neustále na youtube. Každá youtuberka si najednou prošla anorexii. Prosím vás a proč jste to sakra udělali? Když jste nespokojení sami se sebou tak s tím dělějte něco, ale snad nebudu hazardovat se svým zdravím abych se otatním líbila.

Tady máme zase nátlak okolí. V těch komentářích se někdy objevují připomínky tipu, že někdo přibral. No a co? Ty holky jsou sakra ve vývinu tak je snad jasný, že nebudou nestále tak hubený jako před půl rokem. Já jsem taky pořád ještě ve fázi co bych mohla vyrůst nebo přibrat. Přijde mi, ale že dnešní holky si s tím moc dělají hlavu. Když nebudete jíst tak si akorát pokazíte všechno co by jste mohli. Snad nejste tak blbí, že když cvičíte tak musíte dát tělu nějaké živiny ne? To vím i já a aktivně jsem cvičila jenom měsíc. Jasně, potom trochu naberete, ale nebudou to špeky! Bude to svalová hmota dámy a když to je pevný tak je to snad dobrý ne? V hodně videích jsem slyšela, že si za celej den dali jenom jedno jablko za den. Já bych asi takový holky rovnou poslala někam.

Vliv okolí je v dnešní době tak nahovno! Všichni musí řešit ostatní a kdyby se tohle nedělo, tak holky z youtube prostě nebudou sklouzávat k tak závažné věci jako je anorexie. Teď se za to strašně stydí. Ale až budou muset jít někam do práce a nějak šéf to najede. No nevím co bych si o takové uchazečce myslela. Asi že je trochu moc přecitlivělá a že si všechno bere moc k srdci. Já jsem třeba podle všech anorektička jenom kvůli tomu, že mám rychlé spalování a už s touhle nálepkou musím žít od základní školy. Dokonce lidi v práci mi říkají, že kdyby mě tam neviděli jíst tak by mi to ani nevěřili. Takže já mám spíš s tímhle opačnou zkušenost a nežilo se mi s tím moc lehko. Takže holky měli by jste se nad tímhle zamyslet.

Já nemám nic proti tomu když člověk civčí a když se nechce mě tak prostě cvičit nebudu. Budete jíst zdravě, proti tomu taky nic nemám, ale že jenom kvůli nějakým demntům za monitorem si budete myslet, že jste strašně tlustý a najedno vás popadne amok, že zhubnu. Když to říkaji ostatní tak to přeci musí být pravda. Ani hovno twl! Akorát toho budete litovat a bude si říkat jaký jste byli krávy, že jste si tohle brali až moc k srdci. Jasně, že tohle téma se netýká jenom holek z youtube. Jak jsem psala tak youtube nás celkem teď ovládá. Když se na tohle koukne holka co je v pubertě co když si z toho vezme to negativní a bude se kouka na ty fotky jak jste před tím vypadlali. Bude chtít třeba vypadat jako vy v té fázi co jste vůbec nejedli. No a máme tady další holku co by k tomu mohla lehce sklouznout.

To je odemně všechno. Z tohohle jsem se musela nějak vypsat, protože mi to přijde jako tátální kravina a stává se z toho asi nový hit internetu bejt anorektička, pak se z toho dostat a natočit o tom video! Tak good luck.
Tee

Čtení, krásné dospívání,dlouhé vztahy

15. listopadu 2016 v 17:46 | Tee |  Svět kolem nás
Tak jsem zase tady. Dneska si rozebereme hned tří věci co mě celkem dost trápí. A odčividně v téhle době je to celkem dost TABU.
blue, hand, and pink image
Tak a jdeme hned na první téma. Ano od dětsví jsem byla vychováváná k tomu abych si hlavně vážila knih. Ano za tenhle rok jsem jich přečetla skoro třicet. Což je celkem dost na pracující člověka, který má ještě hodně poviností kolem. Ano nejsem zase tak rychlí čtenář, ale ne vždycky se vám chce číst a nebo jste unudení každodením životem. Na tohle téma jsem psala celkem dost článků. V téhle době bych řekla že čte celkem málo lidí. V naší práci čte jenom jedna holka a jsem ráda, že jsme kamarádky a můžeme si někdy o tom pokecat. Když si tak vezmeme, tak na tom odělení je skoro šesnáct lidí a z toho se literatuře věnoují jenom dvě osoby. Je to celkem dost smutné. Když jsem dnes byla v knihupectví tak vedle mě stála jedna babička. A vnučce chtělo koupit knihu Já Jůtuber. To je skoro jediná kniha co si asi děti přečtou. Sice je to trochu přivede ke knihám, ale co když to budou jediné knihy co za život přečtou? Ano budou o tom diskutovat. Ale je to vlastně k něčemu? Já bych dala spíš přednost knihám kde se děje nějaký opravdoví příběh a moje fantazie je tom může pracovat. Ale tyhle lidi v realitě existují, nevím je to asi věkem. Co se dá dělat. Meti mladšími je samozřejmě dost populární i John Green. Přečetla jsem jeho tři knihy a nemohu si stěžovat. Aspoň se tam řeši nějaké téma. Třeba jako vážné nemoci. Jsem ráda, že aspoň někdo bude číst tenhle tip knih. Znám strašně málo lidí co čte vážně aktivně. Pamatuju si když jsem chodila na střední školu. K tomu se samozřejmě vztahuje i povinná četba. V prvním ročníku jsem tomu nedávala takovou váhu, ale když jsem si přečetla Romea a Julii. Celkem dost mě to chytlo. Je to rychlé a čtivé a dokonce jsem dostala jedničku a měla jsem ten rozbor nejlepší. Jo byla jsem za to ráda. Když ale došlo na nějáké spolužáky, tak si to vše našli na internetu. Já když jsem něco nečetla, radši jsem dostala pětku než abych mluvila o knize co jsem vůbec nečetla. Přišlo mi to celkem dost nefér vůči naší skvělé učitelce na češtinu. A jestli já nedej bože budu mít někdy dítě tak mu budu číst před spaním. A rozhodně bych začala Harrym Potterem, protože na tom jsem zase vyrůstala já.

A když už jsme u toho dítěte. Tak bych pro moje dítě chtěla podobné dospívání jako jsem měla já. Internet se teprve rozjížedel a uměla jsem si hrát. A to v dnešní době není. Koukněte se na to kolik malých dětí je dneska na internetu. Mě to moc nepřijde v pořádku. Šesti leté dítě si vezme kameru a jde natáčet video. Proč? Jasně mají svoje velké vzory youtubery. Ale to snad neznmená, že tohle musí dělat taky. Stejně bych řekla, že za pár let tohle už nebude takový boom jako to je dneska. Tím samozřejmě nechci nějak pošpinit nějak internetové tvůrce, někteří mají hodně kvalitní tvorbu. Nechci aby moje dítě vyrůstalo jenom s tabletem v ruce a nevnímalo krásu okolního světa. Já doufám, že ho budu vychovávat natolik aby nebylo závislé tolik na virtuálním světe jako ostatní. A teď si musíte říkat, že se tomu stejně neubráním. Já neříkám že bych mu to zakázala a nemohlo chodit na internet. Ale snad to musí mít nějalé meze. Když jsem vyrůstala já tak skoro vše bylo za odměnu. Takže bych to viděla tak. Bude mít jedničku jo můžeš si jít hrát nějakou hru na počítači a pak si pujdeme hrát ven nebo půjdeme na procházku. Když budu mít dítě tak si budu chtít užívat každý okamžik co bude ještě malé. Protože pak se z toho stane puberťák pro kterýho budu strašně trapná. Ale to k tomu patří. Dnešní rodiče hold nejsou asi na tohle nějak předurčeni aby si svých dětí hodně všimali. Raději je posadí k počíači aby dalo pokoj. Když už takhle velký závazek tak se mu věnovat na 100%.

Od tématu nebudu běhat daleko. Když už se s partnerem rozhodnete mít dítě, asi spolu nějakou dobu musíte být ne? Jo se svým přítelem to táhneme od mých šestnácti let. Dalo by se říct taková středoškolcská láska. Byla jsem něklolikrát upozorněná třeba od táty nebo od kamarádů, že nám to stejně nevydží tak dlouho jak by jsme oba dva chtěli. Že jsem strašní blázen, že jsem si vůbec neužila pubertu. Já vám prozradím jedno tajemství. Já jsem taková pohádkářka. Ne že bych lhala nebo tak, ale věřím že ten princ se promění v krále a budeme spolu žít šťastně až do smrti. Ano je to strašně ohrané, ale proč bych neměla být s člověkm s kterým mi je dobře a je stejně retardovaný jako já? Ano každý máme trochu jiný svět. On má svoje počítačové hry, já si taky občas zahrauju. A já mám svoje knihy. Řekli by jste že to k sobě nějak nejde? Ale jo..Je to jenom jedna z odlišností co nás na druhou stranu spojuje. Jde hlavně o toleranci. Dokonce se mě už začíná ptát o čem ta kniha je nebo jak se mi líbila a to naposledy četl na základní škole. Jasně nejsem z toho nějak moc nadšená, ale na druhou stranu mě to vůbec nevadí. Na odlišnostech by se ten vztah mě tak trochu zakládat. I když jsme jiný tak jsme vlastně stejný. A pro me doopravdy není tabu že jsem se svojí středoškolskou láskou vdyržela tak dlouho. Pro mě je to naopak dobře. Protože se vidím jak bych těd byla buť sama a nebo bych měla řadu neuspěšných vztahů a byla bych z toho akorát neštastná. Když se mě někdo zeptá jak jsem se svým přítelem vydržela tak dlouho. Jednoduchá odpověď. Našla jsem osobu co je stejně mentálně narušená jako já. Podle mého táty si mě nikdo nikdy nezaslouží, protože jsem vychovaná trochu jinak než ostatní holky. Ale podle mě si mě můj přítel zaslouží a já si zasloužím jeho. Takže není tabu být se svojí středoškouslkou láskou. Pro mě naupak je tabu když někdo podvádí a střřídá parnery jako na běžícím pásu.

Na tohle si udělejte názor sami. Jestli semnou souhlasíte jedině dobře. A tabu je v dnešní době hodně věcí, ale tyhle jsem prostě chtěla vypíchnout. Tak good luck.
Tee

Za tím stojí, ale odpor je zbytečný

12. listopadu 2016 v 20:34 | Tee |  Svět kolem nás
Po dlouhé době jsem se rozohodla něco normálně napsat. Jasně měla bych se modlit za odpuštění, ale vím že mě nikdo nevyslechne. Takže nebudeme ztrácet čas a jdeme na to.
bad girl, fuck, and gif image
Jo tímhle obrázkem bych tenhle článek mohla ukončit, ale neudělám to. Jestli jste ne tomhle blogu delší dobu a četli jste něco odemně. Teda hlavně jeden konkrétní článek, víte že jsem vyrůstala převážně s tátou. Ano takže pánové nejste sami co někdy nechápou ženskou logiku. Jasně taky někdy udělám něco a o pár dní později ani nechápu jak jsem mohla, ale to je asi každýho věc. Přešlapy jsou celkem dost obvyklá věc. Ale když si to tak vezmeme. Já jsem co se týká holek takový nezaujatý pozorovatel. Jasně ráda nakupuju, někdy řeším strašný hlouposti. Některý věci nechápu do svých dvaceti let. Teď si uděláme takovou výpravu časem. Pokud jste vyšli ze školy tak si semnou přenesete do školních lavic. Jako normální studen se chcete na určité škole udržet, ale nemusíte na sebe moc poutat pozornost. Stačí vám hlavně za tři pokud na vás netlačí nějakým způsobem moc rodiče. Ale najdou se takový jedinci co strašně rádi lezou do zadku právě učitelům. Když přijde ten šťastný den a učitel náhodou zapomene, že se píše test. Moc jste se na to neučili ano jste nehorázně rádi. Hádejte kdo se ozve? Ano ten otravný člověk, co to strašně rád připomene. Jo ve škole se to dalo nějak snést že jo? Možná mu trochu nadržoval nebo ho jednoduše bránil. Ano myslím toho učitele.

Posuneme se o pár let dál. Jste v práci. Vy jste v klídku a pohodě, jste rádi že nějakou práci máte. Vystačí vám výplata v klidu na celý měsíc a můžete se dokonce odměnit za ten tvrdě odmakaný měsíc. Vaše šefová s váma celkem dost dobře vychází hlavně ze začátku. Jo to je normální. A pak si udělá taky svoje oblíbené lidi. I když udělají cokoliv špatně není to zase takovej problém, jako když jste něco třeba spletli vy? Je to celkem dost hnusné zacházení nemyslíte? Jasně ve škole tak o nic nešlo, protože tam šlo hlavně o to aby jsme nebyli totálně tupý. Teda tak jsem to teda slyšela od táty, když se mi tam nechtělo. V práci je to trochu jiný ne? Tam se jedná o trochu lepší odměnu než ve škole. Dostanete jedničku a to je všechno. Je jasný že nám budou vždycky víc vonět peníze než nějaký známky co jsou napsané v nějakém sešitě. Ale je zajímavé že i v práci může vést někdy taková atmosféra až si vzpomenete na ty školní léta a že někdy je to v práci možná i horší než ve škole.

Já se celkem dost divým že jsem se dostala do takového bodu. Já jsem byla tak ráda, že škola už není můj problém. Nebyla jsem na to stavěná nebo jsem byla na všechny až moc chytrá(vtípek). Nejlepší na tom je, že když jste stejné povahy jako já. Zapálený vyjadřovač názorů, který si rozhodně nenechá srát od nějakejch ubožaček na hlavu. Je jasné, že ty nervy se mi na uzdě jen tak. Ale když si tu pusu zase otevřete na nesprávnou osobu. Jasně na svojí nadřízenou bych si to jen tak nedovolila. Je to prostě nějaká autorita kterou já musím respektovat když si tu práci chci udržet. Je ale celkem dost problém když jsou najdou takový lidi co s ní držej basu. Všechno na vás nabonzujou i věci co jste nikdy neudělali a neřekli. Bože já vážně začínám přemýšlet že se ze mě stane vrah. Protože tyhle lidi jsou přesně zhoubou pro moje duševní zdraví. A ještě ty jejich masky na obličeji. A stejně jsou rozhodně nespokojený se svým životem a tak si to musejí vybíjet na nás...Já jsem se asi trochu rozášnila, snad mě ale pochopíte...

Takže tímhle tenhle článek končím. Protože jako obvykle je to jenom směska myšlenek. Snad se najde někdo kdo to pochopí. Takže tady je odpavdu odpor a veškeré kroky zbytečné, protože když si něco člověk bude něco obhajovat a neustále mít svojí pravdu tak je to zbytečný. Tak good luck.
Tee

Kam dál